Harry se probudil odpočatý a po nádhernou chvilku si vůbec neuvědomoval, co se stalo předchozí večer. Pak se mu to všechno najednou vrátilo a on potlačil vlnu unaveného vzteku a zklamání. Weasleyovi se do něj opravdu pustili – přestože jediné, co udělal, bylo, že Ginny řekl, že to chce ukončit, protože zjistil, že se citově sblížil s někým jiným. Ron se choval, jako by se vyspal s polovinou kouzelnické Británie, nehledě na to, že ještě nikdy s nikým ani nespal. Bylo to vlastně směšné. Ne že by to bylo vtipné – Ginny, Ron i Hermiona byli... příšerní. Něco se otřelo o jeho paži – přehozenou nad hlavou – a on nadskočil snad o půl metru, než zahlédl viníka – Severus se nad ním skláněl a vypadal trochu... opatrně. „Harry. Dobré ráno.“ řekl. Harry si všiml brýlí v mužových rukou a opatrně si je vzal. „Ahoj. Jsi v pořádku?“ Zmijozel se zdánlivě uvolnil a slabě se usmál. „Ano. Právě skončila druhá hodina. Schoval jsem ti snídani.“ řekl. Harry se s zívnutím posadil. „Bože, ty jsi úžasný.“ Následoval ho z ložnice – Harry odmítal přemýšlet o tom, jak divně ta myšlenka zní. „Nepředpokládám, že by tu bylo nějaké...“ odmlčel se, když na stolku spatřil celý čokoládový dort. Spokojeně se rozesmál a při cestě k židli lehce vrazil ramenem do staršího muže. „Musím učit ještě jednu hodinu. Dobrou chuť.“ řekl Severus. „Spal jsi vůbec?“ „Trochu.“ „A jsi schopný učit?“ Starší muž si odfrkl. „Ujišťuji tě, že jsem zabránil těm pitomcům zabít se i ve výrazně horším stavu než jen unavený. Pokud něco, dnešní výuku si náramně užiji.“ řekl s jedovatým výrazem. Harry se uchechtl a odkrojil si z dortu.   ***   „Ještě nějaké otázky?“ „Jen... kde vlastně budu bydlet?“ zeptal se s úsměvem. Minerva mu úsměv oplatila. „Myslím, že pokoj v nebelvírské věži by ti měl vyhovovat.“ „To by bylo skvělé.“ potvrdil. „Zařídím to do večeře a pošlu pro tebe skřítka, až bude vše připravené.“ slíbila. „Dobře. To zní dobře. Můžu zatím s něčím pomoct? Podívat se na plány hodin? Ehm... projít výukové materiály?“ Věnovala mu pobavený pohled. „Harry... nemyslím si, že budeš potřebovat mnoho opakování, abys učil přeměňování v prvním ročníku, nemyslíš?“ Rozesmál se. „Asi ne, ale... jsem nervózní. Co když něco pokazím? Učil jsem jen obranu proti černé magii a rozhodně ne oficiálně ve škole.“ Usmála se. „Půjde ti to přirozeně. A protože nastupuješ až v pondělí, můžeš do té doby pomáhat Severusovi. Musím říct, že mě... překvapuje, že jste přátelé.“ „Je to dobrý člověk.“ odpověděl Harry vyhýbavě. „To bezpochyby je, ale... je poněkud obtížné s ním vycházet.“ „Začalo to školními tresty.“ Vyhrkl souhlasně. Minerva se zachichotala. „A jak jinak by to mohlo začít? Dole v hospodě?“ Harry se rozesmál také. „To by se mu určitě líbilo.“ „Hm... Harry, jak dobře ho vlastně znáš?“ Zamračil se. „Řekl bych, že docela dobře...?“ odpověděl a přemýšlel, kam tím míří. „Víš o tom, že je...“ odkašlala si. „Že vlastně nikdy neměl... přítelkyni?“ Harry na ni nevěřícně zíral. „Myslíte, jestli vím, že je gay? Ano, vím. A je mi to jedno.“ odsekl náhle rozzuřeně tím náznakem, že by mu na tom záleželo – nebo že by na tom záleželo jí. McGonagallová okamžitě zvedla ruku v gestu kapitulace. „Mně tak. Jen jsem si chtěla být jistá, že to víš. Pro případ, že by se objevily... řeči. Kdybys to nevěděl a kdyby ti na tom záleželo, přišel by tak pak o svého jediného skutečného přítele.“ řekla tiše. „Aha. Vám na něm záleží.“ „Samozřejmě. Ne vždycky jsem ho měla ráda, ale znám ho od jeho jedenácti let. Stejně jako tebe.“ řekla. Harry se slabě usmál. „Já vím. A i kdybych to nevěděl a nějaké řeči se objevily, stejně by mi to bylo jedno.“ „To ráda slyším. Potřebuje někoho, kdo bude stát na jeho straně.“ Na okamžik ho napadlo, proč se s ním tedy sama nespřátelila, ale ona se jen chápavě usmála. „Možná mi na něm záleží, ale některé činy se odpouštějí těžko pro někoho, kdo... znal Albuse tak dlouho jako já.“ řekla jemně. Jako vždy, když pomyslel na Brumbála, projela jím vlna viny, lítosti a stesku. Dávno se zbavil dětských iluzí o tom muži – Albus Brumbál byl stejně manipulativní jako Raddle – ale zároveň byl k Harrymu laskavý způsobem, jakým do té doby mnoho lidí nebylo. „Proč teď nezajdeš na večeři? Jsem si jistá, že Severus bude rád, když si k němu přisedneš.“ pobídla ho jemně. Pochopil, že je propouštěn – a ten zvláštně mateřský tón se mu vlastně líbil – a tak přikývl a vstal. „Děkuji za... tu práci, Minervo.“ „Je pro nás ctí tě tu mít, Harry. Jsem si jistá, že budeš velkou pomocí.“ Usmál se. „Doufám.“   ***   Posadil se vedle Snapea s obrovským úsměvem a ignoroval hlasité hovory kolem sebe, z nichž mnohé se bezpochyby týkaly právě jeho. „Dobrý večer, Severusi.“ pozdravil ho. Tmavé oči k němu okamžitě sklouzly a druhý muž se usmál. „Pottere. Jaká čest.“ pronesl s uštěpačností. Harryho úsměv se ještě rozšířil. „Nevadí ti, když si přisednu? Když už je tohle místo volné a tak.“ „Nevlastním ty židle.“ odpověděl, než po Harrym střelil pohledem, zřejmě aby zjistil jeho reakci. Harry se rozzářil. „No, vzhledem k tomu, jak jsi hubený, bys stejně dvě najednou neobsadil.“ Vyhrál – Snape si odfrkl a potichu se zasmál schovaný za ruky. Nikdo nestál dost blízko na to, aby to slyšel, takže starší muž očividně neměl problém dát průchod pobavení. Harry lehce šťouchl kolenem do jeho. „Jsme teď kolegové. Tedy od pondělí budeme.“ „Vítej v pekle, Harry.“ protáhl druhý muž. „To bude v pohodě. Dokonce skvělé. Uvidíš.“ trval na svém. „Odkud se vzalo to náhlé nadšení pro učení? Uvažoval jsi o tom někdy jako o povolání?“ Harry se uchechtl. „Ne. Ale nikdy jsem neuvažoval ani o ničem jiném než o tom, že budu bystrozor. Teď když nad tím přemýšlím... myslím, že by mě to vlastně mohlo dělat šťastným.“ Snape se k němu otočil a věnoval mu plnou pozornost. „Opravdu?“ „Dřív jsem rád učil ostatní, víš? Umožní mi to být v Bradavicích. A momentálně se díky tomu můžu schovat před... ehm, ministerstvem a Weasleyovými.“ řekl s grimasou. „A taky je tu jeden z mých nejbližších přátel.“ dodal s úsměvem. Když se Severus vrátil ke svému dušenému masu, Harry věděl, že ten malý spokojený úsměv v koutcích jeho úst tam zůstane po celý zbytek večeře.