Vrhl se dopředu a málem svého přítele povalil zpátky do křesla. Musel mu ublížit, protože Severus zastonal, ale Harrymu to bylo jedno; místo toho ho objal tak pevně, jak jen dokázal, a přitiskl obličej k jeho hrdlu.

„To mě strašně mrzí. Vůbec mě nenapadlo, jak ses musel cítit ty. Já... já byl tak pohlcený vlastními pocity... Promiň, Severusi. Nezasloužil sis to. Sakra, kéž bych mohl...“ odmlčel se, když ho po zátylku pohladila ruka tak lehce, že ji sotva cítil.

O okamžik později byla zpátky, tiskla ho blíž k sobě, zatímco její dvojče ho objalo kolem zad a přitáhlo tak blízko, jak to jejich poloha dovolovala, když Harry stále klečel na podlaze mezi mužovými nohami. Držel se ho pevně a zoufale si přál najít způsob, jak se omluvit a všechno napravit.

„Harry... ty...“ vydechl Snape téměř neslyšně. „Ty ses s ní rozešel místo toho... abys přerušil kontakt se mnou?“ zeptal se tónem tak zranitelným, jaký u něj Harry ještě nikdy neslyšel.

„Ty jsi ten, kdo... kdo mi pomáhá cítit se líp, když to potřebuju.“ řekl hořce. „Nevím, jestli je to... špatně nebo dobře, nebo jestli celé to s Ginny to dělá ještě horší, ale... když jsem přemýšlel o tom, že to s ní ukončím, ta představa byla... děsivá, ale přijatelná. Před chvílí jsem si myslel, že jsem naštval tebe, a to bylo skoro... horší.“ přiznal.

Paže kolem něj ho sevřely ještě pevněji a prsty v jeho vlasech jimi téměř horečně projížděly.

„Promiň, jestli je toho na tebe moc.“ dodal Harry, když Severus neodpověděl.

Ruka se na okamžik zastavila na jeho hlavě a pak uslyšel tichý smích. „Harry Pottere... ty jsi...“ Druhý muž si povzdechl. „Neexistuje nic osobního, co bys mi mohl říct a co bych nebyl ochoten vyslechnout.“ řekl – a Harryho srdce se vznášelo.

„J-Já taky. Kdybych... ti někdy mohl nějak pomoct.“ nabídl.

Snape se znovu zasmál a Harry měl skoro pocit, že cítí dotek rtů na svém krku. „To děláš pořád, Harry. Ty... ty přece musíš vědět, jak... osamělý jsem před tebou byl.“

Bolestně se ošil. „Jo...“ přiznal. „A... a byl bys znovu, že? Protože bys to udělal, že ano? Vymazal bys mi paměť?“

„Ano.“ potvrdil po chvíli ticha Snape tiše, jako by odhaloval nějaké strašné temné tajemství.

Harry ho objal ještě pevněji.

***

Na Snapeův návrh – nebo přesněji na jemná postrčení a pobídnutí, která Harry jako návrh pochopil – nakonec skončili zpátky v mužově ložnici, ležící vedle sebe na zádech na přehozu.

„Vůbec jsem nespal.“ řekl Harry poté, co se mezi nimi usadilo docela příjemné ticho.

„Myslíš, že já ano, po tom, co jsi odešel?“ zeptal se druhý muž chladně.

„Promiň.“ odpověděl Harry reflexivně. „Mohl by sis ještě zdřímnout, najíst se tady místo ve Velké síni.“

„A ty? Vrátíš se tedy na Grimmauldovo náměstí?“

Harry se uchechtl. „No... přijal jsem Minervinu nabídku. Říkal jsem si, že když mi dovolí zůstat na hradě, prostě... se jí zeptám kde a nastěhuju se tam.“

Povzdechl si. „Nejspíš ti přidělí pokoje poblíž nebelvírské věže.“

„Jako za starých časů.“ řekl s chichotnutím a otočil se na bok.

Snape otočil hlavu, aby se na něj podíval, teď už o dost blíž. „A na co přesně vzpomínáš?“

„Jak jsme leteli do společenské místnosti namol opilý.“ odpověděl škádlivě.

Starší muž si odfrkl. „Já byl...“

„Na mol. Totálně zlitý. Naprosto na šrot.“ doplnil Harry. Přesně jak doufal, druhého muže to rozesmálo.

„Jsi idiot.“ řekl tónem, ve kterém bylo až překvapivé množství náklonnosti. Po chvíli zjevného přemýšlení se starší muž otočil na bok také, čelem k Harrymu. Posunul se trochu dozadu, aby mezi nimi zůstala dostatečná vzdálenost a mohli se na sebe pohodlně dívat. „Harry...“

„Hm?“ pobídl ho.

„Jestli si to... rozmyslíš, ta nabídka stále platí. Pokud by sis po pořádném spánku rozmyslel svůj vztah s přítelkyní... nebo svou touhu zůstat mým přítelem. Když... víš to, co víš.“

Odfrkl si. „Tu nabídku nechci, teď ani nikdy. A... co myslíš tím, co ‚vím‘?“ ověřil si, protože se bál, že mu zase něco uniká.

„Ach. Ty... víš – a už nějakou dobu to víš – jak... žalostný jsem v lidských vztazích. Občas je považuji za únavné a složité. Sotva ideální materiál na přítele.“

Harry se uchechtl a vzdal boj s nutkáním přejíždět prsty po mužově zápěstí, které leželo mezi nimi. „Vůbec nejsi žalostný. A kromě toho já taky nejsem zrovna vrchol lidských vztahových schopností, ne?“

„Vztahových schopností?“ zopakoval Snape a viditelně se snažil přimět ústa, aby to spojení slov vyslovila.

Harry se zachichotal. „Měj se mnou slitování, jsem vyřízený.“

„Tak... spi.“ navrhl Snape.

„Ve tvé posteli?“ ověřil si. „Nebo chceš, abych šel znovu přeměnit pohovku?“

Starší muž si odfrkl. „Postel postačí. Ledaže by ti... vadila moje přítomnost.“

Harry se slabě zasmál. „Tvoje přítomnost je polovina důvodu, proč se teď netopím v slzách.“ přiznal.

Snape zamručel.

„Ty spi taky.“ požádal ho, zatímco se mu už zavíraly oči.

„Pokusím se.“ bylo to poslední, co slyšel, než usnul.