„Polibek?“ zopakoval Harry šokovaně. Bylo to tak prosté, tak jednoduché, že vůbec nechápal, v čem je problém. „To je to, co ode mě chceš?“

„Ano, Harry.“ odpověděl starší muž a jeho tvář se zkřivila rozpaky.

Harrymu se divoce rozbušilo srdce a s každou vteřinou bilo rychleji.

„Já… ano. Jestli chceš.“ vykoktal a přemýšlel, proč v něm ten návrh vyvolává tak zvláštní chvění.

„Vidíš? Říkal jsem ti, že budeš—“

„Přemýšlel jsem o tom už předtím. Posledně. A vlastně i předtím. Možná třikrát. Jestli… jestli jsi nepřemýšlel o tom, že mě políbíš. Ten… ten kouř. Když jsi měl skoro pocit, jako bys ho dýchal přímo ze mě?“ vysvětlil rozpačitě.

Snape v jeho náručí ztuhl, ale jen na několik okamžiků. „Ty… přemýšlel jsi, jestli jsem uvažoval o tom, že tě políbím?“ zeptal se.

„Já… ano. Promiň, jestli je to hloupé.“

„Je to možná jediná opravdu bystrá myšlenka, jakou jsi kdy měl.“ řekl muž bez obalu.

Harry si odfrkl. „Au.“

„Harry… já…“ řekl Snape slabě a položil prsty na Harryho rameno.

Harrymu se třásly ruce, když je nechal sklouznout výš a vzal staršího muže za tváře. Když si ho jemně přitáhl blíž, nekladl žádný odpor. Harryho pohled přeskakoval mezi jeho rty a široce otevřenýma očima, zatímco si ho opatrně přitahoval a stoupal si na špičky, aby vyrovnal výškový rozdíl mezi nimi.

Severus si tiše povzdechl, překvapeně vydechl, a Harry ucítil prsty na svých ramenou.

Přesně ve chvíli, kdy Harry spustil ruce níž a byl si konečně jistý, že se starší muž neodtáhne, Zmijozel zvedl své vlastní ruce, napodobil Harryho pohyby a sevřel jeho tváře do dlaní. Harry naklonil hlavu právě ve chvíli, kdy totéž udělal i druhý muž.

Na okamžik – sotva na vteřinu zaváhání, když ucítil teplý dech na své tváři – ho napadlo, jestli je to správné. Pak dostal odpověď.

S tichým smíchem se temné oči zavřely a Severus překonal poslední vzdálenost mezi nimi a přitiskl své rty na Harryho.

Ohňostroj.

Motýli.

Ohňostroj ve tvaru motýlů.

Motýli vybuchující v ohňostroj.

Harry překvapeně zasténal a najednou byl vděčný za ruce na svých tvářích – bez nich by snad odplul. Pevně sevřel staršího muže za ramena, nejspíš až příliš silně, a opřel se o něj.

Kdyby Snape ustoupil, Harry by spadl – ale on to neudělal. Místo toho pootevřel rty a jemně jimi přejel po Harryho. Harry zasténal a bez přemýšlení mu polibek oplatil, zoufale se snažil pochopit explozi pocitů, kterou v něm každý dotek jejich rtů vyvolával.

Porovnal by to s lidmi, které předtím políbil, kdyby byl schopen myslet, ale jeho mysl mu nedovolovala vytvořit jedinou souvislou myšlenku – natož takovou. Dokázal vnímat jen to, co cítil – jemný, téměř opatrný dotek prstů na své tváři, který mu nějakým zázrakem bránil odletět pryč, pevný tlak teplého těla na jeho hrudi a způsob, jakým se kolem nich točil celý svět.

Pohnul rukama a nechal prsty sklouznout do černých vlasů, snažil se je odhrnout z cesty, jen aby zjistil, že stejně znovu sklouzávají zpátky. Tiše se zasmál, opilý tím polibkem mnohem víc než alkoholem. Natáhl se ještě výš, jak jen mohl, a opřel se celým tělem o Severuse. Když lehce přejel jazykem po starších mužových rtech, netušil, co čekat – rozhodně ne ten zmučeně znějící sten, který mu byl téměř zavrněn přímo do úst.

Cítil ho jako skutečné pohlazení, které mu několik dlouhých vteřin přejíždělo po páteři.

Pak už mu na ničem jiném nezáleželo, protože jiný jazyk zavadil o Harryho a zažehl v něm úplně nový druh jisker, až se mu prsty u nohou stočily v botách. Objal Snapea jednou rukou kolem krku, aby měl jistotu, že se starší muž neodtáhne – a ten očividně neměl nic takového v úmyslu.

Rozhodně ne ve chvíli, kdy se ten jazyk znovu vrátil a přejel po Harryho, jako by ho vybízel k něčemu dalšímu. Harry nevěděl k čemu, ale pozvání přijal a prohloubil polibek, až měl pocit, že se navzájem pohlcují. Matně si uvědomil chladný závan vzduchu na čelisti, když se ruce, které ho dosud držely, pohnuly – ne pryč, jen níž po jeho těle, přes ramena až k pasu.

Zůstaly tam jen okamžik, než jedna sklouzla na jeho bedra a druhá se usadila vysoko na zádech a sevřela látku jeho košile.

Harry zasténal a nechal své ruce putovat také, přejížděl po výrazných klíčních kostech, které cítil i přes košili, kterou měl starší muž na sobě. Níž přes úzký hrudník – pohyb, při kterém druhý muž potlačil tiché zakňučení – až kolem štíhlého pasu. Přitáhl si ho blíž a přitiskl je k sobě ještě těsněji, jen aby zjistil, jestli mezi nimi ještě zůstalo místo, které by šlo uzavřít, jestli se vůbec mohou dostat ještě blíž.

K jeho obrovské spokojenosti se zdálo, že ne.

Stejně ale chtěl být ještě blíž. Volnou rukou znovu zajel do černých vlasů, sevřel je a lehce zatáhl, aby si Snapea přitiskl ještě víc. Starší muž znovu zasténal a ten zvuk Harrym doslova projel, vyloudil z něj odpověď někde z nejhlubšího nitra.

Nebyl si jistý, jestli ještě vůbec dýchá – ani jestli to ještě potřebuje. Severus provedl jazykem cosi hříšného a Harryho tělo zachvátil oheň, který ho pohlcoval celého a kterým se chtěl nechat pohltit.

Nakonec se ale musel odtáhnout, protože jeho plíce si stále naléhavěji žádaly vzduch navzdory všem ostatním vjemům, které se mu rozlévaly tělem.

Pomalu klesl zpátky na celá chodidla a zjistil, že to nijak nepomohlo jeho naprosto zničenému smyslu pro rovnováhu. Starší muž se jednoduše sklonil spolu s ním a jejich rty zůstaly spojené ještě o něco déle.

Harry zasténal čirou spokojeností nad tím přívalem pocitů, nad tím, jak se mohl zaklonit a ruka kolem jeho pasu ho držela stejně pevně, jako kdyby stál sám. Jenže jeho pitomá potřeba nadechnout se to nakonec pokazila a on se narovnal a neochotně se odtáhl. Poprvé od chvíle, kdy se jejich rty spojily, oddělil svůj jazyk od Severusova.

Severus tiše zakňučel a dál se něžně otíral rty o Harryho. Takhle se dýchat dalo, a tak v tom Harry pokračoval, protože trocha vzduchu rozhodně stála za to, že nemusel přestat. Jen matně si uvědomoval, že ruce na jeho těle se znovu pohybují, přejíždějí po jeho kůži a zanechávají po sobě drobné záblesky připomínající iskření. Nakonec se znovu vrátily k jeho tváři a sevřely ji stejně jako na začátku polibku.

Na okamžik ho téměř hystericky napadlo, jak je možné, že nevěděl, jak úžasné je být takhle líbán – a pak bylo po všem. Jeden z nich – nedokázal by říct který – se odtáhl a přerušil kontakt.

Donutil se otevřít oči a téměř ho překvapilo, co uviděl, přestože přesně věděl, co čekat – rty oteklé od polibků, tmavé oči plné intenzity, jakou u nich ještě nikdy neviděl, a černé prameny vlasů rozcuchané natolik, že ani jejich přirozená schopnost nezacuchávat se už nestačila.

Harry se zachvěl, celé jeho tělo se roztřáslo doznívajícími vlnami rozkoše a něčeho, co mu stále proudilo celým tělem.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Severusi.“ zašeptal bez přemýšlení a šokovaně si uvědomil, jak chraplavě a zoufale zní jeho hlas.

Samozřejmě že byl zoufalý, jeho tělo doslova hořelo, ale…

Sledoval, jak se tmavé oči znovu zavřely, jak jazyk na okamžik přejel po horním rtu staršího muže a zase zmizel, než se oči znovu otevřely.

„D-Děkuji, Harry.“ řekl Severus a očividně se ze všech sil snažil – a naprosto žalostně selhával – znít normálně.

Harry ucítil prsty na svém zápěstí, jak se propletly s jeho vlastními a na okamžik je stiskly, než ho pustily. Trvalo to sotva vteřinu – pak byl dotek pryč. Otočil se právě včas, aby viděl, jak Snape klopýtá – ano, skutečně klopýtá – ke dveřím.

Chtěl ho zastavit. Chtěl něco říct, položit mu jednu z milionu otázek, které mu vířily hlavou, říct cokoli. Jenže jeho tělo odmítalo spolupracovat, a tak jen stál a díval se za svým přítelem, sledoval, jak se za ním dveře podruhé toho dne zavřely.