„Děkuji.“ řekl Snape ve chvíli, kdy byl téměř hotový s vyčištěním Harryho bílých figur svými černými.

„Za to, že hraju šachy jako idiot?“ zeptal se Harry zamračeně – vlastně si ani nebyl jistý, proč prohrává.

„Za to... že jsi přijal moje pozvání navzdory tomu, jak... nezdvořile bylo podané.“

„Aha.“ řekl chytře. „No, předpokládám, že jsi mi mohl prostě poslat vzkaz. Napsat to na domácí úkol. Poslat sovu. Nebo se zeptat normálně.“ poškádlil ho a dal jasně najevo, že existovalo mnoho zdvořilejších způsobů, jak to udělat.

Snape si odfrkl. „Mohl jsem. Nebyl jsem si... jistý, jestli budeš... nakloněný to přijmout.“

„Ale proč?“ zeptal se a sebral pěšce – což byla vlastně dost vzácná událost.

„Harry...“ řekl Snape tónem člověka, který si nebyl jistý sám sebou.

Harry vzhlédl a napadlo ho, jestli se Snape necítí... nesvůj nebo něco podobného. „Víš přece, že s tebou trávím čas rád.“

„To není totéž. Právě jsme spolu strávili víc než týden. Nemohl jsem si být jistý...“

„Mohl.“ přerušil ho Harry. „Pokud bych neměl nějaké konkrétní plány, neodmítl bych tě... a kdybych nějaké měl, na tvoje narozeniny bych je zrušil.“

Snape si odfrkl a kolem rtů mu pohrával malý spokojený úsměv.

„Necháš mě už vzdát se?“ zeptal se Harry se smíchem. „Mám hlad.“

„Jestli musíš.“ řekl Snape.

Harry převrátil svého krále a šachovnice se sama přeuspořádala a vrátila vyřazené figurky na jejich místa.

„Čokoládový dort jako dezert?“ navrhl Harry.

„Jsi posedlý.“ protáhl Zmijozel.

„Mhm... ale nemysli si, že jsem si nevšiml, že ho občas jíš taky.“ poškádlil ho.

„Lži.“ prohlásil Snape s úsměvem. „Ale předpokládám, že dort se k narozeninám hodí, ne?“ zeptal se.

„Óóó, nech skřítky dát na něj svíčky!“ vyhrkl nadšeně.

„Ne.“

***

Svíčky tam byly. Nikdo je neobjednal, ale byly tam. Skřítci jim přinesli celý dort, menší než obvykle, ale ozdobený zmijozelsky zelenou polevou a bílými svíčkami uspořádanými do kruhu.

Harrymu se třásla ramena potlačovaným smíchem, když je Snape neochotně sfoukl. Přetvářku vzdal ve chvíli, kdy svíčky zmizely s výbuchem zelených a stříbrných konfet.

Vyl smíchy ještě ve chvíli, kdy jim Snape ukrojil dva kusy – Harryho výrazně větší než svůj vlastní – a naservíroval je na talířky.

„No tak pojď, ty malý idiote.“ utrousil druhý muž se smíchem.

Na okamžik byl zmatený, kam vlastně jdou, než si uvědomil, že druhý muž přivolal stejné polštáře jako minule, už rozložené na podlaze, vedle nich láhev šampaňského – a také známou krabičku s doutníky.

Harry se zazubil a prakticky spadl do polštářů, opřel se o jeden z nich a natáhl nohy před sebe. Snape sotva zaváhal, položil Harrymu talíř na klín a posadil se vedle něj. Harry si ukousl kousek dortu, jakmile se druhý muž usadil, a zasténal.

„Panebože, ten je ještě lepší než obvykle.“ poznamenal překvapeně.

Snape se ušklíbl. „Možná existuje verze pro učitele, která obsahuje trochu čokoládového likéru.“ řekl.

Harry se rozesmál. „Nemůžu uvěřit, že jsi mi to tajil. Sadistický Zmijozel.“ postěžoval si, než si vzal další sousto.

„Mám tedy očekávat, že ten dort sníš celý?“ zeptal se druhý muž, než se zakousl do svého. Podle toho, jak se zastavil a spokojeně zamručel, Harry usoudil, že chutná i jemu.

„Myslím, že to my dva spolu zvládneme.“ prohlásil s úsměvem.

„Snažíš se ze mě udělat tlusťocha.“ postěžoval si Snape překvapivě ufňukaným tónem, v němž Harry o chvíli později rozpoznal škádlení. Tiše se zasmál.

„Mohl bys přibrat spoustu kil, než bys byl byť jen blízko tomu být tlustý.“ pokáral ho.

Snape přestal žvýkat a podezřívavě si ho změřil. „Přibral jsem.“

„Dobře.“ řekl Harry a nacpal si do pusy další sousto. „Jsem si jistý, že dřív bylo těžké najít si čas na jídlo... Je dobře, že se o sebe staráš.“ řekl upřímně.

„Tvůj... zájem o moje zdraví není nutný.“

„Je nevítaný?“ zeptal se Harry.

Snape dožvýkal, spolkl a povzdechl si. „Ne.“ přiznal neochotně.

„Dobře.“ usmál se Harry a dojedl poslední kousek dortu.

„Ještě?“ nabídl Snape.

Harry chtěl říct ano jen proto, aby byl dětinský, ale zavrtěl hlavou. „Za chvíli.“ Opřel se pohodlněji o polštáře a sledoval, jak Snape dojídá svůj díl. Pak vzal obě sklenky a s úsměvem mu jednu podal. Poklepal na polštář vedle sebe a trochu ho překvapilo, když se tam Snape natáhl, převalil na bok a obrátil se k Harrymu. Musel se na něj dívat vzhůru, protože Harry většinou seděl, zatímco on ležel.

„Všechno nejlepší, Severusi.“ řekl Harry s úsměvem a znovu jemně ťukl sklenkou o jeho. Snapův úsměv byl tak upřímný, tak nečekaně sladký, že nevěděl, co s tím jiného dělat než mu ho oplatit.

Snape upil šampaňského a když spustil ruku dolů, opřel si předloktí o Harryho stehno. Chvíli jako by čekal, zda bude Harry protestovat – a když ne, ještě víc se uvolnil. Sklenka chladila i přes látku kalhot.

„Chtěl jsi dnes večer dělat ještě něco jiného? Kromě pití a pozdějšího sdílení doutníku?“ zeptal se Harry s úsměvem.

„Málo vzrušení?“ zeptal se Snape s pozvednutým obočím.

Harry si odfrkl. „Ne, tak jsem to nemyslel. Klidně tu budu ležet a celou noc nedělat nic jiného než si s tebou povídat.“

Snape si odfrkl a upil další doušek šampaňského. „Na někoho tvého věku dost neobvyklé.“

„Možná... A co ty? Nechtěl bys chtěl jít do klubu nebo tak něco? Teda... chtěl jsi vůbec někdy?“

„Jestli jsem někdy chctěl jít nebo jestli jsem někdy šel?“ protáhl.

Harry se zazubil. „Vlastně obojí.“

Snape zasténal a nechal hlavu klesnout, na okamžik si ji opřel o Harryho stehno, než ji zase zvedl a zamračil se na něj. „Nikdy jsem nechtěl, ale jednou jsem šel. Když jsem byl mnohem mladší. Nechal jsem se... přesvědčit.“ řekl s grimasou.

„To zní, jako by ses bavil.“ poznamenal Harry pobaveně.

„Byl jsem už napůl opilý, když mě přesvědčil, a cokoli tam nalévali, dokončilo zbytek práce velmi rychle. Nemám rád hlasitou hudbu, ten druh tance ani všechny ostatní... věci, které se v tom klubu děly.“ odsekl.

Harry naklonil hlavu, náhle zvědavý. „Gay klub?“

Snape vedle něj ztuhl. „Ano.“ přiznal.

„Takže jsi měl dalšího gay kamaráda?“

„Sotva. Regulus byl... no, bylo mu jedno, s čím spal.“

„Regulus Black.“

„Siriův bratr.“ potvrdil Snape kývnutím.

„Ty a on? Proto tě Sirius nenáviděl?“

Druhý muž se drsně zasmál. „Sirius Black mě nenáviděl, protože jsem byl ve Zmijozelu, protože jsem byl ošklivý a protože jsem byl já. A ne, o jeho bratra jsem rozhodně nikdy nestál. Regulus byl...“ zašklebil se. „Známý v nejlepším případě a to, co jsme měli společné, rozhodně nebylo sexuální povahy.“ protáhl.

Harry přikývl. Chápal to – koneckonců věděl, že Regulus kdysi sloužil Voldemortovi.

„Takže jsi byl v klubu jen jednou a nelíbilo se ti to?“

Snape přikývl a dopil sklenku. Harry mu ji znovu dolil a potěšilo ho, když se druhý muž usmál. Nalil i sobě – láhev byla zatím sotva z poloviny prázdná.

„Tomu rozumím. Sotva si tě dokážu představit v nějakém klubu, natož v nočním gay podniku.“ přiznal.

„Byl bych rád, kdybys to ani nezkoušel.“ zabručel Snape.

Harry se zachichotal. „Dobře. Takže to bylo „ne“ na nějaké další aktivity?“ zeptal se.

Snape na něj přimhouřil oči. „Nechtěl bys být ještě méně konkrétní?“ utrousil sarkasticky.

„Jenže já nevím, co bys chtěl dělat! Jsou to tvoje narozeniny, tak mi řekni, jestli tě něco napadá.“ zasmál se.

„Nabízíš snad, že si navzájem zapleteme vlasy a nalakujeme nehty?“ ušklíbl se Snape.

Harry se rozesmál. „Jestli chceš. Moje vlasy se ti budou plést těžko.“ pokrčil rameny a mimoděk sáhl po jednom Snapově prameni. Lehce za něj zatáhl a překvapilo ho, když muž s odfrknutím naklonil hlavu a umožnil mu přístup. „Myslím, že bych měl problém i s tvými. Jsou prostě moc hladké.“ poznamenal. „Svazuješ si je někdy?“

Starší muž pokrčil rameny. „Obvykle ne. Jsem na ně zvyklý.“

„Měl bys to zkusit.“ řekl Harry nadšeně a posunul se blíž. Oběma rukama mu shrnul vlasy dozadu do jakéhosi culíku. „Máš nějakou gumičku?“ zeptal se poněkud pozdě.

Snape si odfrkl a nadzvedl se, aniž by setřásl Harryho ruce. „Accio gumička.“ protáhl a o chvíli později chytil černou gumičku. Natáhl si ji na zápěstí a s pozvednutým obočím jemně odstrčil Harryho ruce, vzal shrnuté vlasy a dvakrát kolem nich omotal gumičku.

Okamžitě z ní několik pramenů vyklouzlo a znovu mu rámovalo obličej. Harry mu naznačil, aby se otočil, a prohlédl si velmi neupravený drdol, který vytvořil.

„Hm... vlastně to vypadá dobře. Ale asi to nevydrží, že?“ zeptal se pobaveně, když viděl, jak gumička už klouže dolů.

„Ne.“ odpověděl Snape kysele.

Harry natáhl ruku a stáhl gumičku dřív, než by sama kapitulovala. Vlasy se okamžitě znovu rozlily přes ramena a zakryly mužův profil.

Snape se otočil zpět s mračením a Harry se přisunul blíž, podávaje mu sklenku.

„Promiň, že tě tím otravuju. Jen mě to zajímalo. Slušelo ti to. Těch pár vteřin, co to drželo.“

Snape vypadal nesvůj – Harry tušil proč.

„Myslím to vážně.“ ujistil ho dřív, než mohl protestovat.

Starší muž si povzdechl a slabě přikývl, než se znovu napil šampaňského. Harry ho chvíli pozoroval, pak se znovu položil na polštář a zadíval se na něj.

Starší muž se otočil a posunul se tak, až se nad ním téměř nenakláněl.

Harry se na něj usmál. „Mimochodem, to šampaňské je skvělé. Nemáš později chuť na něco silnějšího?“ zeptal se.

Snape pomalu zavrtěl hlavou. „Dnes ne. Ale nebudu ti bránit, jestli ty chceš.“

Usmál se. „Ne, to je v pohodě.“

„Poslední dobou piju víc než obvykle. Nechci...“ Druhý muž se zamračil.

Harry přikývl. „Chápu. Byl to jen návrh. Stejně rád s tebou trávím čas i střízlivý. Nemusíme ani kouřit, jestli se ti nechce.“ nabídl, i když ho ta představa trochu zklamala.

Starší muž si odfrkl. „Ne, to mi nevadí. Chceš teď?“

Harry se zazubil. „Proč ne? Lehni si taky. Je zvláštní dívat se na tebe takhle nahoru.“ postěžoval si.

Snape dopil sklenku a vyhověl mu, natáhl se vedle něj a otočil se k němu čelem. „Myslel bych si, že být takhle blízko mně je zvláštní za jakýchkoli okolností.“ řekl opatrně.

Harry si odfrkl a také se převalil na bok – byli si stejně blízko jako minule, jen tentokrát byl mnohem střízlivější – a přesto jeho tělo reagovalo stejně, když Snape sáhl za sebe pro doutník. „Není to zvláštní. Alespoň si to nemyslím.“ odporoval mu jemně.

Snape zamručel a ořízl doutník. Harry luskl prsty a nabídl mu plamen. Tmavé oči se setkaly s jeho, když Snape nabídku přijal a pečlivě doutník zapálil. Během okamžiku je obklopila sladká vůně lesních plodů. Snape mu nabídl první potáhnutí.

„Jsou to tvoje narozeniny.“ zavrtěl Harry hlavou.

Starší muž se tiše zasmál a posunul se nepatrně blíž. „Právě proto.“ zamručel nízkým, škádlivým hlasem, který Harrymu zvláštně rozvlnil žaludek.

Harry se usmál. „Aha.“ Přijal nabídku, ale doutník si nevzal. Snape ho otočil tak, že se Harry musel jen trochu naklonit. Udělal to, vtáhl kouř do úst a nespustil přitom oči ze Snapových. Zdálo se, že muž je spokojený, když doutník odtáhl a prsty přejel Harrymu po krku. Harry pozvání chápal dost dobře, i když vlastně nevěděl proč.

Přesto byly Snapovy narozeniny a Harrymu se to líbilo. Líbilo se mu dělat tohle. Pootevřel rty a nepřehlédl, jak se druhý muž zachvěl. Harry se naklonil blíž a opřel si ruku o Snapovo rameno, aby se udržel. Vydechl kouř proti jeho krku, trochu vzhůru, sledoval, jak se stáčí kolem čelisti, a vychutnával si tiché povzdechnutí, které druhý muž vydal.

Naklonil se dozadu a sledoval, jak si Snape sám potáhl, oči zavřené, než mu doutník znovu nabídl. Harry uchopil Snapovo zápěstí, aby si ho natočil tak, že si mohl znovu potáhnout, a naklonil se blíž. Pamatoval si, co se Snapovi líbilo minule, pamatoval si, jaké to bylo na jeho krku, a nenuceně rozepnul druhý knoflík na mužově košili, než vyfoukl kouř na odhalenou kůži.

Nepřišel žádný protest – samozřejmě – jen tiché zamručení a letmý dotek prstů v Harryho vlasech.

Harry přemýšlel, jestli je tohle to, co Severus chce – jestli by mu nemohl nabídnout ještě něco dalšího. Určitě ho to přece musí časem omrzet, i když měl rád kouř a pocit, jak ho šimrá na kůži.

Odklonil se a počkal, až mu druhý muž nabídne další potáhnutí. Tmavé oči na něj hleděly, na tenkých rtech se usadil líný úsměv, zatímco Snape sledoval, jak si znovu potahuje. Náhle si vzpomněl, jak starší muž mezi nimi zašeptal „prosím“, když Harry... Zadržel kouř a opatrně se naklonil blíž, až měl obličej v úrovni toho druhého.

Ty oči se na okamžik rozšířily, než starší muž zasténal a pootočil tvář víc k Harrymu. Pootevřel rty a čekal, jestli o to požádá znovu. Chvíli si Harry nebyl jistý – pak muž tiše zasténal. „Ach, ano...“ zašeptal.

Harryho plíce pálily nedostatkem vzduchu, když konečně vydechl, a Snape se znovu nadechl, takže kouř mezi nimi vydržel sotva zlomek vteřiny, než zmizel v mužově ústech. Harry se odtáhl, aby se sám nadechl – jenže Snape ho nenechal daleko odejít. Ruka mu sklouzla kolem krku a přidržela si ho blízko, zatímco Snape sklonil hlavu k jeho hrdlu a oplatil mu to.

Harry spokojeně zamručel, příjemně překvapený tím pocitem. Nelíbilo se mu to tolik jako Severusovi, ale přesto na tom bylo něco příjemného, něco, co utišovalo ten zvláštní surový pocit v nervech, který měl pokaždé, když spolu kouřili. Zavřel oči a nastavil krk Snapovu dechu.

Lehce se zachvěl, když se rty omylem otřely o jeho kůži. Ten dotek byl podivně elektrizující, než se Snape odtáhl a obezřetně si ho prohlédl.

Harry se usmál, vzal si doutník a potáhl si z něj, vyfoukl trochu kouře druhému muži do tváře a pak znovu sklonil hlavu k jeho krku. Muž prohnul záda a ochotně mu poskytl přístup, pustil si ho blíž. Byl to opojný pocit, ta otevřená důvěra, kterou mu dával, nemluvě o zvucích, které vydával, když si Harry znovu potáhl, vyfoukl kouř rychleji, dokud byl ještě horký, a udělal to ještě blíž, až se nosem otíral o bledou kůži na Severusově hrdle.

Po několika potaženích se odtáhl a přenechal doutník úplně Severusovi.

Sledoval ho, jak kouří, sledoval ty pomalé, odměřené pohyby, s nimiž vyfukoval kouř pryč od Harryho, vzhůru nad ně, jen aby je znovu opakoval.

„Proč to máš tak rád, Severusi?“ zeptal se znovu, když mu druhý muž doutník opět nabídl. Samozřejmě si ho vzal a prsty přejel po Snapově bradě, aby mu znovu zaklonil hlavu.

„Co myslíš, Harry?“ zeptal se muž trochu chraplavě právě ve chvíli, kdy Harry znovu vydechl. Byl dost blízko na to, aby viděl vibrace jeho hlasu i změnu v hrdle, když mluvil.

Harry zamručel. „Protože je to příjemné?“

„Ano.“ souhlasil Snape a zabořil prsty do Harryho vlasů, držel ho na místě, i když zrovna neměl žádný kouř k vyfouknutí.

„Protože máš rád tu vůni?“ zkusil hádat znovu.

„Ano.“ souhlasil Snape a stále ho nepouštěl. Harrymu to vlastně nevadilo – zblízka muž voněl docela příjemně, dost výrazně na to, aby to cítil i přes vůni samotného kouře. Opatrně naslepo natáhl ruku a nabídl mu další potáhnutí. Přepočítal se jen trochu a prsty se mu otřely o rty, než si druhý muž z doutníku potáhl a s tichým zamručením ho pustil.

„Protože...“ odmlčel se Harry, neschopen přijít na cokoli dalšího, a přesto si jistý, že toho je víc.

„Ano.“ zasténal Snape téměř blaženě, jako by Harry správně uhodl. Harry se odtáhl a podíval se na něj, ignoruje tlak na krku, který ho pobízel, aby zůstal tam, kde je. „Vadí ti to?“ zeptal se druhý muž a stáhl ruku pryč.

„Ne.“ odpověděl Harry a znovu si potáhl, aniž by věděl, co přesně tím Severus myslí – a aniž by mu na tom záleželo.

„Harry... já...“ řekl muž a zachvěl se.

Harry vyfoukl kouř stranou a čekal, až bude pokračovat. Trvalo skoro minutu, než to udělal, a i pak se znovu zachvěl.

„Ještě?“ požádal a rozpačitě zatahal za vlastní límec.

Harry se zazubil – tohle zvládne. Natáhl do sebe pořádný doušek kouře a podal doutník druhému muži, přičemž je oba málem převrátil, Snapea na záda a sebe napůl na něj. Dávala si pozor, aby si držel spodní část těla dál – jeho pitomé tělo bylo z nějakého důvodu zase tvrdé – a místo toho se soustředil na to, aby se k němu přitiskl co nejblíž, zatímco kouř se otíral o okraje Naginiina jizvy, které byly sotva vidět.

Posunul se, rozepnul další knoflík a odhrnul košili, aby se na ni mohl podívat lépe. Opravdu vypadala dost rozhněvaně, růžovočervený uzel na jinak bledé kůži. Poklepal na ni prstem a přejel po zjizvené kůži.

„Bolí to?“ zajímal se. Nedokázal si představit, že by to nebolelo.

„Ne. Nebolí.“ řekl Snape se zasténáním právě ve chvíli, kdy Harryho prst sledoval její délku.

Druhý muž se zachvěl, paže se mu obtočila kolem Harryho a přitáhla si ho blíž, o něco víc na sebe. „Nejsem moc těžký?“ zeptal se a vzhlédl.

Okamžitě se mu k rtům přitiskl doutník. Snape zavrtěl hlavou na znamení „ne“ a stáhl doutník pryč, když ho Harry pustil. Najednou se cítil jako očarovaný, neschopný se znovu sklonit tak, jak zamýšlel. Místo toho vydechl právě tam, jen pár centimetrů od druhé mužovy tváře.

Snapovy rty se pootevřely, ale nebylo to jako předtím, nesnažil se Harryho kouř vdechnout. Místo toho k němu přidal svůj vlastní. Harry si ani neuvědomil, že také zadržoval dech, a fascinovaně sledoval, jak se mezi nimi oba obláčky spojily.

Usmál se na ten pohled, ten efekt byl podivně krásný – stejně jako, když se nad tím zamyslel, muž, na kterém ležel. Snapova tvář byla uvolněná, s jemným úsměvem, a jeho pohled byl něžný, když se na Harryho díval. Posunul se trochu výš, až byli opravdu tváří v tvář, až by se mohl nosem otřít o Snapův, kdyby chtěl. Pohlédl na mužovu ruku a zvedl hlavu, aby si potáhl z nabízeného doutníku, a podíval se dolů, když starší muž tiše zasténal.

Pozvedl obočí a zazubil se, schválně ještě nevyfukoval kouř směrem k němu. Věděl, že Snape čeká – a Snape věděl, že Harry ví, a zdálo se, že mu to škádlení nevadí. Zadržoval dech, jak dlouho mohl, než se naklonil blíž, vydechl a podlehl pokušení udělat přesně to, na co myslel – otřel špičku svého nosu o Snapův.

Starší muž se tiše zasmál, jeho ruka, která spočívala kolem Harryho pasu – Harry na ni úplně zapomněl – mu přejela po zádech a zajela do vlasů u šíje. Jemně se usmál, prohnul záda a naklonil se do toho něžného doteku. Nehty mu přejely po pokožce hlavy stejně jako on minule Severusovi – a líbilo se mu to taky, líbilo se mu to drobné zachvění, které mu při tom projíždělo tělem, úplně mimo jeho kontrolu.

Když se podíval dolů, Snape si právě potahoval z doutníku a sledoval ho s dost samolibým výrazem.

„Co?“ zeptal se Harry se zachichotáním a potěšilo ho, když se druhý muž také zasmál a schoval ústa za ruku, zatímco vyfoukl kouř stranou, pryč od Harryho tváře.

„Tobě se můj dotek líbí taky, že?“ zeptal se Snape tiše.

„Jo.“ souhlasil s pokrčením ramen. „Jinak bych tu nebyl.“

Snape neodpověděl, jen zamručel a samolibý výraz mu z tváře vůbec nezmizel. Harry se trochu nadzvedl a napil se šampaňského. Když sklenku odložil, čekal na něj doutník, který mu starší muž přitiskl ke rtům.

Přijal nabídku, sklonil se a vyfoukl kouř na odhalenou kůži v horní části Snapova ramene, kde se rozepnutá košile sesunula stranou a odhalila bledou klíční kost. Znovu se posunul, položil ruku na druhého muže a přejel mu po boku vzhůru. „Trochu jsi přibral.“ poznamenal. „Ale pořád cítím tvoje žebra.“

Snape si odfrkl. „Promiň, že nejsem dostatečně pohodlný polštář... ale byl jsi to ty, kdo si lehl na mě.“ Harry na něj vyplázl jazyk.

„Neslyšel jsem tě stěžovat si.“ upozornil ho.

Starší muž se ušklíbl a potáhl si z doutníku, přičemž si okázale zaklonil hlavu, odhalil krk a vydechl kouř směrem od Harryho. Když hlavu zase sklonil, měl zavřené oči. „Kdo jsem já, abych odpíral přání našeho zachránce?“ zeptal se Snape.

Harry se rozesmál a pokusil se ten smích potlačit, ale naprosto selhal. „Jen proto, že jsi mi vlastně neřekl žádné svoje přání. Pokud vůbec nějaká máš. Když máš narozeniny a tak.“ poškádlil ho.

Snape na něj přimhouřil oči. „Moje přání jsou dost zřejmá.“ řekl strnule.

„Ale to tě přece musí časem omrzet, ne? Jak na tebe foukám kouř.“

„Neřekl bych, že by mě to omrzelo.“ odpověděl starší muž a nabídl mu doutník. „Takže už tě to nebaví?“

„To jsem tím nechtěl říct.“ popřel Harry. „Jen jsem si myslel, že by to mohlo omrzet tebe. Je něco jiného, co bys chtěl?“

Zmijozel pod ním lehce zakašlal a zavrtěl hlavou. O chvíli později se na Harryho zadíval zamyšleně. „Jestli bych mohl... o něco požádat...“ řekl opatrně.

Harry se nadzvedl, dychtivý zjistit, co by mohl chtít.

V hlase i očích druhého muže byla zřejmá opatrnost, když pokračoval. „Většinu dne trávím shrbený nad kotlíkem.“ řekl. Harry zamrkal, o chvíli později pochopil a usmál se.

„Masáž ramen?“ nabídl.

Starší muž krátce přikývl.

Harry se z něj okamžitě skutálel, přisunul si polštář ke zdi a opřel se o něj. Roztáhl nohy a pokynul Snapeovi, aby si sedl mezi ně. Druhý muž na něj několik vteřin zíral, než se váhavě přesunul a posadil se mezi Harryho stehna. „Blíž.“ požádal ho, když mezi nimi nechal příliš velkou mezeru.

Snape si odfrkl, ale poslechl a posunul se tak, až se vršky Harryho stehen dotýkaly jeho boků. „Spokojený?“ zeptal se.

Harry položil ruce na jeho ramena a stiskl je. „Jo.“ odpověděl právě ve chvíli, kdy Snape zasténal kolem doutníku. Zabořil palce do napjatých svalů u kořene krku a opatrně jimi kroužil, snažil se z nich odvést napětí.

Fungovalo to překvapivě dobře – Snape se pod jeho dotekem rychle uvolňoval. Po několika minutách se přes jeho rameno objevila ruka s doutníkem, který mu nabízel.

Harry se zasmál, naklonil se blíž, opřel si bradu o jeho levé rameno, potáhl si a pak pokračoval v masáži.

„Ty jsi vážně celý ztuhlý.“ poznamenal po několika dalších opakováních.

„Mh, obávám se, že vedlejší účinek mé práce.“ odpověděl druhý muž chraplavě. Harryho z nějakého důvodu lehce zamrazilo.

„Pomáhá to?“ zeptal se.

„Ach ano. Jsi docela... talentovaný.“ odfrkl si druhý muž.

Harry se také zasmál a posunul ruce o něco níž, konečky prstů mu přejížděl po zádech. K jeho překvapení, když to udělal pořádně, když oběma rukama promnul Snapeova záda přes košili, druhý muž zasténal a prohnul se, hlava mu na okamžik spočinula na Harryho rameni.

Byl to zase zvláštní pocit, nový druh doteku, nová reakce, která Harrymu znovu podivně rozvibrovala páteř. Neodolal pokušení přesunout jednu ruku kolem druhého mužova těla, přitisknout ji na jeho hruď a posunout ji výš, až prsty spočinuly u kořene štíhlého hrdla. Cítil, jak Snape polkl, cítil pohyb jeho ohryzku. Starší muž se o něj opřel ještě víc a znovu mu nabídl doutník. Harry si poslušně potáhl a prsty na jeho hrdle mu lehce pootočil hlavu na stranu, jen nepatrným pobídnutím, aby odhalil víc krku.

Snape zasténal tak sladce, až to Harryho překvapilo, a podvolil se doteku, nechal ho, aby mu hlavou pohnul. Harry vydechl kouř opatrně, pomalu a schválně ho škádlil – a když se jeho rty otřely o napjatou kůži na krku, ani se nesnažil předstírat, že to bylo omylem. Ne když se prsty zabořily do jeho stehen, ne když se stejné zasténání ozvalo znovu, tentokrát hlasitěji. Ne když Snape skoro lapal po dechu ve chvíli, kdy se Harry odtáhl a pokračoval v masáži.

Připadalo mu, že uběhlo jen pár minut, než byla druhá mužova ramena pod jeho rukama poddajná jako máslo, než se svaly úplně uvolnily. Když se rozhodl, že skončí – hlavně proto, že ho začaly trochu bolet prsty – opatrně se stáhl. Čekal, že Snape zůstane sedět nebo se odtáhne – rozhodně nečekal, že se s tichým zasténáním svalí dozadu a zády narazí Harrymu do hrudi, zatímco na něj přenese celou svou váhu.

Navzdory rozdílu ve výšce to fungovalo překvapivě dokonale. Snapova hlava mu spočinula na rameni, tělo se na něj rozložilo. Harry tiše zamručel, když se trochu posunul, aby se uvelebil.

„Šampaňské?“ požádal muž rozvalený na něm.

Harry se zazubil a přivolal láhev i Snapovu sklenku. Nalít ji bylo trochu obtížné, když se o něj Snape téměř celý opíral, ale zvládl to. Snape zamručel a potáhl si z doutníku – byl už skoro dokouřený. Vyměnili si je – sklenku za doutník.

„Klidně ho dokuř.“ nabídl druhý muž a upil šumivého nápoje.

„Jestli ti to nevadí.“ odpověděl Harry a vyfoukl kouř stranou, aby druhého muže při pití nerušil. Když ho dokončil, Snape doutník nechal zmizet – Harry byl úplně připravený na to, že se starší muž odtáhne, že se posune pryč, ale nestalo se. Zůstali tak poměrně dlouho, oba uvolnění.

Nakonec se rozhodl prolomit ticho, když na něj začala doléhat ospalost. „Užil sis to?“ zeptal se. Prsty mu přejel po paži, aby upoutal jeho pozornost.

„Posledních asi třicet narozenin jsem strávil sám, seděl jsem ve tmě. Posledních dvacet nebo tak nějak s alkoholem jako jedinou společností. Dvakrát jsem musel v den svých narozenin strpět oslavy.“ vyprávěl muž. Harryho srdce se sevřelo soucitem a obtočil mu ruce kolem ramen, pevně ho objal a přitiskl tvář k jeho vlasům.

„To mě mrzí.“ zašeptal a sevřel ho ještě pevněji.

„Letos...“ pokračoval Snape chraplavě. „Jsem je strávil ve velmi... příjemné společnosti. Ne sám, ne opilý, ne zatrpklý. Jen jsem si užíval tu...“ Odmlčel se, jako by si nebyl jistý, jak to nazvat.

„Intimitu toho všeho?“ navrhl Harry, než si uvědomil, že by stejně dobře fungovala slova jako blízkost nebo přátelství.

Druhý muž se v jeho náruči zachvěl. „Ano.“ souhlasil. „Přesně to.“

Harry vtiskl jemný polibek do vlasů u své tváře a ještě nebyl připravený ho pustit.

„Děkuji ti, Harry.“ řekl Snape a jednou rukou sevřel Harryho zápěstí, držel ho pevně, jako by si myslel, že Harry uteče, kdyby ho pustil. Harry ho jen objal ještě silněji.