Harrymu se myšlenky hnaly hlavou téměř stejně rychle jako srdce. Objal široká, ale štíhlá ramena a tiskl polibky do vlasů druhého muže, aby ho ujistil, že rozhodně nemá v úmyslu přestat. Snape se ale neuvolnil, ne doopravdy; naopak zatlačil ještě silněji, když Harry přenesl větší část své váhy na staršího muže.

Bylo zřejmé, že je Severus odhodlaný zabránit mu, aby náhodou ucítil něco, co cítit nechce.

Jenže Harry byl… zvědavý.

Náhle se odtáhl a posadil se daleko vzadu, na mužových kolenou. Severus se na něj podíval ostražitě, skoro zraněně. „Lehni si.“ přikázal a ukázal napravo od sebe – Severus se nechal přepadnout na bok a nějak se přitom přizpůsobil tak, aby se vešel. Harry se nadzvedl natolik, aby se druhý muž mohl úplně natáhnout, zatímco Harry zůstal nad jeho stehny. Vypadal hříšně, takhle roztažený, jen lehce zadýchaný – a to všechno jen proto, že mu Harry políbil krk.

Jeho pohled tam ale nesklouzl – místo toho zamířil níž a zároveň ho překvapilo i nepřekvapilo, když uviděl zřetelný výstupek pod černými kalhotami. Severus vydal nějaký zvuk, ale Harry se vlastně ani nepodíval nahoru. Byl příliš zaujatý tím známým a zároveň neznámým pohledem před sebou. Naklonil se trochu níž a přitiskl dlaň na Snapeův bok; překvapilo ho, když ten pohyb vyvolal zasténání, ale pohled stále neodtrhl od napjaté látky, tak podobné té jeho vlastní…

A přece o něco děsivější. Nakonec přece jen vzhlédl a zklamaně zjistil, že ten blažený, nepřítomný výraz, který druhý muž před chvílí měl, zmizel a nahradila ho zjevná nervozita a obava. Harry cítil totéž, ale nechtěl, aby se tak cítil Severus – a tak pomalu přejel rukou vzhůru, od boku přes břicho až na hruď. Dál nedosáhl, aniž by přenesl váhu na paži.

Nezabralo to úplně, druhý muž se neuvolnil – ale Harryho to zatím neodradilo. Posunul se výš a opatrně se vyhnul Severusovým bokům, takže se vznášel o něco výš, stehna přitisknutá po stranách Severusova těla, k měkkým místům po obou stranách jeho břicha.

Bylo trochu nepohodlné se z téhle výšky naklánět, ale zvládl to, když bez větší ceremonie vrazil jazyk do mužových úst.

Bylo to, jako by seslal kouzlo; starší muž pod ním náhle ožil. Polibkem se rozvibrovalo zasténání, prsty se mu zapletly do vlasů, paže se omotala kolem jeho zad a přitáhla ho blíž. Jazyk se setkal s jeho, stejně vášnivě jako pokaždé, zatímco Harry cítil, jak se štíhlé tělo pod ním téměř svíjí… no, něčím.

Vzrušením, pokud to měl stejně jako Harry.

Ten úhel se ale rychle stal nepohodlným a začala ho bolet záda, takže se odtáhl, narovnal se a opatrně se posadil na paty, stále s dostatečným odstupem.

„Harry!“ zasténal starší muž a jeho prsty pohladily Harryho paže.

„Severusi.“ odpověděl hravě.

„Ty… je to v pořádku?“ ověřoval si druhý muž.

Málem se zasmál, ale zvládl se omezit na přikývnutí. „Jo. Je to fajn. Líbí se mi to.“

„A-Aha. Můžu… dotýkat se tě taky?“ požádal – a Harry si najednou připadal jako idiot. Vlastně o tom ani nepřemýšlel, ale… chtěl by mít ty chytré, elegantní prsty na svém těle?

Polkl. „Jestli chceš.“ nabídl.

Severus se rychle posadil a posunul se tak, aby se opět opíral o okraj pohovky, tentokrát v rohu jejího tvaru do L. Harry se usmál – jen aby o okamžik později vykřikl překvapením, když se mu do límce zaklesly prsty a trhly s větší silou, než by od staršího muže čekal. Skončil obkročmo nad jeho boky, v trochu shrbené poloze. Sotva našel rovnováhu, prsty se mu opřely do ramen.

„Řekni mi, ať přestanu. Když… když toho bude moc.“ požádal Severus a jeho oči i prsty bloudily po Harryho ramenou a klíčních kostech.

„Dobře.“ souhlasil Harry a bezmyšlenkovitě si začal rozepínat košili, zatímco sledoval, jak ho Snape pozoruje, jak jeho pohled sleduje každý pohyb, knoflík po knoflíku – až se jeho vlastní prsty dotkly opasku a Harry si uvědomil, že si rozepnul celou košili místo dvou nebo tří knoflíků, které původně zamýšlel.

Na okamžik ztuhl, okouzlený tím, jak si Snape olízl rty, zatímco jeho prsty sklouzly níž a dotýkaly se jen Harryho košile, ne jeho kůže. Ty prsty uchopily okraje košile, která byla stále z většiny zastrčená v kalhotách, a pak tmavé oči vzhlédly, jako by žádaly o svolení.

Harry vlastně vůbec nechtěl košili rozepínat, ale jakmile si uvědomil, že ho ty oči téměř prosí, aby ji nechal úplně uvolnit, nezmohl se na nic jiného než na přikývnutí.

Na rozdíl od toho, co čekal, druhý muž netrhl, nevytáhl košili prudce – místo toho ji vytahoval pomalu, opatrně, centimetr po centimetru, až se musel natolik předklonit, že ji uvolnil úplně. Pak se zase opřel dozadu a jen na Harryho zíral, zatímco mu košile visela rozepnutá.

Harry se slabě usmál a nevěděl proč se na něj druhý muž tak dívá. „Už jsi mě bez košile viděl.“ upozornil ho a překvapilo ho, jak nejistě jeho hlas zní.

Severus se tiše zasmál a položil mu prst na hrudní kost – jen jeden, sotva znatelně. „Tehdy jsem se nedíval. Předpokládal jsem… že nesmím.“ řekl a stále se Harrymu nedíval do očí.

„M-Můžeš.“ nabídl Harry a trochu se zavrtěl. Zdálo se, že jeho pohyb podnítil i Snapeův – prst se pohnul, nejprve k základně hrdla, pak níž a pomalu sjížděl po jeho těle, hrudi a břiše, až se zastavil centimetr nebo dva nad opaskem.

„Jsi nádherný.“ řekl starší muž chraplavě – ale Harry zaslechl i zaváhání, nedostatek jistoty, který se k němu vůbec nehodil.

Harry natáhl ruku a chytil mu zápěstí, přitáhl si ho k sobě a přitiskl celou jeho dlaň na své břicho. Byla tam teplá a lehce se pohybovala s jeho dechem; prsty se nepatrně pohnuly.

Více než samotný dotek si ale užíval způsob, jakým se na něj Severus díval – teď už s ničím neskrývanou touhou. Byl to pohled, ve kterém by se Harry dokázal koupat, kdyby to bylo možné.

„Můžeš se mě dotýkat, jestli chceš.“ nabídl. Čekal protest, čekal, že se ho Severus zeptá, jestli si je jistý – ale ne. Severusova ruka sjela doleva a druhá se přidala, zrcadlově se položila na druhou stranu jeho těla. Odtud, sotva skryté pod košilí, začaly ruce stoupat vzhůru a každý centimetr kůže, kterého se dotkly, vysílal Harrymu mráz po zádech.

Líbilo se mu to, líbilo se mu, jak druhý muž povzdechl, když se jeho prsty otřely o Harryho hrudník, když vystoupaly výš, přejely po ramenou a nakonec se spojily za jeho krkem. Usmál se, když ho přitáhl do polibku, který Harry dychtivě opětoval a téměř se v něm utopil.

Rozhodl se udělat totéž, prozkoumat i druhého muže, nechat prsty levé ruky sklouznout ke Snapeovým knoflíkům, zatímco pravou se opíral o pohovku. Ukázalo se to jako překvapivě obtížné, a tak to po několika vteřinách vzdal a použil magii, s podrážděním pobízející knoflíky, aby se rozepnuly.

K jeho šoku se ale místo toho ozval hlasitý trhavý zvuk, doprovázený překvapeným zasténáním. Rychle se odtáhl a podíval se dolů, stejně jako Severus – oba beze slova zírali na zcela zjevně roztrhanou košili, kterou měl starší muž stále z větší části na sobě. Harryho magie ji prakticky rozpárala, od levé klíční kosti až k levému boku, přičemž konec trhliny mizel pod opaskem a kalhotami.

Měl sotva zlomek vteřiny na to, aby se vyděsil, jestli to druhému muži nebude vadit, jestli tu košili třeba neměl rád – a pak byl znovu prudce přitažen dolů, téměř krutě, rty se mu přitiskly na ústa a jazyk si vynutil vstup. Vlastně to ani nebyl polibek, protože Harry ho nestačil opětovat – Severus prostě plenil jeho ústa, zatímco prsty se mu zarývaly do ramen a zad.

Harry pod náporem pocitů zasténal a snažil se vymyslet jakoukoli myšlenku, opravdu jakoukoli, ale marně – jeho mysl vůbec nespolupracovala. Snažil se i dýchat a ani to mu moc nešlo.

Nakonec, když ho k tomu tělo donutilo, se trochu odtáhl a podíval se dolů. Starší muž oddechoval, jako by běžel, a jeho výraz byl trochu… divoký.

Kdyby to byl kdokoli jiný, kdyby Harry toho muže neznal, vyděsilo by ho to.

„Severusi?“ oslovil ho tiše, trochu znepokojený. Druhý muž mezitím znovu sklouzl níž po pohovce a Harry se nad ním opět skláněl.

Sledoval, jak se po bledé kůži odhalené roztrženou košilí přehnalo zachvění a husí kůže.

„Moc hrubé?“ zeptal se druhý muž, sotva slyšitelným hlasem.

Harry se uchechtl. „Potřeboval jsem se nadechnout. Můžu se tě dotýkat taky?“ požádal.

Severus se zasmál, prohnul záda a pomalu se nadzvedl z pohovky, páteř se mu prohnula skoro jako kočce. Harryho téměř šokovalo, jak pružný druhý muž je, jak se zvedl vzhůru, ne docela až k Harrymu. Byla to nabídka, jasná a jednoduchá, a Harry jí rozuměl i bez tichého „ano, prosím“, které následovalo.

S lehce roztřesenými prsty se Harry přesunul tak, aby se mohl naklonit a používat obě ruce. Podíval se dolů na Severuse a počkal právě tak dlouho, aby se tmavé oči setkaly s jeho. Dodalo mu to odvahu, nějakým způsobem – vědomí, že Zmijozel je v tom s ním, že je tím vším zasažený stejně jako on.

Zavřel oči, sklonil se a políbil holou kůži.