Vyhýbal se Severusovi. Schválně. Záměrně si domluvil setkání s Hermionou na jediný den, kdy věděl, že ten druhý neplánuje pracovat na své záplavě lektvarů s baziliščími ingrediencemi, a dobrovolně pomáhal Minervě a Filiusovi, jak jen mohl. Měl kvůli tomu špatné svědomí, ale ne natolik, aby se vzdal svého plánu. Velká část přece závisela na prvku překvapení.

Takže se Snapeovi několik dní vyhýbal a jen se sovou ujistil, že jejich plán na společného Silvestra stále platí, pro případ, že by o tom druhý muž znovu začal pochybovat. Když pak téměř poskakoval do sklepení v domluvený čas – tedy vlastně o půl hodiny dřív – byl celý rozechvělý nedočkavostí.

Veselým krokem vešel dovnitř, aniž by se obtěžoval zaklepat – přesně podle očekávání nikde Severus nebyl. Dokonalé. Z kapes vytáhl zmenšené polštáře, které si přinesl, a rozložil je po podlaze. Vedle nich přidal krabici s doutníky a mnohem lepší láhev whiskey, kterou pro Severuse koupil. Spokojený se svým dílem prakticky doběhl ke knihovně, popadl jednu z knih a s přebytkem nervózní energie se usadil ke čtení. Vybral si takovou, která vypadala alespoň trochu zajímavě, a ponořil se do ní.

Svého přítele znal – Severus nebude připravený ani o minutu dřív, než přesně v čas jejich schůzky. Byl v tom úžasně... a nesnesitelně přesný.

Harry se tedy pohodlně opřel o polštáře a pokusil se soustředit na možné využití kořene mandragory v přípravcích na péči o pleť.

Nemusel čekat dlouho. Navzdory tomu, co čekal, se už o deset minut později otevřely dveře koupelny a pokojem se rozezněly známé kroky. Harry zůstal sedět, téměř přetékající očekáváním, oči upřené do knihy – kterou si přitom držel tak, aby přes ni viděl na přicházejícího muže.

„Harry?“ ozval se druhý muž, když došel blíž.

Usmál se, odložil knihu a vzhlédl.

„Severusi. Doufám, že ti nevadí, že jsem přišel dřív.“ řekl s úsměvem a nenuceně si překřížil nohy.

Druhý muž si odkašlal a Harry se samolibě usmál.

„Nevadí.“ odpověděl nakonec po minutě, během níž si Harryho mlčky prohlížel. Vlasy měl ještě mokré – přes ramena měl přehozený ručník, bílou košili lehce navlhlou a ještě nezastrčenou do kalhot, jak býval zvyklý. A k Harryho překvapení byl bosý. „Ale proč?“

Jeho úsměv se ještě rozšířil. To, že Severus okázale přehlížel tu naprosto očividnou změnu, mu připadalo nesmírně zábavné. Rozhodl se trochu přitlačit a vstal. Severus zůstal naprosto nehybný, ani nemrkl, když Harry sáhl po měkkém šedém ručníku kolem jeho krku, ani když mu jím začal jemně vysoušet stále mokré konečky vlasů.

Severus několik vteřin dotek snášel, než se zamračil a lehce sebou trhl. „Harry?“

„Hm?“

„Zdá se, že sis znovu pořídil svoji srst.“ poznamenal kysele.

Harry se zazubil. „Zjistíš, že je mnohem upravenější než minule, když jsi mě viděl neoholeného.“ odsekl pobaveně. Ve skutečnosti si konce pečlivě zarovnal do podoby skutečných vousů – víc než jen několikadenní neoholení, ale rozhodně ještě ne plnovous.

„Proč?“

Usmál se, posunul ručník výš a naklonil se blíž, aby dosáhl. „Mýlil jsem se, když jsem si myslel, že tě zajímá, jaké by to bylo na tvé kůži?“ zeptal se se širokým úsměvem.

„Jaké...?“ zopakoval Snape přiškrceným hlasem.

Harry se tiše zasmál a předstíral, že se sklání k jeho krku. Odtáhl ručník natolik, aby na čerstvě osprchovanou pokožku mohl vydechnout chladný dech.

„Ach.“ vydechl Severus a konečně si od Harryho vzal ručník. „Ty... udělal jsi to... protože sis myslel, že by se mi to mohlo líbit?“

„Minule jsem se tě ptal, jestli můžu vymyslet plán na dnešní večer. Řekl jsi ano.“

Snape tiše zamručel a zkoumavě si prohlížel Harryho tvář. „Takže lze bezpečně předpokládat, že tvůj plán zahrnuje tvůj obličej a mou kůži?“ zeptal se.

Harry lehce zčervenal. Vzpomněl si, jak mu Severus minule odhalil hrdlo a beze slov mu dovolil přístup. Tentokrát žádal o totéž znovu – jen s mnohem větší důvěrou, protože tentokrát měly být doteky záměrné, ne náhodné. „Mimo jiné. Pokud ti to nebude vadit.“

„Jak já miluji nepřesnost.“ protáhl Snape a odložil ručník.

„Máš rád překvapení?“ opáčil Harry.

„Obvykle ne.“ odpověděl druhý muž chladně a Harry věděl, že vyhrál.

„Ale no tak, pojď si sednout ke mně.“ zasmál se.

„Ještě nejsem ani pořádně oblečený.“ protestoval starší muž – přesto šel za ním a posadil se tam, kam ho Harry navedl. Opřel se o polštáře i o zeď za sebou a celou dobu se mračil.

Harry se na něj jen zazubil. „Pšt.“ poškádlil ho něžně, chvíli nad vyšším mužem stál a prostě si užíval pohled na Severuse, který vypadal nezvykle uvolněně – a zároveň sbíral odvahu pokračovat. Zatím všechno vycházelo podle plánu, ale...

Luskl prsty a přivolal dvě Severusovy skleničky, pak ho obešel a posadil se na druhou stranu, napůl přitisknutý k jeho boku. Oběma nalil whiskey. „Na Nový rok.“ pronesl a podal druhému muži sklenku.

„Na Nový rok.“ odpověděl Snape, upil jantarové tekutiny a slabě se usmál. „Harry, ať už máš v plánu cokoli, doufám, že víš, že já...“

„Minule jsem si to užil. Myslím, že se ti bude líbit, co bych chtěl dneska dělat. A jestli nebudeš mít zájem, nemusíme.“

Starší muž si tiše povzdechl. „Určite si uvědomuješ, že já tě prostě neodmítnu, že?“ zeptal se zvláštním tónem. „Mohl bys mě požádat, abych s tebou šel hladit mantichory, a stejně bych šel.“ dodal, jako by ho ta představa samotného znepokojovala.

Harry se do své sklenky zachichotal, odložil ji a luskl prsty. Přiletěl doutník s příchutí whiskey a místo aby ho podal Severusovi, postaral se o něj sám – zapálil ho a nabídl staršímu muži. „Dneska jsi nějaký nesvůj. Je všechno v pořádku?“

„Jsem v pořádku.“ odpověděl druhý muž a dál si ho prohlížel.

„Určitě? Není ti to nepříjemné?“

„Ne. Jen... si nejsem jistý, co plánuješ.“

„Nic, co by se ti nelíbilo.“ slíbil a znovu mu nabídl doutník. „Doufám.“

Snape několik vteřin váhal, než zavrtěl hlavou. Na Harryho se přitom ani pořádně nepodíval, ale tomu to nevadilo – sám si potáhl z doutníku a zavřel oči, aby si vychutnal jeho novou chuť. Tiše zamručel překvapením, jak příjemná byla, jak bohatou, a přitom ne těžkou měla chuť a jak hřejivě působila na jazyku.

Když oči znovu otevřel, Severus se na něj díval tím pohledem, který měl tehdy, když se ho Harry zeptal, jestli ho považuje za přitažlivého.

Harry se trochu pohnul a položil si bradu na jeho rameno. Chvíli počkal, než dlouhé prsty jemně odhrnuly černé vlasy a odhalily mužovo hrdlo. Vlčím úsměvem se zazubil, posunul se blíž a vyfoukl kouř na stále vlhkou pokožku. Překvapila ho barva kouře – byl o něco tmavší než u většiny ostatních doutníků.

Přitiskl doutník ke Snapeovým rtům a sledoval, jak se mu lehce propadnou tváře při potáhnutí. Posunul se ještě blíž, bradu stále opřenou o jeho rameno. Bylo to překvapivě pohodlné – a na to, co měl v plánu, to bylo téměř ideální.

„Jaký je?“ zeptal se.

„Božský.“ zavrněl Snape – Harryho na zlomek vteřiny ohromilo, že stačilo jediné slovo, aby se zachvěl, ale tu myšlenku zahnal. Měl plán. Znovu si potáhl a zavrtěl se blíž, posunul se dopředu natolik, že se nosem mohl otřít o mokré prameny vlasů rámující Severusovu tvář. Snape je mezitím znovu pustil, takže volně splývaly.

Harry se usmál a naklonil se ještě o trochu víc, až tváří přitiskl to málo odhalené kůže, kam z téhle pozice dosáhl. Severus s povzdechem spustil rameno níž a přisunul se blíž, jako by ho beze slov vybízel pokračovat. Harry vyfoukl kouř na přední stranu jeho hrdla a schválně si tvář otřel o tu nejspíš citlivou pokožku.

„Tenhle se mi líbí.“ přiznal tiše. „Skoro stejně jako ten třešňový.“ dodal škádlivě.

Druhý muž se zasmál. „To jen proto, že jsem ti připravil ty třešně.“

Harry se rozesmál. „Ne... taky proto, že jsi mě těmi třešněmi krmil.“ opravil ho a odtáhl se. Zmijozelem projel silný otřes a Harryho to na okamžik zarazilo, než si všiml, že se Severusovi trochu odhrnula košile a on nejspíš právě přitiskl tvář na to místo. Okamžitě dostal intenzivní chuť udělat to znovu.

„Mám být tedy... nakrmen i já?“ zeptal se druhý muž.

Na okamžik zůstal v šoku. „Jo. Vlastně ano.“

Snape si odfrkl. „A budu mít zavázané oči?“

Harry se zachechtal. „Ne, pokud mi slíbíš, že je zavřeš, až ti řeknu. Minule se ti ta páska nakonec nelíbila, že?“

Starší muž si odfrkl. „Nelíbila. Aspoň ke konci už ne.“

Harry se na něj usmál a potěšilo ho, jak klidně a spokojeně Severus vypadal. „Mám pro tebe něco na ochutnání... ale ještě ne.“ Natáhl se pro jeho sklenku whiskey a podal mu ji.

Snape se usmál a napil se. „Zatím mám proti tvému ‚plánu‘ jen velmi málo námitek.“

„Málo?“ zopakoval Harry a přimhouřil na něj oči.

Severus zamručel a projel si rukou vlasy. Harry to gesto ještě nikdy neviděl, ale náramně mu slušelo a jeho profil na okamžik působil téměř magicky. Pak se na něj podíval s pobaveným úsměvem. „Nemohu si pomoct a přemýšlím, jaké... nápady ses rozhodl uskutečnit, když kvůli nim potřebuješ být neoholený.“

„Nejsi zvědavý, jaké to bude?“ zeptal se Harry a promnul si tvář. Na okamžik ho napadlo, jestli si Severuse nevyložil špatně.

Starší muž lehce zčervenal a odkašlal si. „Samozřejmě že jsem, ale... uvědomuješ si, že bys mi třel obličejem po holé kůži? Nevadilo by ti to...?“

Harry zčervenal také a lehce pokrčil rameny. „O moc víc než všechno, co jsme dělali doteď, asi ne. Ale znovu... jakmile řekneš ne, přestanu. Chci, aby se ti to líbilo.“ naléhal.

Jedna ruka se zvedla a jemně ho pohladila po tváři. Její majitel se na něj přitom skoro ani nepodíval. Palec přejel od koutku jeho úst po tvář a pak ruka zase zmizela.

„Merline, pomoz mi... líbí.“ přiznal Severus s úšklebkem.

Harry se usmál, znovu se pohodlně opřel o jeho bok a opatrně mu obtočil paži kolem pasu. „Tak přestaň tolik přemýšlet a uvolni se.“ pobídl ho a volnou rukou přitiskl doutník k Severusovým rtům.

Opět přišlo krátké zaváhání – pak se starší muž naklonil, potáhl si z doutníku a téměř se sesunul do Harryho boku.

Jackpot.