„To myslíš vážně?“ zasyčela Hermiona ani ne dvacet minut poté, když seděla na konci jeho postele. Znovu jí zavolal krbem, jeho tělo se stále ještě třáslo doznívajícími záchvěvy, a pozval ji k sobě. K jeho šoku s sebou přivedla i Ginny – vůbec netušil, že je jeho bývalá přítelkyně zrovna v Doupěti.

Pár okamžiků to bylo trapné, než ho zrzka krátce objala a omluvila se za to, že si myslela, že ji podvedl.

Úleva z toho, že mu konečně uvěřila, nevydržela dlouho – přesně do chvíle, než si vzpomněl, proč Hermionu vlastně zavolal.

„Ty ses s ním líbal?“ zeptala se šokovaně potěšeným šepotem.

Rozpačitě zasténal. „Já… on mě o to požádal!“ bránil se podivně automaticky. „N-Není to divné, Ginny?“ zeptal se a napůl doufal, že řekne ano a změní téma.

Pobaveně se uchechtla. „Ale no tak, už je to víc než půl roku. Před pár měsíci jsem si uvědomila, že jsem se… v tobě spletla, když sis hned nenašel někoho jiného. A pak mi dneska Hermiona řekla… no, řekněme, že tě docela chápu.“ řekla s výrazem, který naznačoval, že její soucit není úplně bezvýhradný – rozhodně v tom bylo i trochu škodolibosti. „Ale vážně… Snape?“

„Je to… je to… složité.“ zakňoural Harry.

„To si piš.“ souhlasila Hermiona tónem, jakým se mluví s tříletým dítětem. „Tak v čem je teď problém? Protože předtím jsi byl dost… nepřesný.“

Hořce se zasmál. „Pořád jsem zmatený. Vlastně ještě dvakrát víc.“

„Kvůli tomu, jestli se ti líbí.“ doplnila Ginny. „Severus Snape.“

„Ano.“ přiznal trpce. „Prosím, neposmívej se mi.“

„Promiň.“ usmála se. „Jen… víš jak. Tak proč nám prostě nepovíš, co se stalo? Třeba ti dokážeme pomoct.“ navrhla a vyměnila si s Hermionou pohled.

„Ne.“ odpověděl okamžitě. „Nechcete to vědět a já vám to opravdu nechci vyprávět.“

„Spal jsi s ním?“ zeptala se Ginny.

„NE!“ vyjekl, pak se zarazil. „Vlastně ne. Teda… tak trochu. Dělali jsme… nějaké věci. Jednou. A já zpanikařil.“

„Nebylo to dobré?“ zeptala se Hermiona a ramena se jí třásla potlačovaným smíchem.

„N-Ne, jen… já… prostě mně chytla panika.“ vykoktal. „Jsem blázen, že jo?“

„Kvůli tomu, že se ti líbí Snape? To rozhodně. Můžu to říct Nevillovi? Ten z toho omdlí.“

Harry se navzdory všemu rozesmál. „Už se mnou nikdy nepromluví. Smrtelně se ho bojí.“ řekl a překvapilo ho, jak moc mu pomohlo… dělat si z toho legraci. „Ale prosím tě, neříkej mu to. Vždyť ani já nevím, co to vlastně je, a jsem u toho. Můžeš… mu říct, že jsme kamarádi?“

„Jen jsem si dělala legraci. Věř nebo ne, nejsi zrovna hlavní téma našich rozhovorů.“ mrkla na něj zrzka.

Harry se zasmál a s úlevou zjistil, že mu ten náznak vůbec nevadí – cítil jen radost za svou kamarádku.

„No… co se stalo. Byli jsme přátelé. Byl osamělý. Asi jsme si zvykli na… fyzickou blízkost?“ vysvětloval. „Objímání!“ sykl na Ginny, která se uculila. „Prostě… tu pro mě byl. Kdykoli jsem to potřeboval. A potom, však víš…“ gestem ukázal na ni a ona pokrčila rameny. „Jsme si… byli čím dál bližší. Ty hranice se… rozmazaly.“

„Jak moc rozmazaly?“ zeptala se Hermiona. „Líbali jste se?“

„Ehm, to ne. Já… jednou nebo dvakrát jsem na to pomyslel, ale ne. Až… dneska.“

„Ale něco jiného ano. A líbilo se vám to oběma?“

Zavřel oči a modlil se, aby se nečervenal tak strašně, jak si myslel. „On… říkal, že ano. Že se mu to… vždycky líbilo. Ale… neřekl mi to hned.“

„Páni, to je trochu nefér, nemyslíš?“ zeptala se Ginny. Harry okamžitě otevřel oči a podíval se na ni.

„Co?“

„Není to trochu děsivé? Vzrušovat se z něčeho, aniž by o tom ten druhý věděl?“

„J-Já si to nemyslím.“ vykoktal. „Mně se líbilo, že se mu to líbilo. Nevěděl jsem přesně proč, ale…“

„Nevadilo ti to?“ doplnila Ginny.

„Ne.“ přiznal upřímně.

„Dobře… ale stejně ses… vyděsil?“ zeptala se Hermiona.

„Jo…“

„Čeho?“

Povzdechl si. „Ani nevím. Prostě… podíval jsem se na něj a zpanikařil jsem. Dal mi uklidňující lektvar.“ přiznal a vůbec se mu nechtělo zmiňovat, že mu pomáhal pokaždé, když měl záchvat paniky.

„To je milé. Ale myslím, že musíš přijít na to, proč ses vlastně vyděsil.“ poznamenala Ginny.

Povzdechl si, lehl si na záda a převalil se tak, že obě dívky měl po levici. „Já prostě… myslím, že mi došlo, co dělám a s kým. On… není holka.“

„To tedy není.“ utrousila Ginny s uchechtnutím.

Hermiona ji umlčela. „No dobře, ale je to opravdu takový problém? Víš… nemusíš být přece heterosexuál. Je úplně v pořádku, když se ti líbí obě pohlaví. Nebo jen muži.“

„Já… určitě nejsem gay. Pořád se mi líbí holky… myslím. Ale nikdy jsem… vždyť mi bude skoro dvacet. To už bych přece měl vědět, ne?“ zeptal se slabě.

„Nemyslím, že je to až tak neobvyklé. Ale představme si na chvíli, že se ti muži líbí. Nebo aspoň on.“ řekla Hermiona, jako vždy hlas rozumu.

„Dobře.“ souhlasil tiše.

„A co potom?“ zeptala se. „Co bude dál?“

„Jak to myslíš?“

„Pozveš ho na rande? Zkusíš s ním chodit?“

„To nemůžu. Už jsem mu… ublížil víc než jednou.“ řekl tiše.

„Jsou tam vůbec nějaké city, kterým by šlo ublížit?“ zeptala se Ginny.

Harry vyskočil do sedu, náhle rozzuřený, připravený jí vynadat za to, že se pořád drží té hloupé představy, že nic necítí.

„Ginny tím myslí…“ skočila jim Hermiona rychle do řeči, „jestli k tobě chová romantické city.“

„Nikdy jsem se ho na to neptal. Vím, že mu na mně záleží jako na kamarádovi. Vím, že… mě považuje za přitažlivého. Dál jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Jsem si jistý, že má lepší vkus.“ vyhnul se odpovědi.

Dívky si vyměnily pohled. „A co když nemá? Představ si na chvíli, že tě opravdu miluje. Že s tebou chce chodit. Chtěl bys to?“

„Já nevím!“ vyhrkl.

„A kdyby to byla žena?“ zeptala se Ginny.

„Ano.“ odpověděl téměř bez zaváhání, jen aby vzápětí ztuhl. „Aha… takže… je to opravdu jen tím, že je to muž?“

„Kdybys do toho šel, kdyby to byla žena, tak proč ne teď?“ zeptala se Hermiona jemně.

„Protože… co když… co když to nezvládnu? Ehm… dotáhnout do konce.“ řekl a měl pocit, že umírá studem.

„Myslíš sex.“ řekla Ginny. „No, podle mých zkušeností jsi byl stejně vždycky trochu prudérní.“ poznamenala věcně.

„Hej!“ vyjekl, trochu uraženě a zároveň pobaveně. Napůl měl chuť říct jí, co ví o jejích… zkušenostech se Severusem, ale raději si to rozmyslel. Chtěl přežít dnešní noc. „Ale jo, myslím to. T-Ta představa… je dost děsivá. Aspoň s holkou bych věděl, co dělat.“ přiznal.

Hermiona zamyšleně zamručela. „Existují knihy. Mohl by sis nějaké sehnat. Nebo se ho zeptat, jestli nějaké nemá.“

Harry se hystericky rozesmál. „Výborný nápad. ‚Ahoj, Severusi, nemáš nějaké gay porno, podle kterého bych zjistil, jestli chci, abys mě ojel?‘“ pronesl posměšně.

Ginny se rozesmála, Hermiona si povzdechla. „No… takhle jsem to nemyslela.“

„Myslím, že v tomhle ti možná dokážu poradit líp já. Co když se ti ten sex prostě nebude líbit. Vůbec.“

„No právě toho se bojím.“ odsekl.

„Harry… víš, že vztah není jen o sexu. Takže kdybys měl vztah bez té děsivé části, chtěl bys ho?“

Otevřel pusu, aby jí řekl, že je to hloupá otázka, ale něco v něm se najednou… uvolnilo.

„Jenže on by takový vztah nechtěl.“ namítl slabě.

„Zeptal ses ho?“

„Ne.“

„Tak jak to můžeš vědět?“

Harry si odfrkl. „Protože… protože si může najít někoho lepšího. A navíc, chtěla bys ty vztah bez sexu?“ zeptal se mrzutě.

Ginny si povzdechla. „Já ne, ale některým lidem to nevadí.“

„Mně by to nevadilo.“ řekla Hermiona. „Teda nebyla by to moje první volba, ale kdyby to tak měl Ron, nevadilo by mi to.“

„Hm.“ zamumlal Harry a nevěděl, co si o tom myslet.

„Nejsi na tom vlastně stejně? Vždycky jsem měla pocit, že to pro tebe stejně není tak důležité.“ ozvala se po chvíli Ginny. Harry se otřásl a vůbec nechtěl vzpomínat… na to. Na svou tehdejší ne-li nechuť, tak přinejmenším zdrženlivost. „Hele, Harry, to je v pořádku. Ale když se ho nezeptáš, nikdy to nezjistíš. A zní to, že… by možná souhlasil.“

Harry si promnul oči. „Takže mě vážně povzbuzujete, abych pozval na rande Severuse Snapea.“ řekl pomalu.

„Věř mi, nám to připadá stejně divné.“ odpověděla Ginny lehce. „Ale… proč ne? Jestli si myslíš, že by z toho něco mohlo být. Jaký byl ten polibek?“ zeptala se.

„Šílený.“ odpověděl okamžitě, pak ztuhl a odkašlal si. „Teda…“

„Takže umí dobře líbat.“ řekla Hermiona jemně. Harry měl chuť zalézt pod kámen a zemřít.

„Jo.“ přiznal rozpačitě.

„A chtěl by ses s ním líbat znovu?“ zeptala se Ginny.

Vrátil se v myšlenkách k tomu polibku, k tomu, jak se celé jeho tělo rozsvítilo už při pouhém doteku rtů a jazyka, jak měl pocit, že odletí, kdyby ho starší muž nedržel. „Jo.“ přiznal tiše. „Do háje… já jsem se do něj zamiloval, že jo?“ zeptal se spíš sám sebe.

Ani jedna z jeho kamarádek mu neodpověděla – nemusely.