Harry počkal až po večeři, než se do toho pustil, do té zlomyslné touhy oplatit škádlení a vyvolat reakci – dušené telecí s houbami a omáčkou z červeného vína, které Severus připravil téměř bez námahy, si přece nezasloužilo nic menšího než jeho plnou pozornost. Bylo to bez přehánění jedno z nejlepších jídel, jaké kdy ochutnal, a Harry se postaral, aby staršího muže doslova zasypal chválou, zatímco si ho užíval.

Když bylo po večeři a dopili zbytek vína, který neskončil v samotném jídle, Harry vyšel na střešní balkon a pustil se do práce. Přeměnil dvě křesla, která tam stála, na měkkou a pohodlnou pohovku a celý prostor pokryl vrstvami zahřívacích a ochranných kouzel, až bylo otevřené prostranství prakticky odolné proti větru, sněhu, dešti i zimě. Rozsvítil několik menších lamp kolem sebe a spokojeně si prohlížel jejich příjemné tlumené světlo.

Jako by to vycítil, Severus se objevil právě ve chvíli, kdy skončil.

„Harry? Co tu děláš?“ zeptal se a vykročil ven, očividně překvapený příjemnou teplotou.

Harry se usmál. „Napadlo mě, že by ses sem ke mně mohl na chvíli přidat.“ řekl s úsměvem.

Starší muž se odmlčel, než s úsměvem přikývl. „Tak minutku, abych přinesl ještě jednu láhev vína?“

„Jasně, já si taky musím něco vzít.“ souhlasil. Oba se vrátili dovnitř a Harry pospíchal ke svým zavazadlům pro valentýnský dárek, který pro staršího muže obstaral. Byla to jen malá krabička, kouzly pěkně zabalená – a samozřejmě popadl i tu druhou věc, kterou přinesl.

Pak se několikrát zhluboka nadechl, jen aby neztratil odvahu, než se vrátil ven. Severus už tam byl, uvelebený na pohovce se sklenkou vína v ruce a s jemným úsměvem namířeným na Harryho.

„Mám pro tebe valentýnský dárek.“ vyhrkl. „A… návrh.“

„Opravdu?“ zeptal se druhý muž a pozvedl obočí. „Tohle jsem nedělal proto, že bych očekával, že mi to oplatíš.“

„Já vím.“ odpověděl okamžitě. „Ale chtěl jsem pro tebe taky udělat něco hezkého.“ řekl, přistoupil blíž a vsunul se do úzkého prostoru vedle Severuse, sotva dost velkého, aby se tam vešel – dokonalé místo. Nepochybně tam bylo ponecháno právě pro něj, alespoň pokud se dalo soudit podle samolibého úsměvu druhého muže.

„A co je ten dárek?“ zeptal se starší muž škádlivě.

„Překvapení.“ odpověděl Harry a podal mu krabičku. „Otevři ji až večer.“

Severus si prohlížel plochý obdélníkový tvar – o něco větší než jeho dlaň, ale příliš lehký na to, aby to byla kniha, jak Harry předpokládal, že si bude myslet. Harry se usmál a políbil ho na krk, aby mu zabránil hádat.

Zdálo se, že to zabralo – Severus zasténal a málem krabičku upustil. Harry ji zachytil a položil na nízký skleněný stolek vedle přeměněné pohovky. „Podívej se na ni později.“ zamumlal mu do ucha.

Severus zamručel a přitáhl si ho blíž, jako by ho pobízel, aby ho znovu políbil na krk. Harry mu vyhověl – na pár vteřin. Pak si vzpomněl, že se chce pomstít – a přesně jak to plánoval udělat. Odtáhl se.

„Dal by sis doutník? Napadlo mě, že by to mohla být hezká chvíle na jeden. Ještě jsme nezkusili cedrovou příchuť.“ podotkl.

„Přivezl jsi je?“ zeptal se druhý muž.

„Mhm. Máš zájem?“ řekl a lusknutím prstů si přivolal doutník.

Severus si olízl rty, ten pohyb byl nejspíš podvědomý… Harry to považoval za souhlas a pustil se do zapalování doutníku pro oba. Starší muž se mezitím pohnul a navedl Harryho do pozice, kterou chtěl.

Harry se bez protestů přizpůsobil, natáhl jednu nohu podél pohovky, zatímco ji Severus obkročil. Jeho dlouhé nohy mu to opět umožnily snadno, aniž by se Harryho dotýkal víc než lýtky, dokonce i když se posadil na paty. Stačilo by Harrymu zvednout nohu a mohl by druhému muži přitisknout koleno k zadku, ale… ne, to dnes zatím nebylo na programu.

Potáhl si jako první a po navázání očního kontaktu se Zmijozelem pomalu zaklonil hlavu a vyfoukl kouř vzhůru. Chutnal mu – nebyl o moc jiný než ty předchozí, jen měl temnější, drsnější chuť, ale v tom dobrém smyslu. Podal doutník Snapeovi, který si ho vzal a při potáhnutí se k Harrymu naklonil.

„Je dobrý.“ řekl tiše.

Harry už byl zvyklý na to, jak starší muž zavírá oči a uvolňuje se, když si vychutnává chuť. Jemně ho postrčil níž a spokojeně ho posouval, dokud Severusova hlava nespočinula na jeho rameni. Zmijozel vyfoukl kouř přes Harryho krk a pak mu naslepo přitiskl doutník ke rtům, aniž by se zvedl ze své pozice.

„Je. Dobrý nápad, Harry.“ řekl Severus lehce.

„Občas mívám dobré nápady.“ odpověděl Harry a přejel rukou po mužových zádech. Severus se trochu uvolnil. Harry si všiml, že byl celý den stále napjatý a občas si ho prohlížel, jako by čekal, až spadne druhá bota.

Což samozřejmě nespadne, ale právě teď se zdálo, že se druhý muž poprvé skutečně zbavil napětí. Harry sledoval oblouk jeho zad, od krku nahoru a pak zase dolů směrem k zadku, i když až tam nedosáhl.

Líbilo se mu to – vždycky se mu to líbilo – ale tentokrát to bylo jiné. Skoro ho to svrbělo, sotva dokázal potlačit potřebu přimět druhého muže cítit se stejně jako předtím… ale co by vlastně mohl udělat, aby poškádlil Severuse Snapea?