Věci se překvapivě snadno vrátily do normálu. Usmířil se s Ginny – udělal to jedním dechym po tom, co si o tom všem promluvil se Snapem, a nebylo to ani tak těžké, jak si myslel. Ještě jí úplně neodpustil, že se chovala tak podivně, ale skutečnost, že měl kam odejít a získat trochu odstupu, pomáhala víc, než by si byl pomyslel. Vytvořili si novou rutinu – v pondělí, ve středu a v sobotu chodil dolů do sklepení a trávil čas se Snapem. Zbytek času věnoval přátelům, studiu a přípravám na absolvování školy. Blížilo se děsivě rychle – a s tím přišlo i uvědomění, že bude muset Bradavice brzy opustit. „Půjdeš na rozlučkový večírek Zmijozelu?“ zeptal se několik dní předtím, uprostřed zkouškového období. Snape seděl za stolem, ne ve svém křesle, a vypadal rozhodně opotřebovaněji než obvykle. „Očekává se, že se tam ukážu.“ odpověděl muž slabě. „Zníš nadšeně.“ poškádlil ho a znovu sklopil zrak k testům, které on, Harry, opravoval. Byly mu svěřeny práce prvních až třetích ročníků – třetí hromádku zpracovávalo automatické brko. Harry neměl ponětí, jak to ten muž zvládal dřív, když ještě předchozí den používali brko tak dlouho, až se vyčerpalo natolik, že si muselo lehnout a odpočinout – očarované brko potřebovalo šlofíka. Severus si mezitím nedal pauzu vůbec, což bylo pro Harryho ještě šílenější než spící brko. „Nejsem... z dne absolvování školy příliš nadšený.“ přiznal Snape. „Ani já. Odchod působí... zvláštně.“ „Ano.“ souhlasil Snape – a Harry se usmál. „Ty ale ve skutečnosti odcházet nemusíš.“ podotkl. Poprvé po několika hodinách se druhému muži zastavilo brko. „Ty se taky můžeš se... vracet. Minerva by měla obrovskou radost. A myslím, že i ostatní.“ Brko se znovu rozběhlo. „A ty?“ zeptal se Harry. „Byl bys radši, kdybych chodil sem, nebo kdybys chodil ty ke mně?“ zajímal se. Brko se zastavilo podruhé. „Takže ty... opravdu máš v plánu se se mnou vídat i dál.“ řekl. Harry si odfrkl. „Jo, samozřejmě. Myslel sis snad něco jiného?“ „Napadlo mě to. V aurorském výcviku budeš mít hodně práce.“ Usmál se. „Jo, to asi budu, ale čas si na tebe udělám. Záleží mi na tobě až moc na to, abych na tebe zapoměl.“ přiznal bez ohledu na to, jak trapné mu připadalo říkat taková slova Severusovi. Temné oči k němu krátce vzhlédly a na přísné tváři se objevil potěšený úsměv. Harryho úsměv se rozšířil. „Takže tady, nebo Grimmauldovo náměstí?“ „Je mi to jedno. Pokud to tam nejdřív uklidíš.“ „Jo, neboj. Kingsley tam poslal pár bystrozorů, aby odstranili opravdu ošklivé věci. Krátura málem dostal záchvat. A předělám to tam.“ slíbil Harry. „Pak nevidím důvod, proč bych tam nemohl chodit.“ „Mám si pořídit krabici na doutníky jako máš ty?“ zeptal se s úšklebkem. Severus si odfrkl. „Takže si opravdu hodláš dál dopřávat ten odporný zlozvyk?“ Harry se rozesmál. „Ne bez tebe. Ale kdo ví, možná budeme mít jednu nebo dvě příležitosti k oslavě.“ poškádlil ho. „Například zasnoubení s Weasleyovou?“ zeptal se Severus. „S Ginny zasnoubený nejsem.“ „Podle toho, jak o tom mluví ona, je to prakticky hotová věc.“ poznamenal Severus klidně. „Ehm, vážně? No, asi se o tom... zmiňuje. Ale nejsem připravený. Nikam nespěchám.“ zakašlal. „A než tě něco napadne, pořád jsme ještě...“ Druhý muž si odfrkl. „Opravdu jsem se na to nechystal ptát.“ „Teď už nemusíš. Ale jo, chceš, abych koupil pár těch lepších?“ „Jestli... jestli chceš.“ „Jsem si jistý, že podlaha na Grimmauldově náměstí je stejně pohodlná jako tady.“ poznamenal s úsměvem. Brko se zastavilo potřetí. „Kouřit se dá i na jiných místech než na podlaze.“ „Mohlo by, ale byla by to stejná zábava? Sedět tři stopy od sebe v těchhle křeslech? Už jen předávání doutníku by bylo otravné.“ pokrčil rameny. Severus se uchechtl. „Tvoje logika je bezchybná. Tak si pořiď nějaké pořádně huňaté koberce.“ Jemně se usmál. „Myslíš, že udělám zkoušky?“ zeptal se po chvíli. „Polovinu už máš za sebou a jediná, kterou bys mohl neudělat, je moje.“ „Nechal bys mě propadnout?“ zeptal se s úšklebkem. „Nechám, pokud mě nenecháš pracovat v klidu.“ protáhl Zmijozel. Harry se zazubil a zmlkl, znovu se soustředil na vlastní práci. „Neměl bych... nic proti tomu trávit s tebou nějaký čas i po absolvování školy, pokud bys chtěl.“ nabídl Severus, tentokrát bez přerušení práce. Harry jen přikývl.   ***   Samotný den absolvování školy byl... jiný, než Harry očekával. Proběhl přesně tak, jak se dalo čekat, ale nebylo v něm žádné nadšení, žádné vzrušení a jen velmi málo oslav. Omluvil se z oslav při první možné příležitosti a zamířil dolů do sklepení. K jeho překvapení už byl Severus ve svých komnatách, když dorazil. „Tebe už to taky omrzelo?“ zeptal se ho Harry. „Ano.“ přiznal. Harry si povzdechl. „Měl bych být šťastný, ale... jsem jen smutný, že musím odejít. Ostatní slaví, ale tohle je jediné místo, které jsem kdy považoval za domov.“ přiznal hořce. „Pak bych řekl, že tohle je den na opití se, ne na kouření, hm?“ poznamenal druhý muž lehce. Nešťastně přikývl. „Jo. To je. Díky, že jsi ochotný být nešťastný se mnou.“ řekl mrzutě. Severus se zasmál a stáhl ho s sebou dolů na polštáře na podlaze. „V tom jsem vysoce kvalifikovaný.“ poškádlil ho. Harry se navzdory sobě usmál, když se usadil blízko něj. Téměř okamžitě si to ale rozmyslel, převalil se a obtočil ruce kolem Snapeova pasu, tvář přitisknutou k jeho hrudi a jednu nohu zamotanou mezi jeho delšími. Druhý muž zalapal po dechu, než mu prsty zajely do vlasů. „Takhle se nedá pít,“ podotkl jemně. Harry se jen přitiskl ještě blíž a vychutnával si vibrace pobaveného smíchu, které cítil. Bradavice mu budou chybět – ale nejvíc ze všeho mu bude chybět Severus, uvědomil si.