„Sex.“ řekl Severus.

Harry ztuhl.

„Sex?“ zeptal se.

„Já… ano. V poslední době zjišťuji, že… tě chci.“ přiznal Severus. Harry slyšel, jak moc ho stojí ta slova vyslovit, jak těžce ze staršího muže vycházejí.

Polkl a přikývl, chtěl, aby Severus pokračoval. Po několika dalších vteřinách to udělal.

„Respektuji tvůj... nezájem. To, co jsme dosud dělali, bylo více než… dostačující, chceš-li, ale nemohu si pomoct a přistihuji se, že tě chci. Napadlo mě, že i kdybys z toho nebyl příliš nadšený, pokud ti ta představa nepřipadá… odpudivá, možná bys byl ochotný mi… vyhovět.“ řekl Severus. „Přijmu ne a už se nezeptám.“ dodal rychle – jako by to Harry nevěděl.

Jako by Severus neuměl respektovat Harryho hranice lépe než Harry sám.

Přemýšlel, co říct, zatímco mu srdce bušilo v hrudi a uvnitř něj se zvedala téměř instinktivní vlna strachu.

„Chceš mít sex. Se mnou. Ehm, ten druh zahrnující penetraci, předpokládám?“ ověřoval si.

„Pokud bys byl ochotný. Třeba jen jednou. Opravdu bych… velmi rád věděl, jaké to je mít tě, Harry.“ přiznal Severus – a uprostřed vlny strachu Harry ucítil i zárodek zvědavosti.

„To mi lichotí.“ řekl – a opravdu lichotilo, navzdory všemu ostatnímu.

„Lichotí ti to, ale odpověď je ne?“ ověřoval si Severus, jeho hlas byl dokonale klidný – jako by skutečně přijal jeho odmítnutí bez jediného protestu. Přijal by ho, samozřejmě, ale…

„Odpověď zní: ‚Chtěl bych si to promyslet.‘“ odpověděl Harry upřímně. „Vůbec jsem o tom nepřemýšlel a… jsou na tom určité věci, které mě děsí.“ přiznal.

Severus přikývl a sklonil hlavu. „Rozumím. Přemýšlej, jak dlouho budeš chtít. Nijak… nespěchám.“ přiznal.

Harry znovu polkl. „C-Co se změnilo? Že se ptáš právě teď?“

Starší muž si odkašlal. „Ty jsi mi… dovolil…? V Rakousku. Očividně se mi to líbilo. Chtěl bych… víc. Jsem především chamtivý muž, Harry.“ řekl hořce. „Trocha toho, co chci, je dobrá, ale… víc…“

Harry se zasmál. „Ty opravdu nejsi chamtivý. Ale promyslím si to. Ta představa mi, jak jsi to nazval, vůbec nepřipadá odpudivá. Jen si… nejsem jistý. A není to kvůli tobě nebo něčemu takovému. To je… můj problém, vím to.“

Severus si tiše odfrkl. „Nemyslím si, že by to byl až takový problém. Domnívám se, že většina heterosexuálních mužů by měla pro můj zájem… mnohem menší pochopení.“

Harry si odfrkl. „Tak asi nejsem heterosexuál. Nebo jsi prostě moje výjimka. Upřímně je mi to jedno.“ řekl pravdivě – už dávno o sobě nepřemýšlel jako o heterosexuálovi; bylo úplně jedno, co vlastně „je“, pokud to znamenalo, že jsou spolu on a Severus.

„Pomohlo by… kdybych připravil Mnoholičný lektvar?“ nabídl Severus.

„Co to k sakru...?!“

„Mohl bych… umím ho uvařit. Mohl by sis vybrat někoho, kdo je víc podle tvého… vkusu.“

„Ty ses zbláznil?“ vyhrkl. „Ty bys… co? To je šílené!“

„Opravdu? Já bych… byl ochotný.“ řekl Severus vážně. „Pokud to nebude Windlehuntová.“

„Ne, to ne – nebyl by to nikdo! Severusi, proč bych sakra…“ Zarazil se, když mu náhle došlo, co Severus myslí, a žaludek se mu sevřel. „Ty mi nabízíš, že se proměníš v ženu. Protože… protože si myslíš, že by se mi to líbilo víc?“ ověřoval si.

Starší muž sebou trhl při pohledu na čistou zuřivost, která musela být v Harryho hlase slyšet – Harrymu to bylo jedno. Seskočil z postele a začal přecházet po malé ložnici sem a tam, zatímco se snažil uspořádat si myšlenky. Dost možná nebyl na Severuse takhle naštvaný od dob, kdy byl jeho studentem.

„Harry, prosím, já…“

„NE!“ zavrčel. „Že by sis mohl myslet… že bych… pokud se rozhodnu, že chci mít sex, budu ho mít s tebou. S tebou! Přesně takovým, jaký jsi. Se všemi jizvami a… a vráskami a penisem a vším ostatním, a nijak jinak.“ téměř vykřikl.

O okamžik později mu cestu zablokovala vyšší postava a Harry se ocitl v pevném objetí. „Harry! Prosím.“ řekl Severus. „Uklidni se. Ty… hýbeš nábytkem.“

Harry ztuhl a rozhlédl se kolem sebe. Skutečně, několik kusů nábytku v místnosti se začalo třást. Několikrát se zhluboka nadechl, soustředil se na svou magii a vědomě ji zatlačil zpátky, uklidnil ji také. Už dlouho nebyl tak blízko neúmyslné magii.

„Promiň.“ nabídl slabě.

„Na to nemysli.“ odpověděl Severus okamžitě. „To já se… omlouvám. Neměl jsem… měl jsem vědět, jak se budeš na ten návrh dívat.“

„Jo.“ souhlasil Harry slabě a opřel se do objetí. „To už jsi měl vědět.“

Severus si povzdechl, ještě chvíli ho držel, než ho pustil a posadil se na kraj postele. „Zjišťuji, že se zároveň… bojím odmítnutí a zoufale tě chci, byť jen jednou.“ přiznal starší muž. „A nemám tušení, jak se vypořádat ani s jedním.“

Harry ztěžka polkl – tomu rozuměl, alespoň trochu. „Já jsem se taky zhroutil, když jsem… když jsem se ti snažil říct, že s tebou chci chodit, a no, ty ses tak rozčílil. Opravdu jsem se bál, že mě odmítneš, takže jsem ti to vlastně ani nedokázal pořádně říct.“

„Pamatuji si.“ protáhl Severus. „Předpokládal jsem, že si… děláš legraci.“

„Nikdy.“ odpověděl Harry vážně – a Severus se jemně usmál.

„Teď už to vím. A omlouvám se… za to, co jsem navrhl. Předpokládám… chtěl bys dnes odejít? Když jsem nejspíš zničil jakékoli… plány, které jsi na dnešní večer měl.“ řekl zachmuřeně.

Harry musel potlačit uchechtnutí nad tím náhlým skokem v tématu. „Chceš, abych odešel?“ ověřoval si, protože tušil, že starší muž mu tím ve skutečnosti nabízí možnost odejít, pokud bude chtít.

Pomalé zavrtění hlavou mu odpovědělo.

„Tak bych radši zůstal. Je mi jedno, jestli budeme něco dělat.“

„Ach.“ řekl Severus tiše.

Harry k němu přistoupil a znovu ho objal.