Nakonec už byl Harry ve vířivce a pohrával si s mudlovským ovládáním ve chvíli, kdy Severus konečně znovu ukázal svou tvář. Převlékl se rychle hned u bazénu, zatímco druhý muž odešel – a teprve po více než deseti minutách se konečně objevil ve dveřích, oblečený do plavek po kolena a zapnuté košile.

Harry si povzdechl. „Takže dovnitř vlastně nejdeš?“ ověřil si.

Starší muž se zamračil, posadil se na okraj vířivky a spustil své dlouhé nohy přes okraj do vody. I to Harryho trochu překvapilo – druhý muž nebyl zdaleka tak chlupatý jako on, jen tenká vrstva tmavých chloupků pokrývala jeho štíhlé končetiny.

„Jsem ve vodě, ne?“ odpověděl s úšklebkem.

Harry si odfrkl. „Proč nechceš vlézt dovnitř pořádně? Je to úžasné.“ ujistil ho. A opravdu bylo, voda byla horká a masážní trysky víc než příjemné.

„Harry… musíš chápat proč.“

Samozřejmě že chápal, bylo to na druhém muži napsané.

„Ne.“ řekl tvrdohlavě. „Jen… nechápu, proč si myslíš, že by mi to vadilo. Vím, kdo jsi, jak vypadáš.“ ujistil ho.

„Viděl jsi jen části mě – už tak sotva přitažlivé, a ujišťuji tě, že ne všechna moje kůže je tak… nepoznamenaná.“

Harry si odfrkl. „Tvé Znamení jsem viděl mnohokrát.“

K jeho překvapení se starší muž slabě zasmál. „Opravdu? A co jizvy na mých zádech? Viděl jsi pořádně tu na mém krku?“

Harry těžce polkl. „Neviděl, ale nevadí mi to. Přísahám. Pojď ke mně.“ požádal ho znovu.

Severus vypadal téměř rezignovaně, když rozepnul knoflíky košile a svlékl ji. Harrymu bušilo srdce – seděl vedle něj, takže měl dobrý výhled na kousnutí, když se plně odhalilo. Poškození bylo rozsáhlé – i když se ho ústy určitě dotýkal už dřív, nikdy ho vlastně neviděl.

Pak se však druhý muž otočil zády, odhodil košili stranou a Harry pochopil, proč ho varoval – jeho záda byla pokrytá spletenou sítí starých i novějších jizev, na některých místech vrstvených přes sebe. Když se jejich pohledy setkaly, viděl v těch tmavých očích strach – strach z toho, jak Harry zareaguje.

Polkl a teprve teď si uvědomil, jak zranitelným se druhý muž právě učinil, jak vyděšený očividně byl. Usmál se a snažil se, aby ten úsměv vypadal upřímně, ne lítostivě, zatímco čekal, až se druhý muž ponoří do vody. Udělal to a vypadal přitom neobyčejně malý, s rukama zkříženýma přes hubenou hruď a břicho, tvář odvrácenou.

Harrymu to trhalo srdce. Posunul se blíž, až se téměř dotýkali – zatímco druhý muž se stále tvrdošíjně díval jinam. Natáhl se po Severusově ruce a přitáhl si ji blíž, dokud nemohl proplést jejich prsty.

„Klidně si říkej co chceš, ale je mi to jedno. Pořád si myslím, že jsi přitažlivý. Jizvy na tom nic nemění.“

Starší muž se chraplavě zasmál. „Nemohl bych… nedokázal bych soupeřit s tvou bývalou přítelkyní, ani kdyby mi bylo o dvacet let méně, což mi očividně není. Je těžké se nesrovnávat, když je konkurencí krásná mladá čarodějka, jejíž představa o jizvě je nejspíš zlomený nehet.“

Harry si odfrkl. „Prošla si tím vším taky, víš. Ne jako ty a já, ale byla u toho. Jsem si jistý, že má svoje vlastní rány.“ řekl jemně.

Severus přikývl. „Nechtěl jsem zlehčovat její utrpení, ale…“

„A co se týče všeho ostatního… nechápu, jak vůbec můžeš mluvit o nějaké konkurenci, protože žádná neexistuje. Vždyť už víš, že když došlo na volbu mezi ní a tebou, vybral jsem si tebe, a to ještě předtím, než jsem si uvědomil, že k tobě, ehm, něco cítím.“ připomněl mu. „Přísahám, že mě to neodrazuje ani nic podobného. Nečekal jsem, že budeš vypadat jako Ginny. To by bylo, ehm, upřímně řečeno trochu děsivé.“ přiznal.

Druhý muž se nezasmál – ale odfrkl si. Harry se rozhodl, že bude rád i za to. „Je… těžké překonat podobný problém.“ přiznal Severus. „Jen málo lidí mě vidělo tak… odhaleného jako teď, a většina z nich byli zdravotníci – nebo lidé zodpovědní za ty jizvy.“

„Riddle.“ řekl Harry znechuceně a nepřekvapilo ho, když se starší muž lehce otřásl.

„Mimo jiné.“

„Můžu to vidět? Tvá záda.“ požádal.

Druhý muž vedle něj téměř zkameněl, a tak se Harry naklonil a políbil ho na tvář. „Nevadí, jestli ne. Ale rád bych to viděl pořádně, abys věděl, že když ti řeknu, že mi to nevadí, je to pravda.“

Severus mu poměrně prudce vytrhl ruku a vstal – místo aby však vylezl ven, předklonil se od Harryho a opřel se o okraj vířivky. Harry se také postavil, aby si mohl prohlédnout to, co mu bylo ukázáno.

Jen několik centimetrů v dolní části zad bylo úplně bez jizev. Mnohé už vybledly a nesly jasné známky použití mastí na odstranění jizev, ale ne všechny.

Jedna konkrétní mu vyrazila dech.

„Ach.“ řekl Severus trpce. „Moje lopatka?“ zeptal se.

„A-Ano.“ vypravil ze sebe Harry a udělalo se mu lehce nevolno.

„Můj otec. Pokoušel jsem se toho zbavit mnohokrát, ale z nějakého zvráceného důvodu to prostě nevybledne.“ řekl druhý muž jedovatě a jeho lopatka se pod kůží pohnula, když se zavrtěl. Harry si prohlížel to slovo – tři písmena – téměř vyrytá do jeho těla. Nevypadalo to jako řezná rána, ale…

„To je… popálenina?“ zeptal se Harry opatrně.

„Ano. Použil pohrabáč od krbu. Vypálil mi to do kůže a pak mě zbil páskem, když jsem křičel.“

Harry měl pocit, že se pozvrací, zatímco jeho oči znovu a znovu přejížděly ta stejná tři písmena, stejnou nenávistnou urážku. „Věděl, že se ti líbí muži?“

„Napsal jsem něco neurčitého do svého deníku a nechal ho doma, když jsem odjel do školy. V určitém okamžiku se rozhodl projevit ‚zájem‘ o svého zvráceného syna a přečetl si ho, předpokládám.“ řekl temně.

Harry si nemohl pomoct, položil prsty na ten nápis a zakryl ho dlaní. Technicky vzato nebyl příliš velký, ale i tak… Harry v něm cítil tu nenávist.

„Byl to bezcenný parchant a doufám, že je po něm.“ zašeptal Harry, šokovaný vlastními slovy – a slzami, které si volnou rukou nedokázal nepřítomně setřít.

„To se stalo.“ řekl Severus neutrálně. „Je mrtvý. Upil se k smrti. A skutečně se udusil vlastními zvratky.“

„Dobře. Dobře.“ zašeptal Harry a slzy mu teď tekly proudem. „Já… já nemůžu uvěřit, že by… že ty… je mi to tak líto.“

Starší muž se znovu pohnul, odtáhl se od Harryho doteku a otočil se. Oba si znovu sedli, tentokrát téměř na opačné konce vířivky, zatímco Harry si utíral tváře. „Omlouvám se.“ řekl Severus tiše. „Měl jsem prostě odmítnout ti to ukázat.“

„N-Ne. Chtěl jsem to vidět. Jen… nemůžu uvěřit, že někdo může být tak krutý, tak… tak šílený.“

„Harry, stalo se to dřív, než ses narodil. Nemusíš kvůli tomu plakat.“

„Kolik ti bylo?“

„Patnáct.“ odpověděl tiše.

Harry sevřel ruce v pěsti a hlavou mu vířila jedna krutá myšlenka za druhou.

„Já… mám kámen vzkříšení.“ vyhrkl. „Mohl bych… mohl bych ho přivést zpátky. Kdybys… kdybys někdy chtěl pomstu.“ nabídl a věděl, že je to špatně, ale doufal, že druhého muže to spíš potěší než vyděsí.

K jeho překvapení se starší muž zasmál. „Ve skutečnosti by to nefungovalo. Na mudlu. Ale bez ohledu na to, už velmi dlouho jsem nechtěl mít s tím mužem nic společného – ani pomstu.“ řekl a jeho hlas teď zněl jemně. „Byl bys raději, kdybych… odešel? Vrátil se do Bradavic, nebo tě tu alespoň nechal samotného? Nemusíš… to už nikdy vidět.“ nabídl.

Harry popotáhl. „N-Ne. Zůstaň, prosím. Neodradilo mě to. Opravdu ne, přísahám. Jen jsem…“

„Znechucený.“ doplnil za něj druhý muž – a správně.

„Tou krutostí. Ne tebou. Když jsem se toho dotkl, cítil jsem tu nenávist.“ řekl trpce, ale pak ztuhl, když se Severus zasmál.

„To vím. Můj otec byl samozřejmě mudla, ale možná se jeho nenávist podobala magii dost blízko na to, aby se to nedalo vyléčit.“

Harry zavrtěl hlavou. „Magie není vůbec jako nenávist. To… to není ono.“ trval na svém.

„Opravdu? Tak to bych měl asi věřit slovům Pána smrti?“ zeptal se lehce.

Harry zasténal. „Neříkej to. Já… neměl jsem mluvit o kameni vzkříšení. Jen jsem… chtěl, abys věděl, že bych to udělal. Kdyby… kdyby to fungovalo a ty to chtěl.“

Starší muž si povzdechl. „Nic dobrého by z toho nevzešlo. Ale bez ohledu na to si cením toho… úmyslu. Znamená to pro mě víc, než tušíš – upřímně řečeno, víc, než bych chtěl, abys věděl.“

Zmatený Harry se na druhého muže podíval, ale jeho tvář byla odvrácená.