Ani se neobtěžoval požádat o svolení, prostě se vyškrábal na postel, jen tak tak rozeznal, na které straně leží Severus, a usadil se na tu druhou. Seděl tam se zkříženýma nohama a zíral dolů do tmy, kde tušil mužovu hlavu.

„Nikdy mě to nenapadlo.“ přiznal a cítil se naprosto mizerně.

„Opravdu ne?“ zeptal se Snape tónem téměř posměšným.

„Ne. Ne dokud jsi to... neřekl před chvílí. To... to jsme opravdu dělali?“ zeptal se a část jeho já doufala, že mu Snape řekne ne, že mu řekne, aby si s tím nedělal starosti.

„To mi řekni ty.“ odpověděl místo toho tak jemně...

Harrymu se udělalo špatně. „Ale já... já bych to neudělal. Nikdy bych ji nepodvedl.“ zašeptal a měl pocit, jako by se mu kolem hrudi utahoval svěrák. Jen na zlomek vteřiny si uvědomil, že nemůže dýchat, než se druhý muž pohnul, vyskočil z postele a přešel místnost, zatímco Harry zůstal sedět s bušícím srdcem, zpocenými dlaněmi a nejspíš se třásl jako osika.

„Vypij to.“ přikázal Snape – Harry poslechl reflexivně a spolkl lektvar, který mu byl o okamžik později téměř nalit do úst. Tentokrát trvalo jen pár vteřin, než se znovu dokázal nadechnout, než se jeho hruď osvobodila od všeho, co ji podle něj svíralo.

Přitiskl si tam ruku, na srdce, a zjistil, že už bije o něco pomaleji. Jediné, co se neuklidnilo, byly jeho emoce – a vlastně ani třes, který teď ve svém těle cítil naprosto jasně. Byl prudce trhnut dopředu a narazil do něčeho okamžitě známého – Snape, který stál vedle postele, si ho přitáhl k sobě a téměř násilně je k sobě přitiskl, jednu paži kolem Harryho zad a druhou kolem ramen, zatímco Harry měl obličej přitisknutý nízko na jeho hrudi.

Na okamžik se roztřásl ještě silněji, než to alespoň trochu ustoupilo a on byl konečně schopný znovu přemýšlet.

„Nevěděl jsem to.“ zašeptal. „Já... proč jsem to nevěděl?“

Snape ho tišil a prsty mu projížděl vlasy. „Protože jsem muž, předpokládám.“ řekl zvláštně vzdáleným hlasem. „Myslím, že by sis toho... všiml dřív, kdybych byl žena.“

Harry otevřel ústa, aby to popřel, ale pak si to rozmyslel. Zkusil si to představit. Ženu, jakoukoli kamarádku, v situacích, ve kterých byli oni dva. Válející se po podlaze. Rty dotýkající se kůže. Prsty přidržující doutník u úst toho druhého.

Merline, nikdy.

Ruce mu vystřelily vzhůru a sevřely Snapeovu noční košili. „Vidíš?“ řekl starší muž téměř uklidňujícím tónem. „Nemohl sis toho všimnout, protože... se ti nelíbí muži.“ dodal rozpačitě.

Harry jen tak tak potlačil nervózní smích, který z něj ten jemný tón málem vyloudil.

„Ale to to přece nezlepšuje, ne? Já pořád... pořád...“ zašeptal.

Prsty v jeho vlasech ho jemně pohladily. „Co se stalo, stalo se. Máš... máš moje slovo, že se o tom nikdy ani slovem nezmíním nikomu, dokud budu naživu.“ řekl Snape. „Nikdy se to nedozví. Nikdo.“

Harry sebou trhl. „Já to vím!“ vyhrkl, jen aby si uvědomil, že to bylo příliš hlasité a příliš prudké.

Několik dlouhých vteřin oba mlčeli.

„Jestli... jestli mě žádáš, abych ti vymazal paměť... s tím kouzlem umím zacházet velmi dobře.“ nabídl Snape. Harry se odtáhl a vzhlédl, jen aby zjistil, že nevidí vůbec nic, že je přílišná tma. Reflexivně luskl prsty, seslal bezhůlkově a neverbálně ohnivé kouzlo, které ho Snape naučil, a využil malý plamínek k tomu, aby se podíval nahoru.

Jeho přítel vypadal... ne-li vyděšeně, pak alespoň zraněně.

A Harryho bolelo vidět ho takhle.

Úplně znehybněl a několik dlouhých vteřin si druhého muže jen prohlížel.

Věděl, věděl, jak osamělý druhý muž je – nebo býval. Věděl, že je jeho jediným přítelem. Severus to přece před chvílí sám řekl. Věděl, že Severusi na něm záleží, jinak by neudělal polovinu věcí, které udělal.

A teď mu nabízel, že to všechno vezme zpátky, že Harrymu umožní zapomenout, jen aby napravil to, co Harryho rozrušilo – jeho vlastní i když neúmyslnou zradu Ginny. Podivně mu to připomnělo Vánoce – jak tehdy Severus Harrymu ochotně dal kousky sebe sama. Tentokrát nebyl tak hloupý; věděl, že je to totéž, že mu jeho přítel znovu nabízí část sebe sama kvůli Harryho spokojenosti.

Plamínek mezi jeho prsty zhasl, ale ještě několik vteřin se nepohnul, stále jemně sevřený v dlouhých pažích.

„T-Ty bys to udělal?“ ověřil si, přestože odpověď znal.

„Ano.“ potvrdil Snape a znělo to, kupodivu, jako by se za to styděl.

Harry byl během několika vteřin ven z postele, ven ze dveří a pryč chodbou.