„Takže paprika, kukuřice, kuře, mozzarella a nic dalšího?“ ověřil si to ještě jednou.

Zmijozel založil ruce na hrudi a zamračil se na svou pizzu, pokrytou právě těmito ingrediencemi, a to ještě ne v nijak velkém množství.

„To je to, co chci jíst.“

„Ale… ale máme tolik možností.“ zakňoural Harry a na svou vlastní pizzu přisypal ještě pár kousků nakrájené slaniny.

„Pamatuji si, přinutil jsi mě ochutnat skoro všechny.“ řekl Severus s úšklebkem.

Harry se zasmál – po jejich… přerušení pokračovali bez šátku přes oči, jen spolu leželi a ochutnávali jednotlivé ingredience. „A žádná jiná ti nechutnala?“

„Chutnalo mi toho hodně, ale na téhle nechci nic jiného. Takže mi dovolíš ji konečně upéct, nebo ne?“ odsekl.

Harry si odfrkl a kouzlem přesunul oba plechy do luxusní pece na pizzu, kterou jim Komnata nejvyšší potřeby připravila. Nastavil magickou minutku a pak si staršího muže přitáhl k sobě a objal ho. Objetí bylo okamžitě opětováno, bez jediného zaváhání; Snape ho objal stejně pevně, jako Harry jeho. Odtáhl se s malým úsměvem.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„O tom nepochybuji.“ protáhl a prsty mu sklouzl do vlasů.

Harry si lehce odfrkl a odtáhl ho k lenošce. Znovu ji zvětšil, dokud nebyla dost široká, aby se na ni oba pohodlně vešli. Lehli si na záda vedle sebe, jen lehce se dotýkali.

„Na co ses mě chtěl zeptat, Harry?“ pobídl ho starší muž po několika chvílích příjemného ticha.

Harry se jemně usmál – vlastně na to skoro zapomněl. Zvedl ruku a propletl jejich prsty. „Je únor.“ poznamenal lehce.

„Jako každý rok po lednu a před březnem.“ odpověděl Snape suše. „To byla ta otázka?“

Harry ho ignoroval. „Valentýn je v únoru. Chtěl bys… podniknout něco k té příležitosti?“

„Valentýn.“ pronesl Snape s patrným odporem.

„Je v sobotu. Mohli bychom někam zajít. Na večeři, nebo na něco jiného, jestli chceš.“

„Rozhodně ne. O tenhle absurdní svátek nestojím ani v nejmenším a kamkoliv bychom mohli jít, bude naprosto přeplněno.“ odsekl.

Harry spolkl své zklamání. „Kdyby… kdybys měl chuť, mohli bychom třeba… někam odjet? Přes noc. Někam do soukromí, kde se nebudeme muset bát, že nám plány zkazí zamilovaní idioti?“

Překvapením se málem zadusil – že Snape odmítl valentýnskou schůzku, ho nijak zvlášť nepřekvapilo. Ale protinávrh v podobě společného výletu, to už šok rozhodně byl. Snažil se to skrýt, nedat najevo, jak moc ho ten návrh zaskočil.

„To bych moc rád.“ vyhrkl rychle, jen aby se ujistil, že si to druhý muž špatně nevyloží. „Kam… kam bychom jeli?“

„Jestli chceš, mohl bych… něco naplánovat? Pokud jsi ochoten mi v tom důvěřovat.“ nabídl tiše.

Harrymu srdce poskočilo. „To bych byl rád. Ale nemusíš.“ ujistil ho.

Severus se tiše zasmál a nadzvedl se, takže se částečně opíral nad Harrym. „Napadají mě i horší způsoby, jak strávit čas.“ přiznal.

Harry se usmál, potěšený tím, jak moc se mu to líbí, jak příjemné je mít Severuse takhle nad sebou, téměř se nad ním vznášejícího. Blízko, ale ne dost blízko. Zasunul prsty do černých vlasů, sevřel je o něco pevněji, než bylo nutné, přesně tak, jak si pamatoval, že druhý muž kdysi naznačil, že se mu to líbí, a stáhl ho dolů.

Ozval se tichý zvuk, téměř jako zakňučení, když se tmavé oči zavřely a Snape se sklonil. Harry nechal oči otevřené, zvědavý, chtěl se dívat, sledovat, jak druhý muž pootevírá rty, jaký výraz bude mít, když ho políbí.

Jejich rty se dotkly, jiskry přeskočily jako vždy – a o zlomek vteřiny později se rozezněl alarm.

Harry vyjekl, reflexivně trhl rukou a bolestivě stáhl druhého muže stranou, než ho v poslední chvíli pustil, takže Severus přepadl přes druhou stranu lenošky a jen těsně se vyhnul tomu, aby při pádu vrazil loktem Harrymu do žaludku.

Do háje.

Snape dopadl na zem s hlasitým zaduněním, následovalo zmatené klubko končetin, než se zase postavil, zatímco Harry na něj jen zíral v němém zděšení. Nedokázal se ani omluvit, jak na něj hleděl vytřeštěnýma očima.

Starší muž se na něj zamračil a promnul si místo, za které ho Harry zatáhl za vlasy. Několik dlouhých okamžiků na sebe jen hleděli a Harryho vina ho téměř přimrazila na místě.

„Jídlo je hotové.“ řekl Severus tiše a odstoupil od lenošky.

Harry ho poslušně následoval a sledoval, jak Snape vytáhl z pece obě pizzy – upečené k dokonalosti – a nakrájel je na pravidelné díly, jako by to už někdy dělal. Tiše se posadili k připravenému stolu, Harry stále mlčel – alespoň do chvíle, než se přes stůl setkal s pohledem druhého muže.

„Promiň.“ řekl tiše, snad nejrozpačitěji v životě.

Všiml si škubnutí v čelisti, které mu odpovědělo, a ucukl. „Neomlouvej se. Já se omlouvám za to, že jsem… zkusil něco nevítaného.“ řekl Zmijozel tiše.

„Cože?“ vyhrkl Harry a málem převrhl sklenici vína.

„Odhodil jsi mě, když jsem se pokusil…“

„Já… já jsem ti omylem zatáhl za vlasy, protože mě vyděsil ten alarm! A cítil jsem se kvůli tomu příšerně! To muselo bolet a já nechtěl…“ zamával směrem k druhému muži, který si ho podezíravě měřil.

„Ty – přemožitel Pána zla – ses lekl alarmu, který sis sám nastavil?“ ověřoval si.

Harry se v židli trochu sesunul. „Já, ehm… jo. Promiň.“ řekl tiše. „Očividně jsem to nechtěl udělat. Ale… udělal jsem to. A je mi líto, že jsem tě zatahal za vlasy. A shodil z lenošky. Není to zrovna… ehm, romantické, co?“ dodal.

Snape si odfrkl a vzal si kousek pizzy, jako by držel něco odporného. „A přesto bych řekl, že je to šokujícím způsobem typické pro tebe. Abychom si to ujasnili – nerozčílilo tě, že jsem se tě pokusil políbit?“

„Proboha, ne!“ vyjekl. „Vždyť já jsem byl ten, kdo tě chtěl políbit. Já jsem si tě stáhl dolů.“ řekl tiše.

Zmijozel se zarazil, pizza se zastavila těsně před jeho rty. „Opravdu? Toho jsem si nevšiml.“

Harry se slabě usmál. „Já… jo. Chtěl jsem, abys mě políbil. Jenom… nervy, asi. Myslel sis opravdu, že jsem to udělal schválně?“

Starší muž si odfrkl a zakousl se do pizzy. Žvýkal a polykal, zatímco Harry čekal.

„Bylo by to tak nepravděpodobné?“ zeptal se opatrně – Harry sebou trhl.

„No… asi ne. Ale prostě se mýlíš. Opravdu jsem tě chtěl políbit. Aktivně jsem chtěl, abys to udělal.“ přiznal.

Snape se slabě usmál. „Pak nejsou žádné omluvy potřeba. I když bych se nezlobil, kdybys byl příště, až mě budeš tahat za vlasy, trochu jemnější.“ řekl a v tmavých očích mu zajiskřilo.

Harry se usmál, vzal si kousek své přetížené pizzy a dával pozor, aby mu z ní nic nespadlo. „Opatrně, Severusi, nebo si začnu myslet, že chceš, abych tě za ně tahal.“

Druhý muž si odfrkl. „Nemysli si, že jsem si nevšiml tvé záliby mít v nich prsty.“

„No, nejsem zrovna nenápadný v tom, jak moc se mi líbí, že?“ řekl, zakousl se a spokojeně žvýkal – bylo to výborné.

„Ne… ale možná bych se měl snažit být já o něco méně nenápadný, pokud jde o mé vlastní pocity v této věci.“ řekl nakonec.

Harrymu poskočilo srdce. „To mi právě říkáš, že se ti líbí, když tě někdo tahá za vlasy?“ ověřoval si, zatímco se mu v hlavě zrodil obraz jeho samotného na pohovce v jeho pokoji, Snapea sedícího obkročmo na jeho klíně, Harryho prsty zapletené do černých vlasů, hlavy zakloněné dozadu, polibky, lehké přejíždění jazykem po kůži a kousání do krku, zatímco druhý muž sténá jeho jméno a chvěje se v jeho náručí…

Bože.

Jen ta představa ho rozechvěla.

„Je to… otevřená pozvánka.“ řekl druhý muž tichým, osobním tónem, který Harryho přiměl přemýšlet, jestli náhodou přesně neví, na co právě myslel.

Přikývl a soustředil se – velmi záměrně – na svou pizzu místo toho, aby se tou myšlenkou dál zabýval.