„Ne, děkuji.“ odmítl zdvořile a snažil se zůstat zdvořilý. Odmítl tu čarodějku už třikrát – bez výsledku.

„Ale užili bychom si to.“ řekla vesele a přehodila si přes rameno své nepochybně krásné zrzavé vlasy.

„O tom nepochybuju, ale nejsem k dispozici.“ řekl.

„Tak někdy jindy?“ zeptala se a natáhla se po jeho paži.

Uhnul a odtáhl se od pokusů nové učitelky věštění. „Ne, děkuji. Nejsem k dispozici ve smyslu, že s někým chodím. Už někoho mám.“ upřesnil.

Lehce si odfrkla. „A co? Jsem si jistá, že bych tě snadno… přesvědčila. Proč to nezkusit? Ona se to nemusí dozvědět a já si svými schopnostmi docela věřím.“

Harrymu se málem zvedl žaludek. „Nemám zájem. V žádném případě. Prosím, nech toho. Chtěl bych s tebou normálně pracovat a ty to akorát děláš trapné.“ zasyčel a konečně přestal být zdvořilý.

Nová učitelka – Ramona něco, už zapomněl – si odfrkla a posunula se ještě blíž. „Ale no tak, Harry. Jsem si jistá, že jsem stejně hezčí než ona.“

Harry se chraplavě zasmál a na okamžik je porovnal. Samozřejmě že byla, Severus nebyl krásný, ale…

„Můžu ti upřímně říct, že člověku, se kterým chodím, nesaháš ani po kotníky. Teď toho nech, nebo půjdu za Minervou a řeknu jí, že mě obtěžuješ.“ odsekl a otočil se na patě.

Daleko se ale nedostal – sotva prošel dveřmi sborovny, někdo ho prudce strhl stranou, přirazil ke zdi a přitiskl k ní. Měl sotva zlomek vteřiny na to, aby si uvědomil, kdo to je – známé ruce, známé tělo přitisknuté k jeho – a pak se Severus zmocnil jeho úst hlubokým, majetníckym polibkem… přímo tam na chodbě.

Harry nebyl schopen ničeho jiného než ten dotek přijmout, zasténal a pokusil se polibek opětovat, zatímco se jeho tělo pod tím dotykem prakticky rozplývalo. Někde zaslechl šokované zalapání po dechu – a Severus pravděpodobně také, protože se prudce odtáhl a Harry málem zavrávoral. Snape sevřel hrst jeho hábitu a hrubě ho táhl za sebou.

Harry ho následoval, klopýtal a jen o vlásek se vyhnul pádu, až do sklepení, do známého obývacího pokoje – a rovnou do ložnice. Trapně vykřikl, když byl téměř hozen na postel. Zahučel, dopadl na kolena a jen tak tak se stihl překulit na bok, než byl přitažen k hubenému tělu, tvrdě přitisknut k Severusově hrudi a znovu políben.

Stejně naléhavě, stejně hluboce. Prsty u nohou se mu zkroutily, kolena zeslábla, teď když na nich už nemusel stát… a protože nemusel, mohl polibek opětovat mnohem lépe. Nechal se několik vteřin líbat, než je přetočil, zatlačil Severuse do matrace, obkročil mu boky, našel jeho ruce a přitiskl je do postele.

Severus tiše zakňučel, zatahal za své ruce, ale nesnažil se opravdu osvobodit. Líbal stejně divoce, i když byl teď Harry nahoře – a protože už věděl, co se druhému muži líbí, trochu se posunul, trochu dopředu, trochu níž, a přitiskl svou erekci k jeho břichu. Reakce byla okamžitá – Severus zasténal do polibku, prohnul záda a přitiskl se k Harrymu ještě víc.

Harry zasténal také, užíval si větší tření, dokonce i to, jak se Severusova vlastní erekce otírala o jeho nohu. Za ten měsíc od Valentýna nezašli dál, ale Harry si na druhého mužovo tělo zvykl mnohem víc – a Severus se zase trochu smířil s tím, co Harry chce, s tím, co si troufá chtít.

Pomalu se o něj otřel, jako protipól téměř zběsilého polibku – a po další minutě nebo tak Harry polibek úplně přerušil, protože se znovu ozvala jeho racionálnější část. Zůstal přitisknutý ke staršímu muži, držel ho v posteli a užíval si jeho teplo.

„Severusi.“ řekl chraplavým hlasem. „Co se děje?“ zeptal se – protože absolutně nic z posledních deseti minut nebylo pro jeho milence typické.

Starší muž zrudl do šarlatova a znovu se symbolicky pokusil vyprostit ruce. Harry mu to nedovolil a Severus to brzy vzdal.

„Já… ty… slyšel jsem tě mluvit s ní.“ zasyčel a zamračil se na Harryho.

„Ach! Ach, promiň. Nechtěl jsem, abys to slyšel, samozřejmě. Vadilo ti to…?“ zeptal se – moc dobře věděl, jak… nejistý druhý muž někdy bývá, jak citlivě reaguje, když o Harryho někdo projeví zájem.

„Samozřejmě že mi ta imbecilka vadila!“ vyštěkl – Harry sebou trhl a odtáhl se, posadil se na posteli se zkříženýma nohama, zatímco Severus se posadil také. „Nemůžeš si snad myslet, že by nevadila?“ zasyčel.

„No, já…“ začal, ale prudký pohled staršího muže ho okamžitě umlčel.

Pak k jeho překvapení tmavá hlava poklesla, vlasy mu zakryly většinu tváře a on se zřejmě zadíval na své vlastní ruce sevřené v přikrývce mezi nimi. „Řekl jsi jí… že s někým chodíš. Odmítl jsi ji. Přestože je… velmi krásná.“ řekl Severus a jeho hlas náhle změkl – a Harry cítil, jak rudne, když si vzpomněl, co přesně jí řekl. Byla to pravda – Severus se jí vůbec nemohl rovnat, ale Harry to řekl v domnění, že ho druhý muž neslyší.

„Ehm… já… promiň, jestli tě to, co jsem řekl, uvedlo do rozpaků.“ řekl Harry a nepohodlně se zavrtěl.

„Do rozpaků?“ zopakoval starší muž hlasem plným nevíry. „Proč by mě – koho při zdravém rozumu by rozrušilo, že jeho… partner, muž jako ty, dodržel slovo, které mu dal?“

„Slovo…?“ ověřoval si Harry a nechápal, co Severus myslí.

„Řekl jsi… že nebudeš chodit s žádnými čarodějkami, dokud budeš se mnou.“

„No jistě že ne. Ehm, ty jsi přece říkal, že nemáš rád veřejné projevy náklonnosti.“ připomněl mu. „Jsem si docela jistý, že líbat mě na chodbě se za to, ehm, počítá.“

Severus zrudl ještě víc – Harry tu barvu rozeznal i přes závoj tmavých vlasů. „Já… no…“ zamumlal starší muž. „Promiň.“

Harry se usmál a jemně mu odhrnul vlasy z tváře. „To nemusíš. Mně to nevadí. Upřímně, lichotí mi, že se ti… líbilo, co jsem řekl. I když teď jdu pozdě na další hodinu.“ řekl právě ve chvíli, kdy zazvonilo.

Podle obrovských očí, kterými se na něj Severus podíval, šel pozdě i on.

Harry využil příležitosti, naklonil se a políbil staršího muže na rty. „Chtěl bych se sem vrátit. Dnes večer? Můžeme… to téma probrat podrobněji.“ navrhl s úsměvem a přejel rukou po jeho hrudi. „Možná trochu… dál než na Valentýna?“ dodal, aby bylo naprosto jasné, co tím myslí.

„Ach.“ řekl Severus hloupě a trochu se na posteli zavrtěl. Harry byl zvědavý, jestli má erekci – Zmijozel měl na sobě příliš mnoho vrstev, aby to šlo poznat. „Já… ano?“ vykoktal.

„Skvělé.“ prohlásil Harry, doprovodil odpověď dalším polibkem a pak seskočil z postele. „Musím běžet. Uvidíme se později – a ani se nepokoušej strhávat Nebelvíru body navíc, protože se to dozvím!“ zavolal, když vybíhal ze zmijozelských komnat a mířil přímo do své učebny.

 

***

 

„Mohl bys se mnou na chvíli, Harry?“ řekla Minerva přísně.

„Ehm, ano?“ odpověděl a následoval ji do ředitelny. Trochu ho rozčilovalo její načasování – zrovna se chystal seběhnout do sklepení za Severusem poté, co nějak přežil většinu dne s poloviční erekcí při pouhé představě, že to udělá.

„Ráda bych s tebou probrala dnešní incident ve sborovně.“

„Dobře?“

„Profesorka Windlehuntová tě obvinila, že ses o ni pokoušel.“ řekla Minerva s grimasou.

„Cože? Ne! Já… odmítl jsem ji! Pořád se o mě pokoušela a já neměl zájem!“ bránil se.

„To jsem předpokládala, Harry, ale přesto jsem povinna to s tebou probrat. Předpokládám, že jí mohu říct, že souhlasíš s výslechem pod Veritasérem?“ zeptala se.

Harry se zašklebil. „Pokud ho uvaří Severus.“ řekl mrzutě.

„Samozřejmě. A to mě vlastně přivádí k druhé věci, kterou jsem s tebou chtěla probrat – náhodou jsem procházela chodbou právě v době, kdy k údajnému incidentu došlo.“ řekla Minerva vážně. „Doposud jste byli… diskrétní. Předpokládám, že se toto chvilkové selhání nebude opakovat?“ zeptala se.

Harry si matně vybavil, že tehdy někdo zalapal po dechu – nevěnoval tomu pozornost.

„Ehm… ano. Promiňte. Bylo to… Severus byl… překvapený, že jsem dodržel slovo a neměl… zájem?“

„Proboha, opravdu?“ zeptala se Minerva a zněla upřímně šokovaně; její jemně káravý tón se náhle vytratil. „To přece musel vědět. Jsi dobrý člověk.“

Harry pokrčil rameny. „Ehm, byl to on, kdo nechtěl… veřejné projevy náklonnosti. Takže mě, ehm, překvapilo, když mě… políbil. Nikdy jsme o tom nemluvili, ale jak dlouho už… to víte?“ zeptal se rozpačitě.

„Ach, od chvíle, kdy jsem ti nabídla tu práci, Harry. Už tehdy to bylo naprosto zřejmé. Musím přiznat, že jsem byla… velmi překvapená, ale nemohu vám ani jednomu upřít trochu štěstí. Jsi šťastný, že?“ zeptala se mateřským tónem.

„Jo. Hodně. Tehdy jsme ale, ehm, ještě nebyli spolu.“ řekl.

Minerva pokrčila rameny. „Podle toho, jak se na tebe díval… řekněme, že jsem ho takhle dívat se na někoho ještě nikdy neviděla, a znám ho dlouho.“

Harry se usmál. „Upřímně, ehm, mě to taky překvapilo. Ale já… ho mám rád. Hodně.“ přiznal.

Jeho bývalá kolejní ředitelka se spokojeně usmála. „Oba jste si zasloužili trochu… shovívavosti. Takže pokud se podobné incidenty nebudou opakovat, nevidím důvod, proč bych si nemohla… prostě jen zasnít, místo abych byla svědkem něčeho, co by ředitelka školy musela potrestat.“

Harry se uchechtl. „Sníte často o tom, jak se vaši kolegové líbají?“ zeptal se – a okamžitě si zakryl ústa, když si uvědomil, s kým vlastně mluví. Mezi nimi se na několik vteřin rozhostilo těžké ticho.

Minerva si odfrkla a kolem rtů jí pohrával náznak úsměvu. „Nemysli si, že tě za to pořád nemohu potrestat, Harry. Stále máme spoustu neobsazených služeb v Prasinkách.“ varovala ho.

„Jenže mně to nevadí.“ řekl a balancoval mezi skutečným strachem a pobavením.

Zamručela. „Ne, tobě ne, ale myslíš, že by to Severuse nepřivedlo do velmi špatné nálady?“ zeptala se škodolibě.

Harry vyskočil. „Děkuju za zasnění, hezký večer!“ vyhrkl a prakticky vyběhl z její pracovny.