Kocovina následující ráno byla epická. Když se napůl mrtvý dopotácel do Velké síně, uviděl Snapea sedět u učitelského stolu a číst noviny. Znovu ucítil tíhu tmavých očí na sobě a vzhlédl.

Snape vypadal naprosto v pořádku. Zjevně si lektvar vzal. Harry se zašklebil a opatrně se posadil, snaže se nerozrušit stádo hrochů, které mu podle všeho dupalo v hlavě – bez většího úspěchu. Jídlo před ním mu málem zvedlo žaludek, nevolnost ho na okamžik téměř přemohla. Místo toho se soustředil na čaj, přitáhl si ho blíž a sklonil se nad šálkem.

O vteřinu později se nad šálkem objevila malá lahvička a sama do něj nalila svůj obsah. Ztuhl a sledoval, jak zase zmizela, než vzhlédl ke Snapeovi, který ho stále pozoroval.

Opatrně si usrkl horkého čaje a zjistil, že to trochu uklidnilo hroší stampedo v jeho hlavě. Napil se znovu a málem si přitom spálil jazyk, jen aby si potvrdil, že ano – Snape mu dal lektvar proti kocovině.

Vděčně se na něj usmál a beze slov mu naznačil krátké poděkování, aniž by si byl jistý, zda ho druhý muž vůbec vidí. Snape se slabě usmál, pak zvedl noviny a schoval za ně svůj výraz.

Harry se soustředil na čaj a sladkou úlevu, kterou mu přinášel. Když šálek dopil, dokázal do sebe dostat i trochu jídla.

***

Asi týden po začátku semestru zažil se Snapem zvláštní setkání. Tedy zvláštní i na poměry jejich nové známosti.

Ve srovnání s jejich desetiletým nepřátelstvím to vlastně nebylo zvláštní vůbec. Míjel Snapea na chodbě, lehce mu kývl na pozdrav pro případ, že by se náhodou díval, a uhnul, aby do něj nevrazil, očekávaje, že Snape udělá totéž. Druhý muž udělal pravý opak, vystrčil loket tak, aby do něj Harry skutečně narazil. Harry zabručel, když klopýtl, a zastavil se právě ve chvíli, kdy se zastavil i Snape.

Druhý muž se na něj zamračil s výrazem plným vzteku.

„Školní trest, Pottere. Dnes večer. V mé učebně.“ zavrčel – a hned nato se otočil a odešel.

Harry za ním zmateně zíral.

„Kruci, asi má špatný den.“ poznamenal Ron vedle něj. „Smůla, kámo.“

„Jo.“ souhlasil Harry, trochu rozzlobený. Co vlastně tomu chlapovi udělal?

Zbytek dne nad tím přemýšlel a nepřišel na vůbec nic. Neměli žádné problémy – v hodinách si vedl dobře, odevzdával úkoly, zdravil Snapea, když ho viděl, a... nic. Nic nebylo špatně.

Přesto se v určený čas vydal do sklepení a vztekle se zamračil, když vstoupil do učebny lektvarů.

Byla prázdná. Několik vteřin čekal, než váhavě zamířil ke Snapovým komnatám a zaklepal na dveře.

„Jdeš pozdě.“ odsekl Snape.

„Řekl jsi učebna.“ odsekl mu Harry okamžitě. Snape na několik vteřin ztuhl a jeho čelist se napjala a zase povolila.

„Já... se omlouvám.“ překvapil Harryho svou odpovědí. Harry okamžitě povolil, nerozuměl tomu, ale omluvu ocenil.

„Dobře... tak mi to vysvětlíš? Protože myslím, že to, že ty jsi vrazil do mě, na školní trest nestačí.“

„Což očividně není školní trest, protože stojíš v mých komnatách a stále žiješ.“ poznamenal Snape sarkasticky.

Harry si navzdory sobě odfrkl. „Tak dobře, o co jde?“ zeptal se a opřel se do boku křesla.

K jeho překvapení Snape zaváhal. Vypadal... nervózně skoro. „Chtěl bys... dát si se mnou večeři?“ zeptal se.

Harry zmateně zamrkal. „Jo, jistě. Jestli chceš. Proč zrovna teď?“ zeptal se, zmatený víc než dost.

Starší muž si povzdechl. „Nenapadl mě... lepší způsob, jak se zeptat. Takhle se alespoň nikdo nebude divit, když nepřijdeš na večeři.“

Harry přikývl. „Jasně. Nějaká zvláštní příležitost?“ Připadalo mu zvláštní, že to Snape dělá tak náhle, když to nikdy předtím neudělal.

„Dnes mám, tak nějak... narozeniny.“ přiznal Snape tiše a ani se na něj pořádně nepodíval.

Harry na něj vytřeštil oči, naprosto ohromený. Nohy se mu pohnuly skoro samy od sebe, přešel k druhému muži a vtáhl ho do objetí. Snape při tom ztuhl a rozpačitě se sklonil, aby mu Harry mohl ovinout ruce kolem krku. Harry se musel postavit na špičky, ale stejně je pevně přitiskl k sobě.

„Všechno nejlepší, Severusi.“ zašeptal právě ve chvíli, kdy se mu kolem zad obtočily hubené paže a objetí opětoval, nejprve jemně, pak o něco pevněji. „Měl jsi to říct dřív. Koupil bych ti dárek.“ dodal tiše.

„Žádný dárek nepotřebuji. Ale ocenil bych... tvoji společnost.“

„Stejně bych ti něco rád koupil.“ trval Harry na svém. „Možná bychom mohli zítra zajít do Příčné ulice?“

„Dobře.“ souhlasil Snape a stále ho nepustil, držel Harryho přitisknutého k sobě.

„Koupím nám další doutník, jestli si dnes večer chceš jeden dát.“ nabídl Harry a cítil, jak se mu srdce rozbíhá o něco rychleji.

Snape si odfrkl a přitiskl tvář o něco blíž k Harryho krku. „Ačkoliv oceňuji tvou ochotu... rozhazovat své jmění, rozhodně to není rozumný způsob, jak ho využívat.“

Harry se uchechtl. „Jen na úrocích dostanu za měsíc víc než dost. Vážně, to je v pohodě. Možná nejsem bohatý jako Malfoyovi, ale narozeniny máš jen jednou za rok. Takže jestli bys chtěl...“

„Chtěl.“ souhlasil Snape tichým hlasem, ze kterého Harryho zamrazilo.

„Dobře.“ potvrdil Harry a pustil ho, když ho začala bolet ramena.

Snape ustoupil také, hned jak ho pustil.

„Nechtěl bys zajít někam na večeři?“ zeptal se Harry.

Starší muž si odfrkl. „Jsem si jistý, že by se to vůbec neobjevilo v novinách. Smrtijedský špeh a Chlapec-který-přežil na večeři v Londýně.“ protáhl.

Harry se zašklebil – zapomněl, jaké to je mimo Bradavice.

„Promiň.“ řekl s malým úsměvem.

„To nic. Dovolil jsem si obstarat láhev šampaňského, pokud bys měl chuť.“ řekl Snape a otočil se.

Harry se zazubil. „Rád si připiju na tvoje narozeniny. Nikdy jsem ho ale nepil.“

Snape mávl hůlkou a objevila se láhev spolu se dvěma sklenkami. Do vysokých sklenic se samy nalily zlatavé jiskřivé bublinky. Harry si jednu vzal, Snape druhou. Okamžitě si všiml, že Snapovy prsty vypadají se sklenkou šampaňského stejně elegantně jako s doutníkem – slušelo mu to.

Setřásl tu myšlenku a pozvedl sklenku. „Na...?“ odmlčel se, protože si nebyl úplně jistý, kolik je Snapeovi let.

Druhý muž si odfrkl a odvrátil pohled. „Třicet devět.“ přiznal.

Harry se usmál. „Na ještě ne čtyřicet... a na dalších zdravých nejmíň ještě sto let.“ řekl.

Snape neodpověděl, ale jemně cinkl svou sklenkou o Harryho a skoro se při tom usmál.

„Nechceš si před večeří zahrát šachy?“

„Další příležitost rozdrtit tě na šachovnici? To opravdu musí být moje narozeniny.“ protáhl Snape.

Harry se zasmál a ochutnal šampaňské – bylo lehké a bublinky na jazyku působily trochu zvláštně, ale docela se mu to líbilo.

„Aspoň se pokusím klást odpor.“ slíbil a velmi dobře věděl, že ho Snape ve skutečnosti naprosto zmasakruje.