Nebylo to o moc jiné než jeho krk, až na to, že když Harry přitiskl rty na jeho břicho, zjistil, že je překvapivě měkké vzhledem k tomu, jak hubený druhý muž byl. Rozhodně nebyl svalnatý, a přestože Harry viděl, jak mu o něco výš vystupují žebra, jeho břicho bylo skutečně měkké a chvělo se, když ho Harry líbal a lehce přejížděl jazykem po jeho kůži.

Nebyl ani zdaleka dost odvážný na to, aby se posunul níž, a tak zamířil nahoru, líbal místa, která předtím sotva zahlédl, kterých se jen letmo dotkl.

Teď byl ale mnohem blíž, rty přitisknuté na holou kůži, když postupoval výš a výš, přes tvrdou hrudní kost až do známějších oblastí – klíční kosti, hrdlo. Dokonce i chvějící se ramena – přitiskl cudný polibek na čelist staršího muže a pak se odtáhl.

Severus měl zavřené oči, tvář staženou do intenzivního zamračení, ústa lehce pootevřená. Ruce měl sevřené v pěsti a opřené nad hlavou o pohovku. Harry čekal, čekal, až druhý muž otevře oči a znovu se na něj podívá.

Nakonec to udělal, doprovázeno zachvěním celého těla, které Harryho tělo o vteřinu později napodobilo. Usmál se na něj a překvapilo ho, že odpovědí bylo jen tiché povzdechnutí.

„Jsi pohroma, Harry.“ protáhl Severus, hlas roztřesený a během řeči se mu jednou či dvakrát zlomil.

Harry si byl poměrně jistý, že to byla pochvala, ale… „Opravdu?“ ověřil si opatrně.

„Už nejsem nejmladší. Snažíš se mi přivodit infarkt?“

S úlevou, že to skutečně byla pochvala, se zasmál. „Je ti sotva čtyřicet… a ne, nesnažím. Omlouvám se za tu košili.“

„Mám další. A máš otevřené povolení roztrhat všechny.“ řekl temně.

Harry se zachvěl spokojeností nad tou nečekaně přímou nabídkou. „A v čem pak budeš učit?“

„V čemkoli, co mi přeměníš místo věcí, které zničíš, samozřejmě.“

Zasmál se. „Koupím ti novou. Hedvábí by ti slušelo.“ řekl a položil dlaň na mužův pravý prsní sval, odkrytý roztrženou košilí.

„Hedvábí? Nosím bavlnu!“ zasyčel starší muž.

„Můžeš nosit oboje. Myslím, že dokonce jednu hedvábnou košili mám. Mohl by sis ji zkusit.“ nabídl.

Druhý muž se ušklíbl. „Nebyla by mi.“

„Byla by krátká.“ připustil Harry s přikývnutím.

„A v ramenou trochu široká.“ řekl Severus a jeho prsty přejely po Harryho ramenou až ke krku. K Harryho překvapení vypadal druhý muž trochu rozpačitě.

„Líbí se ti moje ramena?“ zeptal se Harry se smíchem.

Starší muž se ušklíbl. „Tobě se líbí moje ruce, myslím, že nemáš právo nic říkat.“ odsekl.

Harry se usmál. „Klid. Jsem polichocený. Hodně polichocený.“ přiznal. Jako by samy od sebe, Harryho oči znovu sklouzly dolů – teď sice nic neviděl, protože mu ve výhledu překáželo vlastní tělo, ale… nezapomněl na to, co před chvílí zahlédl jako důkaz toho, jaký účinek na druhého muže má.

„Já se… omlouvám. Neměl jsem v úmyslu… tě tím obtěžovat.“

„Neobtěžuješ.“ ujistil ho – a myslel to vážně. „Vážím si toho, že… respektuješ moje přání.“ řekl rozpačitě a připadal si při tom jako hloupý školák.

Prst mu přejel po tváři, zatímco se na něj druhý muž podíval zvláštním pohledem. Trvalo několik vteřin, než odpověděl nahlas. „Nejsem… nejsem ten typ muže, který by prostě… honil vlastní uspokojení a na zbytek světa se neohlížel.“ řekl.

„Myslíš ten typ muže, který někomu omylem roztrhne košili?“

„Omylem?“ vykřikl Severus.

Harry cítil, jak rudne. „Já… ehm, použil jsem víc magie, než jsem chtěl.“

„Vypadal jsi… myslel jsem, že to bylo schválně.“

Podíval se dolů na bílou látku na bledé kůži. „Neříkám, že mi to vadilo.“ řekl s úsměvem. „Ale ne.“

„Neodradilo tě to.“ řekl druhý muž opatrně.

„Ne.“ odpověděl Harry, přestože to nebyla otázka. „Mám tě rád. Ne… nevadí mi, že nejsi žena.“ řekl a připadal si jako idiot.

„Jak lichotivé.“ zasyčel starší muž. „Ale měl bych být vděčný, že ti alespoň tohle nevadí.“ dodal Snape.

Harry sebou trhl a hořce si připomněl, že právě jeho zábrany byly důvodem, proč starší muž souhlasil s chozením s někým, kdo nechce sex.

„Harry?“ zeptal se Severus o chvíli později.

„Promiň. Že nejsem… že nechci…“

„Neomlouvej se.“ řekl druhý muž okamžitě.

Harry se rozpačitě zasmál. „Vždyť jsi právě řekl…“

Tmavé oči se komicky rozšířily. „Merline, ne! Nemyslel jsem to tak! Prosím, věř mi, že s tímto tvým pravidlem nemám vůbec žádný problém.“

„Tak co jsi tím myslel?“ zeptal se Harry podezřívavě.

„Jen to, že muž jako já má štěstí, když tě má v jakékoli podobě. Nebyla to stížnost ani pokus tě… tlačit.“ vysvětlil.

„Aha.“ řekl Harry slabě. „Já se… opravdu cítím špatně. Protože jsi říkal, že bys měl zájem.“

„A to je všechno.“ řekl Severus. „Harry… řeknu ti to jen proto, že tě to trápí, ale… i kdybys nikdy neudělal nic víc než mě políbil na tvář, souhlasil bych taky. Tedy… být s tebou.“

„Aha. Ale líbilo se ti to, co jsme dělali?“

„Jak… už víš.“ odpověděl starší muž rozpačitě.

Harryho oči okamžitě sklouzly dolů, přestože Severusovy boky zůstávaly skryté. Jeho vlastní vzrušení už polevilo, ale kupodivu ho připomínka partnerova vzrušení přiměla… k jistému zájmu. „Nevadilo mi to. Nemusíš to… skrývat.“

„Nestálo mi to za to riskovat, že tě odradím.“

„Nevadí mi to. Jsem polichocený.“ řekl s malým úsměvem. „Nemusíš se tolik stydět, zvlášť když já…“ Zarazil se, protože ta slova nedokázal vyslovit, když se díval na Severuse Snapea.

Starší muž se samolibě usmál. „Když se… o mě otíráš?“ zeptal se.

Harry zasténal a zakryl si tvář rukama, ale přikývl, jen aby předešel případnému nedorozumění.

Severus se tiše zasmál, chytil Harryho za zápěstí a odtáhl mu ruce od obličeje. Políbil mu obě dlaně a pustil je, zatímco Harryho srdce znovu dělalo naprosté nesmysly. „Jen pro pořádek – a je to nabídka, ne žádost…“ začal, ale pak se zamračil a odmlčel. Harry přikývl, protože chtěl slyšet zbytek. Zmijozel si odkašlal a odvrátil pohled. „Jen pro pořádek… kdybys chtěl víc… vůbec cokoli, byl bych, ehm, více než ochotný.“

„Já....“ řekl Harry tiše a nevěděl, co si o tom myslet. „Myslíš…?“

Starší muž si povzdechl. „Věci, které vím, že jsi už měl.“ řekl – a Harry pochopil, až když si Severus poklepal na spodní ret. Okamžitě zrudl a musel bojovat s náhlou touhou vyskočit a utéct. Jen taktak zůstal na místě a rozpačitě se zavrtěl. „Je to nabídka. Nabídka bez podmínek a bez jakéhokoli očekávání čehokoli na oplátku.“ vysvětlil Severus jemně. „A můžeš ji odmítnout.“

„Aha.“ řekl Harry hloupě. „Ale, ehm, ty, chtěl bys, abych já…?“ mávl neurčitě rukou a doufal, že druhý muž pochopí.

Zdálo se, že pochopil, protože se slabě usmál. „Kdybys chtěl, tak ano. Ale nemám zájem o někoho, kdo to nechce, a svůj názor na tuhle věc jsi mi dal najevo. Jen jsem chtěl, abys věděl, že… hranice si můžeš nastavit tam, kde je chceš mít ty.“

Harry se naklonil dopředu, položil dlaň na mužovu hruď a prsty sklouzly pod látku na teplou kůži. „Vážím si toho, že mluvíš otevřeně.“ řekl a snažil se znít, jako by se právě nehroutil.

Starší muž se uchechtl. „Ale přece jen jsem tě úplně zahltil, že?“

„Ne… ano… já nevím.“ vykoktal.

Zmijozel si povzdechl a zaklonil hlavu s nečitelným výrazem. „Je pozdě. Měli bychom jít spát. Nech mě vstát, spratku.“ požádal ho láskyplným tónem.

Harry poznal, co to je – únik pro něj, cesta ven ze situace, se kterou si nevěděl rady.

Vstal a cítil se zároveň pateticky i vděčně, že ji dostal.

„Tak si vezmu tu noční košili, pokud nabídka stále platí. Žádné nebelvírské barvy.“ řekl Snape, když vstával z pohovky.

Harry vyskočil také. „Samozřejmě.“ odpověděl rychle, odběhl pro mudlovské tričko a přeměnil ho na bílou noční košili – s mrzimorským motivem na některých místech. Přeložil ji tak, aby potisk nebyl vidět, a přinesl ji zpátky. „Tady.“

„Děkuji, Harry.“ řekl Severus, ale pak se na okamžik zarazil. Harry k němu vzhlédl a přemýšlel proč – a pak se Severus sklonil a přitiskl Harrymu na rty pomalý, cudný polibek. „Děkuji.“ zopakoval starší muž a jeho hlas byl téměř nesnesitelně něžný.

Odvrátil se od Harryho a zamířil do koupelny, zatímco Harry za ním hleděl, naprosto nechápající, co se právě stalo, ale s pocitem, že mu uniklo něco zásadního.