„Takže kouříte?“ zeptal se při příští návštěvě Snapeových komnat.

„Vyrůstal jsem v šedesátých letech, Pottere.“

„Harry.“

Snape ho mávnutím ruky odbyl. „Samozřejmě že jsem kdysi kouřil.“

„Kdysi?“

Brk, kterým psal, se zastavil. „Ano, kdysi. Opravdu se to všechno vrací k tomu, že jsem navrhl pogratulovat vaší přítelkyni k tomu, že ulovila nejpopulárnějšího čaroděje v Británii?“ zeptal se Snape poněkud podrážděně.

„Obávám se, že ano. Takže, Severusi, kouříš ještě?“

Druhý muž zasténal a mávl hůlkou. O několik okamžiků později k Harrymu připlula nádherná leštěná dřevěná krabička. Vzal ji do rukou a víko se samo otevřelo, čímž odhalilo červený sametový vnitřek – a tmavě hnědé doutníky.

„Jednou za rok. O Vánocích. Jen jeden. Plánuješ mi ukrást i ten, nebo se budeš držet pouze mého alkoholu?“ zeptal se Snape mrzutě.

„Nikdy jsem nekouřil. Nikdy mě to ani nenapadlo. Dudley kouřil a strašně to smrdělo,“ řekl a položil krabičku zpátky. Byl si docela jistý, že tohle bude jiné – bezpochyby Snape s doutníkem vytvoří úplně jiný obraz než Dudley, který při každém potáhnutí kašlal a dusil se.

„Tyhle nesmrdí, to tě ujišťuji.“

„Tak to zjistím o Vánocích,“ pokrčil rameny.

Snape ztuhl. „Ty... plánuješ být na Štědrý večer tady?“ zeptal se.

Harry ztuhl také a po chvíli pokrčil rameny. „Jestli tam nejsem vítaný...“

„To jsem neřekl,“ odpověděl Snape rychle – až příliš rychle.

Harry si dovolil pousmát se při zjištění, že ho tam Snape chce mít. O Vánocích. Byl to opojný pocit – nával uspokojení, jako by nad mužem nějakým drobným způsobem zvítězil.

„Předpokládám, že Ti jeden mohu obětovat, pokud se skutečně ukážeš,“ řekl muž tiše a poněkud váhavě.

Harry se zasmál a užíval si tiché vzrušení toho okamžiku. „Nemusí být celý. Vypadají draze. Mohl bych si přece jen párkrát potáhnout z tvého?“ navrhl.

Snape lehce sípavě vydechl, sáhl po sklenici a napil se, než stručně přikývl. „Jestli chceš.“

Harry si byl docela jistý, že chce.

***

Vánoční prázdniny přišly rychle – a s nimi i sníh. Připadal si zase jako dítě, jako by to byly jeho úplně první Vánoce. Ve svém pokoji byl jediný a ani na okamžik nezaváhal. Rozběhl se dolů ke vstupní hale a ven. Snídaní se vůbec nezdržoval. Místo toho, stále ještě v pyžamu a s koštětem v ruce, vyrazil ven létat ve sněhu. Bylo to téměř příliš dokonalé, příliš zábavné, příliš radostné.

Jeho smích se nejspíš rozléhal až k Prasinkám, zatímco pronásledoval sněhové vločky a snažil se mezi nimi kličkovat.

Jeho chytačské instinkty ho varovaly okamžik předtím, než ho dostihlo něco – nebo někdo – další. Překulil se dolů a stranou, pak se znovu vyhoupl vzhůru za druhou osobou.

Nemusel se ani pořádně podívat, aby věděl, kdo to je – nad černým koštětem vlály černé hábity. Znovu se rozesmál.

„Dobré ráno, Severusi!“ zavolal a vyletěl k muži, který nyní líně kroužil vzduchem poblíž něj.

Muž se po něm podíval a odfrkl si, pak se sklonil nad koště a prudce zrychlil. Harry zalapal po dechu a s nadšením sledoval jeho rychlost – Snapeovo koště bylo bezpochyby rychlejší než jeho vlastní. Vydal se za ním, doháněl ho v zatáčkách a několikrát si zkrátil oblouk, jen aby s ním udržel krok. Několik minut létali stále rychleji a rychleji a stoupali vysoko k obloze.

Zastavili se několik desítek stop nad hradem, oba zadýchaní.

Harry se usmál při pohledu na sníh zachycený v černých vlasech, který vypadal skoro jako koruna.

„Tvoje koště je úžasné!“ vykřikl.

Snape se ušklíbl. „Říkal jsem ti, že je rychlé.“

„Můžu se na něm proletět? Chci si ho vyzkoušet.“

Snape klesl o několik metrů níž a pak se zase vznesl.

„Jestli chceš. Jindy. Na rozdíl od tvého není vybavené zahřívacími kouzly,“ řekl.

Harry se zazubil. „Jak jsi to poznal?“

„Za prvé nejsi právě teď v bezvědomí někde ve sněhu. A za druhé se Filius několik dní vychloubal tím, jakou práci na něm odvedl,“ protáhl.

Přikývl. „To dává smysl. Jo, je mi na něm docela teplo. Takže... někdy jindy? Až budu mít hábit?“

„Ano.“

„Slibuješ?“ zeptal se potutelně Harry.

„Spratku,“ opáčil Snape.

Harry se usmál a znovu začal pomalu kroužit, zatímco učitel letěl vedle něj.

„Je to nádhera, že? Ten sníh. Netušil jsem, že napadne takhle hustě.“

Snape zabručel. „Netušil jsem, že máte sníh tak rád, pane Pottere.“

„No tak, jsme sami.“

„Harry,“ ustoupil muž s lehkým kývnutím.

„Ani nejde o ten sníh. Prostě... prostě ta vánoční atmosféra,“ pokrčil rameny.

„Aha. Vynechal jsi snídani, že? Než se vrátíme, bude už pozdě.“

Harry pokrčil rameny, zcela bez starostí. „Můžu zajít do kuchyně a vyžebrat si nějaké sušenky.“

„Nebo by ses mohl chovat jako muž ve svém věku a... Co?“ zeptal se Snape kysele.

Harry se totiž začal smát.

„Ty půjdeš se mnou, že? Do kuchyně,“ hádal.

Snape si jen povzdechl, pak se sklonil nad koště a vystřelil vpřed ještě rychleji než předtím.

Harry zalapal po dechu při zjištění, že koště dokáže letět ještě rychleji, a vyrazil za ním.