Víno bylo pryč a nálada se téměř sama od sebe proměnila. Ještě několik minut zůstali sedět, každý ponořený do vlastních myšlenek – nakonec to byl Snape, kdo prolomil ticho, když se pohnul tak, že Harry musel skoro zvednout hlavu, aby se na něj mohl podívat.

„Dal by sis třešňový doutník?“ navrhl a podíval se na Harryho.

Usmál se. „Jestli chceš.“ Souhlasil a předstíral, že se mu srdce už teď nerozběhlo.

Odpovědí mu byl drobný úsměv. „Mám… je tu ještě druhý dezert. Jak jsem říkal, je to překvapení. A ty dvě věci… patří k sobě. Jestli máš zájem.“

„Samozřejmě. Cokoli budeš chtít.“ souhlasil bez váhání.

V tmavých očích se zableskl bystrý, skoro škodolibý pohled. „Cokoli budu chtít?“

„Ano.“ přikývl a moc dobře věděl, co tím druhý muž chce naznačit, a vůbec mu to nevadilo.

Několik dlouhých vteřin na sebe hleděli, Harry prakticky vyzýval Zmijozela, aby se ho pokusil vyděsit nějakou absurdní hrozbou. K jeho překvapení – a úlevě – si druhý muž jen odfrkl. „Za chvíli bys to mohl přehodnotit. Musím něco přinést. Zůstaň, kde jsi.“ protáhl.

Harry se usmál, protože věděl, že názor rozhodně nezmění, a místo toho sáhl do krabičky pro doutník. Díky prodavači, který mu je daroval, už znal kouzlo na odříznutí špičky, takže to udělal sám. Právě luskl prsty, aby doutník zapálil, když se Snape vrátil.

„Počkej.“ požádal ho starší muž. „Je tu… chtěl bych to udělat určitým způsobem. Jestli ti to nebude vadit.“

Harry uhasil plamínek a sklopil doutník, aby se na něj podíval. Snape vypadal… nějak nervózně a vedle něj se vznášel velký servírovací tác, jehož obsah Harry ze své nízké pozice neviděl.

„Nebude.“ odpověděl klidně.

Severus si olízl rty a rozpačitě přešlápl na místě – Harry ho snad nikdy neviděl tak nervózního a byl tím skoro fascinovaný.

„Dovolil bys mi… zavázat ti oči?“ zeptal se Snape.

Harrymu se na dlouhou chvíli úplně zastavil mozek a srdce se mu rozběhlo ještě rychleji. Těžce polkl a hleděl na svého přítele, zatímco nepřítomně přemýšlel, jaká vlastně bude jeho odpověď – protože si jí nebyl jistý ani on sám.

„Jo.“ odpověděla jeho ústa úplně bez jeho přičinění. „Proč ne?“

Několik dlouhých vteřin na sebe hleděli, Severus vypadal stejně nervózně, jako se Harry cítil, než nakonec přikývl.

Starší muž se naklonil přes opěradlo pohovky, až byl Harrymu podstatně blíž.

„Obscuro.“ pronesl tiše – Harry sotva zahlédl záblesk hůlky, než mu oči zakryl pruh černé látky a úplně ho oslepil. Na zlomek vteřiny pocítil neklid – skoro strach – ale pak se uvolnil, právě když mu známé prsty jemně projely vlasy. „Nemusíš to dělat.“ připomněl mu Snape.

„Já vím. Ale ty chceš, že?“

„Pamatuješ si pravidla, Harry?“ zeptal se starší muž s lehce pobaveným tónem.

„Ještě přece nekouříme, ne? A pravidla platí pro tohle.“ odsekl Harry drzým tónem.

Prsty v jeho vlasech jemně přejely po pokožce hlavy.

„Nemusíš to dělat, jestli nechceš.“ zopakoval Snape.

Harry si odfrkl a stáhl jeho ruku ze své hlavy. „Je to trochu děsivé, ale hlavně vzrušující. Chci vidět, cos připravil, opravdu chci. A kromě toho…“ dodal a stiskl jeho prsty ve svých. „Věřím ti. Tak mi ukaž, kvůli čemu jsi mi zavázal oči.“ vyzval ho s pobavenou drzostí.

„Ach.“ zamumlal Severus tiše – a pak Harry ucítil, jak se pohovka prohnula pod vahou druhého muže, který si přisedl, a srdce se mu rozbušilo ještě rychleji.

Prsty mu přejely po ramenou a jemně ho zatlačily zpátky do polštářů, až v nich skoro ležel. Zalapal po dechu a nechal se položit, překvapený závraťí, kterou v něm ta změna polohy vyvolala. Snape byl po jeho pravé straně příjemně hřejivou přítomností a trpělivě upravoval Harryho polohu, dokud s ní nebyl spokojený.

„Je ti pohodlně?“ zeptal se starší muž.

Harry se usmál. „Jo. Tak co je ten tvůj tajemný dezert?“ zeptal se.

„Je… částečně kouzelný.“ přiznal druhý muž a znovu mu projel prsty vlasy. Harry se pod tím něžným dotykem uvolnil ještě víc a usmál se směrem k místu, kde Severus seděl.

„Říkal jsi, že se bude hodit k doutníku?“

„Jestli budeš chtít.“ odpověděl Severus vyhýbavě.

„Budu.“ přiznal upřímně – podivnost celé situace už dávno vyprchala a on byl víc než ochotný zjistit, kam až to povede.

„Dobře… dobře.“ řekl Snape tiše a odtáhl se. Chvíli se vedle Harryho přesouval, než mu prst jemně zavadil o bradu. „Prosím, otevři pusu.“ vyzval ho.

Harry poslechl a pro jistotu trochu vyplázl i jazyk – netušil totiž, co má čekat. O okamžik později se jeho horního rtu dotklo něco teplého a lehce lepivého, než to zase zmizelo. Instinktivně si ret olízl; zachytil lehce sladkou chuť, ale nedokázal ji rozpoznat. Když otevřel ústa, aby se zeptal, co to bylo, ta věc se vrátila – tentokrát mu ji prsty jemně vložily do úst.

Nechal to být a sevřel rty kolem malé lepivé kuličky.

„Ještě ji nekousej.“ instruoval ho Snape – a tak ji Harry jen nechal ležet na jazyku a užíval si její teplo i sladkost. „Jak chutná?“ zeptal se starší muž.

Harry pokrčil rameny a přikývl, protože s tou věcí na jazyku stejně nemohl mluvit.

Mezi nimi se rozlehl tichý smích, který teď, když nic neviděl, zněl mnohem intenzivněji než obvykle.

„Dobře. Opatrně se do ní zakousni.“ řekl starší muž tiše. Harry udělal, co mu bylo řečeno, a překvapeně zasténal potěšením, když kulička lehce praskla jako bublinka a ústa mu zaplavila silná chuť třešní a alkoholu – přesněji čokoládového likéru.

Pomalu ji rozžvýkal a jednotlivé chutě se nádherně spojily dohromady. Důkladně ji rozkousal a nakonec s dalším spokojeným zasténáním spolkl. „To je neuvěřitelné!“ vydechl skoro kňouravě a vůbec ho nezajímalo, že nejspíš zní směšně.

„Ano?“ zeptal se Severus se zjevně samolibým tónem.

„Bože, ano! Jak jsi to vůbec udělal?“ vyhrkl a znovu otevřel ústa v naději, že dostane další. A skutečně – se tichým pobaveným zasmáním mu byla ke rtům přitisknuta další.

„Kouzla, Harry. Třešně glazované cukrem, plněné čokoládovým likérem a udržované teplé pomocí kouzla.“ vysvětloval Severus právě ve chvíli, kdy se Harry zakousl do druhé. Stejná úžasná exploze chutí mu znovu zaplavila ústa. „Nevidíš je, ale mají sytě tmavě červenou barvu s jemným bělavým leskem na polevě.“ dodal.

Harry se lehce zachvěl při zvuku jeho hlasu – byl hluboký, zastřený a působil tak blízce navzdory skutečné vzdálenosti mezi nimi. Měl skoro pocit, jako by mu ta slova šeptal přímo do ucha místo toho, aby je normálně vyslovoval. Pomalu žvýkal třešni a přál si, aby dokázal víc ocenit, kolik práce a přemýšlení se za tím vším skrývalo – na jídlo zkrátka nikdy moc nemyslel, kromě toho, co mu chutnalo a co ne.

„Jsou úžasné, Severusi.“ pochválil ho, když spolkl. „Jak tě vůbec napadly?“

„Je to variace na mudlovský dezert z třešní.“ odpověděl lehce. „Ještě jednu?“

„Kolik jich je?“ podivil se Harry, než znovu otevřel ústa.

„Pravděpodobně dost na to, aby se ti z nich udělalo špatně.“ poznamenal Severus a přitiskl mu mezi rty další plod.

Harry ho znovu pečlivě rozžvýkal. „Na to bych si nevsadil. Klidně bych dnes večer jedl jenom tohle a byl bych naprosto spokojený.“ prohlásil s úsměvem a ignoroval tiché odfrknutí, které bylo jedinou odpovědí. „Chutnají i tobě?“

„Ještě jsem žádnou neměl… ale jak víš, na sladké si příliš nepotrpím.“ odpověděl právě ve chvíli, kdy Harrymu přitiskl další k ústům, tentokrát jen zpola otevřeným. Harry se zasmál, vzal si ji z jeho ruky a druhou rukou sáhl tam, kde tušil, že Severus je. Odhadl to překvapivě přesně – volná ruka přistála na výrazné lícní kosti a palec sklouzl k tenkým rtům, zatímco se Harry nadzvedl natolik, aby mohl přitisknout třešni ke Snapeovým ústům.

Muž se vůbec nebránil a ochotně snědl glazovaný plod, který mu Harry nabídl.

Harry si olízl cukrovou polevu z prstů právě ve chvíli, kdy starší muž zasténal – nejspíš se právě zakousl. „Dobré, že?“ zeptal se dychtivě. Severus místo odpovědi zamručel a vzápětí nakrmil další třešní i jeho.

„Rozhodně snesitelné.“ připustil druhý muž.

Harry se zasmál. „Ale nepředstírej. Slyšel jsem tě zasténat, jak ti zachutnaly.“ poškádlil ho.

Snape si odfrkl a podal Harrymu další třešni. „Slyšel jsi nějaký zvuk. Klidně mohl být z toho, v jakém jsi stavu, ty nenasyto.“ odsekl bez větší jedovatosti.

Harry se uchechtl. „Možná. Ale jestli jsem celý ulepený od sirupu, tak jen proto, že mě špatně krmíš.“

Jako by ho chtěl schválně poškádlit, přejel mu Snape ulepenou třešní po spodním rtu a zase ji odtáhl. Teprve o pár vteřin později mu ji podal – až když Harry našpulil rty, že ji nedostal.

„Krmím tě snad špatně?“ zeptal se starší muž.

Harry se usmál. „No, nemám to moc s čím srovnávat, ale jestli se ptáš, jestli si to užívám, tak odpověď je samozřejmě ano.“

Prst mu přejel po spánku a pak dostal do úst další, menší třešni.

„Dal by sis trochu čokoládového likéru? Přinesl jsem ho.“

Zamručel. „Jasně.“

„Tak se posaď.“ vyzval ho starší muž.

Harry poslechl a dával si pozor, aby do něj omylem nevrazil. Šlo to bez problémů a sotva se narovnal, někdo mu zvedl ruku a pokusil se mu do ní vložit panáka. Pokusil se bylo to správné slovo – Harry se usmál a místo toho sevřel prsty druhého muže do svých a vypil likér, aniž by mu dovolil ruku pustit.

Alkohol takhle pálil mnohem víc, chyběla mu část sladkosti, kterou měly třešně – ale stejně mu chutnal. Nakonec pustil Severusovu ruku a dovolil mu, aby si s tichým uchechtnutím vzal prázdnou skleničku zpátky.

„Co takhle doutník?“ zeptal se.

„Nebuď netrpělivý. Napadlo mě, že by sis mohl… oboje zkombinovat. Lehni si zase.“ požádal ho starší muž.

„Máš pravdu.“ souhlasil Harry a poposedl si tak, že už neležel opřený o polštáře, ale mohl si položit hlavu na dlouhé zkřížené nohy. Snape na okamžik ztuhl, ale stejně rychle se uvolnil, lehce Harryho poplácal po hlavě a naklonil se nad něj. Musel se natáhnout opravdu daleko – Harry ucítil, jak se mu nosu otřela bavlna, a dokonce zachytil čistou vůni santalového dřeva z jeho kolínské. Bylo to příjemné – a pak to zmizelo, když se Zmijozel zase narovnal.

O pár okamžiků později se vzduchem rozlila jemná, matně povědomá vůně – velmi připomínala obyčejný doutník, který kouřili úplně poprvé. Obláček kouře ho zašimral na nose a Harry se usmál.

Vzápětí se známé prsty dotkly jeho rtů a přitiskly mu ke rtům špičku doutníku. Samozřejmě si potáhl a nechal chuť zaplavit ústa. Sladkost třešní ještě ani zdaleka nevyprchala, takže kouř představoval příjemný protipól. Nebyl tak sladký, jak mohl být, ale výraznější ovocná chuť – tentokrát jasně třešňová – byla pořád výborná.

Spokojeně zamručel, zaklonil hlavu a s úsměvem vyfoukl kouř. Prsty mu přejely po rameni a ucítil, jak se k němu druhý muž trochu naklonil. Najednou ho rozčilovala ta páska přes oči – chtěl vidět, jak se Zmijozel tváří.

„Otevři pusu, Harry.“ zapředl jemný hlas.

Poslechl, aniž věděl, jestli dostane třešni nebo doutník – a uvědomil si, že přesně o tohle Severusovi od začátku šlo. Tiše se zasmál, když mu do úst vplula další třešeň a on se do ní zakousl. Doutník následoval hned poté a trochu se mu přilepil ke rtům od rozpuštěné polevy.

Právě včas vyfoukl kouř, aby zaslechl staršího muže odfrknout. „Lepí.“ postěžoval si. Harry si uvědomil, že si mezitím taky potáhl, a usmál se.

Naslepo zvedl ruku a hledal mužovu pravici. Levá držela doutník – ale on chtěl tu, kterou ho Severus krmil. Našel ji poměrně snadno a po krátkém zaváhání přejel jazykem po bříškách dlouhých prstů.

Byly ulepené od sladkého sirupu, a tak to udělal ještě jednou.

„Harry.“ pronesl starší muž podivně přiškrceným hlasem a prsty se mu napnuly o špičku Harryho jazyka.

Harry ho umlčel tichým „Pššt,“ a vysál poslední zbytky polevy z jeho palce. „Když ti tak vadí být ulepený.“ poškádlil ho.

Severus tiše zasténal a beze slova mu znovu přitiskl doutník ke rtům.

Tak zůstali několik okamžiků, ale Harry cítil, jak je čím dál neklidnější. Nakonec, když už to nevydržel, odvrátil tvář právě ve chvíli, kdy ucítil, že se nad něj druhý muž znovu sklání, a vyfoukl kouř stranou.

„Harry?“ ozval se Snape.

„Můžu si sundat tu pásku? Tohle je mnohem lepší, když tě vidím.“ postěžoval si. Několik vteřin nepřišla žádná odpověď, pak se hůlka dotkla pásky přes jeho oči a ta sama povolila. Harry ji stáhl a sledoval, jak se začarovaný kus hedvábí rozplynul ve chvíli, kdy ho pustil na pohovku.

Podíval se na Snapea, který se nad ním stále skláněl s doutníkem v ruce. Najednou dostal chuť změnit polohu, usmál se, přetočil se a zvedl se na všechny čtyři. Severus zůstal úplně nehybný a nechal Harryho, aby se otočil a pohodlně si potáhl z doutníku, jak se mu zachtělo.

A „jak se mu zachtělo“ znamenalo naklonit se druhému muži těsně k obličeji, zaklonit hlavu a usmát se na něj. „Ahoj.“ zamumlal a vyfoukl kouř mezi ně. „Není tohle lepší?“ zeptal se, když sledoval, jak druhý muž tiše vydechl, jak se jeho rty pootevřely a jak se kouř mezi nimi přeléval, zatímco dýchali stejný vzduch.

„Ach.“ zašeptal Severus a zavřel oči. „Tohle. Ano…“

Ruka mu prudce vystřelila k týlu, sevřela Harryho a přitáhla ho k sobě skoro tak silně, že ztratil rovnováhu a málem na něj spadl. Jen tak tak se zachytil. Překvapilo ho, když mu druhý muž téměř příliš důrazně přitiskl doutník ke rtům a prsty zatlačily na jeho ústa mnohem silněji, než bylo nutné.

Přesto beze slov vyhověl té němé prosbě, zhluboka si potáhl a čekal, až Severus doutník zase odtáhne. V pohybech obou bylo cosi naléhavého, přestože se ani jeden nehýbal nijak prudce. Harry obtočil ruku kolem Severusova šíje a naklonil mu hlavu na stranu stejně nešetrně, jako to předtím udělal on jemu.

Severus tiše zasténal, sotva slyšitelně, ale Harry cítil vibrace pod svou rukou, když se naklonil a tváří přejel po jeho dlouhém krku, zatímco mu vyfukoval kouř dolů za límec. Košili měl zapnutou až ke krku – Harry by mu nejraději jeden nebo dva knoflíčky rozepnul, ale druhý muž se mu tak uvolněně opíral do ruky, že by se nejspíš zhroutil, kdyby ho pustil.

Byl to zvláštní pocit, ale Harrymu se líbil. Líbila se mu ta naprostá důvěra, se kterou se Severus prohnul v zádech a vystavil mu ještě víc hrdlo. Skoro litoval, když se nakonec odtáhl, znovu se narovnal a pustil ho teprve ve chvíli, kdy Snape zase našel rovnováhu.

Harry zůstal na všech čtyřech a posadil se na paty. Poprvé se pořádně rozhlédl kolem sebe. Nedaleko se stále vznášel tác plný snad několika desítek třešní a několika panáků naplněných hnědavou tekutinou.

Pak mu pohled sklouzl k mnohem zajímavějšímu výjevu – Snape právě potahoval z doutníku a ani na okamžik z něj nespustil oči. Seděl stále se zkříženýma nohama, stejně jako před chvílí, kdy měl Harryho položeného v klíně.

Harry se usmál a naklonil se k němu. Předstíral, že sahá po doutníku, ale na poslední chvíli změnil směr a vzal si třešni. Snape si s úsměvem odfrkl, zatímco se Harry zase odtáhl se svou sladkou kořistí. Pobaveně se uchechtl, když si ji vložil do úst a znovu si vychutnal sladkou čokoládovou chuť glazovaného ovoce. Pak se podíval na své prsty – když už věděl, jak ulepené byly Severusovy, nečekal, že jeho budou čisté.

Skutečně na nich ulpěla tenká vrstva bělavé polevy, kterou si s chutí olízl. Sotva skončil, Severus mu znovu nabídl doutník. Harry se mu podíval do očí, když si potáhl, a všiml si, že se v jejich temnotě podivně cosi zalesklo, i když netušil co.

Nemusel nad tím přemýšlet dlouho. Druhý muž se naklonil dopředu, opřel se o Harryho rameno a položil na něj téměř celou svou váhu, až jejich tváře skončily skoro v poloze, jako by se chtěl políbit.

Harry se už potřetí okřikl za tu hloupou myšlenku, jako by teď byla o něco méně absurdní než předtím. Skoro rozzlobeně vyfoukl kouř a ignoroval ten zvláštní pocit uspokojení, když ho Severus zase vdechl a vzápětí pomalu vyfoukl zpátky mezi ně.

Harry se během jediného okamžiku rozhodl. Pořád byl pod vlivem toho zvláštního čehosi, co z nich obou dělalo o něco drsnější a dychtivější než dřív. Strčil do staršího muže a překvapeně zjistil, s jakou elegancí Severus padl dozadu a jak málo protestoval, když se mu Harry posadil obkročmo na hruď.

Hned nato pochopil proč – Severus měl zavřené oči. Otevřel je až s překvapeným zasténáním a podíval se na Harryho. „Teď jsem na řadě?“ zeptal se Harry a nebyl si jistý, jestli druhý muž vůbec pochopí, co tím myslí.

Severus přikývl a zavřel oči. Harry rychle vytáhl hůlku. „Obscuro.“ Další pruh hedvábí – tentokrát červený, což ho pobavilo – se ovinul kolem známých očí a úplně je zakryl. Druhý muž se pod ním zachvěl a na okamžik se mu celé tělo roztřáslo mezi Harryho stehny. Harry se naklonil níž, až byl těsně nad ním. „Otevři.“ zavrčel skoro tiše. Snape okamžitě poslechl, pootevřel rty a Harry mu mezi ně o chvíli později vložil třešni.

Harry si uvědomil, že Severus vydává spoustu krásných zvuků. Když mu zajel prsty do tmavých vlasů. Když mu lehce zatlačil na spodní ret, aby otevřel ústa pro doutník. Dokonce i když vyfukoval kouř stranou, opatrně tak, aby nešel Harrymu do obličeje – jako by mu to snad vadilo.

Harry sáhl po další třešni a sám ji snědl, zatímco se díval dolů na Zmijozela. Najednou ho téměř zaplavilo vědomí, kolik důvěry mu Severus právě svěřuje, jak těžké pro něj musí být dovolit něco takového, nechat Harryho téměř bez dozoru dělat si s ním, co chce. Potáhl si z doutníku v marné naději, že to utiší náhlý neklid v jeho nitru.

„Harry?“ ozval se starší muž právě ve chvíli, kdy se Harry sklonil a vyfoukl mu kouř přes tvář. Jeho jméno se změnilo v tiché zasténání, doprovázené dalším zachvěním. Harry netušil proč, netušil, proč je Severus najednou tak otevřený, proč dává své pocity tolik najevo, ale uspokojovalo to něco hluboko v něm, něco sobeckého, čemu vůbec nerozuměl.

Naklonil se ještě níž, až měl tvář téměř přitisknutou k pohovce, jen aby mohl zašeptat druhému muži do ucha. „Líbí se mi, když jsi hlasitý.“

Snape sebou trhl a zavrtěl se, aniž by se skutečně pohnul. Harry se zadýchaně zasmál, naslepo sáhl po další třešni a přitiskl ji k zavřeným rtům, s potěšením sledoval, jak se poleva lehce rozmazala, když ji Severus snědl.

Musel bojovat s absurdní touhou slíznout ji přímo z jeho rtů. Místo toho přejel prstem po cukrové polevě a olízl si jen ten.

„Dobré?“ zeptal se, když Severus spolkl a Harry sledoval, jak se mu pohnul ohryzek.

„Ano.“ odpověděl druhý muž bez zaváhání. „Ještě?“ Ta prosba byla sotva hlasitější než šepot.

„Kolik budeš chtít.“ slíbil Harry, znovu se naklonil a jemně zatlačil na jeho spodní ret, aby otevřel ústa. Fungovalo to dokonale a Harry se rozhodl zariskovat – rychle si potáhl z doutníku a místo třešně, kterou Severus nejspíš čekal, na něj vyfoukl kouř.

Reakce ho nezklamala. Ruka prudce vystřelila vzhůru a dopadla na Harryho, který měl prsty stále položené na jeho tváři. Sevřela je pevně, ale nepokusila se ho odstrčit ani odtáhnout.

Harry pocítil bezhlavou radost, vzrušení, kterému nerozuměl a ani se ho nepokoušel pojmenovat, ale bylo příliš silné na to, aby ho ignoroval. Vybral z tácu jednu z větších třešní, potáhl si z doutníku a dřív, než ztratil odvahu, se zadrženým dechem do ní lehce kousl, jen tolik, aby nepraskla.

Naklonil se dolů a počkal, až Severus otevře ústa a očekávavě vydechne, než mu třešni lehce přejel po rtech. Nepustil ji hned. Teprve když druhý muž tiše zakňoural a trochu se po ní natáhl.

Pak ji pustil a zároveň vydechl, zatímco mu zmizela v ústech. Hltal pohledem, jak se Severus pod ním zkroutil, téměř dost na to, aby Harryho shodil, a z hrdla se mu vydralo nekonečně dlouhé, hluboké zasténání.

Harry zůstal nehybně sedět, úplně očarovaný tou reakcí, neschopný čehokoli jiného než vstřebávat, co v Severusovi jeho čin vyvolal. Trochu ho překvapilo, když se k němu zvedly roztřesené ruce a obě zároveň mu jemně projely vlasy.

„H-Harry… co to…“ vydechl Severus přerývaně.

„Napadlo mě, že by se ti mohlo líbit oboje. Že by se ti mohlo líbit všechno najednou.“ vysvětlil Harry a trochu se odtáhl. „Mýlil jsem se?“ zeptal se, i když si byl odpovědí téměř jistý. Zatímco čekal, trpělivě snědl další třešni.

Trvalo několik vteřin, než se druhý muž znovu ovládl. Obě ruce mu přitom vystoupaly k očím a na okamžik překryly pásku. Pak Snape beze slova zrušil kouzlo – nebo ho ukončil neverbálně – a s podrážděným zavrčením si pásku strhl. Odhodil ji stranou, aniž by se byť jen zmínil o její barvě. V očích měl téměř zuřivý výraz, temnou intenzitu, jakou u něj Harry ještě nikdy neviděl. Vůbec ho nepřekvapilo, když se mu ruka zaryla do košile a prudce ho přitáhla dopředu, až se špičky jejich nosů dotýkaly.

Harry zůstal nehybně sedět. Najednou si nebyl jistý, jestli druhého muže nerozhněval, jestli je to skutečně vztek, nebo stejná neklidná touha, která právě teď pulzovala i v jeho vlastních žilách.