„Co bys na ni chtěl?“ zeptal se o patnáct minut později a usmál se na staršího muže.

Severus si znovu svázal vlasy, rukávy měl vyhrnuté stejně jako Harry. Vypadalo to dobře – Harry si docela užíval pohled na to, jak se mužovy štíhlé paže pohybují při hnětení těsta, rád sledoval jeho dlouhé prsty, jak se pohybují v očividně nezvyklých, a přesto obratných pohybech.

„Co se na ni běžně dává?“ zeptal se druhý muž.

Harry se zazubil. „Já dávám od všeho trochu, kromě mořských plodů. Sýr a omáčka jsou povinnost. Zbytek je na tobě. Co kdybys ochutnal, co tu máme, a pak se rozhodl?“ navrhl.

Starší muž si povzdechl. „Dobře. Co tu tedy máme?“

Harry se ohlédl přes rameno ke stolu, na kterém ležely různé suroviny – a bylo jich hodně. Srdce se mu trochu rozbušilo, když dostal nápad. Zatím si mezi sebou drželi uctivou vzdálenost, ale on byl vždycky ten, kdo ji rád překračoval. Usmál se a přistoupil blíž k druhému muži, který si právě utíral z pracovní desky trochu mouky.

Když se Harry přitiskl k jeho boku, Severus na zlomek vteřiny ztuhl, než se s tichým zabručením uvolnil a na rtech se mu objevil drobný spokojený úsměv. Harry se přisunul ještě blíž a opřel si hlavu o jeho rameno. „Mohli bychom z toho udělat hru?“ navrhl. „Z toho, jak se rozhodneš, co na pizzu přijde.“

„Hru? Snad se nechystáš navrhnout, že budeme házet suroviny a uvidíme, co na ní přistane?“ zeptal se se zjevným odporem.

Harry se tiše zasmál. „Ne.“ odpověděl a jemně přiměl Severuse, aby se otočil k němu, zatímco se sám vyšvihl na pracovní desku, takže byl pro tu chvíli vyšší. „Spíš jsem myslel… že si sedneš a zavřeš oči.“ vysvětlil a přitáhl si Snapea blíž. Muž ochotně přišel, opřel se rukama o desku a lehce se dotýkal Harryho kolen. „Budu tě krmit jednotlivými surovinami, co tu máme, a ty rozhodneš, jestli je na pizze chceš.“ řekl.

Starší muž se křivě usmál. „To mi něco připomíná.“

„Trochu.“ souhlasil Harry.

„Předpokládám, že mi zase zavážeš oči?“ zeptal se, oči plné pobavení.

„Jen pokud budeš chtít. Jak jsem říkal, můžeš je prostě zavřít. Cokoli ti bude příjemnější.“ připustil Harry.

Snape si zamyšleně zabručel. „A kde bychom ten experiment měli provést?“

„Můžu nám přeměnit—“ zarazil se, když si všiml malé lenošky u stolu, tvarované přesně tak, aby se na ní dalo pohodlně ležet. „Aha, Komnata nejvyšší potřeby.“ řekl s uchechtnutím.

Druhý muž se podíval tím směrem a na okamžik vypadal překvapeně. „Takže chceš, abych si lehl tam?“ zeptal se a kývl hlavou ke smetanově zbarvené lenošce.

„Myslím, že by to byla zábava. Navíc tě budu krmit dobrými věcmi. Nevidím žádnou nevýhodu, ne?“ usmál se Harry.

„Rozhodně ne pro mě. Nemohu si ale pomoct a… přemýšlím…“

Harry impulzivně natáhl ruce a stáhl staršího muže do objetí. Snape překvapeně vyjekl, když ho Harry přitiskl k sobě, ale rychle se vzpamatoval. Prsty přejely po jeho bocích a jedna ruka se nakonec usadila na jeho zádech.

„Copak?“ zeptal se Snape trochu zachmuřeným tónem.

„Já… chtěl bych ti být blíž. Jestli bys chtěl. Posledních pár dní jsem měl pocit, že se vlastně nic nezměnilo oproti době, kdy jsme byli jen přátelé, víš?“ vyhrkl rozpačitě.

„Ach.“ řekl druhý muž. „Předpokládal jsem… že si prostě řekneš o další schůzku, pokud ji budeš chtít.“

„No… vlastně jsem si řekl. Ale… mohl ses zeptat taky ty. Nebo jsi nechtěl?“ zeptal se a trochu se odtáhl. Starší muž ho následoval a vůbec mu nedovolil vzdálit se.

„Chtěl. Chci. Jen si pořád… nejsem jistý, jaké jsou tvoje… představy o tomhle.“

Harry si zamyšleně zabručel a přejel prsty po svázaných vlasech pod Severusovou bradou. Několik pramenů se uvolnilo a on se zasmál. „Říkal jsem ti to. Nechci být… jen kamarád. Chtěl bych zkusit s tebou randit. Zjistit, jestli bychom mohli být… něčím víc. Jestli to chceš i ty. Pro mě to znamená i… intimitu.“ vysvětlil a uvolnil několik dalších pramínků vlasů. „Ne takovou, ale je spousta a spousta způsobů, jak si být… blízko, víš?“ řekl a připadal si při tom jako puberťák.

Severus si tiše odfrkl – ale protože se zároveň opřel o Harryho ještě větší vahou, Harrymu ten zvuk vůbec nevadil. „Mám… žalostně málo zkušeností už jen s přátelstvím, Harry. To přece víš. Nemůžeš… čekat, že budu mít zkušenosti s tímhle.“ podotkl.

Harry přestal předstírat, že mu jde jen o rozpuštěné vlasy, vytáhl gumičku úplně, zabořil prsty do černých pramenů a přitiskl si staršího muže ještě blíž.

„To nevadí. Tohle je přece nové i pro mě. Před tebou jsem měl jednu jedinou přítelkyni. Přijdeme na to spolu. Na to, co se nám oběma líbí a co chceme.“ nabídl.

Ze Severuse se ozval zvláštní zvuk – něco mezi smíchem a zasténáním. „A když – až – překročím hranici?“

Harry si povzdechl. „Když to udělá jeden z nás, tak… tak si o tom prostě promluvíme. A samozřejmě už to znovu neuděláme.“

Zmijozel si zamyšleně zabručel. „A čím se to liší od dřívějška?“

Harry se zasmál a přejížděl prsty po jeho pokožce hlavy, užíval si ten známý pocit jeho vlasů, jako vždycky, když se jich dotýkal. „Protože tentokrát už nemusíme… hádat. Přemýšlet, jestli je tohle nebo tamto vhodné.“ lehce si povzdechl. „Tentokrát, když… pomyslím na to, že bych tě políbil, nemusím panikařit ani přemýšlet, jestli je to divné.“ přiznal a bojoval se svými rozpaky.

Severus mu v náručí viditelně škubl. „A to je… něco, cos dělal?“ zeptal se.

Harry přikývl. „Vždyť jsem ti to minule říkal.“

„Ano, ale…“

„Nevěřil jsi mi?“ zeptal se zamračeně.

Několik vteřin nepřišla žádná reakce – pak starší muž zvedl hlavu a zároveň přejel rukou výš po Harryho zádech.

„Podle mých zkušeností se na mě krásní mladí muži nikdy nepodívají – zvlášť ne ti heterosexuální.“ téměř zapředl Snape a Harry se zachvěl. Věděl, že to Severus musel cítit – jeho dlaň byla široce rozprostřená mezi Harryho lopatkami.

„Líbí se mi, když mi říkáš, že jsem krásný.“ vyhrkl Harry, aby vzápětí zasténal nad tím, jak hloupě to znělo.

K jeho překvapení se Severus zasmál téměř něžně. „Jsi takový. Jen… neumím moc skládat komplimenty.“

„Ještě horší jsi v jejich přijímání.“ vystřelil Harry okamžitě.

„Musím snad vysvětlovat proč?“

„Ne.“ souhlasil ochotně. „Ale jen tak mimochodem… jo, párkrát jsem přemýšlel o tom, že bych tě políbil.“ přiznal a zadíval se do tmavých očí, které už byly skoro příliš blízko. Ve výrazu staršího muže bylo něco intenzivního – nedokázal přesně určit co, ale úplně ho to přikovalo na místě.

„Například kdy?“ zeptal se.

Harry se slabě zasmál a najednou si nemohl skoro na nic vzpomenout. „Když jsi mi minule políbil ruku. Jen jsem… přemýšlel, jestli bych tě měl políbit, právě když si to udelal.“ přiznal a cítil, jak mu tváře zalévá ruměnec, zatímco se na pracovní desce rozpačitě zavrtěl.

Tmavé oči se zavřely a Severus si opřel hlavu o Harryho klíční kost. Harry měl pocit, že je pevně držený mezi rukou na zádech a hlavou opřenou o jeho hruď, ale kupodivu to nepůsobilo svazujícím dojmem – naopak ho to zvláštním způsobem uklidňovalo.

„Políbil jsem ti ruku, abych nepolíbil… tebe.“ řekl Severus tiše, slova se mu zadrhávala. Harrymu se prudce rozbušilo srdce. „Já… chtěl… jen jsem si nebyl jistý.“ dodal téměř hořce.

„Ach.“ zašeptal Harry.

„Byla to… byla chyba, že jsem tě… nepolíbil?“ zeptal se Severus tiše.

„Ano.“ přikývl Harry okamžitě a nadšeně. „Rozhodně.“ znovu přikývl právě ve chvíli, kdy se starší muž odtáhl, aby se mu znovu podíval do očí. „Měl bys to napravit. Třeba… teď?“ navrhl.