Severus to udělal, posadil se vedle něj a ukázal Harrymu lahvičku. „Je to přijatelné?“ zeptal se.

Harry ji otevřel a přivoněl k obsahu – voněl lehce po dřevě a docela příjemně. „Samozřejmě. Co to je?“

„Není to nepodobné tomu, co jsem na tebe použil předtím. Je to méně silné a méně… no, méně nepříjemně vypadající. Myslel jsem si, že pravděpodobnost, že se… zraníš, je příliš vysoká na to, abych něco nevzal.“

Harry se zachechtal. „Chci protestovat, ale nejspíš máš pravdu… a klidně pokračuj.“ řekl.

Severus zamručel a lehce naklonil lahvičku, aby si trochu nalil na prsty. Harryho bavilo už jen to sledovat, způsob, jakým si olej roztíral mezi dlaněmi, ten jemný lesk, který zanechával na bledé kůži. Protáhl se, svaly se mu zavlnily, když si představil, jaké to bude znovu cítit Snapeovy ruce – předtím se mu to opravdu líbilo, navzdory zraněním.

Ruce mu spočinuly na zádech, široce roztažené poblíž lopatek. Zaslechl tiché povzdechnutí a pak se Severus začal pohybovat. Bylo to příjemné – Harry zasténal hned, jakmile se mu ty prsty poprvé zaryly do zad, jakmile zatlačily do svalů, o kterých ani netušil, že jsou napjaté, ale očividně byly.

Tiše zasténal a dokonce se zachvěl, když ty ruce sklouzly níž, pracovaly podél jeho zad a páteře. Severus byl důkladný, ale… Harry nebyl úplně spokojený.

„Nebyla by to větší pohoda, kdybys byl trochu výš?“ navrhl.

„Chceš, abych si stoupl?“

„Ve skutečnosti jsem myslel, že bys na mě seděl obkročmo.“ navrhl.

Ruce na jeho zádech ztuhly. „Prosím?“

„Myslel jsem, že by to bylo jednodušší, kdybys seděl na mých zádech. Takhle se musíš pořád natáčet a tak… ale nemusíš.“ ujistil ho.

„Já… předpokládal jsem, že by ti to… bylo nepříjemné.“

„Ehm, ne. Myslím, že ne.“ odpověděl.

„Prosím, řekni mi, kdyby bylo.“ řekl Severus a jeho dotek na Harryho zádech se změnil, zatímco se matrace lehce prohnula pod jeho pohybem. Harry to sotva cítil, vlastně vůbec, kromě kolen, která teď spočívala těsně nad jeho boky. Starší muž byl dost vysoký, aby pohodlně dosáhl – a také dosáhl, když se nad Harryho naklonil a začal znovu u jeho ramen. Harry chtivě zasténal při tom jemném doteku a zachvěl se, když ty chytré prsty téměř násilím vytlačovaly napětí z jeho svalů.

Myslel si, že ho uvolnila vířivka – mýlil se.

Ty prsty znovu putovaly po jeho těle, po zádech, sledovaly linii páteře, občas zavadily o jeho bok, téměř ho polechtaly, ale ne docela. Když Severus znovu dosáhl Harryho beder, na několik vteřin zaváhal.

„Chtěl bys… abych pokračoval?“ zeptal se.

„Hm?“

„Mohl bych ti… masírovat nohy, jestli bys chtěl.“ nabídl.

Harry byl, mírně řečeno, překvapený, a podíval se přes rameno. Severus se červenal – opravdu hodně – a vypadal velmi nejistě. „Jestli chceš. Nenuť se.“ řekl.

„Já… bych chtěl.“ přiznal se a se zjevnou námahou dodal: „Mohl bys, ehm, trochu roztáhnout nohy?“

Harry samozřejmě poslechl. Roztáhl nohy do pohodlné vzdálenosti.

Severus zalapal po dechu a spadl dopředu, přímo na Harryho záda. Neuvědomil si, v jaké pozici druhý muž je, a svým pohybem mu podrazil kolena. Pod nárazem lehce zafuněl, ale mnohem víc ho zasáhlo něco jiného – tiché zasténání, které druhý muž vydal přesně ve chvíli, kdy Harry ucítil něco jen částečně známého přitisknutého ke svému tělu.

Samozřejmě pochopil – Severus byl vzrušený, stejně jako on, a celé jeho tělo se nad Harrym třáslo, zatímco se jeho penis tiskl k Harryho zadku. Druhý muž neudělal vůbec nic nevhodného, prostě jen zůstal nehybně ležet, ale když se Harry znovu podíval přes rameno, uviděl, jak se Severus zachvěl, a cítil, jak sebou jeho penis cukl.

„T-Tohle je trochu moc.“ vyhrkl a nenáviděl, jak žalostně vystrašeně zněl. Nebyl vystrašený, ne takhle, ale… ale bylo toho prostě moc.

„Omlouvám se.“ řekl Severus a téměř od něj odskočil. „Měl jsem říct, abys… abys mě nechal pohnout se první. Neměl jsem v úmyslu… omlouvám se.“

„To je v pořádku.“ ujistil ho Harry a trochu zmateně sledoval, jak Severus zalezl na posteli o kus dál, neobratně si přitáhl kolena pod bradu a zůstal tam. „Severusi?“

Starší muž se zachvěl. „Předpokládám tedy, že jsem… překročil hranici?“

„Cože? Ne. Nebuď hloupý, byla to moje chyba. Nevadilo mi to až tak moc, jen ta pozice byla trochu… děsivá.“ přiznal tiše.

„Rozumím. Omlouvám se.“ nabídl Zmijozel.

„Neomlouvej se. Chtěl bys… pokračovat? Nebo chceš, abych udělal já tebe?“ nabídl, jen aby si o chvíli později uvědomil, jak to zní. K Harryho překvapení si však druhý muž zjevně vůbec nevšiml, co právě řekl, a místo toho se na něj díval s podivnou intenzitou.

„Ty… mi dovolíš pokračovat?“

„No… ano?“ odpověděl otázkou a přemýšlel, jestli je na tom něco špatně, jestli mu něco neuniká.

„Já… rád bych. Pokračoval.“ řekl Severus, narovnal se a znovu se posunul blíž.

Harry pohnul boky a trochu víc roztáhl nohy. „Tak do toho.“ pobídl ho s úsměvem.

Severus se na něj ješte chvíli díval a pak si nalil trochu dalšího oleje na prsty a posunul se níž po posteli. K Harryho překvapení sevřel jeho kotník a zatlačil do kůže, než začal pomalu postupovat po Harryho pravé noze vzhůru. Teď mohl sledovat lépe, viděl ten soustředěný výraz ve tváři staršího muže. Hřálo ho to zvláštním způsobem – jak to, že je středem takové pozornosti, tak i samotný dotek.

Zmijozel byl stejně důkladný jako ve všem ostatním a jemně, ale pevně promasírovával Harryho lýtko. Harry tam měl dost svalů z časté chůze a létání na koštěti a Severusovy prsty působily jako magie, jako by dokázaly najít napětí, o jehož existenci neměl ani tušení.

Tiše zasténal právě ve chvíli, kdy prst přejel po citlivé vnitřní straně jeho kolene.

Starší muž vzhlédl, jako by něco hledal v Harryho očích, než pokračoval. Zřejmě to našel – a pak jeho prsty sklouzly výš a zatlačily do spodní části Harryho stehna.

To bylo, jak Harry zjistil, úplně jiné než dotek na bedrech nebo lýtku. Už jen blízko kolene působil dotek mnohem intimněji, mnohem osobněji. Snape znovu odvrátil pohled ke své práci, takže ho Harry mohl lépe sledovat. Kousal se do rtu, aby zůstal zticha, zatímco ty prsty putovaly výš a výš po jeho kůži a zabořovaly se do zadní a boční části jeho stehna.

Severus se zastavil přesně ve chvíli, kdy jeho prsty dosáhly okraje Harryho boxerek, právě když se mu srdce rozbušilo tak hlasitě, že si byl jistý, že to druhý muž musí slyšet.

Tiše si povzdechl, téměř s úlevou, když prsty zmizely – jen aby zasténal, když se znovu objevily na jeho levém lýtku. Severus se přesunul mezi jeho nohy, kde klečel, otočený bokem, ne přímo k Harrymu.

„Je to opravdu příjemné.“ poznamenal tiše a překvapilo ho, jak chraplavě zní jeho hlas. Prsty u jeho kotníku se na okamžik sevřely, než se znovu uvolnily a pokračovaly normálně. „Děkuju, Severusi.“

Starší muž přikývl. „Děkuju, že… že jsi mi dovolil pokračovat.“ odpověděl tiše.

Harrymu připadalo zvláštní, že mu za to děkuje – nevěděl, co odpovědět. „Líbí se mi, když se mě dotýkáš.“ nabídl místo toho – a k jeho šoku se Severus zasmál a sklonil se, aby políbil citlivou vnitřní stranu Harryho kolene. Bylo to příjemné – lehký dotek a ani zdaleka ne tak zvláštní, jak by si byl myslel.

„Pravděpodobně ne tolik, jako se mně líbí dotýkat se tě.“ řekl druhý muž s ironickým úsměvem.

Harry reflexivně zatlačil boky dolů a hledal tření o prostěradlo. „Ale mně se to líbí dost.“ řekl a nespustil oči ze Snapeových – což se nedalo říct o Zmijozelovi. Jeho pohled byl pevně upřený na Harryho zadek, sledoval, jak se téměř otírá o postel. Udělal to znovu, nejen proto, že to bylo příjemné, ale také kvůli tomu, jak ohromeně jeho partner vypadal. Bylo to velmi lichotivé – a trochu i zábavné.

„Merline, Harry, ty budeš moje smrt.“ zašeptal Snape po odkašlání.

Protože jeho prsty znovu pokračovaly v pohybu a putovaly výš po Harryho noze, rozhodl se na to neodpovídat.