Tu noc nedělali nic jiného než to, že spolu usnuli – a Harrymu to naprosto vyhovovalo. Dalo mu to prostor přemýšlet. Což… sice nebylo příjemné, ale zjevně nutné. Na tu otázku vůbec nebyl připravený – ani na protichůdné pocity, které v něm vyvolala.

Chtěl víc – možná o trochu víc než během jejich výletu, ale ne… tohle.

Samozřejmě, věrný sám sobě, Severus to už znovu nevytáhl a choval se, jako by se nikdy nezeptal. Harrymu to připadalo zvláštně… užitečné, vlastně – alespoň dočasně to odstranilo tlak.

„Půjdeš se mnou na oslavu vítězství?“ zeptal se Harry, přerušil svůj proud myšlenek a otočil se na staršího muže.

„Prosím?“

„Ministerstvo pořádá oslavu konce války, víš. Musím tam jít a napadlo mě, že bys možná… šel se mnou?“ zeptal se s nadějí.

Severus si odfrkl. „Nesnáším veřejná vystoupení.“

„To chápu, ale ty jsi chtěl, abych s tebou chodil na akce jako tvůj doprovod. Napadlo mě, že tahle by mohla být docela fajn.“ řekl, podíval se zpátky na talíř a pokračoval v jídle.

Jeho partner několik dlouhých vteřin mlčel. „Ty bys… předváděl tenhle… vztah před celou kouzelnickou Británií.“ řekl pomalu.

Harry se na něj zmateně podíval. „No… ano? Není to právě to, co jsi chtěl ukázat?“ zeptal se a napil se dýňového džusu. K jeho radosti si Severus odfrkl a lehce se začervenal.

„Nemyslel jsem to… takhle.“ řekl temně.

„Nemusíme. Jen jsem to navrhl.“ Harry si byl najednou docela jistý, že bude souhlasit – ale neměl nic proti troše manipulace. Vstal, obešel staršího muže a sklonil se tak blízko, aby mu mohl zašeptat do ucha. „Ale moc rád bych tě ten večer měl po svém boku.“ Přejel nosem po boltci jeho ucha a překvapilo ho, že se neozval žádný protest, přestože byli ve Velké síni. „Napadlo mě, že bychom pak mohli… přespat u mě? Pokud budu dost dobrý doprovod, samozřejmě.“ poškádlil ho, než přejel prstem po jeho páteři a zavadil o límec jeho hábitu. „Je to na tobě.“

 

***

 

Severus vypadal viditelně nesvůj, když stál vedle Harryho před branami sálu. Byl elegantně oblečený, v novém tmavém hábitu. Nebyl černý, ačkoli nebylo možné určit, jakou vlastně má barvu. Harry byl oblečený úplně jinak – světle šedý hábit s červenými ozdobami, podle požadavku ministerstva a Hermionina naléhání.

Na tom prvním mu vůbec nezáleželo, ale Hermiona… no, každopádně bylo jednodušší koupit nový hábit. Natáhl k Severusovi paži. „Půjdeme?“ zeptal se.

„Ne.“ odpověděl a zavěsil se do něj. Harry se usmál. Přestože tam nechtěl jít, teď byl z toho, že tu jsou, očividně velmi vzrušený – a Harry byl rozhodnutý být dobrým doprovodem.

„Tak?“ zkusil to znovu.

Snape si odfrkl, ale přikývl.

Harry mu lehce stiskl paži a jemně ho vedl dál, nasadil svůj nejlepší zdvořilý úsměv a společně prošli velkými dveřmi do přeplněného sálu. Hlasitý smích, množství šťastných tváří – to všechno mu jen připomínalo, jak falešné ministerstvo je a jak absurdní je oslavovat to, co se stalo.

Severus vedle něj ztuhl a Harry se podíval jeho směrem – viděl ty zlé pohledy, které starší muž dostával, právě tak, jako Severus bezpochyby viděl obdivné pohledy, které směřovaly k Harrymu.

„Napijeme se?“ navrhl a vedl je k baru.

„Alespoň třikrát, než začne oficiální zahájení.“ řekl Snape temně.

Harry se usmál a objednal jim oběma whisky. „Já zatím nemůžu, mám mít projev.“

„Merlin nás všechny ochraňuj.“ protáhl Severus a jemně ho zatáhl do rohu, kde se postavil tak, aby většinu Harryho zakrýval. Harry se na staršího muže usmál, na tu jeho ohleduplnost, která ho pořád znovu překvapovala.

„Můžu se zeptat… ehm, vím, že nemáš rád projevy náklonnosti na veřejnosti, ale co přesně by ti dnes nevadilo?“ zeptal se a připadal si dětinsky.

Temné oči si ho chvíli prohlížely. „Ptáš se z nějakého důvodu.“

„Chtěl bych tě políbit.“ přiznal. „Ale to není ten důvod. Já jsem… trénoval tanec. Docela dost. Napadlo mě, že kdybys chtěl, mohli bychom…“ Zarazil se, když se staršímu muži zkřivil obličej do zamračení. „Nebo ne.“ dokončil slabě.

„Jaký trénink?“

„Jednou denně, hodinu s Minervou. Říká, že jsem teď… obstojný.“

„Minerva.“ zopakoval Severus. „Požádal jsi ji?“

„Jo. Byla moje vedoucí koleje a snažila se nás to učit už ve škole, víš?“

„To samozřejmě vím. Tradičně vedoucí kolejí učí své studenty. Což mimochodem znamená, že kdybys chtěl naučit se…“

„Mohl jsem přijít za tebou?“ dokončil s úsměvem. „Vím, že mohl, ale… to by znamenalo, že bys nejen věděl, že trénuju, ale taky jak příšerný jsem byl na začátku.“ přiznal. „A kdybys to ještě nepoznal, dneska večer se snažím udělat na tebe dojem.“

Severus si ho dlouze prohlédl od hlavy až k patě – tím pohledem, který už Harry znal a který mu pokaždé zrychlil tep. Starší muž si tiše zamručel a pak se lehce naklonil blíž. „Mise splněna.“ řekl tiše, než ho políbil do koutku úst. „Zatančím si, jestli chceš. Políbím tě, jestli chceš. Jen dnes. A jen proto, že ses… zeptal.“ dovolil.

Harry se zhluboka nadechl a přemýšlel, proč má tak zpocené dlaně ještě dřív, než se vůbec začal stresovat kvůli nadcházejícímu veřejnému projevu. Dopil skleničku a opatrně se přidržel druhému muži za krk, aby se postavil na špičky a pořádně ho políbil.

Možná to nakonec nebude tak strašný večer.

 

***

 

„Jaká byla přesně její slova, Harry?“ zeptal se Severus tiše.

Harry si odfrkl. „‚Obstojný. Ne strašný.‘“ odpověděl.

„Byla na tebe milá.“ řekl Severus a obratně uhnul Harryho levé noze, zatímco se pomalu pohybovali po tanečním parketu.

„Ne, nebyla. Já jsem… byl obstojný. Přísahám. Ale trénoval jsem střízlivý, ne na veřejnosti a ne s tebou.“ řekl hořce.

„To já z tebe dělám horšího tanečníka?“ odsekl Severus a zněl docela podrážděně.

No, Harry se mu nemohl divit. „Samozřejmě že ne. Ty… ty jen ztěžuješ soustředění na kroky. Na… počítání.“ přiznal.

Zmijozel si výmluvně odfrkl.

„Dej mi pokoj, snažím se.“ požádal. „Přiznávám, že tohle není zrovna ten elegantní tanec, při kterém bych tě smetl z nohou, jak jsem plánoval, ale… je to opravdu tak strašné?“ ověřoval si a nasadil na partnera svůj nejlepší pohled štěněte.

K jeho překvapení si Severus odfrkl a odvrátil pohled. „Není.“ přiznal. „Ale pokud se nebudeš dívat pod nohy, možná se ti ještě podaří mě z nich skutečně smést.“ zasyčel.

Harry se uchechtl. „Možná je dobře, že jsem tě nepožádal o trénink. Už bys mě dávno vysvobodil z mého utrpení.“ pokrčil rameny.

Severus si odfrkl a trhl Harryho rukou, otočil je a jediným pohybem změnil kroky. „Veď.“ odsekl.

Harry klopýtl a sotva udržel rovnováhu, zatímco upravovali i držení rukou. „Ty chceš, abych…?“

„Ano, chci, abys vedl. Předpokládám, že právě to tě Minerva učila?“ ověřoval si.

Harry pokorně přikývl. „Říkala… říkala, že když to umím, není těžké nechat vést druhého.“ přiznal, když začali znovu, a překvapilo ho, o kolik jednodušší to najednou bylo, jak přirozenější mu pohyby připadaly. „Ach.“ řekl hloupě. „Tohle je mnohem lepší.“

„To bych řekl.“ souhlasil Severus tiše a uvolnil se v Harryho náruči způsobem, který se Harrymu velmi líbil. „Proč jsi mi to neřekl?“

„Nevěděl jsem, že umíš netančit jako vedoucí, a ehm… udělal bys to? Tedy, napadlo by tě to? Dnes večer jsi byl… ne zrovna… přístupný.“ řekl opatrně. Severus byl celý večer napjatý a podrážděný, a Harry se mu za to ani nedivil.

Teď se na něj starší muž podíval zvláštním pohledem a pak si tiše povzdechl. „Chápu. Nevšiml jsem si toho. Omlouvám se. To… samozřejmě nebyl můj záměr. Jen jsem… napjatý.“

„Nikdo na tebe zatím nebyl hnusný, že?“ ověřoval si, ačkoli odpověď znal – ani na okamžik se od sebe nevzdálili.

„Ne.“ potvrdil Severus. „Tohle je zdaleka nejsnesitelnější z podobných akcí, kterých jsem se kdy musel zúčastnit.“ přiznal. „Jenže… nejsem společenský tvor, Harry.“ řekl.

Harry to riskl, lehce změnil držení a přitáhl si ho blíž, záměrně o něj otřel své tělo, včetně erekce. Severus to musel cítit, podle toho, jak okamžitě soustředil veškerou pozornost na Harryho. Bylo to skoro ohromující, ale Harrymu se to líbilo.

„Zapomeň na to. Zapomeň na všechny ostatní. Soustřeď se jen na tohle a na nic jiného.“ navrhl a doufal, že to pomůže. „Oba bychom teď asi radši byli někde jinde, ale… proč si to neužít, když už tu jsme?“ zeptal se.

Obočí se zvedlo a po tváři staršího muže se pomalu rozlil úsměv. O okamžik později Harryho penis zavadil o stehno, a přesto se Severusovi ani na okamžik nerozpadly kroky. „Hry, Pottere? Zapomínáš, s kým si hraješ?“

Harry se zachvěl při tom temném tónu. „Nezapomněl jsem, profesore.“ opáčil stejným tónem a s pomocí trochy neverbální a bezhůlkové magie oplatil laskavost – neměl Severusovu eleganci, ale alespoň mohl použít magii. Nechal ji sklouznout po jeho těle od kolene až k rameni.

Severus se tiše zachvěl, příliš blízko, než aby to mohl skrýt. „Jak dlouho tu ještě musíme zůstat?“ zeptal se náhle a jeho pohled byl intenzivní.

„Myslím, že naše povinnosti skončily tou fotkou s Kingsleym.“ odpověděl Harry a srdce mu bušilo nadějí, že Severus navrhne návrat.

„Tak proč jsi nás ještě nepřemístil zpátky do Bradavic, Harry?“ řekl Severus.

O zlomek vteřiny později už klopýtali ven ze sálu.