„Severusi?“ zeptal se opatrně po několika okamžicích a překvapeně sledoval, jak druhý muž zavřel oči a polkl. O chvíli později je znovu otevřel a většina – většina, ne všechno – toho podivného výrazu byla pryč.

„Harry.“ odpověděl druhý muž trochu ochraptělým hlasem. „Ta… páska přes oči byl příšerný nápad.“ zasténal.

„Mně se to líbilo.“ odpověděl Harry bez váhání. „Ty jsi taky nevypadal, že by se ti to nelíbilo.“

Starší muž si odfrkl a pustil ho, dokonce Harryho jemně odstrčil zpátky. „To rozhodně ne, ale… ale u Merlina, já to chtěl vidět.“

Harry si vzpomněl, jak mu Severus kdysi řekl, že bude potřeba víc než doutník, aby ho přiměl prosit. Posadil se a znovu se vyrovnal nad druhým mužem. Potáhl si z doutníku a nespouštěl oči ze Zmijozela, hltal ten zvláštní pohled, mnohem intenzivnější než obvykle, než vyfoukl kouř nahoru a stranou.

Znovu se naklonil a usmál se. „Řekni prosím.“ zapředl a zvědavě čekal, jestli to druhý muž opravdu udělá.

„Prosím, Harry, prosím, udělej to znovu.“ odpověděl Severus okamžitě, tak ochotně a dychtivě, až Harry na okamžik zůstal zaskočený a nedokázal to pochopit. Tmavovlasý muž otevřel ústa – nejspíš chtěl znovu něco říct – ale Harry mu dřív přitiskl doutník ke rtům. Snape si potáhl, oči se mu leskly, zatímco Harry sáhl po třešni.

Sám si znovu potáhl z doutníku a rozhodně nepřehlédl, jak Severusovi hrudník stoupá a klesá o něco rychleji, ani jak prsty svírají měkkou látku pohovky, na které se spolu váleli. Zadržel dech, vložil si třešni mezi rty a opatrně ji tam podržel, zatímco se skláněl dolů a dával druhému muži každou možnost protestovat, kdyby chtěl.

Snape mu vyšel napůl vstříc, obtočil mu ruce kolem krku a prudce je oba stáhl dolů, když si vzal třešni, zatímco Harry se zasténáním vydechl. Na jediný okamžik se starší muž pohnul tak zvláštním způsobem, že Harry měl pocit, jako by bylo celé jeho tělo přitisknuté k tomu druhému. Půl vteřiny přemýšlel, jestli Severus cítí, jak zoufale tvrdý je, ale tu myšlenku rychle zahnal kvůli něčemu mnohem lepšímu – pohledu na druhého muže s chvějícími se víčky a čelistí zaměstnanou sladkostí, kterou mu Harry právě podal.

Podíval se na něj a znovu si všiml kousku bílé polevy rozmazané kolem úst. Přitiskl na ni palec a opatrně ji setřel. Ještě než mohl ruku stáhnout a olíznout si polevu, jak původně zamýšlel, Severus pohnul hlavou a vtáhl Harryho palec do úst.

Harry překvapeně zasténal nad tím nečekaným pocitem, nad hrubým přejetím jazyka, který se ani nesnažil být jemný, nad dotykem zubů, které jako by ho varovaly, kdyby se pokusil ucuknout, i nad rty přitisknutými k jeho kůži.

Zachvěl se a nedokázal odtrhnout oči od toho pohledu, od toho, jak druhý muž vtahuje tváře a vysává polevu z jeho palce. Když ho pustil a Harry konečně mohl ruku stáhnout, cítil se podivně rozechvělý, vyvedený z rovnováhy způsobem, který mu rozpálil tváře.

„Já… omlouvám se.“ řekl Snape poté, co na sebe ještě několik okamžiků hleděli.

„N-Ne.“ vykoktal Harry. „To… je v pořádku.“ A opravdu bylo – nemohl ani předstírat, že se mu to nelíbilo.

„Neměl jsem…“ zamračil se Severus a kývl směrem k Harryho ruce.

Harry si odfrkl. „To je v pohodě. Není to o moc jiné než to, co jsem dělal já, ne?“

Muž pod ním se zničehonic zachvěl. „Asi ne, ale ty nejsi já.“ zasyčel.

Harry se zasmál. „No, myslím, že dva ty nebo dva já bychom spolu asi nevycházeli dost dobře na to, abychom dělali něco takového, nemyslíš?“

K jeho překvapení z druhého muže spadla velká část napětí. „To asi ne. Sotva vycházím s jedním sám se sebou. Druhý by byl… katastrofa.“

Harry se uchechtl, sesunul se z něj a natáhl se vedle něj, opřený o loket. „Nevím, o čem mluvíš, jsi naprosto okouzlující.“ poškádlil ho. „Dal bys sám sobě školní trest? Nebo by to byla spíš výzva na souboj na život a na smrt?“ zeptal se.

Snape si odfrkl. „To by konečně znamenalo protivníka, který má aspoň nějakou šanci.“ protáhl.

Harry na okamžik ztuhl, než propukl v hlasitý smích při představě, jak si oba Snapeové stěžují na nedostatek schopných duelantů a nakonec se pustí jeden do druhého. „Na ten souboj bych se podíval. Jsi skvělý duelant.“ pochválil ho – a ke svému vlastnímu překvapení naprosto upřímně. Zdálo se, že Snapea to překvapilo také; dlouho si ho prohlížel, než se slabě usmál.

„Ať tě ani nenapadne vyzvat mě na souboj.“

„To bych neudělal.“ odfrkl si Harry – a byla to pravda. „Možná bych tě požádal, abys mě učil – nebo bych to udělal, kdyby se věci… vyvíjely jinak. Ale ne tohle. Už tě nikdy nechci vidět přes špičku své hůlky.“ řekl.

K jeho překvapení se Snape převalil na bok, celým tělem se přitiskl k Harrymu, propletl jejich nohy a přitáhl si ho k hrudi. Prsty se mu znovu zapletly do vlasů a přitiskly Harryho ke kostnatému rameni. „To platí i pro mě.“ zamumlal Severus, jeho nos zavadil o Harryho ucho a tvář se přitiskla k Harryho. Kupodivu ten nesmírně intimní kontakt celého těla nepůsobil divně ani nevhodně – naopak, byl přesně tím, co jeho napjaté nervy právě potřebovaly.

Harry jen jemně přikývl, aby dal najevo, že rozumí a souhlasí – a pak ho druhý muž zase pustil a odsunul se tak, že se jejich boky dotýkaly stejně jako předtím. Mávl hůlkou – Harry vůbec netušil, kde ji měl schovanou – a přivolal tác dost blízko, aby na něj dosáhl. Zvedl jednu třešni ke Harryho rtům a spokojeně sledoval, jak ji rozžvýká a spolkne.

„Jsou výborné.“ řekl Harry po další. „Už se nikdy nepodívám na třešně, aniž bych si nevzpomněl na dnešní večer.“ přiznal.

„To je vysoká chvála. Mám na Silvestra připravit plněné jahody?“ poškádlil ho druhý muž, ale vzápětí ztuhl. „Ledaže… už máš jiné plány.“

„Nemám.“ zavrtěl Harry hlavou. „Whisky doutník?“

„Rozhodně.“ souhlasil Severus dychtivě, vzal si od Harryho ten současný a potáhl si.

„Když jsi… no, dnešek naplánoval ty, chtěl bys, abych příště něco vymyslel já?“ nabídl nejistě. Netušil, co by mohl připravit, ale chtěl mu to nějak oplatit. Věděl, že ani zdaleka nechápe, kolik práce muselo stát už jen to dnešní menu, natož samotné třešně. Každá byla dokonalá, naplněná a možná dokonce glazovaná pomocí magie.

Posunul se o trochu blíž, výš k druhému muži, a překvapeně uslyšel jeho tiché zasténání, když Severus na okamžik zavřel oči a zase je otevřel. „Jestli chceš. Ale nemusíš si s tím dělat starosti.“ řekl a znovu si potáhl.

„To nejsou žádné starosti.“ ujistil ho Harry. „Jen… nechci, abys měl pocit, že se snažíš jen ty.“ přiznal.

Severus se tiše zasmál, naklonil hlavu víc k Harrymu a sáhl po další třešni. „Tak se necítím.“ ujistil ho, což Harryho rozesmálo. Impulzivně natáhl ruku a objal ho jednou paží, přičemž dával pozor, aby mu nevypadl doutník.

Starší muž spokojeně zamručel a právě v tu chvíli Harry sebou trhl. Nebyl to ten zvuk, jakkoli příjemný – byl to náznak tření o jeho zoufale tvrdý penis. Úplně ztuhl a opatrně odsunul boky dozadu. Nepřisunul se blíž už pěkně dlouho, a přesto před chvílí jasně cítil, jak se o něj otřelo svalnaté stehno, což znamenalo… že nejspíš už nějakou dobu tiskl svou erekci k druhému muži.

Najednou jím projela panika, instinktivní ponížení z toho, co právě dělal. Rozpačitě zakoktal, aniž by se vlastně snažil něco říct, a přesto ze sebe vydával nějaké zvuky.

„Harry?“ zeptal se Severus poté, co vyfoukl další obláček kouře.

„Já… ehm… promiň, za…“ kývl dolů ke svým bokům. Tmavé oči sledovaly jeho gesto a jedno obočí se výmluvně zvedlo, než se ve Snapeově tváři objevil šok.

„Ty… sis toho nevšiml.“ řekl rozpačitě.

„N-Ne! Já bych přece jen tak!“ vyhrkl Harry zděšeně při představě, že by si Severus mohl myslet něco tak nezdvořilého.

Na tvářích staršího muže se objevil slabý ruměnec a odvrátil pohled. „Samozřejmě. Já… omlouvám se. Všiml jsem si toho, samozřejmě, ale myslel jsem… předpokládal jsem, že ty také.“

Harry se slabě zasmál. „Proč jsi nic neřekl? M-Měl sis přece stěžovat nebo něco.“ řekl a přál si, aby nebylo tak strašně trapné tisknout erekci na nohu svého bývalého profesora.

„Nebuď natvrdlý, Pottere, nesluší ti to.“ zavrčel muž náhle ostře a Harryho ta náhlá agresivita úplně zaskočila.

„Já… já… co?“ vykoktal a odsunul se ještě o kousek dál.

V tmavých očích se na okamžik zablesklo cosi nebezpečného, ale hned nato to vystřídal zmatený výraz. „Ty… opravdu nevíš, o čem mluvím, že?“ zeptal se Severus pomalu, jako by ta slova byla cizí.

„Nevím.“ přiznal Harry rozpačitě.

Snape si přitiskl dlaň na oči a jeho tvář se stáhla do rozpačité grimasy. „Omlouvám se, Harry. Za to, že jsem vyjel. Myslel jsem si… byla to hloupá domněnka.“

„Nemusíš se omlouvat. To já jsem byl… ehm… nezdvořilý.“

Ruka sklouzla dolů a starší muž se na něj podíval výrazem člověka, který už ztrácí trpělivost. „Pottere, ty… musím ti připomínat, že jsem gay? Nemůžeš si přece myslet, že mi to vadilo. Předpokládal jsem… že o tom víš a děláš to schválně.“

Harry cítil, jak rudne až po konečky uší. Ano, některé věci, které spolu dělali, byly blízké a intimní, ale nikdy nebyly otevřeně… sexuální. Rozhodně ne takhle. Na okamžik ho přepadla panika při představě, že by něco takového druhý muž chtěl, ale…

O chvilku později panika ustoupila a vystřídala ji rozpačitá starost. „J-Já bych přece jen tak něco takového neudělal.“ vykoktal.

„Samozřejmě že ne.“ řekl Snape s jemným úsměvem. Přitiskl Harrymu ke rtům téměř vykouřený doutník – Harry na něj skoro zapomněl – skoro jako smírčí gesto. Harry si potáhl, srdce mu pořád tlouklo jako splašené. „Omlouvám se.“

„Neomlouvej se.“ řekl Harry a při řeči vyfoukl kouř. „Můžeme se prostě shodnout, že jsme… jeden druhého nijak nerozhodili?“ zeptal se opatrně, protože si pořád nebyl úplně jistý.

„Ano.“ souhlasil Severus bez váhání. „A jestli… jestli ti to vadí, můžeme si nechávat větší odstup. Nebudu se zlobit.“ dodal klidně.

Harry o tom chvíli přemýšlel a váhal mezi bezpečnou volbou – usmát se, říct, že je to na něj trochu moc – a druhou možností. Nepochyboval ani na vteřinu, že by Severus jen přikývl, usmál se a už by se k němu nikdy takhle nepřiblížil. Jenže kdyby to neřekl…

„To není potřeba. Promiň, zpanikařil jsem.“ usmál se slabě.

Zmijozel výmluvně zvedl obočí. „To tedy ano. Smím podotknout, že to byla tvoje erekce, ne moje?“

Harry se zasmál, stejně z úlevy jako z pobavení. „To je varování, že bych časem mohl narazit na…?“ neodpustil si otázku, přestože se při ní cítil trochu zvláštně.

Druhý muž se ušklíbl. „Samozřejmě že ne! Nikdy bych… nejsem žádný zvrhlík, Pottere.“ odsekl.

Harry si odfrkl. „Au?“

Snapeova tvář se okamžitě stáhla do omluvné grimasy. „Ne, tak jsem to nemyslel. Jen jsem chtěl říct, že bych tě samozřejmě nikdy nevystavil něčemu, co je ti… odporné.“

Harry zamručel. „Ale nevystavil jsi mě tomu, že?“ ujistil se.

Grimasa byla ještě hlubší – odpověď nepřišla.

Harry se trochu uvolnil a posunul se blíž. „Nevadilo ti to?“ zeptal se znovu a potěšilo ho, když se Snape zatvářil utrápeně a hlasitě si povzdechl.

„Žádnému gayovi při smyslech by to nevadilo, Pottere. A i když často pochybuji, jestli jsem příčetný, ještě nejsem tak daleko, abych… měl námitky proti tomu, když se o mě tiskne krásný mladý muž.“ zavrčel.

Harrymu radostně poskočilo srdce.

„Krásný, jo?“ zeptal se šibalsky a úplně ignoroval, že mu Severus zase řekl Pottere.

Snape se posadil a zamračil se na něj. „Omlouvám se, jestli tě rozčiluje vědět, jak tě vnímám.“

„Lichotí mi to.“ přiznal Harry upřímně. „A nevadí mi to. Očividně.“

Snape si odfrkl a chtěl se odtáhnout – Harry ho zastavil jemným sevřením rukávu. Severus okamžitě znehybněl a podíval se na něj. Harrymu se znovu rozbušilo srdce, když vzhlédl ke svému příteli.

„Lehni si spátky.“ požádal ho.

Severus vypadal nejistě. „Já…“

„Nakrmím tě ještě pár třešněmi?“ nabídl Harry se šibalským úsměvem.

Na tváři druhého muže se objevil křivý úsměv. „Takže chceš vyjednat mou… kapitulaci, je to tak?“

Harry se zvedl ještě o trochu výš, až byli téměř ve stejné výšce očí. „Tak tomu chceš říkat?“ zeptal se se skutečnou zvědavostí.

Snape si odfrkl, ale neodpověděl. Harry, povzbuzený zvláštním chvěním v břiše, které ne a ne zmizet, se naklonil blíž. „Lehni si, nech mě tě nakrmit pár třešněmi, možná jedním nebo dvěma panáky likéru.“ nabídl znovu. „Prosím?“ dodal a nasadil ten nejroztomilejší pohled štěněte, jakého byl schopen.

Starší muž se beze slova nechal převážit dozadu, lehl si, založil si ruce pod hlavu a vyzývavě se na Harryho podíval. „Byly mi slíbeny třešně.“ prohlásil povýšeně.

Harry se zasmál, jednu zvedl a naklonil se nad něj, jak nejlépe dovedl. „A mně byla slíbená kapitulace.“ řekl a podržel ovoce u úst druhého muže. Ta se zvlnila do pobaveného úsměvu.

„A co přesně považuješ za kapitulaci?“ zeptal se Severus, než zaklonil hlavu nahoru a stranou. Harry byl na okamžik zmatený, než pochopil – odhalit hrdlo se přece dalo považovat za určitý druh kapitulace a druhý muž to dobrovolně a ochotně udělal už tolikrát – nemluvě o všech ostatních způsobech, jak se Harrymu nabízel.

Harrymu to připadalo trochu pošetilé, trochu byl opilý vlastními pocity i třešněmi, a tak se sklonil ještě níž a jemně se zakousl do odhalené kůže. Samozřejmě ne silně – přesto ho překvapilo zasténání, které druhý muž vydal, i to, jak mu ruka okamžitě zajela do vlasů a pevně si ho přidržela.

Teprve tehdy si uvědomil, že je to jeden z prvních opravdových dotyků mezi nimi, jiných než prsty na rtech nebo ve vlasech. Na okamžik zůstal nehybně, zuby lehce sevřené kolem jeho kůže, než se zase trochu odtáhl. Krátký pohled dolů odhalil sotva patrný otisk na nezvykle bledé pokožce – Severus se zachvěl.

Když se o chvíli později odtáhl úplně, ruka se ho nijak nepokusila zadržet. Beze slova mu podal třešni a Severus ji stejně mlčky snědl. Když ji spolkl a uběhla další minuta, starší muž se křivě usmál. „Takže jedna byla všechno, co to stálo? Máš vysoké ceny, Pottere.“

Harry si odfrkl nad tím hloupým vtipem a natáhl se k servírovacímu tácu, který se vznášel nad nimi. K jeho překvapení se druhý muž okamžitě převalil, posunul se o něco níž a přitiskl tvář Harrymu na hruď, zatímco ho objal rukama, které kolem něj proklouzly shora i zdola.

Harry zůstal nehybně stát s třešní v ruce a jen ten dotek přijímal – a vůbec mu nebyl nepříjemný. Asi po minutě se druhý muž zase odtáhl a trochu unaveně se na Harryho podíval, jako by čekal odsouzení.

Harry se také posunul o něco níž, až byla Severusova tvář víc u jeho krku než u hrudi.

„Otevři.“ požádal ho jemně. Severus okamžitě poslechl a přijal další třešni.

„Děkuji.“ řekl starší muž tiše – Harry mu místo odpovědi ovinul ruce kolem těla a pevně ho objal, s potěšením si vychutnal, jak Severus spokojeně zamručel a znovu se mu opřel do krku.