Tentokrát to nebylo jiné než poprvé – při prvním letmém doteku mužových rtů o jeho vlastní měl Harry pocit, jako by se mu v útrobách rozletělo tisíc motýlů. Jiný úhel, pomalejší, méně váhavý dotek nebyl stejný, ale účinek, jaký měl na Harryho, ano.

Spokojeně zabručel, trochu se sklonil a zabořil prsty do tmavých vlasů. Když nehty lehce přejel po Severusově pokožce hlavy, Severus s tichým zasténáním pootevřel rty – a když to Harry udělal znovu, jeho jazyk přejel po Harryho spodním rtu, jako by ho nesměle vybízel, aby odpověděl.

V tom polibku bylo něco zvláštně nesmělého, nebo přinejmenším váhavého – Harry tomu úplně nerozuměl, a tak se místo přemýšlení rozhodl toho pocitu zbavit. Tiše zasténal, přejel jazykem po partnerově a dychtivě se snažil, aby Severus cítil alespoň zlomek toho, co cítil on sám. Jednu ruku nechal sklouznout níž, přejel po sotva vystouplé linii Severusovy páteře, až narazil na límec jeho košile. Zasunul pod něj prsty, zabořil je do svalů a přitáhl si ho ještě blíž.

Teprve když se Severusovi vydralo téměř obscénně znějící zasténání, uvědomil si, že druhou rukou se úplně bezděčně zapletl do jeho vlasů a nejspíš za ně tahal dost bolestivě. Okamžitě sevření povolil a odtáhl se jen natolik, aby ze sebe vyrazil tiché: „Promiň.“ Potřeboval se zoufale nadechnout, než jejich rty znovu spojil.

Snape se o okamžik později odtáhl a zhluboka vydechl. „To je… v pořádku.“ téměř vydechl, jeho jazyk přejel po Harryho spodním rtu, než ho znovu políbil. Harry si znovu pomyslel, že líbá opravdu fantasticky, a znovu sevřel jeho vlasy, aby mu mohl jemně naklonit hlavu přesně tak, jak chtěl.

Starší muž do polibku téměř zakňoural, rty mu na zlomek vteřiny ochably, než se znovu s obnovenou naléhavostí přitiskly k Harryho.

Znovu se líbali tak dlouho, dokud Harrymu nedošel dech a hlava se mu nezačala točit z nedostatku vzduchu. Nakonec se odtáhl a bez dechu se zasmál, když se za ním starší muž ještě na okamžik natáhl a prodloužil polibek o další vteřinu či dvě.

Nechal víčka klesnout a seděl na pracovní desce, částečně podpíraný rukou na svých zádech. Měl pocit, že se kolem něj celý pokoj točí, když se lehce zaklonil, cítil, jak se prsty na jeho zádech sevřely pevněji, jak se mu nízko na hrudi opřela hlava a skrz košili k němu doléhal teplý dech.

Celé tělo se mu při tom zachvělo, nad tím vším, nad tím, jak moc – a zároveň jak málo – cítil, nad tím, jak se díky Severusovi cítil. Po chvíli, když už to nebylo tak ohromující, znovu otevřel oči a podíval se dolů – Severusova tvář byla uvolněná a vůbec nic na ní nenaznačovalo, jestli cítí něco podobného jako Harry.

Znovu se trochu narovnal a na okamžik cítil, jak se Severusova tvář otřela o jeho břicho, než se starší muž odtáhl a znovu se na něj podíval. K Harryho zmatení byl jeho výraz dost uzavřený – jako by si nebyl jistý, co v Harryho tváři uvidí.

To se ale rychle změnilo – nejdřív ve zmatení a pak v úlevu.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Harry opatrně.

„Ano.“ Řekl druhý muž – nebo spíše přerývaně zaskřehotal, jen aby si odkašlal a spěšně slovo zopakoval. „V pořádku.“

Harry se rozpačitě usmál a přemýšlel, jestli by ho Severus označil za idiota, kdyby mu poděkoval.

„Nebránil bych se tomu… kdybys… to chtěl dělat častěji.“ řekl Severus, aniž by se na něj úplně podíval.

„Já taky. Teda.“ odpověděl Harry, jeho mozek ještě úplně nespolupracoval. „Totiž… taky bych to chtěl.“ opravil se nakonec a s podivným uspokojením sledoval, jak se Severusovi v potlačovaném smíchu zachvěla ramena. „Co mám říkat, rozptyluješ mě.“ přiznal se zasmáním.

Snape krátce vyštěkl smíchy. „Opravdu? Já rozptyluju tebe?!“ zeptal se sarkasticky. „Merline, Pottere, tys přišel i o ten zbytek rozumu, co ti ještě zbyl.“

Harry se uchechtl. „To říká chlap, který nikdy nejedl pizzu. Myslím, že většina lidí by za blázna označila tebe.“ poškádlil ho.

Zmijozel pozvedl obočí. „Každý, kdo nás spolu uvidí, si bude myslet buď to, že jsi skutečně přišel o rozum, nebo že jsem neuvěřitelně bohatý.“ protáhl.

Harry se hlasitě rozesmál nad tou nečekanou poznámkou a snažil se představit si právě to – marně.

„A pletli by se. Bohatší jsem já… a jsem naprosto při smyslech.“ prohlásil vesele.

„O tom by se dalo polemizovat.“ odvětil starší muž s úsměvem. „Tak pojď – mám pocit, že si vzpomínám na něco o tom, že mi zavážeš oči a budeš mě krmit, zatímco se budu povalovat?“ dodal a vrhl na Harryho vyzývavý pohled.

„Hm, ta šála přes oči byla nepovinná.“ připomněl mu Harry.

Severus se zasmál a odstoupil. Harrymu na okamžik bolestně chybělo teplo jeho těla, než rychle seskočil z pracovní desky a pospíchal za ním. Starší muž už ležel natažený na lenošce a sledoval Harryho.

Na okamžik zaváhal, ve tváři se mu mihl stín pochybností, než jeho výraz znovu zcela zneutrálněl. Harry sledoval, jak tmavá hůlka vystoupala vzhůru a spočinula u jeho spánku.

Snape seslal kouzlo beze slov – jediným zvukem bylo tiché zašustění černého hedvábí, které se objevilo a zavázalo se mu kolem očí. Harry se znovu zachvěl, kolena měl trochu slabá, zatímco se starší muž opřel pohodlněji a viditelně se trochu uvolnil.

Zhluboka se nadechl a přistoupil k němu, lehce přejel prstem po jeho tváři až k okraji šátku.

„Myslel jsem, že se šátkem přes oči ti to není příjemné.“ řekl tiše.

„Nebylo. Ale navrhl jsi to ty a… aspoň pro mě v tom teď vidím určité kouzlo.“ protáhl.

Harry se zasmál. „Má to kouzlo i pro mě. Dokonce větší než pro tebe, myslím.“ řekl a přistoupil tak blízko, že mohl položit ruku na jeho rameno. Severus byl napjatý – nic překvapivého.

„Blouzníš.“ odvětil Snape poněkud samolibým tónem. Harry se zasmál a přešel na druhou stranu, blíž ke stolu.

„Opravdu ti to nevadí? Ten šátek přes oči? Nepřipadá ti to… hloupé? Dětinské?“ zeptal se. Najednou ho napadlo, jak asi musí všechno tohle připadat muži o tolik staršímu než on – jako nějaké dětské hry nejistého kluka a…

„Souhlasil jsem, ne? Vlastně…“ odkašlal si. „Mám dojem, že jsem byl o něco… nadšenější než ty, přestože to byl tvůj nápad.“ řekl a poklepal na šátek.

„Aha. Tobě se to líbí.“ vyhrkl Harry.

Snape si odfrkl. „Ano, Harry. Líbí se mi to.“ přiznal sarkasticky. „Je to… problém?“

„Ne. Mně taky.“ odpověděl okamžitě a nechal prsty sklouznout doprostřed jeho hrudi, ukazováčkem přejel po jednom z knoflíků.

„Ach… myslel jsem, že mě budeš krmit?“ zeptal se druhý muž trochu přiškrceným hlasem.

„To budu. Vadí ti… tohle?“ zeptal se.

Snape si zhluboka povzdechl. „Ne, Harry, vůbec ne. Můžeš… dělat, co chceš.“ řekl. Harrymu se rozbušilo srdce. Olízl si rty a studoval staršího muže, jak tam leží, zároveň napjatý i uvolněný.

„Úplně cokoli?“ zeptal se a překvapilo ho, jak hříšně jeho hlas zněl, přestože to vůbec nemyslel tím způsobem.

„Ano.“ souhlasil Severus a pod Harryho rukou se lehce pohnul.

Harry se rozhodl rychle. Vytáhl hůlku a kouzlem trochu rozšířil lenošku. Posadil se na její okraj, vyhoupl nohy nahoru a přitiskl většinu svého těla podél Severusova. Byla trochu delší, očividně určená pro vyššího člověka, takže se musel chvíli vrtět, než se uvelebil, s hlavou opřenou o Severusovo rameno a jednou nohou lehce přehozenou přes jeho.

„Takhle mě budeš krmit jen těžko.“ poškádlil ho starší muž, než opatrně vsunul jednu ruku pod Harryho tělo a přitáhl si ho za pas blíž.

Harry se spokojeně usmál, protože se díky tomu mohl konečně úplně uvolnit, aniž by sklouzl dolů. Zvedl pravou ruku a lehce přitiskl špičku hůlky na horní knoflík Severusovy košile. „Naštěstí jsem kouzelník… a zvládnu pár Accií i bez hůlky.“ protáhl.

Snape se uchechtl. „V to doufám, profesore Pottere.“

Harry se zasmál taky a posunul hůlku o něco níž, opatrně, aby netlačil příliš silně. „Budeš mi zase říkat pane?“ poškádlil ho a vtiskl polibek na rameno, o které byl opřený.

Severus se zasmál, chraplavým příjemným smíchem, jehož vibrace Harry sotva cítil skrz jejich těla. „Ale jistě. Budu ti říkat, jak budeš chtít, pokud to bude v situacích, jako je tahle.“

„Když máš zavázané oči a já jsem přitisknutý k tobě?“ zeptal se Harry s pitomým úsměvem, za který byl rád, že ho druhý muž nevidí.

Starší muž si odfrkl. „Musíš pokládat tak idiotické otázky?“

„To bys pak nevěděl, že jsem to já.“ poškádlil ho, odtáhl hůlku a beze slov si přivolal asi polovinu misek se surovinami ze stolu. Bylo snadné je nechat levitovat kolem nich tak, aby na ně pohodlně dosáhl. „Otevři pusu.“ požádal.

Tenké rty se pootevřely právě ve chvíli, kdy vzal první surovinu – olivu. Vložil ji Severusovi do úst a ten si zamyšleně zabručel.

„Olivy nemám rád.“ oznámil klidně. Harry misku odsunul a sáhl po další – po paprice. Vzal dlouhý proužek žluté.

„Otevři.“ řekl a přiložil ho ke druhému mužovu rtu. Severus se zakousl a táhl – Harry ho ale nepustil, takže druhý muž jen odfrkl a pomalu ukusoval kousek po kousku, dokud se nedostal až k Harryho prstům. Harryho napadlo, jestli je políbí – místo toho je Severus hravě okusoval a vyloudil z něj překvapivě dětinský smích. „A co tyhle?“

„Ty jsou dobré.“ souhlasil Snape a Harry misku poslal zpátky ke stolu. Postupně mu podával další věci, pomalu a opatrně, jednu po druhé, zatímco ho pozoroval a užíval si ten překvapivě smyslný pohled na Severuse, který byl úplně uvolněný, kromě paže, kterou si Harryho držel u sebe. „H-Harry?“ ozval se nakonec druhý muž poté, co odmítl slaninu na pizzu.

„Hm?“ odpověděl Harry a chvíli počkal, než sáhl po další věci – lžičce sladké kukuřice.

„Možná… nejsem si jistý, jestli je ti to příjemné…“ začal trochu koktavě.

„Promiň, co?“ zeptal se.

Paže kolem něj se sevřela pevněji, sklouzla o něco níž a přitiskla jeho boky dopředu – a Harry si najednou uvědomil tři věci zároveň. Byl tvrdý – což ho nepřekvapovalo. Celou dobu byl přitisknutý k Severusovu boku – a toho si vůbec nevšiml. A za třetí – a to bylo nejzajímavější – zasténal při tom kontaktu právě Severus, než rychle stáhl ruku a trochu odsunul boky stranou. Ne že by to Harrymu nebylo příjemné – právě naopak. Jen to skončilo tak rychle, že mu trvalo několik vteřin pochopit, co se vlastně právě stalo.

Nechal celé tělo ochabnout proti staršímu muži, schoval obličej do jeho hrudi, rukou s hůlkou pevně sevřel červenou košili a jen dýchal. Několik vteřin čekal. Čekal na paniku, na nepříjemný pocit, na… na cokoli.