Kapitola 5. - Srdce domova
Do ticha místnosti bylo slyšet jen pravidelné oddechování a občasný pohyb. Rozbitými okny dovnitř profukoval studený ranní vítr a navlhlá podlaha v pravidelných intervalech vrzala. Potrhaná záclona se neslyšně kolébala v okně a přes roztlučený stůl přeběhla myš. Nebylo to pěkné místo, ale jim na jednu noc stačilo.
Hermiona se otřásla a probrala. Přitiskla si kolena k hrudníku a začala si dýchat na prokřehlé ruce teplý vzduch. Sukně, kterou si včera prodloužila se přes noc vrátila do své bývalé podoby a jí tak byla pod potrhanou dekou a jejím tenkým pláštěm zima. Ohlédla se po krbu, ve kterém měla v noci zapálený oheň. Ten už ale dávno vyhasl a ze starého dřeva nezbyl ani uhlík. Očima pátrala po místnosti a hledala něco, čím by se mohla zahřát. Skříně prohledala už v noci, ale nic, kromě té děravé navlhlé deky, kterou měla na sobě, v nich nenašla. Posadila se, zabalila se do pláště a vstala. Z kapsy vytáhla kůlku a mávla s ní směrem k rozbitému stolu, který se v tu chvíli vznesl do vzduchu a rozpadl se na polínka dřeva, ty dopluly až do krbu, kde se úhledně srovnaly a zapálily. Usmála se a posadila se před krb na propálený kobereček. Sice už neusne, ale aspoň jí nebude zima.
Protřela si oči a zahleděla se do ohně. Snažila se vytěsnit z hlavy sen, který ji pronásledoval celou noc. Poprvé se probudila a vyděšeně se rozhlížela kolem, než jí došlo, kde to vlastně spí a o kom se jí zdálo. Podruhé se vzbudila a po tvářích jí stékaly slzy. Potřetí spadla z pohovky. Celý sen se jí znovu a znovu odehrávaly v mysli prožité okamžiky minulých dvou dnů, od Harryho odchodu až po chvíli, kdy usnula. Poprvé za tu dlouhou dobu si vzpomněla, že Harry tenkrát odcházel hledat viteál a zalitovala, že neví, jak to dopadlo. Úmyslně si vsugerovala, že dobře, protože i když tady s ní Harry nebyl, věděla, že by ho 'podruhé' nedokázala ztratit. A Rona… Když utíkala do Komnaty, šel s Nevillem hlídat Snapea. Doufala, že se Smrtijedi z Komnaty nedostali a oni se před Snapeovým kabinetem jen celou noc nudili. Nepřipouštěla si možnost, že se Smrtijedi našli cestu ven, obklíčili Bradavice a snad i zaútočili na Brumbála. To se stát nemohlo. Tolik neštěstí se do jedné noci nemohlo vlézt.
Nervózně si prohrábla vlasy a ruka jí sklouzla přes krk, kde ještě nedávno vysel obraceč. Nehty se zaryla do podrážky tenisek, když si vzpomněla, že nebýt jeho, byla by doma.
Zaslechla vrznutí podlahy a zvuk otevírání dveří. Draco k ní pomalu došel, posadil se vedle a natáhl své bledé ruce směrem k ohni. Klouby měl zmodralé zimou a na některých místech mu prosvítaly oranžové skvrny, které s teplem mizely. Napadlo ji, že v jiné místnosti určitě krb nebyl.
Vzpomněla si na včerejší večer.
Několik minut šli po Příčné směrem, kde Hermiona tušila její konec, dokud Draco nezastavil před domem, ve kterém měli přespat. Divila se, že ho něco takového vůbec napadlo, ale byla vděčná, že nemusí spát venku. Proto přešla veškeré myšlenky na bradavickou postel a teplo školních ložnic i ve chvíli, kdy jí pohled spočinul na zřejmě kdysi krásném viktoriánském domě, nyní ale zchátralém a polorozpadlém. Z oken už dávno vypadalo sklo, dveře byly zatlučené silnými prkny, na předzahrádce se válely kusy střešních tašek a po délce prvního patra se táhly pnoucí břečťany a opadané psí víno. K dokonalosti to mělo daleko, ale měli jistotu, že tam nikdo bydlet nebude.
Pomocí hůlek a tichých kouzel se dostali dovnitř a všechno za sebou upravili tak, aby to vypadalo, že dům stojí dál,nikým nepovšimnut, uprostřed ulice. Uvnitř potom rychle prošli přízemí a hned zamířili do patra, protože v něm aspoň měli jistotu, že bude podlaha, narozdíl od spodního patra, kde po roztříštěných deskách a hlíně pobíhali potkani a šváby. Nahoře byly čtyři místnosti. Koupelna, do které nahlédl Draco, ale než se stihla podívat i Hermiona, zabouchl jí dveře před nosem se směsicí zděšení a krajního překvapení v obličeji. Další místností byla komora obsahující prožrané koště i na tu dobu staré a několik kbelíků a smetáků. Třetí pokoj vypadal jako kutloch domácího skřítka. Jeden polštář v rohu bylo jeho veškeré vybavení a propadlou podlahou naproti se dalo vidět do přízemí. Poslední pokoj byl ten, ve kterém se ráno Hermiona probudila. Jedna stará, moly prožraná pohovka, několik rozviklaných skříní a krb. Když do téhle místnosti nahlédli, věděli, že tohle je nejvhodnější prostor na přespání. Hermiona se lákavě zadívala na krb a mávnutím hůlky v něm rozhořela několik starých kusů dřeva. Pohlédla na Draca, aby se ujistila, že se i jemu místnost zamlouvá nejvíc a setkala se s jedním z jeho nestřežených okamžiků 'nemalfoyovství'. Se zastřeným výrazem se díval do plápolajícího ohně a chvíli si dokonce nevšiml, že ho pozoruje. Když se ale jeho oči setkaly s jejími, veškeré emoce z jeho očí vyprchaly a on o krok ustoupil.
"Nezapomeň zastřít okna, ať se nikdo nedozví, že tu jsme," řekl, zavřel dveře a odešel spát do jiné místnosti. Hermiona se dlouhou chvíli dívala na místo, kde předtím stál a snažila se vyvrátit svou domněnku, že s ní nechce spát v jedné místnosti, proto že je mudla, rozumnými argumenty. Koneckonců, pořád to ještě mohlo být taky tím, že za jejich situaci mohla ona sama. Proč by jí v tom případě ale nechával ten nejlepší pokoj v celém domě?
Pohlédla na něj. Pod očima měl velké kruhy, které na jeho bledé pokožce působily až přehnaně kontrastně. Po tvářích mu pobíhaly plamínky a vrhaly jasné jiskry do jeho očí. Na ústech se mu rozlil nevědomí úsměv vyvolaný zřejmě náhlým teplem z ohně. Takhle asi vypadá, když je šťastný, napadlo ji a usmála se.
Všiml si jejího pohledu a stáhl se. Zády se opřed o křeslo, natočil se ke krbu a ruce schoval do kapes. Seděli dál v tichu. Všimla si, že se mu zavírají víčka a byla ráda, že aspoň teď ráno přišel a dovolil si, být s ní v jednom pokoji. I když pravděpodobně jen kvůli ohni a teplu. Sama si objala kolena a položila si hlavu. Nechtěla ho rušit a chtěla si do rána ještě trošku odpočinout.
"Tak jak to teda bylo?" zeptal se najednou do ticha a praskajícího ohně a ona sebou vylekaně trhla. Pohlédla na něj. Stále seděl tak jako předtím, měl zavřené oči a vypadalo to, jako by vůbec nepromluvil.
"Co?" zeptala se a přisunula se ještě víc ke krbu.
Otevřel oči a zkoumavě se na ni podíval. Vypadalo to, že se snaží uspořádat si otázky v hlavě. "Proč jsi měla u sebe obraceč času?" zeptal se s pohledem do krbu "Když vezmeme v úvahu, že nebýt toho, nejsme v takové situaci," dodal, aby jí připomněl její podíl viny.
Chvíli sledovala jeho pohled a potom se i ona sama zadívala do plamenů. Nebyla to jednoduchá otázka. Musela začít od začátku. "Nebyl to můj první obraceč," řekla na úvod a všimla si jeho překvapeného výrazu "Měla jsem jeden už ve třetím ročníku, abych stíhala všechny svoje předměty. Profesorka McGonagallová se za mě zaručila a já ho dostala od ministerstva pod podmínkou, že ho využiju jen ke studijním účelům," vysvětlila. Draco vyvrátil oči, ale beze slova poslouchal dál. "Nakonec jsem ho využila, myslím, i lépe, ale ve čtvrtém ročníku jsem se rozhodla vzdát studium mudlů, čímž se můj rozvrh srazil a já nepotřebovala, aby měl den víc hodin, takže jsem ten obraceč zase vrátila," pokračovala a vzpomínala, jak ho nakonec využila proti ministerstvu a na pomoc Siriusovi. "Ale na konci pátého ročníku… O ministerstvu víš z první ruky, předpokládám," řekla a probodla ho pohledem. Pozvedl obočí a nevzrušeně čekal dál na její vyprávění. "Tenkrát jsme proběhli celým Odborem záhad," popisovala a v duchu si připomínala události té noci. Mozky, věštby, Smrtijedi, Sírius… "Ještě, než mě dostali jsem doběhla do jedné z prvních místností. Do místnosti času. Zabarikádovala jsem se proti dvojici Smrtijedů a rozhlížela se, co by mi mohlo pomoct. V té chvíli jsem si říkala, že horší místnost jsem si nemohla vybrat, protože jsem nevěděla, jak čas ve svůj prospěch využít, aniž bych někomu ublížila. Jediné, co mě napadlo bylo vzít si obraceč. Byla jich plná skříň a já spolehlivě poznala ten svůj. Říkala jsem si, že pokud bude válka, mohl by se hodit. A potom tu skříň i se zbytkem obracečů rozbili a jediný, který v Anglii zůstal byl ten, který jsem si odtud odnesla. A nakonec válka opravdu byla," dořekla a v myšlenkách se na ni zadíval káravý obličej profesorky McGonagallové.
"Grangerová," řekl Draco po chvíli "tys ukradla obraceč z ministerstva?" Podívala se na něj a nemohla uvěřit svým očím. On se jí vysmíval. Nevěřícně nad jeho otázkou zakroutila hlavou. Ona ho přece neukradla… Takhle nad tím nikdy neuvažovala. Ona ho zachránila před zničením… Ale když nad tím teď přemýšlela, vlastně ho ukradla.
Znovu se na něj podívala. Pobavení v jeho očích se nedalo přehlédnout a ona ve světle plápolajícího ohně zčervenala. "Ne… já…"
"Tys ho prostě ukradla," řekl a zakroutil nad ní hlavou. "Teď padly veškeré mé iluze ohledně tebe," prohlásil dramaticky a zašklebil se. Hermiona mu oplatila stejnou mincí a v duchu si řekla, že nestojí o žádné jeho iluze. "Ty máš co říkat," řekla naštvaně a odvrátila od něj oči.
Chvíli bylo slyšet jen praskání dřeva v krbu, nakonec ale promluvil "To asi mám," řekl a ona se na něj ohromeně otočila. Jenže to, že přiznal, že má co říct, ještě neznamenalo, že to řekne, takže se její pohled po chvíli zase stočil zpátky do ohniště.
"Měli bychom asi vymyslet nějaký plán," prohlásil po několika minutách mlčení.
"Asi?" zeptala se, aniž by se na něj podívala.
"Chceš tu snad zůstat?" vypálil a ona se na něj místo odpovědi tvrdě zadívala.
"To je to poslední, co bych chtěla, Malfoyi, věř mi. Zůstat s tebou, třicet pět let před svým narozením sama v Londýně?" oznámila mu a zadívala se zpátky do ohně.
"Nemysli si, že já jsem tady rád," odpověděl jí a naštvaně se ošil.
Hermiona si nakonec povzdechla. "Tohle nikam nevede," zaúpěla.
"Já s tím nezačal," řekl a pohodil hlavou.
"Malfoyi!" okřikla ho a zakroutila nad jeho dětinskostí hlavou. "Napadlo tě něco, co bychom mohli zkusit?" zeptala se, aby jeho myšlenky vrátila zpět k jejich plánu na návrat.
Zakroutil hlavou.
"Já…" zamyslela se pro jistotu nad svým nápadem "Já si myslím, že bychom měli zajít za Brumbálem," řekla nakonec a byla spokojená s tím, že ona vymyslela aspoň nějaké řešení.
"Ne," řekl jednoduše a polil ji tak pomyslnou studenou vodou.
"Jak ne?" napřímila se "Je to náš jediný plán, pokud sis nevšiml!"
"Nepůjdeme za nikým, nikdo by nám nevěřil. Tohle si musíme vyřešit sami," řekl pevně, ale odmítl se na ni podívat.
"Nechceš za ním jít jenom proto, že je to Brumbál, a žes ho měl z-"
"Ne!" okřikl ji "Prostě za ním nepůjdeme. Pokud teď máme spolupracovat, ať už se mi to příčí sebevíc, musíme se dohodnout společně a já za Brumbálem nepůjdu," řekl a zatvářil se, jako by se mu z té myšlenky dělalo zle.
"Jenže spolupracovat, Malfoyi, znamená dělat kompromisy," řekla a zahleděla se na něj "Takže ty za ním třeba nechoď, ale teď je to my a my potřebujeme plán, jinak tu zůstaneme navěky! Nebo spíš na padesát let!"
"Brumbál není jediný člověk na světě," vyštěkl.
"Ne, ale je to jediný člověk, kterého v téhle době známe, a který nám může pomoct," řekla a pohodila hlavou "Pokud ovšem nechceš jít pro pomoc k Voldemortovi," dodala a vzpurně na něj pohlédla.
"Cože?" podíval se na ni. "On přece…"
"Ale ano, Draco," oslovila ho schválně jízlivě "Voldemort žije. Jednoduchým výpočtem si můžeš zjistit, že jsou to asi tak dva roky, co byla otevřená Tajemná komnata a z toho, co o něm vím jsme měli štěstí možná tak několika dnů, že jsme na něj rovnou nenarazili u Burgina a Burkese, protože to se taky mohlo stát. Asi se před ním neschováš," oznámila mu nanejvýš naštvaně a se vztyčenou hlavou vstala a přešla k oknu.
Draco si nervózně promnul levé předloktí, mozek mu odmítal pojmout tyhle informace. Nedokázal si ani vzpomenout, kolik je mu let, natož tak, spočítat si, kolik je… jemu… "Takže… takže on žije?" zeptal se a pohlédl na ni. Hermiona se srazila s jeho pohledem.
Nedokázal to schovat. Ten strach z vyslovení jeho jména, z jeho samotného. Děsila ho představa toho, že člověk, který mu zničil život je naživu, i když si dlouhou dobu myslel, že mu utekl. Věděl, že se mu nedá utéct, ale padesát let posunu v čase mu dalo drobnou naději. Teď se i ta zřítila jako domeček z karet.
"Ano," řekla Hermiona a posadila se na pohovku, setrvávajíc očima na něm. Očividně v něm nebyla jen pýcha a samolibost, dokázal se i bát. Zdálo se jí to nemožné. "Žije. Ale ještě nám nemůže ublížit," řekla a zahleděla se na jeho ruku. Dost dobře si vzpomínala, že jeho zlomenina nebylo jediné, z čeho se jí chtělo zvracet, když jeho paži vzala do svých. Odporná lebka s hadem byla sice protrhnutá bílou kostí, ale pořád tam byla. Bylo to jako s Harryho jizvou. Znamení zlého kouzla jen tak nezmizí.
"A my mu můžeme ublížit?" prolomil ticho otázkou.
Hermiona si povzdechla "Já nevím… Myslím, že je asi stejně starý jako my, ale mocnější a horší. Neměli bychom si s ním zahrávat. S ním a s časem. Navíc nám nikdo neuvěří. Nemůžeme jen tak lidem začít tvrdit, že ten pohledný mladý a chytrý student bude jednou jejich smrt. Myslím, že minulost… Nebo přítomnost… Prostě myslím, že tohle neovlivníme."
Draco se zahleděl zpátky do ohně. Věděl, že Hermiona jeho Znamení viděla. Děsil se toho, že ho měl, už od prvního chvíle. Teď ale dvakrát tolik. Doufal že zmizí.
"Cos řekl tomu lékouzelníkovi, když ti dával do pořádku tu ruku?" zeptala se Hermiona tiše a soustředěně přitom sledovala odlupující se tapetu na stěně. Nevěděla, jestli se na to může ptát.
"Nic," řekl "neptal se…"
"A to ti nepřišlo divné?"
"Samozřejmě, ale on… Neměl moc příležitostí nad tím přemýšlet," odpověděl neurčitě.
"Cože?" nechápavě se na něj podívala.
"Hele, já o tom Znamení vím, ano? A vím, že by mi mohlo způsobit problémy, takže jsem to udělal prostě tak, aby to žádné problémy nezpůsobilo," řekl naštvaně a probodl ji pohledem.
"Tys na něj použil Imperius?" zeptala se ohromeně. Ohromeně v tom špatném slova smyslu.
"Co jsem měl asi podle tebe dělat?" rozkřikl se "Nevěděl jsem, že jsme se vrátili v čase, a že je to teď vlastně jen neškodné tetování. Vědět to, ušetřím si práci."
"Ale vždyť je to kletba, která -"
"Se nepromíjí. Ano. Ale Grangerová, ty jsi tak naivní. Radši by ses vysekávala z problémů odzbrojovacím kouzlem, než abys jednou porušila pravidla. Musíš pochopit, že ne vždycky se dá ze situace vyjít čestně."
"Ale Harry -"
"Jasně, svatoušek Harry. A řekl ti o tom, že chtěl na mou tetičku použít Cruciatus? Tenkrát na ministerstvu. A teď odpověz, co je lepší, použít Imperius jako prevenci proti velkým problémům, nebo Cruciatus z touhy po pomstě?" zeptal se a v očích se mu blýsklo. "Svět není černobílý, to už bys mohla vědět," vstal a přešel ke dveřím "Donesu snídani," oznámil ještě a zavřel za sebou.
Zaslechla bouchnutí dveří a viděla ho, když vyšel z domu a přemístil se. Prázdnou ranní ulicí zaznělo hlasité prásk.