Kapitola 3.

Harry Potter vstoupil do stanu šampionů a uviděl, že tam už čekají další tři soutěžící. Pozdravil ostatní prostým „dobrý den,“ než se posadil na nejbližší židli a zavřel oči.

Viktor Krum se opíral o jednu z tyčí stanu se zkříženýma rukama. Stejně jako Harry měl Krum rovněž zavřené oči s klidným výrazem ve tváři, jako by meditoval. Jeho ředitel ho do stanu nedoprovázel a mladá famfrpálová hvězda neprojevila velký zájem o rozhovor s nikým jiným. Fleur Delacourová seděla v jednom rohu stanu a hovořila s Madame Maxime, možná probírala nějakou strategii na poslední chvíli. Vypadala o něco bledší než obvykle, ale jinak nejevila žádné známky nervozity.

Cedrik Diggory byl naopak naprosto nervózní. Jeho tvář byla bledá jako duch a přecházel sem a tam po stanu a mumlal si pro sebe.

„Jak můžeš být, tak klidný, Pottere?“ zeptal se Cedrik a obrátil svou pozornost k nejmladšímu šampionovi.

Harry otevřel oči a zvedl obočí.

„Dal jsem si uklidňující lektvar, než jsem sem přišel?“ zeptal se Harry s nezměněným výrazem v obličeji. Cedrik zřejmě jeho příběhu uvěřil a pokračoval v pochodu kolem stanu, teď si mumlal něco o uklidňujícím lektvaru. Harry jen zavrtěl hlavou a znovu zavřel oči, aby se vrátil ke svým uklidňujícím cvičením a soustředil svou magii.

Harry si byl jistý, že Fleur i Krum vědí, o jaký úkol jde, stejně jako v jeho původní časové linii. Jejich chování bylo klidné a jakékoli obavy, které mohli z nadcházejícího úkolu cítit, byly dobře skryté. Každý z nich měl evidentně čas na to, aby si prozkoumal nejlepší způsoby, jak draka neutralizovat, a s pomocí ředitelů by bez problémů předem vypracovali několik strategií.

Diggory zjevně neměl tušení, co se stane. V jeho původní časové ose to byl Harry, kdo varoval Cedrika před draky, ale tentokrát necítil žádnou povinnost a zdálo se, že ani nikdo jiný. Zoufalý vzhled a neúnavné pobíhání staršího Mrzimora byly opravdu dost patetické.

„Hej, Diggory, víš vůbec, co je to za úkol?“ zeptal se Harry tak akorát nahlas, aby ho slyšeli jen šampioni.

Cedrik se na něj zamračil a do jeho výrazu se vkrádal nádech hněvu.

„Pottere, myslíš, že bych ti doopravdy pomohl?“ posmíval se Diggory. Harry v odpovědi pokrčil rameny.

„Ne, děkuji, vím o tom už od té noci, co dorazili,“ odpověděl Harry ledabyle a všiml si téměř úšklebného pohledu, který mu Krum věnoval. Fleur jen zvedla obočí a vrátila se k pozorování svých soupeřů.

Skoro jí Harryho bylo líto – skoro. Možná je mladý, ale pokud si chce hrát s dospělými, bude se muset vypořádat s následky. Možná budou organizátoři turnaje milosrdní a diskvalifikují ho po tom, co měl být jistě mizerný výkon. Musela mu ale uznat trochu uznání; chlapec byl v tom až příliš hluboko, a přesto se zdál klidný a vyrovnaný, na rozdíl od bradavického šampiona, který byl nervózní troska.

„A co přesně jsou zač, Pottere?“ zeptal se Cedrik v ne zrovna nenápadném pokusu získat informace.

„Jestli jsi to opravdu chtěl vědět, možná jsi měl všechny ty spolubydlící nějak využít. Mohli trávit svůj volný čas tím, že ti pomáhají, místo aby mi dělali ze života peklo,“ odsekl Harry a nechal staršího chlapce běsnit vzteky.

Krum se znovu ušklíbl, zatímco Fleur zvedla bradu a podívala se na ně svrchu, jako by si její společnost nikdo nezasloužil.

„Aha, čtyři šampioni jsou tady!“ ozval se ženský hlas od vchodu do stanu. Rita Holoubková, nejvýznamnější reportérka kouzelnické Británie, která se zabývala šířením pomlouvačných slov, se objevila u vchodu do stanu šampionů s fotografem v doprovodu.

„Moji drazí, co si myslíte o úkolu, který je před námi?“ zeptala se s neupřímným úsměvem na tváři, a přitom si Harryho nenápadně prohlížela.

„Jste z toho úkolu nadšení? Dokonce nervózní? V tomto turnaji koneckonců šampioni umírali. Jaký je to pocit vědět, že se k nim můžete za chvilku přidat?“

Když jí nikdo neodpověděl, obrátila plnou pozornost k Harrymu.

„Harry, drahý, jsi připravený přiznat, že jsi vložil své jméno do Ohnivého poháru a požádal o to, abys byl  z úkolu odvolán?“ zeptala se s úsměvem na nejmladšího šampiona, který jí úsměv neopětoval.

„Rito, Rito, Rito…“ namítl tiše a přimhouřil oči. „Nemám tě rád, víš? Myslím, že ti nikdo z nás nemá co říct po těch nesmyslech, co jsi psala od Vážení hůlek. Ze mě nedostaneš ani jednu citaci, ale radši se ujisti, že všechno, co budeš hlásit, bude pravdivé, protože jinak budeme mít mezi sebou problémy.“

Ritin ret se na krátký okamžik zkřivil do úšklebku, ale rychle se jí na tváři objevil samolibý úsměv.

„Můj drahý Harry, s politováním ti musím oznámit, že jako celebrita a šampion jsi veřejně známá osoba a veřejnost má právo znát o tobě pravdu,“ vysvětlila blahosklonným tónem.

Zatímco mluvila, Ritin ostře zelený bleskobrk zuřivě čmáral sem a tam po vznášejícím se svitku pergamenu a nepochybně si vymýšlel další příběh o Harrym. Jen pár týdnů předtím napsala chlípný článek, v němž popisovala, jak spolu s Grangerovou tajně chodili poslední dva roky, ale že se s ním rozešla v noci výběru šampionů, protože cítila, že mu už nemůže věřit. Harry se na brk zlomyslně podíval a v mžiku vytáhl hůlku a svitek spálil na popel.

„Jak se opovažuješ?!“ vykřikla Holoubková, rozzuřená jednáním teenagera. Právě se chystala Harrymu říct, co si myslí, když na ni přesměroval hůlku a jediným švihnutím poslal tu odpornou ženu ven ze stanu. Její fotograf se okamžitě rozběhl za ní.

„Zatracená smrtonoška,“ vyprskl a nevšímal si překvapených výrazů ve tvářích ostatních šampionů. Než kdokoli stačil cokoli říct, přidali se k nim ve stanu Pytloun, Skrk, Brumbál a Karkarov. Pytloun byl tak nadšený, že skoro poskakoval, oblečený ve svém starém famfrpálovém hábitu a s sebou nesl malý pytlík z fialového hedvábí.

„Shromážděte se, prosím,“ řekl veselým hlasem a pokynul šampionům.

„Ten muž je buď sadista, nebo úplný šašek,“ pomyslel si Harry.

Šampioni se shromáždili kolem Pytlouna, když jim začal vysvětlovat úkol.

„V prvním úkolu budete muset prokázat mimořádnou odvahu a dovednosti! Ano, šampioni, dnes se setkáte s hnízdící dračí matkou! Vaším úkolem je sebrat zlaté vejce!“

Cedrik při Pytlounově prohlášení zbledl ještě víc, pokud to vůbec bylo možné, zatímco Krum a Fleur se jen zamračili. Harryho nedostatek reakce neunikl Brumbálovi, což ředitele přimělo přemýšlet, co přesně chlapec ví a co má v plánu.

„Jsou tu čtyři draci – jeden pro každého z vás – a uvnitř tohoto pytle jsou miniaturní verze každého z nich,“ vysvětlil Pytloun.

„Sáhnete do sáčku a vytáhnete miniaturu, která určí, kterému drakovi se postavíte a v jakém pořadí budete úkol plnit. Dámy, mají přednost, prosím,“ pokračoval a podal sáček Fleur.

S odhodlaným výrazem ve tváři sáhla do sáčku a vytáhla miniaturu Velšského zeleného s číslem dva na krku.

„Slečna Delacourová půjde jako druhá a bude čelit  Velšskému zelenému.“

Skrk si něco zapsal do malého sešitu a přikývl. Krum šel jako další a vytáhl Čínského ohniváče s číslem tři a pak si Cedrik vytáhl Švédského krátkonosého draka s nenáviděnou jedničkou. S podivným pocitem déjà vu Harry sáhl do sáčku a vytáhl miniaturního maďarského trnoocasého draka, nejnebezpečnějšího ze čtyř draků.

„Dávejte si na svého draka pozor, pane Pottere. Měli jsme problém sehnat čtvrtého draka během tak krátké doby a tenhle je pořád dost divoký. Doporučuji vám krajní opatrnost,“ varoval Pytloun.

Harry jen přikývl a vrátil se na své místo, ignoroval Brumbálův proslov o statečnosti, přátelství a všem ostatním, o čem stařík mluvil. Netrvalo dlouho a ředitelé škol a organizátoři turnaje opustili stan a nechali šampiony, aby se připravili.

*** *** *** *** ***

O chvíli později uslyšeli magicky zesílený hlas Ludo Pytlouna, jak zdraví publikum a oficiálně zahajuje první úkol Turnaje tří kouzelníků. Z davu se ozvalo slyšitelné zalapání po dechu, když Pytloun oznámil, v čem bude úkol spočívat, a Harry si dokázal představit, jak všichni sázejí na jeho smrt.

Ve stanu šampionů bylo cítit napětí a Cedrik byl tak napjatý, že vypadal, jako by každou chvíli mohl prasknout. Náhlý řev zvenčí jim prozradil, že první drak byl odvlečen do arény, a skutečně, Cedrik byl okamžitě zavolán ze stanu a informován, že na splnění úkolu má třicet minut.

Ostatní šampioni se snažili představit si, co se děje venku, zatímco poslouchali „óóhh“ a „ááhh“ davu, okořeněné Pytlounovým nadšeným komentářem. Konečně, asi po dvaceti pěti minutách, jim radostný řev publika prozradil, že se Cedrikovi podařilo získat zlaté vejce.

Fleur se postavila své výzvě jako další. Vyšla ze stanu se vztyčenou hlavou právě ve chvíli, kdy se k nim Cedrik vrátil a s úlevou se usadil na židli. Její úkol sotva začal, když drak náhle ztichl a o chvíli později se ozval potlesk. Podle Pytlounova komentáře svůj úkol splnila tím, že se jí podařilo uvést draka do jakéhosi transu. Také se jí podařilo vyvolat pár smíchů u publika a ti se později dozvěděli, že spící drak na ni vychrlil oheň, když se kolem něj pokusila proklouznout, aby sebrala vejce, a spálil jí hábit.

Po další krátké přestávce přišla řada na Kruma. Pytloun nadšeně popisoval Krumův agresivní postoj a to, jak okamžitě začal na draka sesílat kletby. Zřejmě alespoň některé z nich našly svůj cíl, protože všichni začali hlasitě fandit Kruvalskému šampionovi. Zdálo se však, že drak ve svém omámení rozšlapal některá z jejích vajec, což by Kruma podle Pytlouna stálo body.

Konečně přišla řada na Harryho. Klidně došel ke klopě stanu a čekal, až ho zavolají.

„Hodně štěstí, chlapče,“ posmívala se Fleur, odhodila si vlasy dozadu a ušklíbla se na něj. Harry přimhouřil oči, ale jinak si jí nevšímal.

„A teď poslední vyzyvatel dne, čtvrtý šampion Turnaje tří kouzelníků, HARRY POTTER!“

Harry vyšel ven dveřmi a dočasně oslepl, než si jeho oči zvykly na venkovní světlo. Z tribun se ze všech stran snášelo bučení. Harry se málem musel smát. Díky němu se všechny čtyři bradavické koleje konečně sjednotily se společným cílem – nenávidět ho.

Harry se při té myšlence ušklíbl a vstoupil do arény, kde uviděl mohutnou trnoocasou dračici ochranitelsky se krčící nad svými vejci, jejíž žluté oči se na něj upíraly, zatímco její špičatý ocas za ní šlehal sem a tam. V hnízdě plném šedivých vajec bylo vidět zlatý záblesk, nepochybně to bylo zlaté vejce, které měl najít.

„Začněte!“ přehlušil Pytlounův hlas jedovaté hlasy publika. Harry vykročil vpřed a seslal na sebe kouzlo Sonorus.

„Zdravím tě, ušlechtilý draku, nechci ti ani tvým mláďatům ublížit,“ zasyčel v hadím jazyce.

Publikum kolektivně zalapalo po dechu nad tím, co slyšelo, a pak ztichlo. Bohužel pro Harryho, drak vůbec nereagoval tak, jak očekával. Místo aby mu klidně odpověděla jako všichni ostatní draci, se kterými mluvil, Trnoocasá dračice Harryho řeč zcela ignorovala a soustředila se na něj, jako by byl kořist.

Harry, který v žádném případě nebyl hlupák, si uvědomil, že s drakem něco není v pořádku, a rozhodl se zahájit plán B. Diskrétně přivolal svůj Kulový blesk a pokusil se s drakem znovu zahájit konverzaci.

„Velká, urozená dračí matko, stejně jako ty, stojím před tebou proti své vůli,“ zasyčel znovu.

Tentokrát dračice zařvala a natáhla krk k Harrymu, čímž vymrštila ohnivý plamen z tlamy přímo na mladého šampiona. Z publika se ozvalo další zalapání po dechu, když drak chrlil svůj oheň, i když někteří radostně zapištěli v domnění, že se jejich sázka na Potterovu smrt brzy vyplatí.

Harry Potter však neměl náladu na spolupráci. Zvedl před sebe mocný štít a proud plamenů do něj bezmocně narazil, než zhasl.

Publikum bylo ohromeno. Pokud věděli, žádný magický štít nebyl dostatečně silný, aby odolal dračímu ohni, a přesto se zdálo, že to Harry dokázal s minimálním úsilím. Zejména Brumbála to, co právě viděl, zaskočilo a zamračil se, když přemýšlel o magii, kterou Harry Potter právě předvedl.

„JÁ S TEBOU MLUVÍM!“ zasyčel Harry hlasitě a začínal se opravdu zlobit.

Bylo to poprvé, co drak neodpověděl na jeho hadí jazyk. Nepočítal Norbertu z jeho prvního ročníku, protože tehdy to bylo ještě mládě. Drak před ním však mládě nebyl. Byla to plnohodnotná dračí matka a ta ho odmítala uznat.

S tou bestií muselo být něco v nepořádku. Harryho vytrhla ze snění dračice, která se náhle napjala v řetězech a s mohutným řevem se osvobodila, mávala koženými křídly a chrlila oheň do vzduchu. Dav křičel strachy a někteří se dokonce rozběhli k východům, přestože tribuny pro diváky byly údajně dobře chráněné.

Drak se na Harryho vrhl, ten se přikrčil, odkulil se z dosahu dračích drápů a schoval se za skalním útvarem. Po několika hlubokých nádeších se Harry rozhlédl kolem skály a seslal kletbu Reducto v hadím jazyce, která dračici zasáhla do hlavy a usekla jí levý roh. Drak se rozzlobil, řval bolestí a rozbíjel svým tělem skály ve snaze dostat se k Harrymu. Jeho skalní úkryt by nevydržel nápor dlouho, takže se musel rozhodnout. Mohl dračici zlikvidovat na místě a odhalit svou skutečnou sílu, nebo mohl zvolit trochu riskantnější přístup a ponechat si své tajemství ještě chvíli pro sebe.

Vycítil poblíž Kulový blesk a rozhodl se. Přivolal si koště, skočil na něj, dokud bylo ještě v pohybu, a vznesl se kolmo do vzduchu. Trnoocasá dračice okamžitě zamávala křídly a následovala ho do nebe, stejně jako oči všech na tribuně, kteří se s úžasem zvedli ze svých míst, když sledovali, jak se Harry pokouší přeletět draka.

Trnoocasá dračice brzy začala být frustrovaná svou neschopností dohnat svou menší kořist a rozhodla se změnit taktiku a pokusit se ji sestřelit ze vzduchu opakovanými výbuchy dračího ohně, kterému se Harry naštěstí vyhnul použitím některých svých oblíbených famfrpálových technik.

Jakmile vyletěl dostatečně vysoko a udělal pořádnou vzdálenost mezi ním a drakem pod sebou, Harry prudce otočil koště opačným směrem a namířil ho přímo směrem k dračici. Zvedl hůlku směrem k dračici a seslal na její hlavu oranžovou kletbu, pak koště zrychlil na maximální rychlost. Jeho plánem bylo předběhnout kouzlo na koštěti a proletět kolem dračice dříve, než ji kletba zasáhne, ale musel improvizovat, když Trnoocasá dračice dokázala sledovat jeho pohyb a otevřela čelisti k útoku.

Harrymu se podařilo koštětem od dračice odvrátit natolik, aby se vyhnul jejím čelistem, ale tím zpomalil natolik, že se mu nepodařilo úplně se vyhnout výbuchu, protože oranžová kletba explodovala v dračí tlamě.

Diváci Turnaje tří kouzelníků byli šokováni a zděšeni pohledem na dračí hlavu a horní část krku, které explodovaly zevnitř. Tělo bestie sebou ve vzduchu jednou trhlo, než se s hlasitým žuchnutím zřítilo na zem.

Co se týče Harryho, ten naštěstí odmanévroval s koštětem dostatečně daleko, aby se vyhnul přímému poškození svým kouzlem, ale síla exploze stačila k tomu, aby ho i s Kulovým bleskem odmrštila opačným směrem. Řítil se vzduchem a převracel se tak prudce, že se od koštěte oddělil.

Publikum bylo příliš šokované na to, aby se pohnulo, když sledovalo, jak se Chlapec-který-přežil řítí k zemi s koštětem mimo dosah. Všichni čekali, až někdo udělá něco, co chlapci pomůže, ale než kdokoli stihl zareagovat, Harryho tělo náhle ztuhlo ve vzduchu, stále asi třicet metrů nad zemí. Z ohromeného publika se ozývaly výkřiky a zalapání po dechu, zatímco se Harry na okamžik vznášel ve vzduchu a pak pomalu začal klesat.

Zavrtěl hlavou, zvedl hůlku a přivolal si zpět koště. Když dorazilo, Harry na něj znovu nasedl a rozhlédl se, aby odhadl reakci davu, který naprosto ztichl. Prohlížel si tváře na tribunách a spatřil směsici šoku, nedůvěry, a dokonce i strachu. Harry si odfrkl. Nenáviděl je. No, možná ne všechny, ale většinu z nich.

Než se otočil zády k tribunám, jeho oči vyhledaly jednu konkrétní osobu, a nakonec se zaměřily na modrookou, blonďatou krásku, o které léta snil a která se na něj s úžasem dívala. Spokojený s její reakcí se ušklíbl a otočil se k porotcům a krotitelům draků, kteří na něj všichni zírali s otevřenými ústy. Harry se na ně zlomyslně podíval a přistál s koštětem tři metry od vajec.

Vydal se pro své vejce, ale zastavil se, protože ho přemohla zvědavost.

Harry zvedl hůlku a zašeptal: „Accio, zlaté vejce,“ ale díky stále aktivnímu kouzlu Sonorus ho všichni slyšeli. K jeho i všech ostatních překvapení vejce zareagovalo na jeho kouzlo a vyletělo vzduchem do Harryho náruče. Na okamžik byl ohromený, pak zasténal, přiložil si ruku k čelu a sjel si s ní po obličeji, zatímco naříkal nad svou hloupostí. Nevěděl, proč ho nenapadlo vejce prostě přivolat dříve, ale kdyby ano, mohl se celému tomuhle zmatku vyhnout.

„KURVA!“ plivl a kopl do země. Díky kouzlu se jeho nadávka zesílila do výkřiku, který slyšelo celé publikum, ale všichni byli příliš ohromení, aby to komentovali nebo jej napomínali. Harry se polekal hlasitostí svého hlasu a zapomněl, že je stále pod vlivem kouzla Sonorus. Zrušil kouzlo, zvedl vejce a vrátil se do stanu.

Z dračí arény se stále neozval ani zvuk a když se Harry vrátil do stanu, musel potlačit smích, když si představil výrazy ve tvářích všech.