Jimmi nám napsal(a):
Je to vzájomné I.
Kapitola dvanásta: Konverzácie 1/2
Vložené: Jimmi - 03.06. 2025
Téma: Je to vzájomné I.
Názov: Je to vzájomné I.
Preklad: iisis
Originálny názov: It's Mutual 1
Autorka: breannatala
Oba kouzelníci seděli v tichu, které muselo trvat snad deset minut. Oba se snažili zjistit, jak začít. Překvapení pro oba bylo, že to byl Harry, kdo začal konverzaci.
"Jak?"
"Co?" zeptal se Snape polekaně.
"Jak? Jak je to možné?" zeptal se Harry. Snape si povzdechl a myšlenkami se vracel do minulosti.
"Lily a já jsme byli vždy přátelé. Bylo to tajemství, samozřejmě, protože byla válka. Ona byla mudlovský dívka a mému otci by se to nelíbilo, byl totiž přívrženec Temného pána," Snape se odmlčel, ale pokračoval, když ho Harry nepřerušoval.
"Nikdy jsem neměl rád nebelvíry obecně. Vždy jsem je nesnášel… nebelvíry. Ale tvá matka byla jiná. Lily Jamese vždy fascinovala. To bylo zřejmé, ale on na ni zkoušel zapůsobit tím, že dělal blbosti a to Lily neměla ráda. Lily a já jsme se stali velkými přáteli, ale to bylo přísně tajeno. Já jsem se vyvaroval problémům s mým otcem a Lily se vyhýbala problémům s jejími nebelvírskými přáteli. Bohužel… jednoho dne nás Sirius našel a samozřejmě to prozradil Jamesovi. James zuřil. To byl důvod, proč James dělal problémy a to vedlo k averzi mezi všemi. Záškodníci přemlouvali Lily k tomu, aby zůstala dál ode mě a já dál od ní.
Ignorovali jsme je do konce sedmého ročníku. Já jsem měl sedmnáct let před zimními prázdninami a během zimních prázdnin jsem přijal temné znamení. Lily si toho všimla předtím, než jsem jí mohl říct, proč jsem to udělal a rozešla se se mnou. Já, samozřejmě, obviňoval ze všeho Záškodníky.
O několik let později jsme na sebe narazili v děravém kotli. Jedna věc následovala druhou. Nakonec jsme se spolu tu noc vyspali. Ona byla pryč, když jsem se vzbudil."
Harry nevěděl, co by řekl na tento příběh, proto teď strnule zíral na Snapea, hluboce zamyšlený . Snape byl ochotný čekat, dokud chlapec nepromluvil. Nakonec tak udělal.
"Tak, to je důvod, proč mě tak nenávidíte?" Snape si povzdechl.
"Není pravda, že tě nenávidím, Harry. Jen to, co představuješ: minulost, kterou nemůžu napravit." Harry se na muže upřeně podíval. Nebyl rád, že ho srovnával s minulostí. Harry se domníval, že by mu Snape nikdy nedal šanci. Harry se strnule postavil.
"Už bych měl jít do postele. Ráno mám setkání se skupinou a potom půjdu do Prasinek," řekl a hned odešel. Oba kouzelníci zapomněli, že Snape měl Harryho doprovázet.
Severus Snape sledoval chlapcův odchod a uvědomil si, že svojí poslední větou udělal chybu. Poslední, co potřeboval bylo, aby si Harry myslel, že ho Snape odmítal. On to nedělal, ale ze způsobu, jakým chlapec reagoval bylo znát, že si to nepochybně myslel.
Několik minut si pohrával s myšlenkou, že by to možná chtěl zkusit.Ale ne, Snape nenáviděl Harryho, protože představoval minulost. A to se nezmění! Teď, Harry nepředstavoval jen to, jak se Snape mýlil, ale také to, co všechno ztratil.
Harryho myšlenky:
Zjevně mi není souzeno mít rodinu. Bylo mi souzeno být sirotkem, i-když mám žijícího rodiče.
Harry potřásl hlavou. Snape s ním zřejmě neměl nic v plánu… Harry věděl, že na tohle musí přestat myslet! Profesor Snape bude opět jen a jen jeho profesor.
Harry se ocitl před portrétem rychleji, než očekával, a tak jen zašeptal Buclaté dámě heslo. Ona, pro jednou, otevřela bez jediného slova a Harry se snažil si, cestou do postele, pročistit mysl a jakmile padl do postele, usnul. Po velmi dlouhé době, okamžitě.
Následující ráno Harry vstával právě včas, aby stihl setkání s Malfoyem a Lexem. Setkat se měli za deset minut deset, a proto se vrhnul k oblečení, rychle se oblékl a aniž by šel na snídani, utíkal do knihovny.
Když v knihovně hledal jeho skupinu, tak mu jeho taška připadala těžká, protože se ještě pořádně neprobudil. Nakonec je našel mezi dvěma regály, které nikdy předtím neviděl.
"Nakonec jste si vybrali místo, kde jsem vás nemohl najít, že?"
"Když jsem to navrhoval, doufal jsem, že nás nenajdeš," prskl Malfoy nazpět.
"Dobře, vypadá to tak, že jsi zřejmě nemínil pracovat, nemám pravdu?" podrážděně poznamenal Harry.
"OK, asi začneme dělat tu esej. Potom se nemusíte bát, že spolu zůstanete moc dlouho," přerušil je Lex.
"Fajn," odsekli Harry i Draco dohromady a Harry se posadil.
"Tak, kde bychom měli začít?" zeptal se Harry.
****
"Nemůžu uvěřit, že máš být ve stejné skupině se dvěma zmijozely. Hlavně s Malfoyem," stěžoval si Ron. Harry se setkal s jeho přáteli v společenské místnosti po dvou hodinách setkání.
"Já vím a není mi to zrovna po chuti. Jde se do Prasinek! Mám na něco chuť. Mám hlad, protože jsem nic nejedl." Hermiona s Ronem se smáli.
"Začínáš být jako Ron!" prohlásila Hermiona zatímco se Harrymu smála.
"Dobře, jdeme!"
K Ronovu zděšení byla jejich první zastávka v knihkupectví. Hermiona hledala, samozřejmě, co by si mohla koupit a rozhlížela se kolem sebe, a Harry si potřeboval koupit učebnice pro jeho hodiny se Snapem.
Nepotřeboval je sice teď, když mu Snape ujasnil, že ho nemá rád, což Harry předpokládal.
Harry rychle popadl knihy, které ještě potřeboval, chvíli se ohlížel kolem sebe, když ale nespatřil žádnou knihu, která by ho zaujala, vydal se do přední části obchodu a zaplatil za knihy. Hermiona byla zahrabaná někde v policích. Potkal Rona, který si prohlížel knihy o famfrpálu.
"Připraven k odchodu?" zeptal se Ron, když si prohlížel Harryho tašku plnou knih.
"Víc než připraven. Ačkoliv, kdo ví, kde je Hermiona?" pokrčil rameny.
"Je támhle, blázen," odpověděl Ron a potřásl nevěřícně hlavou.
"Ona je TVÁ přítelkyně, Rone," odvětil nazpět a pronikavě se podíval na jeho kamaráda. Ron se otočil, když se Harryho oči rozšířily a zíraly na něco za ním. Hermiona nesla hromadu čítající nejméně deset knih.
"Hermiono! Kdy to máš v plánu přečíst? Na to nemáš dostatek volného času!!" Hermiona dala knihy Ronovi a dívala se na opačný pult.
"Říkám, že je blázen!!" povzdechl si.
Harry se celou dobu tiše smál. Ron má pravdu, pomyslel si. Hermiona měla hodně knih.
"Dobře, kam teď?" Hermiona došla až k chlapcům a oslnivě se podívala na Rona. Ron se na ni ostýchavě ušklíbl.
"Famfrpál," řekli oba chlapci najednou. Hermiona obrátila oči v sloup.
"Chci počkat venku. Můžu se podívat, jaké knihy sis koupil, zatímco budete vevnitř?" zeptala se Harryho cestou do obchodu, "Tvůj nákup stál skoro tolik, co můj!"
"To asi proto, že já jsem si je musel koupit. Snape mi to přikázal," obrátil oči v sloup, "dobře," povzdechl si a podal jí jeho tašku.
Hermiona vypadal dokonce ještě nadšeněji, když měla obě tašky s knihami v náručí. Posadila se s jejím nákladem na lavičku v ulici a Harry s Ronem šli do jejich vysněného obchodu.
O patnáct minut později bylo duo ještě vevnitř, proto se Hermiona rozhodla, že je musí dostat ven. Ještě potřebovali něco k jídlu.
Chlapci vevnitř obdivovali nové famfrpálové dresy. Byly zde nové uniformy oficiálního famfrpálového družstva a Harry zvažoval, zda si má koupit nový pár chytačských rukavic, protože ty jeho byly docela opotřebované.
"Ti jsou pro tebe," zašeptal hlas. Harry se otočil od rukavic a rozhlédl se kolem. Opět nikoho neviděl, Harry se otočil zpět. Prostě to ignoruj, řekl si. I přesto, že tak udělal, roztřásl se. Strach. Znovu se otočil a uviděl je.
Smrtijedi. Co dělají v Prasinkách? Pomyslel si dříve, než si vzpomněl na to, co ten hlas říkal. Měl ho snad varovat?
"Jak?"
"Co?" zeptal se Snape polekaně.
"Jak? Jak je to možné?" zeptal se Harry. Snape si povzdechl a myšlenkami se vracel do minulosti.
"Lily a já jsme byli vždy přátelé. Bylo to tajemství, samozřejmě, protože byla válka. Ona byla mudlovský dívka a mému otci by se to nelíbilo, byl totiž přívrženec Temného pána," Snape se odmlčel, ale pokračoval, když ho Harry nepřerušoval.
"Nikdy jsem neměl rád nebelvíry obecně. Vždy jsem je nesnášel… nebelvíry. Ale tvá matka byla jiná. Lily Jamese vždy fascinovala. To bylo zřejmé, ale on na ni zkoušel zapůsobit tím, že dělal blbosti a to Lily neměla ráda. Lily a já jsme se stali velkými přáteli, ale to bylo přísně tajeno. Já jsem se vyvaroval problémům s mým otcem a Lily se vyhýbala problémům s jejími nebelvírskými přáteli. Bohužel… jednoho dne nás Sirius našel a samozřejmě to prozradil Jamesovi. James zuřil. To byl důvod, proč James dělal problémy a to vedlo k averzi mezi všemi. Záškodníci přemlouvali Lily k tomu, aby zůstala dál ode mě a já dál od ní.
Ignorovali jsme je do konce sedmého ročníku. Já jsem měl sedmnáct let před zimními prázdninami a během zimních prázdnin jsem přijal temné znamení. Lily si toho všimla předtím, než jsem jí mohl říct, proč jsem to udělal a rozešla se se mnou. Já, samozřejmě, obviňoval ze všeho Záškodníky.
O několik let později jsme na sebe narazili v děravém kotli. Jedna věc následovala druhou. Nakonec jsme se spolu tu noc vyspali. Ona byla pryč, když jsem se vzbudil."
Harry nevěděl, co by řekl na tento příběh, proto teď strnule zíral na Snapea, hluboce zamyšlený . Snape byl ochotný čekat, dokud chlapec nepromluvil. Nakonec tak udělal.
"Tak, to je důvod, proč mě tak nenávidíte?" Snape si povzdechl.
"Není pravda, že tě nenávidím, Harry. Jen to, co představuješ: minulost, kterou nemůžu napravit." Harry se na muže upřeně podíval. Nebyl rád, že ho srovnával s minulostí. Harry se domníval, že by mu Snape nikdy nedal šanci. Harry se strnule postavil.
"Už bych měl jít do postele. Ráno mám setkání se skupinou a potom půjdu do Prasinek," řekl a hned odešel. Oba kouzelníci zapomněli, že Snape měl Harryho doprovázet.
Severus Snape sledoval chlapcův odchod a uvědomil si, že svojí poslední větou udělal chybu. Poslední, co potřeboval bylo, aby si Harry myslel, že ho Snape odmítal. On to nedělal, ale ze způsobu, jakým chlapec reagoval bylo znát, že si to nepochybně myslel.
Několik minut si pohrával s myšlenkou, že by to možná chtěl zkusit.Ale ne, Snape nenáviděl Harryho, protože představoval minulost. A to se nezmění! Teď, Harry nepředstavoval jen to, jak se Snape mýlil, ale také to, co všechno ztratil.
Harryho myšlenky:
Zjevně mi není souzeno mít rodinu. Bylo mi souzeno být sirotkem, i-když mám žijícího rodiče.
Harry potřásl hlavou. Snape s ním zřejmě neměl nic v plánu… Harry věděl, že na tohle musí přestat myslet! Profesor Snape bude opět jen a jen jeho profesor.
Harry se ocitl před portrétem rychleji, než očekával, a tak jen zašeptal Buclaté dámě heslo. Ona, pro jednou, otevřela bez jediného slova a Harry se snažil si, cestou do postele, pročistit mysl a jakmile padl do postele, usnul. Po velmi dlouhé době, okamžitě.
Následující ráno Harry vstával právě včas, aby stihl setkání s Malfoyem a Lexem. Setkat se měli za deset minut deset, a proto se vrhnul k oblečení, rychle se oblékl a aniž by šel na snídani, utíkal do knihovny.
Když v knihovně hledal jeho skupinu, tak mu jeho taška připadala těžká, protože se ještě pořádně neprobudil. Nakonec je našel mezi dvěma regály, které nikdy předtím neviděl.
"Nakonec jste si vybrali místo, kde jsem vás nemohl najít, že?"
"Když jsem to navrhoval, doufal jsem, že nás nenajdeš," prskl Malfoy nazpět.
"Dobře, vypadá to tak, že jsi zřejmě nemínil pracovat, nemám pravdu?" podrážděně poznamenal Harry.
"OK, asi začneme dělat tu esej. Potom se nemusíte bát, že spolu zůstanete moc dlouho," přerušil je Lex.
"Fajn," odsekli Harry i Draco dohromady a Harry se posadil.
"Tak, kde bychom měli začít?" zeptal se Harry.
****
"Nemůžu uvěřit, že máš být ve stejné skupině se dvěma zmijozely. Hlavně s Malfoyem," stěžoval si Ron. Harry se setkal s jeho přáteli v společenské místnosti po dvou hodinách setkání.
"Já vím a není mi to zrovna po chuti. Jde se do Prasinek! Mám na něco chuť. Mám hlad, protože jsem nic nejedl." Hermiona s Ronem se smáli.
"Začínáš být jako Ron!" prohlásila Hermiona zatímco se Harrymu smála.
"Dobře, jdeme!"
K Ronovu zděšení byla jejich první zastávka v knihkupectví. Hermiona hledala, samozřejmě, co by si mohla koupit a rozhlížela se kolem sebe, a Harry si potřeboval koupit učebnice pro jeho hodiny se Snapem.
Nepotřeboval je sice teď, když mu Snape ujasnil, že ho nemá rád, což Harry předpokládal.
Harry rychle popadl knihy, které ještě potřeboval, chvíli se ohlížel kolem sebe, když ale nespatřil žádnou knihu, která by ho zaujala, vydal se do přední části obchodu a zaplatil za knihy. Hermiona byla zahrabaná někde v policích. Potkal Rona, který si prohlížel knihy o famfrpálu.
"Připraven k odchodu?" zeptal se Ron, když si prohlížel Harryho tašku plnou knih.
"Víc než připraven. Ačkoliv, kdo ví, kde je Hermiona?" pokrčil rameny.
"Je támhle, blázen," odpověděl Ron a potřásl nevěřícně hlavou.
"Ona je TVÁ přítelkyně, Rone," odvětil nazpět a pronikavě se podíval na jeho kamaráda. Ron se otočil, když se Harryho oči rozšířily a zíraly na něco za ním. Hermiona nesla hromadu čítající nejméně deset knih.
"Hermiono! Kdy to máš v plánu přečíst? Na to nemáš dostatek volného času!!" Hermiona dala knihy Ronovi a dívala se na opačný pult.
"Říkám, že je blázen!!" povzdechl si.
Harry se celou dobu tiše smál. Ron má pravdu, pomyslel si. Hermiona měla hodně knih.
"Dobře, kam teď?" Hermiona došla až k chlapcům a oslnivě se podívala na Rona. Ron se na ni ostýchavě ušklíbl.
"Famfrpál," řekli oba chlapci najednou. Hermiona obrátila oči v sloup.
"Chci počkat venku. Můžu se podívat, jaké knihy sis koupil, zatímco budete vevnitř?" zeptala se Harryho cestou do obchodu, "Tvůj nákup stál skoro tolik, co můj!"
"To asi proto, že já jsem si je musel koupit. Snape mi to přikázal," obrátil oči v sloup, "dobře," povzdechl si a podal jí jeho tašku.
Hermiona vypadal dokonce ještě nadšeněji, když měla obě tašky s knihami v náručí. Posadila se s jejím nákladem na lavičku v ulici a Harry s Ronem šli do jejich vysněného obchodu.
O patnáct minut později bylo duo ještě vevnitř, proto se Hermiona rozhodla, že je musí dostat ven. Ještě potřebovali něco k jídlu.
Chlapci vevnitř obdivovali nové famfrpálové dresy. Byly zde nové uniformy oficiálního famfrpálového družstva a Harry zvažoval, zda si má koupit nový pár chytačských rukavic, protože ty jeho byly docela opotřebované.
"Ti jsou pro tebe," zašeptal hlas. Harry se otočil od rukavic a rozhlédl se kolem. Opět nikoho neviděl, Harry se otočil zpět. Prostě to ignoruj, řekl si. I přesto, že tak udělal, roztřásl se. Strach. Znovu se otočil a uviděl je.
Smrtijedi. Co dělají v Prasinkách? Pomyslel si dříve, než si vzpomněl na to, co ten hlas říkal. Měl ho snad varovat?
