Když se za nimi zavřely dveře, část té dětinské nálady opadla – očividně jim to prošlo. Otočil se a zazubil se na svého přítele. „Napijeme se?“

Snape se na dlouhou chvíli zatvářil nejistě a rozpačitě pohnul rukama. „Doutník?“ odpověděl a jeho hluboký hlas zněl nezvykle váhavě.

Harrymu se znovu rozbušilo srdce a veškeré uvolnění z předchozí chvíle bylo rázem pryč.

Pomalu přikývl a uvědomil si, že ano, chtěl to. Chtěl to znovu, tu snadnou blízkost, to... ať už to bylo cokoliv, co oba minule konečně přiznali.

„Jestli chceš.“ řekl Snape tiše, jako by mu dával možnost vycouvat.

Harry se usmál. „Dojdu pro doutníky. Kde chceme být?“

Harryho komnaty byly jiné než Snapeovy – ačkoliv byly skoro stejně velké, měl jednu velkou otevřenou místnost, postel zastrčenou v rohu za knihovnou, ale ne v oddělené ložnici.

Snapeův pohled okamžitě sklouzl k ní.

Harry se zasmál. „Jasně, můžeme kouřit v posteli, jestli chceš.“ svolil. Snape sebou nepatrně trhl, ale nakonec opatrně přikývl. „Tak si sedni, hned jsem tam.“ dodal s malým úsměvem, který vůbec neodpovídal tomu, jak se cítil uvnitř. Byl skoro vděčný, že se může na chvíli otočit zády, protože se v něm něco podivně zkroutilo a zvedlo, něco velmi podobného zájmu.

Vzal krabičku a opatrně ji otevřel, aby vytáhl doutník, který v ní ležel několik týdnů zamrzlý v čase. Kouzlo, které na něj Severus seslal, fungovalo dokonale, žhnoucí konec byl napůl rozhořelý a napůl vyhaslý přesně tak, jak byl ve chvíli, kdy... kdy Harry minule zpanikařil.

Povzdechl si a znovu ho položil, zatímco si svlékal slavnostní hábit, až zůstal jen v košili a kalhotách – přece si nelehne do postele v té těžké věci. Když pak doutník zvedl a zamířil k posteli, zjistil, že Snape udělal přesně to, co čekal – seděl opřený o čelo postele, hábit nepohodlně shrnutý pod sebou.

Harry se uchechtl a přešel ke straně postele, kterou zabíral jeho přítel. „Vypadáš, že Ti není moc pohodlně.“ poznamenal.

Starší muž si odfrkl. „Snad jsi nečekal, že se bez vyzvání svléknu v cizím pokoji.“

„No, když to podáš takhle...“ zazubil se Harry. Natáhl k němu doutník a druhý muž zamumlal protikouzlo, kterým ukončil stázové kouzlo. Žhavý konec okamžitě znovu ožil. Harry potáhl a překvapeně zjistil, že chuť mu připadá jen vzdáleně povědomá – minule si přece jen potáhl sotva jednou nebo dvakrát.

Samozřejmě věděl, že ho Snape sleduje, když stál vedle něj.

Usmál se a vyfoukl kouř neurčitě jeho směrem. Něco zvláštního se mezi nimi budovalo – a Harry si nebyl jistý, jestli se mu to líbí. Přistoupil blíž a přitiskl doutník k přítelovým rtům. Snape si potáhl, nadechl se a odvrátil hlavu.

Harry nezaváhal. Natáhl se a rozepnul černý hábit, který pak stáhl Snapeovi z ramen, když se muž mírně předklonil, aby mu to usnadnil. Samozřejmě ho nemohl svléknout úplně – starší muž na něm seděl.

Odfrkl si. „Převal se.“ přikázal skoro. Snape si odfrkl, ale poslechl a překulil se na Harryho stranu postele, zatímco hábit zůstal ležet za ním. Harry ho zvedl a ledabyle hodil na jedno z křesel o pár metrů dál. „Lepší, ne?“ ověřil si.

Zmijozel přikývl a znovu vyfoukl oblak kouře.

Harry si také vlezl do postele a posadil se se zkříženýma nohama poblíž staršího muže. Zaváhání trvalo jen okamžik, než se druhý muž posunul blíž a nastavil mu doutník. Harry se pro něj musel natáhnout, protože Severus ležel natažený.

Naklonil se, aby si potáhl, a když se zase narovnal, doutník si ponechal. Váhavě poklepal na svá stehna v tiché nabídce. Uvědomil si, že jsou oba nervózní, ale ten pocit rychle zmizel, když se Severus pohnul a položil si hlavu Harrymu do klína. Jeho dlouhé tělo zabíralo většinu délky postele a chodidla mu visela přes okraj.

Harry se šťastně usmál, skoro až omámeně, a sklonil se nad svým přítelem. V opačné poloze by je oba zakrývaly Snapeovy vlasy – jeho vlastní byly na něco takového samozřejmě příliš krátké. Přesto mu prsty okamžitě zajely do vlasů a začaly se jimi probírat ještě předtím, než vyfoukl první obláček kouře.

Udělalo mu radost, jako vždy, když na druhém muži viděl záblesk potěšení. Doutník mu zatím nenabídl, několikrát si potáhl a zopakoval totéž, jen pozoroval Zmijozela, který vypadal v téhle poloze naprosto spokojeně a uvolněně.

Nakonec, po několika potaženích, Harry přece jen přitiskl doutník k tenkým rtům, překvapený, že chvíli trvalo, než se rty pod jeho prsty našpulili a Snape si vtáhl do úst plný doušek kouře.

„Je dobrý, co?“ zeptal se – ta speciální příchuť se mu líbila.

„Ach ano.“ odpověděl Snape a vydechl při tom další obláčky kouře. „Stejně ale dávám přednost těm obyčejným. Možná... možná bychom příště mohli zkusit jiný?“

Harry se usmál a znovu si potáhl. „Jsem zvědavý na ten bílý. Nemám ponětí, jakou příchuť má představovat.“

„Mě nejvíc zajímá whisky.“ přiznal Snape a sáhl po doutníku. Místo něj však stáhl dolů celou Harryho ruku, aby si mohl potáhnout.

„Hm, samozřejmě že zajímá.“ uchechtl se Harry a stáhl ruku zpátky právě ve chvíli, kdy se na něj Severus zamračil. Znovu si potáhl a sklonil se níž, čekaje, až Snape se zavřenýma očima vyfoukne kouř. Udělal totéž a vůbec ho nepřekvapilo, když se tmavé oči otevřely a objevil se v nich pobavený, téměř něžný výraz.

Zazubil se a změnil polohu. Opatrně podepřel příteli zátylek a vysunul se zpod něj, aby si mohl lehnout vedle něj, rameno vedle ramene, Harry na břiše a Severus na zádech. „Neměl bych nic proti tomu zkusit příště whisky.“ přiznal. „Ale tenhle je taky dobrý. Těžší... a přijde mi, hm, teplejší?“ vysvětlil.

Severus ho pozoroval a očividně čekal, až to rozvede.

„Předtím, když jsi mi vydechoval kouř na krk, působil tepleji než z normálního doutníku.“

„Opravdu? O tom nic nevím.“ odpověděl druhý muž a odvrátil pohled. Harry si nebyl jistý proč – tedy alespoň dokud si nevšiml, že Severus zároveň zaklonil hlavu a odhalil kousek krku. Pozvání, pomyslel si Harry.

Odfrkl si. Jako by mu to tak usnadnil.

„Hm, a já si myslel, že by tě to možná zajímalo zjistit...“ poznamenal a vyfoukl další dávku kouře vzhůru nad ně.

Snape po něm okamžitě střelil pohledem. Štíhlé prsty rozepnuly horní knoflík košile a po chvíli i druhý a třetí.

„Prosím.“ zasyčel tak rozmrzele, že by se Harry možná vyděsil, kdyby ho už neznal tak dobře.

Tiše se zasmál. „No, když prosíš tak hezky. Otoč se.“ požádal a jemně odstrčil Severuse za rameno. Druhý muž vypadal zmateně, ale udělal, co po něm Harry chtěl, dokud neležel na boku zády k němu. Harry se posunul také a sesbíral prsty černé vlasy, které opatrně odhrnul stranou. Lepily se trochu na pokožku a trvalo mu několik pokusů, než odstranil i poslední pramínky a úplně odhalil bledý krk.

Byl elegantní – na muže překvapivě elegantně klenutý, pomyslel si Harry.

Potáhl si a mlčky podal doutník druhému muži, zatímco se posunul o něco blíž, až se jeho hruď lehce otřela o staršího muže. Naklonil se a přejel prstem po teplé kůži jen proto, aby odsunul límec a uvolnil mu cestu. Srdce mu z nějakého důvodu bušilo už teď, když zkrátil vzdálenost mezi nimi a nechal kouř sklouznout po Severusově krku.

Severus zareagoval zachvěním, tichým zamručením a odpovídajícím obláčkem kouře, který se mu vyvalil z úst. „Co myslíš?“ zamumlal Harry tiše, ne tak docela přímo do Zmijozelova ucha.

Snape se tiše zasmál. „Myslíš, že tenhle působí tepleji?“ ověřil si.

„Mně to tak přišlo.“

„Udělej to znovu.“ požádal Severus lehce.

Harry se usmál a znovu se nadechl, tentokrát dech nezadržel a vyfoukl kouř přímo na jeho krk. Na kůži se okamžitě objevila husí kůže, viditelná těsně pod okrajem košile.

„Ach.“ vydechl jeho kolega rozpačitě a otřásl se. „Ach, už chápu.“

„Že jo?“ ověřil si Harry. Podal Severusovi doutník a počkal, až mu ho zase vrátí.

„Ano. Je to... jiné.“

„Líbí se ti to?“ zeptal se. Jemu ano, ale netušil, jak to vnímá Severus.

K jeho překvapení se starší muž prohnul v zádech, rameny se opřel o Harryho hruď a zvedl ruku, kterou ho chytil za zátylek a stáhl níž ke svému krku.

„Víš moc dobře, že ano.“ skoro zavrčel a zase ho pustil.

Harry si pobaveně zamručel a schválně mu přes kůži přejel jen obyčejným dechem. Když Severus otráveně odfrkl, musel se uchechtnout. Potáhl si znovu a naklonil se ještě víc přes něj, až kouř sklouzl po jeho krku, čelisti a dokonce až k rozepnutým knoflíkům košile.

Přitiskl doutník k jeho rtům a sledoval, jak se mu propadnou tváře a víčka sklouznou dolů. Pak se rychle rozhodl, přehoupl se přes něj a dával přitom pozor, aby doutník neupustil. Postel se pod nimi zhoupnula a Snape překvapeně vyjekl, ale všechno dopadlo dobře – Harry se usadil naproti němu, tentokrát tváří v tvář, hrudí proti hrudi.

„Začal ses nudit, Pottere?“ zeptal se druhý muž obezřetně.

Harry se zazubil. „Ale jistě. Neviděl jsem ti do obličeje.“

„Většina lidí by to považovala za výhodu.“

„Většina lidí jsou idioti.“ odvětil lehce a potěšilo ho, když se starší muž usmál. Potáhl si a naklonil se blíž. Znal ten pohyb až příliš dobře – Severus okamžitě zaklonil hlavu a nabídl mu volný přístup ke svému krku. Harry pomalu vyfoukl kouř a sledoval, jak hladí bledou kůži. Téměř hltal tiché povzdechnutí a zalapal po dechu, když se mu nechtěně otřel rty o kůži.

S úsměvem se odtáhl a potěšilo ho, když mu Severus váhavě úsměv oplatil. „Můžu?“ zeptal se Severus. Harry netušil, co přesně tím myslí, a vlastně mu to bylo jedno, protože okamžitě dychtivě přikývl. Tmavé oči klesly dolů a štíhlé prsty mu vzaly doutník.

Severus se posunul blíž a přejel prsty po Harryho košili, zřejmě kouzlem rozepnul několik knoflíků. Harrymu to nevadilo, když se látka rozestoupila a chytré prsty mu vklouzly na rameno, aby ho přidržely na místě. Pak se známá tmavá hlava sklonila a ta vzrušující hřejivost se znovu rozlila jeho tělem až do konečků prstů.

Spokojeně zamručel a potěšilo ho, jak se Severus pomalu zase odtáhl. Byl zvláštní způsob, jakým se na něj díval, ale Harry se jen usmál. „Líbí se mi to.“ ujistil ho pro jistotu. „Ale dělat to tobě mě baví víc.“

Tmavé oči se zavřely a tenké rty se stáhly do téměř neviditelné linky, zatímco se mu mezi obočím objevila vráska, jako by byl zmatený.

„I... i kdybych ti řekl, že mě to... vzrušuje?“ zeptal se Severus tiše.

Harry byl omámený kouřem i atmosférou natolik, že mu chvíli trvalo, než mu došlo, co slyšel. Když to pochopil, lehce zrudl. „Mě taky.“ přiznal. A byla to pravda – byl znovu tvrdý, jeho erekce byla pod kalhotami nejspíš až příliš patrná, skrytá jen zmačkanou dekou mezi nimi.

Severus tiše zasténal a celé tělo se mu při tom zachvělo. „Vadí ti to?“ ověřil si.

„Ne. Já... úplně tomu nerozumím a poprvé mě to vyděsilo, ale teď už ne.“ odpověděl po pravdě.

Odpovědí mu bylo jen napjaté přikývnutí. Pak mu prsty sklouzly po přední části košile. Harryho skoro překvapilo, že další knoflíky se samy nerozepnuly jako ty nahoře – ale ruka se zase stáhla.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ vyhrkl Harry. Prsty mezi nimi zmizely a jemu se po nich skoro zastesklo.

„Hm?“

„Vzrušovalo tě to... pokaždé? I úplně poprvé?“ zeptal se a znovu si potáhl z doutníku.

Severus si povzdechl, zaklonil hlavu a několikrát sevřel a povolil čelist. Harry se k němu přisunul a opatrně si položil hlavu na jeho kostnaté rameno, zatímco vyfoukl kouř vzhůru k jeho obličeji. Z téhle blízkosti sledoval, jak se vine kolem ostré čelisti, velkého zahnutého nosu a nakonec mizí.

„Ano.“ přiznal Severus.

Harry se zazubil. „U mě to začalo až podruhé. A byl jsem z toho... dost zmatený.“ přiznal. „Říkal jsi mi tehdy, ať si představím Ginny, a to tomu teda rozhodně nepomohlo.“ dodal se smíchem.

Posunul se ještě o trochu víc, aby mohl zůstat napůl opřený o staršího muže, znovu si potáhl a zopakoval totéž. Výsledek byl stejný – tiché zasténání a zachvění.

„Je mi jedno, na koho myslíš, pokud mi tohle budeš dělat dál.“ řekl Snape tiše, hlas měl drsný, temný, víc než obvykle.

Harry se zamračil a zvedl hlavu. Na té větě bylo něco zvláštního, něco, co nesedělo, ale nedokázal určit co.

Podal mu doutník a znovu si lehl naproti němu, když ho napadla další otázka. Natáhl ruku a přejel prstem po Severusově tváři právě ve chvíli, kdy si muž potáhl.

Jedno obočí se zvedlo v tiché otázce a Harry se zasmál. „Jen jsem přemýšlel o tom, cos říkal. O tom lektvaru proti strništi.“

Snape vyfoukl kouř.

„Nechtěl bys trochu z další várky? Budu ji dělat asi za týden.“

„To je v pořádku. Jsem zvyklý se holit. Myslím, že by mi bylo divné to nedělat.“

„Nemyslím, že by Minerva ocenila, kdyby zaměstnávala medvěda.“

Harry se uchechtl. „No tak, nebylo to tak strašné. Sám jsi to říkal. Ve skutečnosti mě zajímalo, jaké by to bylo.“ Prstem přejel po Severusově čelisti.

„Jaké by co bylo?“ zeptal se tiše.

„No...“ Harry hledal způsob, jak to vysvětlit, aniž by zněl úplně šíleně. „Zajímalo mě, jak by se ti líbilo, kdybychom dělali... tohle, ale já byl, jak jsi říkal, medvěd.“ dodal posměšně.

Severus se zasmál. „Myslíš, jestli by se mi líbil dotek strniště na kůži?“

„Ano.“ potvrdil Harry.

Starší muž chvíli přemýšlel, potáhl si a vrátil mu doutník.

„Nevím.“ odpověděl nakonec. „Ale vzhledem k tomu, že se mi to líbilo předtím, nevidím důvod, proč by se mi to nelíbilo i tohle.“ řekl tiše.

Harry se málem zadusil dalším potažením. „Takže se ti to líbilo!“ vyhrkl, jakmile se vzpamatoval.

„Nedělej hlupáka, Pottere. Věděl jsi to.“ zavrčel Snape.

Harry se zasmál. „Ne, nevěděl. Jen jsem to tušil.“ přiznal a najednou se cítil nesmírně spokojeně.

„Nehodlám ti ještě víc nafukovat ego.“ odsekl Snape a opřel se víc dozadu.

Harry mu pro uklidnění přitiskl doutník ke rtům.

„No tak, nemrač se.“ pobídl ho tiše. „Víš, že nejsem takový. Jen je hezké to slyšet. Tobě bych skládal komplimenty taky, kdyby ti jen tolik nevadili.“

Jak čekal, tmavé oči se zúžily. „A co bys mi tak asi mohl upřímně pochválit?“ zeptal se tiše.

Harry se usmál. Byl téměř nadšený, že mu Severus tu příležitost poskytl. Posunul se blíž, až se dotýkali od hrudi po boky, a propletl nohu s jeho delšími.

„A co bych nemohl? Máš úžasné ruce, neuvěřitelně elegantní, když držíš doutník... nebo nůž při krájení ingrediencí, sklenku šampaňského... vlastně cokoliv.“ řekl lehce a pohladil palcem kostnaté zápěstí u jeho boku.

Snape se velmi rozhodně díval jinam.

„A samozřejmě máš krásné vlasy, i když bývají občas trochu mastné. Jsou dokonale rovné a tak hebké...“ pokračoval a přejel rukou k nim. Prsty mu sklouzly po šíji a zajely do tmavých pramenů zespodu. Jemně je sevřel a přinutil Severuse, aby se na něj podíval. Muž to dovolil – Harry ho vlastně nenutil, ale líbilo se mu to. „Máš výrazné oči. Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil tě číst, ale jedním pohledem dokážeš říct víc než já desetiminutovým monologem.“ přiznal.

Jako by mu chtěl dát za pravdu, Severus ho převrátil pod sebe a odfrkl si. Idiote, říkal ten pohled stejně jasně, jako kdyby to vyslovil nahlas. Harry počkal, až se na něj znovu podívá, a pak mu sklouzl pohledem ke rtům.

„Líbí se mi tvůj hlas. Vážně hodně. Když mluvíš se mnou, alespoň v soukromí, je tak... měkký. A jakkoliv je to hloupé, protože máme v podstatě stejný přízvuk, líbí se mi i ten. Ale hlavně způsob, jakým mluvíš, když se zamyslíš... nebo když něco skoro šeptáš.“ přiznal Harry.

Šlo mu to snadno, skládat Severusovi komplimenty. Severus na něj teď jen zíral, očividně naprosto vyvedený z míry. Harrymu se to líbilo. Chtěl, aby nebyl jen zaskočený, ale přímo ohromený. „Jsi samozřejmě chytrý, ale to víš. A líbí se mi zvuky, které z tebe dokážu dostat.“ dodal s pobaveným úšklebkem, za který si vysloužil další odfrknutí.

Pustil jeho vlasy, když si uvědomil, že je pořád svírá v ruce.

„A asi úplně nejvíc mám rád to, jaký jsi. Jako člověk. Jako můj přítel. To, že mě podporuješ. Že jsi nikdy ani na okamžik nezaváhal dát mi to, cos myslel, že potřebuji. I kdyby tě to něco stálo.“ řekl a vzpomněl si na Severusovu ochotu vymazat mu vzpomínky. Položil dlaň na jeho hruď nad srdce a potěšilo ho teplo, které cítil i přes košili.

„Harry...“ zašeptal Severus naprosto ztraceně.

Ztracený byl také dobrý, rozhodl se Harry, když zvedl pohled od své ruky zpátky k jeho tváři. Na tvářích měl lehký ruměnec a výraz, kvůli kterému vypadal tak mladě, až Harry nechápal, jak se může na jeho tváři vůbec objevit.

„Kdysi jsem si myslel, že nejsi hezký.“ přiznal Harry a připravil se na reakci, kterou čekal. Nemýlil se – Severus sebou trhl a jako by se stáhl do sebe, aniž by se pohnul. Harry zavrtěl hlavou a lehce přitlačil prsty do jeho hrudi. „Před několika měsíci mi došlo, že jsem se mýlil. Myslím... nevím, jestli to bylo při prvním nebo druhém kouření. Možná už při tom prvním. Překvapilo mě, jak dobře vypadáš. Jak ti to sluší. V tom tlumeném světle, s kouřem kolem tebe, jsi vypadal skoro krásně.“ vysvětlil a doufal, že mu Severus odpustí, jak ten kompliment začal.

Prsty mu jemně odtáhly ruku z hrudi. Dotek byl opatrný. „Na mně není nic krásného.“ řekl Severus měkce, jako by nechtěl ranit Harryho city. „Ale i tak děkuji.“

Harry si odfrkl, vytrhl ruku zpátky a chytil tu Severusovu. Přitiskl ji do matrace mezi nimi, dlaní dolů, a vetkl své prsty mezi jeho. „Nemusíš se mnou souhlasit, ale nelžu ti. Poznal bys to.“

Starší muž jeho slova nijak nekomentoval. Jen mu vzal doutník z ruky. Mlčky kouřil a ani se nepokusil druhou ruku osvobodit. Harry čekal, jestli ještě něco řekne, ale zdálo se, že ne.

Odfrkl si a posunul se o něco výš na posteli, přičemž dával pozor, aby Severuse nekopl. Nohy měli stále propletené a jeho koleno bylo vtisknuté mezi dvě štíhlá stehna. Vzal si doutník zpátky a protáhl se. Svaly se mu zachvěly, když se trochu stočil do klubíčka. Vtom Severus zasténal – překvapený, přidušený zvuk zazněl mezi nimi až nepřirozeně hlasitě. Harry okamžitě znehybněl. Ruka pod jeho vlastní byla prudce vytržena a jeho noha téměř odstrčena stranou, zatímco se Severus odtáhl a doslova se vyškrábal do sedu.

Harry se také posadil a najednou ho zaplavil neklid.

„Severusi? Ublížil jsem ti nějak?“ zeptal se a srdce mu tentokrát bušilo z úplně jiného důvodu – ze strachu.