„Aurora?“ zasyčel druhý muž.

Harry zůstal úplně ohromený. „C-Cože?“

„Profesorka Sinistrová? Je to jediná alespoň vzdáleně věkově přiměřená učitelka, která na této škole momentálně pracuje.“ odsekl.

Harry několik vteřin nehnutě seděl, než si odfrkl. „Já… to myslíš vážně?“

Snape se ušklíbl. „Jak bych měl vědět, jaký je tvůj typ?“

„Dobře… jasně, tohle se moc nepovedlo. Zkusím to znovu.“ řekl a zavrtěl hlavou. Zhluboka se nadechl, pomalu vydechl a zadíval se na druhého muže. Na okamžik přemýšlel, jestli si je opravdu jistý – a i když nebyl, tedy ne úplně, byl si jistý rozhodně dost na to, aby chtěl znát odpověď.

„Tak?“ odsekl starší muž.

Harry si povzdechl a přesunul se na kolena, aby byl blíž, tváří v tvář druhému muži.

„Ten učitel, do kterého jsem se… zamiloval, jsi ty, Severusi.“ řekl tiše a doufal, že z jeho hlasu bude slyšet, jak upřímně to myslí.

K jeho naprosté hrůze se ve tváři druhého muže zableskl šok a vztek. Harryho hrubě odstrčil, až narazil zády do opěradla pohovky a překvapeně vydechl.

Severus vyskočil na nohy, doslova planoucí hněvem.

„Nenechám se zesměšňovat, Pottere. Ani tebou. A už vůbec ne v téhle věci!“ zavrčel, otočil se a třemi dlouhými kroky zamířil ke dveřím.

Harry vykřikl a vrhl se za ním. Neobratně narazil nosem do jeho zad, až to bolestivě zabolelo, ale alespoň stihl kolem něj ovinout ruce a zabránit mu prostě odejít.

Dokonce šlápl na lem jeho pláště, takže oba ztratili rovnováhu a s rachotem dopadli na zem. Měl štěstí – on skončil na koberci, zatímco Severus částečně narazil na tvrdou podlahu. Harry okamžitě využil svých reflexů, přetočil se, přitiskl přítele rameny k podlaze a těžce se posadil na jeho hruď.

Trochu ho překvapilo, když ucítil hrot hůlky přitisknutý ke krku – ale ještě víc ho šokoval výraz vzteku a bolesti ve tváři druhého muže.

Polkl, zatímco se mu hrot hůlky bolestivě zarýval do hrdla.

„Severusi, prosím, vyslechni mě. Já… nedělal jsem si z tebe legraci.“ naléhal.

Věděl, že už ho dávno mohl magicky odhodit – ale zatím to neudělal.

„Lháři.“ zavrčel druhý muž a přitlačil hůlku tak silně, až Harry bolestně sykl – tlak se okamžitě zmírnil.

„Proboha, nelžu! Možná jsem to podělal úplně příšerně, ale snažil jsem se ti říct, že jsem se do tebe zamiloval!“ trval na svém a přenesl na něj ještě větší část své váhy.

„Jsi heterosexuál. Utekl jsi při jediné příležitosti, kdy ses ty otíral o mě. Zpanikařil jsi, když jsem ti položil ruce na boky.“ připomněl mu druhý muž.

Harry těžce polkl. „Já… jo. To všechno je pravda. Ale… ach proboha, nemohli bychom si o tom promluvit na pohovce jako normální lidi? Přísahám ti, že si z tebe nedělám legraci, ale… prostě… nech mě to vysvětlit?“ skoro zaprosil.

Několik dlouhých vteřin se nestalo vůbec nic, žádná reakce, žádný pohyb.

„Jestli potřebuješ, můžeš se mi podívat do mysli, pokud nevěříš, že to myslím vážně.“ donutil se nabídnout, jakkoli mu ta představa byla odporná. Věděl alespoň, že Severus je v tom dobrý a nebude potřebovat dlouho, aby si to ověřil.

„Ty… cože?“ zachraptěl Snape.

„D-Dovolím ti podívat se mi do mysli, jestli je to jediný způsob, jak tě přimět, abys mě vyslechl.“ procedil mezi zuby a snažil se nedat najevo, jak moc tu myšlenku nenávidí.

„Slez ze mě, Pottere.“ zavrčel Snape tónem, kterému se nedalo odporovat. Harry opatrně vstal a nepřekvapilo ho, když Severus ignoroval ruku, kterou mu nabízel na pomoc.

Co ho překvapilo, bylo, že po dlouhém zaváhání Zmijozel přece jen udělal několik kroků k pohovce. Harry ho okamžitě následoval a posadil se na stejné místo jako předtím – tentokrát si však Severus sedl úplně na druhý konec, co nejdál od Harryho.

Snažil se to nebrat osobně. Opravdu se snažil.

„Tak to vysvětli, Pottere.“ odsekl Snape.

Harry sebou trhl. „D-Dobře.“ řekl, protože na tenhle scénář se opravdu nepřipravil.

„Já… Bojoval jsem s tím, že nejsi… žena. To je jasné. A zpanikařil jsem. Ale… všechno, co jsme spolu dělali, se mi líbilo. Víc než to, líbil ses mi ty… líbíš se mi jako člověk. Nemám nejmenší tušení, jak nebo proč mě přitahuješ, ale… přitahuješ.“ řekl opatrně.

Klesající pocit v jeho hrudi sílil, když si uvědomil, že ve výrazu ani řeči těla druhého muže se neobjevilo ani náznak změkčení.

„P-Přemýšlel jsem celé týdny, jak a kdy ti to říct. Nejsem… nejsem gay. Ale přitahuješ mě.“ pokračoval. „Vlastně… víc než jen přitahuješ, když mám být upřímný.“ přiznal a nervózně se zavrtěl. „Vím, že Silvestr dopadl nešťastně a nemám ponětí, jestli bych někdy – nebo vůbec chtěl či dokázal – mít sex s mužem.“ přiznal. „Ale… ale opravdu tě mám moc rád.“ dokončil bezmocně a s každým slovem si připadal hloupější.

„Zamiloval ses do mě, a přesto se mnou nechceš spát?“ zopakoval druhý muž hlasem plným pohrdání.

Harry sebou trhl. „Já… jo. Úplně chápu, jestli je to pro tebe nepřekročitelná překážka. Jestli… jestli je to něco, co ve vztahu potřebuješ. Nebo jestli… jestli mě chceš odmítnout z jakéhokoli jiného důvodu, včetně toho, že jsem to celé naprosto katastrofálně pokazil.“

„Jestli bych tě chtěl… odmítnout.“

„No… jo. Myslím, jestli mě neodmítáš, tak bych… bych měl zájem zjistit… kam by to mezi námi mohlo vést?“

„Dokud oba zůstaneme oblečení a tři metry od sebe?“ zeptal se Snape posměšně.

Harry znovu ucukl a podíval se na něj. „To tys sedl až tam. A navíc… to jsem tím nemyslel. Chtěl bych s tebou být intimní. To, co jsme spolu dělali, se mi líbilo. Ty… ty přece víš, že jo.“

„Vzhledem k tomu, co všechno ti dovoluji, v čem přesně by se to lišilo od přátelství?“ odsekl.

Harry se slabě usmál – nad tím přemýšlel také. Už nějakou dobu přemýšlel, jestli je sex opravdu jediný rozdíl. „Jestli to tak bereš, že jediný rozdíl je sex…“ řekl smutně.

„To jsem neřekl.“ zavrčel Severus.

„Aha. Ehm… no, zaprvé bych tě chtěl znovu políbit. Nejlépe docela často.“ přiznal a cítil, jak rudne. „Opravdu… se mi to líbilo. Ale i všechno ostatní. Byli bychom… víc než přátelé. Měl bys plné právo naštvat se, kdybych se scházel s někým, koho bys vnímal jako… hrozbu.“ dodal a významně se na něj podíval.

Snape zatnul čelist a odvrátil pohled. „To je všechno? Výsada nárokovat si náklonnost Vyvoleného, zatímco on si bude chodit spát s kýmkoli jiným?“

„Co to sakra?“ vyhrkl Harry – několik vteřin na sebe oba jen podivně zírali.

„Není to snad… logický závěr? Sex se mnou – s muži – nepřipadá v úvahu, takže žena.“

„Cože? Ne! Vždyť už přece víš, že bych nikdy nikoho nepodváděl. Zvu tě na rande s vědomím, že tohle se prostě… nestane.“

Snape na něj hleděl tak dlouho, až Harry začal přemýšlet, jestli mu opravdu nečte myšlenky. „Očekáváš, že uvěřím, že se vzdáš sexu kvůli pochybné radosti z mé… společnosti.“

„Když použiju tvoje slova, udělal bych to kvůli radosti z tvé náklonnosti. Jestli… jestli o mě vůbec stojíš. Což jsi mimochodem ještě vůbec neřekl.“ dodal s bolestnou grimasou. Klidně to všechno mohla být jen zvědavost. „Dokázal bys… myslíš, že bys mě mohl… mít rád? Jako víc než přítele?“ zeptal se rozpačitě.

„Dokázal bych…“ zopakoval druhý muž, zaklonil hlavu a zadíval se ke stropu. Několik dlouhých okamžiků tak zůstal, než se znovu podíval na Harryho. „Nech mě nahlédnout do tvé mysli.“ požádal tiše.

Harrymu se žaludek sevřel instinktivním strachem a sklopil pohled ke svým rukám. Bude to jen chvilka, tím si byl jistý – a byl to Severus. To… to zvládne.

„Dobře.“ souhlasil tiše.