Harrymu bušilo srdce, zatímco jedl večeři. Oběd připravil on, večeři pak připravovali společně. Jednoduché na pánvi smažené těstoviny se zeleninou. Severus kouzlem zvětšil lednici a postaral se o to, aby měli dost jídla – Harry ovšem netušil jak ani kdy to udělal. Přesto byl vděčný, když vybíral ingredience a krájení nechal na starším muži.

Stačilo mu sledovat ho při práci, s vyhrnutými rukávy a nožem, který se pohyboval s neuvěřitelnou přesností.

Dokonce ho přistihl, jak na něj zírá, a k Harryho naprostému potěšení se Severus ušklíbl, skoro jako by věděl, že ho Harry rád sleduje a proč. Bylo to zvláštní, ale líbilo se mu to. Napadlo ho to už tehdy, ale mlčel o tom až dosud, až do chvíle, kdy dojedli – nebo si to alespoň myslel, dokud Severus nevstal a nešel k lednici pro něco. Krabičku – černou, z tvrdého papíru, soudě podle vzhledu.

Srdce mu pořád bušilo, protože se chtěl na něco zeptat, sakra, a tak následoval Severuse, když mu muž gestem naznačil, aby šel za ním. Když se Severus natáhl na pohovku, Harry ho následoval, opřel se o jeho bok a velmi si užíval tiché zamručení, které druhý muž vydal.

„Mám dezert, jestli chceš.“ nabídl.

„Samozřejmě.“ odpověděl Harry s úsměvem a posunul se tak, aby viděl do krabičky. Snape ji otevřel a odhalil asi tucet jahod v čokoládě, všechny už bez stopek, napíchnuté na malých párátkách. Harry se hlasitě rozesmál.

„Bylo mi řečeno, že něco takového je… vhodné na zítřejší příležitost.“ řekl starší muž rozpačitě.

„Tak já bych je miloval kterýkoli den v roce, ale ano, jasně. Protože jahody mají tak trochu tvar srdce.“

Severus několik vteřin mlčel. „Nemají.“ řekl nakonec pobaveně.

Harry se zachichotal. „Ani skutečná srdce tak nevypadají… ale, asi se podobají tomu, jak si lidé představují skutečná srdce.“ řekl a zkoumal ovoce.

„Jen pokud máš závažnou deformaci.“

Zachechtal se a vzal jednu jahodu – tu s hořkou čokoládou a bílými proužky. Severus otevřel ústa a jeho pohled byl tak zvláštně hřejivý, až Harryho zamrazilo, když si starší muž vzal malý plod a přitom přejel jazykem po špičce Harryho prstu.

„Dobré?“ zeptal se.

Starší muž přikývl a vzal si další – tentokrát v růžové čokoládě a podle všeho napůl namočenou v mléčné. Harry ochotně otevřel ústa a zasténal, když mu jazyk zaplavila sladká chuť čokolády a jahod.

„To je neuvěřitelné.“

„To rozhodně.“ souhlasil Severus tiše a zamručel, když ho Harry nakrmil další jahodou.

Když si uvědomil, že teď už může, Harry vstal poté, co ho Snape nakrmil čistě bílou jahodou, a posadil se se zkříženýma nohama přímo vedle staršího muže. Severus ho trpělivě sledoval a otevřel ústa, když Harry vzal další jahodu.

Harry se na svého partnera zazubil a místo aby mu ji podal, sám si z ní lehce ukousl.

„Hltoune.“ odfrkl si druhý muž, než si všiml, že Harry tu jahodu očividně nejí. Harry na něj zahákl prst a naznačil mu, aby se naklonil blíž. Severus to udělal s tichým zasténáním, ukradl mu jahodu a bez jediného zaváhání Harryho políbil.

Odtáhl se jen na tak dlouho, aby mohl rozkousat a spolknout sousto, než Harryho znovu políbil – polibek, oslazený dezertem, chutnal ještě lépe než obvykle a Harry se ochotně přitiskl ke staršímu muži a málem ho zatlačil zpátky do pohovky. Odtáhl se jako první, vzal další jahodu a podržel ji před druhým mužem.

„Nenasyto.“zapředl Severus, než udělal totéž co Harry a podržel jahodu jemu. Harry si ji vzal a přejel jazykem po Snapeově spodním rtu, než si skutečně vzal ovoce – zasténání, které se ozvalo, bylo skoro stejně dobré jako ta jahoda.

Netrvalo jim vůbec dlouho, než všechno ovoce snědli – ve skutečnosti to sotva působilo jako pár minut – a když Harry snědl poslední jahodu, vzpomněl si na svůj nápad, který ho trápil už několik hodin. Znovu se naklonil a položil ruce na ramena druhého muže.

„Jsi docela ztuhlý. Nechtěl bys masáž?“ nabídl s malým úsměvem. Severus mu ho ochotně oplatil.

„Jestli jsi ochotný.“ odpověděl a začal se otáčet.

„Skvělé, tak pojď.“ zazpíval Harry.

„Pojď kam…?“

„Do postele.“ prohlásil Harry s o něco větší jistotou, než ve skutečnosti cítil.

 

***

Severus šel za Harrym, jak si všiml, dost ztuhle, když ho vedl nahoru do ložnice. Harry to ignoroval a cestou k posteli si svého partnera přitáhl do polibku. Když staršího muže zatlačil na postel, nekladl vůbec žádný odpor, stejně jako když si na něj Harry vylezl a dychtivě ho přitiskl do matrace.

Nakonec, právě když Harry líbal jeho čelist, si druhý muž povzdechl. „Harry… mohl bych… oplatit ti to?“

„Hm?“

„Dát masáž tobě? Já… líbilo se mi to, předtím.“ přiznal se se zasténáním právě ve chvíli, kdy Harry olízl kůži nad jeho tepnou.

Harry se zazubil a trochu se odtáhl. „Myslíš tehdy, když jsem byl samá modřina?“

Severus si odfrkl. „Řekl jsem ti, že pár modřin nijak nesnižuje tvou… přitažlivost.“

Harry sáhl po svém tričku – obyčejném tričku – a nadzvedl jeho lem. „Myslím, že teď vypadám líp. Opravdu chceš?“ zeptal se a úplně si ho stáhl.

Zvuk, který starší muž vydal, když to Harry udělal, patřil k nejlichotivějším věcem, jaké kdy zažil – doufal, že se netváří příliš samolibě, když se na něj podíval. Ne že by se Severus díval příliš na jeho tvář. Zdálo se, že je zcela fascinován Harryho hrudníkem a břichem.

„Nemáš náhodou nějaký lektvar, který by se dal použít jako masážní olej?“ zeptal se Harry.

Snape sebou trhl. „No... jeden mám. Nepřibalil jsem ho… s tímhle záměrem, ale něco vhodného tu je.“

„Neplánoval jsi na mě sahat?“ zeptal se Harry nevinně a nesmírně se bavil Snapeovou potřebou bránit se proti obvinění, které ani nepadlo.

Snape po něm střelil pohledem a odstrčil ho – Harry si všiml, že jeho prsty přitom na jeho kůži o okamžik déle setrvaly. „Hned jsem zpátky. Jen jsem chtěl ujasnit, že jsem neměl žádná… očekávání ani postranní úmysly, když jsem… balil.“ řekl s odfrknutím a odešel.

Harry se usmál a po krátkém přemýšlení si stáhl i džíny. Rozhodně mu tak bude pohodlněji. Jeho penis, samozřejmě tvrdý jako kámen, rozhodně souhlasil s tím, že by měly být pryč. Náhle znovu nervózní si lehl na postel, založil ruce pod hlavu a čekal, až se druhý muž vrátí.

„Merlinovy vousy.“ téměř zapředl starší muž, než Harry uslyšel ránu – zvedl hlavu, aby se podíval, a uviděl, že Severus omylem kopl do židle u dveří. S námahou potlačil smích a gestem druhého muže pobídl, aby už přišel k němu.