Probudil se odpočatý, ale měl přímo vlčí hlad, a se zívnutím se převalil na bok. Kdyby mu ruka přitisknutá na rameni na poslední chvíli nezabránila v pohybu, skutálel by se rovnou z pohovky, na které si až příliš pozdě vzpomněl, že na ní usnul.

Naštěstí ho Severus stihl zachytit, než dopadl na podlahu – přesto se na Harryho podíval poněkud zvláštním pohledem.

„Dobré ráno.“ zamumlal Harry a znovu zívl.

„Je pozdní odpoledne.“

„No jo, ale právě jsem se probudil.“ odpověděl a posunul se po polštáři blíž – po stehně druhého muže.

Severus se tiše zasmál. „A tentokrát se ti podařilo nechrápat.“

Harry si postěžoval. „Já věděl, že jsi mi minule lhal.“

„Byl jsem zdvořilý.“

Odfrkl si. „Právě proto jsem věděl, že to není pravda.“ poškádlil ho.

Severus pozvedl obočí a odfrkl si, ale oči od knihy ani na okamžik neodtrhl. „Cítíš se lépe?“ zeptal se.

„Mnohem.“ přiznal Harry. Ten spánek na pohovce po jejich rozhovoru – a Severusově jemném odmítnutí – byl sice neplánovaný, ale zjevně naprosto nezbytný. „Připadám si o deset let mladší.“ dodal pobaveně.

Severus se na něj podíval zděšeně. „To by znamenalo, že by ti dopis z Bradavic přišel až za rok. Merline, opatruj nás.“ zasténal.

Harry se rozesmál upřímné hrůze v jeho hlase a znovu se převalil, aby se na něj mohl podívat – alespoň na tu část, kterou nezakrývala kniha. Ta však brzy zmizela na stole a tmavé oči se místo ní upřely přímo na něj.

„Nechtěl bys zajít na večeři?“ navrhl. „Ven. Někam úplně nóbl a nesmyslně draze.“

Prst přejel po jeho vlasové linii. „Ven ano. Večeři ano. Nóbl? Drahé? To bych raději vynechal.“

„Zvu já.“ odpověděl okamžitě.

„Jsem naprosto schopný zaplatit večeři. Jen dávám přednost méně… okázalým věcem.“ odvětil Snape kysele.

Harry přikývl. „Jo, dobře. Jak budeš chtít. Klidně můžeme jít do Prasinek a držet se za ruce ve Třech košťatech, jestli chceš.“ navrhl a s pobaveným úsměvem si vzpomněl, jak absurdní mu ta představa připadala ještě před pár měsíci, když ji použil jako hlavní argument, proč Hermioně vysvětlit, že je to celé pitomý nápad.

A teď… teď to myslel vážně.

Severus nad ním ztuhl. „Veřejné projevy náklonnosti.“ pronesl vážně. „Nejsem typ muže, který by…“ odmlčel se a udělal grimasu.

Harry se slabě usmál. „Dobře. Dovolil bys alespoň občasné objetí? Aspoň někde napůl na veřejnosti? Neboj, nebudu se na tebe lepit jako klíště.“ slíbil.

„Já… o tom popřemýšlím.“ připustil tiše a prst znovu přejel po Harryho vlasové linii. „Možná kompromis? Večeře ve Třech košťatech?“

Harry se ušklíbl. „Tam chceš jít na naše první rande?“

„A v čem je problém?“

Odkašlal si. „No… tam jsem vzal Ginny na naše první rande. Radši bych tě vzal na nějaké... lepší místo.“ řekl a snažil se nemyslet na to, že je dost pravděpodobné, že i starší muž měl své první rande – s kýmkoli to tehdy bylo – právě v té hospodě.

„Ve Třech košťatech dobře vaří.“ odpověděl. „Chtěl bych jít tam.“

Harry se usmál. „Tak dobře. Asi bych si měl aspoň převléct učitelský hábit.“ řekl, když se se zasténáním zvedl a začal si ho rozepínat. „Nějaké přání, co bych si měl vzít na sebe?“

„Pottere, snad po mně nechceš módní rady?“ Snape zněl opravdu zděšeně.

Harry se zasmál a pověsil hábit. „Ne, ne. Jen jsem si říkal, jestli třeba nemáš nějakou košili, kterou máš obzvlášť rád a chtěl bys, abych si ji vzal. Něco takového.“

Několik vteřin nepřicházela žádná odpověď – ohlédl se na pohovku a našel druhého muže hluboce zamyšleného. „Tu… košili, kterou jsi měl o Vánocích?“

Harry se rozzářil. „Mám ji zelenou i modrou. Nějakou preferenci?“

„Modrou?“ odpověděl druhý muž nejistě.

„Dobře!“ zazubil se Harry, popadl košili a zamířil do koupelny se převléknout. Celou dobu přemýšlel, jestli není hloupé, že se dospělý chlap cítí tak nadšeně kvůli prvnímu rande v hospodě, kam běžně chodí hlavně jeho vlastní studenti.

Večer byla Tři košťata docela jiná. Především tam nebyly děti – bylo tam mnohem větší ticho. Dokonce i osvětlení působilo jinak.

Severus požádal o stůl vzadu a Harry ho tam následoval. Posadili se blízko sebe, ale ne příliš blízko, a objednali si jídlo. Harry si dal obyčejné pivo – ne máslový ležák – a Severus víno.

„Je tohle to, co sis přál?“ zeptal se poté, co si připili.

„Rozhodně.“ souhlasil starší muž s lehkým kývnutím hlavy.

Harry se usmál. „Dobře. Můžu se tě na něco zeptat?“

„Na cokoli budeš chtít.“ odpověděl Severus a zadíval se do své sklenky vína.

„Vím, že jsem mladší než ty a tak… ale moje první rande bylo samozřejmě tady. Měl jsi… měl jsi svoje první rande taky tady?“

Starší muž se na něj zvláštně podíval a pak si s odfrknutím zavrtěl hlavou. „Na tom záleží proč?“

„Jen mě to zajímalo.“ pokrčil Harry rameny.

Severus si zhluboka povzdechl – a o okamžik později se jeho prsty pod stolem opatrně otřely o Harryho.

„Ano. Tohle bylo místo mého prvního rande.“ přiznal tiše.

Harry se usmál.