„Polib mě.“ požádal Harry, aniž by si byl jistý proč.

Severus se na něj podíval naprosto nechápavě. „C-Cože?“ vykoktal ze sebe, nezvykle vyvedený z míry.

„Polib mě.“ požádal ho znovu a doufal, že mu druhý muž vyhoví. Severus se posunul blíž, v jeho tváři byla jasně čitelná nedůvěra.

„Proč?“ zeptal se, když už byli na dosah.

Harry pokrčil rameny. „Protože… protože to se slovy neumím. Nevím, co říct ani jak to říct, abych ti pomohl cítit se líp. Ale… ale aspoň ti můžu ukázat, že mi to nevadí. Že si kvůli tomu o tobě nemyslím nic horšího. Že tě kvůli tomu nepovažuju za míň… přitažlivého.“ řekl a lehce se začervenal.

Starší muž se posunul ještě blíž a stále se na Harryho díval, jako by čekal, že ho každou chvíli pošle pryč. Zvedl ruku a konečky prstů pohladil Harryho po tváři, zatímco Harry nehybně seděl. Severus se naklonil, oči ani na okamžik nezavřel, ani když naklonil hlavu, aby vyhověl Harryho prosbě.

Harry zavřel oči místo něj a byl odhodlaný ukázat mu, co cítí, když to nedokázal slovy.

Polibek byl jemný – samozřejmě že byl. Pomalý, téměř cudný, zatímco se Harry snažil vyjádřit, jak moc je mu to líto – a jak moc staršího muže obdivuje pro jeho sílu. A skutečně ho obdivoval – nedokázal si ani představit, s čím vším dalším ten druhý možná žije. Najednou dávalo mnoho jeho problémů a zaváhání mnohem větší smysl… a Harryho zasáhla absurdní touha políbit, dotknout se každého centimetru druhého muže, jen aby to spravil, jakkoli hloupé to bylo. Ne sexuálním způsobem – prostě chtěl Severuse zabalit do bezpečí, dokud by ho to nepřestalo bolet.

Samozřejmě věděl – lépe než většina lidí – že trauma takhle nefunguje, ale když tiše zavzlykal do polibku a tiskl se do náruče, která se mu pomalu ovinula kolem ramen, bylo mu to jedno. I jeho vlastní paže sevřely druhého muže, přitáhly si ho blíž a držely se ho, zatímco se líbali.

Cítil sůl – vlastní slzy – ale nezáleželo mu na tom. Jediné, na čem mu záleželo, bylo, jak se cítí Severus – jestli se mu třeba podařilo, aby se starší muž cítil lépe.

Poprvé – možná vůbec poprvé – to byl Severus, kdo se odtáhl jako první, kdo polibek ukončil. Harry otevřel oči, jen aby zjistil, že nic nevidí – na oči mu dopadla ruka, zakryla je a skryla Zmijozela před jeho pohledem.

„Severusi?“ zeptal se trochu nejistě.

„J-jen… chvilku, Harry.“ požádal ho chraplavým hlasem.

Harry opatrně natáhl ruce a objal druhého muže kolem ramen, přitáhl si ho k sobě a vtáhl ho do skutečného objetí. Prsty přejel po jizvě – byla snadno rozpoznatelná i bez pohledu. Téměř vzdorovitě na ni položil dlaň a přitáhl si druhého muže co nejblíž. Snapeova ruka zmizela ve chvíli, kdy si ho Harry přitáhl – teď už měl obě paže kolem Harryho. Dokonce i v horké vodě cítil tu lehce vlhkou chladnost, která jako by se staršího muže držela.

Několik minut, téměř stejně dlouho, jako se líbali, tam tak seděli, nepohodlně zkroucení, a drželi se jeden druhého. Harry si ze všech sil přál, aby mohl napravit škody, které byly muži v jeho náručí způsobeny. Byl si téměř jistý, že nikdy předtím necítil takovou bolest kvůli někomu jinému – a poprvé od chvíle, kdy si připustil jejich existenci, se zamyslel nad tím, co vlastně ‘city ’, které choval k Severusovi, znamenají.

 

***

 „Omlouvám se za to, jak to dopadlo.“ řekl Severus později, zabalený do velkého, huňatého županu, který si přebarvil na černo. Harry se na něj ve svém nepřebarveném bílém usmál.

„Dopadlo to dobře.“ ujistil ho.

„Jsem si jistý, že jsi měl jiné plány.“

„No, možná jsem trochu počítal s tím, že se budeme navzájem okukovat v plavkách, ale jsme tu ještě dva dny, času máme dost.“ řekl se zívnutím, když si sedal na postel. Vybrali si horní ložnici – tedy Harry ji vybral, protože trval na tom, že výhled je lepší – a skutečně byl.

Severus protočil oči a šel nahoru s ním.

„Nevidím jediný důvod, zvlášť teď, proč bys mě chtěl okukovat.“ řekl starší muž a ještě pevněji si kolem sebe utáhl župan.

Harry se slabě usmál. „Pořád jsi to ty. To, že jsem viděl tvoje jizvy, na tom nic nemění. A kromě toho mě nepřitahovala tvoje kůže ani nic podobného. Prostě… jsi to ty, víš?“ řekl s malým úsměvem.

Druhý muž zůstal několik dlouhých vteřin zticha, dost dlouho na to, aby si Harry uvědomil, že v podstatě právě řekl, že mu Severus nepřipadá přitažlivý.

„Ehm, jen pro pořádek, připadáš mi přitažlivý. To se taky nezměnilo. Jen to nebyl… nebyl ten důvod, proč mě to k tobě původně táhlo. To jsem tím chtěl říct.“

Ozval se tichý smích. „Vím, jak jsi to myslel. Děkuji, Harry.“

Jemně se usmál a převalil se, aby se na Severuse mohl znovu podívat. „U tebe to tak nebylo, že? Prostě ses rozhodl, že jsem hezký?“ poškádlil ho.

K jeho překvapení se starší muž sklonil a políbil ho na čelo. „Nejsem slepý. Připadáš mi… přitažlivý už nějakou dobu, ale to není to, co mě k tobě skutečně přitahuje.“ řekl Zmijozel tichým hlasem, jako by Harrymu svěřoval tajemství.

Harry se cítil podivně vyvedený z míry. „O-opravdu? Není?“

„Ne.“ potvrdil Severus. „Ale snad nepotřebuješ, abych ti to vysvětloval?“ řekl.

Harry na něj překvapeně zamrkal. „Ne, já… já předpokládal, že to bylo proto, že jsem tvůj typ. Ehm…“

Snape se na něj podíval s naprostou nevěřícností. „Někdy opravdu přemýšlím, jestli máš všech pět pohromadě, Pottere.“ protáhl unaveně.

Harry si odfrkl a tentokrát se rozhodl to neřešit – koneckonců si připadal trochu hloupě i on sám. „To bude tím, že jsem nesnídal.“ řekl s úsměvem a doufal, že tím rozptýlí napětí mezi nimi.

„Hm, nejspíš bych se nechal přemluvit a udělal ti lívance… jestli je chceš.“ nabídl Severus a díval se přitom jinam.

Harry si uvědomil dvě věci zároveň – Severus ho při snídaních sledoval dost dlouho na to, aby znal jeho preference, a Severus sám si nikdy nedával sladkou snídani.

„A já nám udělám oběd? Třeba něco s vepřovým?“ navrhl, jen aby ukázal, že je to stejné i z jeho strany, že si také všímá.

Pohled, který mu Severus věnoval, byl jako hřejivé slunce na kůži. „Jestli chceš.“ řekl tiše.