Hermiona si vybalovala knihy a přemýšlela o tom, co se v jejím pokoji právě událo. Vážně se muckala s Dracem 'skákající fretkou' Malfoyem? Pravda, byl nádherný a nebyl to ten samý vůl, se kterým chodila do školy, ale co to do ní vjelo? Možná za to mohly všechny ty řeči o svatbě a nějaké splašené hormony, jež nad ní převzaly kontrolu. Ano, to musí být ono. Přísahala si, že se to už nebude opakovat. V žádném případě ji nesmí přitahovat Draco Malfoy, a s tímto řešením svého problému pokračovala ve vybalování. Jakmile byla hotová, oblékla si tepláky a tílko, lehla si na postel a začetla se do knihy. Musela u toho usnout, poněvadž ji vzbudil Draco, jenž jí šeptal do ucha, aby vstala.

„Ahoj, Šípková Růženko. Vrať se mezi nás, je čas na večeři,“ řekl jí tiše.

„Kolik je hodin?“ zeptala se, zatímco se protáhla a odložila knihu stranou.

„Sedm. Teď pojď a obleč se, už tak jdeme pozdě na večeři s mými rodiči,“ řekl jí Draco, vstal a přešel k její skříni, ze které pro ni vytáhl šedé kalhoty a růžovou hedvábnou halenku. „Tak, tohle si vezmi na sebe a udělej něco s těmi vlasy, ano?“ řekl a hodil po ní zmíněné oblečení. Hermiona vešla do přilehlé koupelny, oblékla se, vlasy si vyčesala do vysokého culíku a upravila make-up. Když vyšla ven, spatřila Draca ležet na své posteli. Oblečen byl do černých kalhot a tmavě modré košile na knoflíky, díky níž měly jeho oči víc barvu křišťálu než rtuti. Slušelo mu to, jak tam tak uvolněně ležel. Hermiona si za takové myšlenky vrazila v duchu facku.

„Malfoyi, nechtěl bys slézt z mé postele?“ zeptala se ho, popadla černé boty na podpatku, jež měla na sobě již dříve, a obula si je.

„Jen jsem vzpomínal na to, co se tu odpoledne stalo,“ řekl Draco a přejel rukama po saténové přikrývce.

„Ano, no, uchovej si to v paměti, protože se to nebude opakovat,“ řekla mu. „Tak, chystáš se mi ukázat, kde máme tu večeři? Jsem si jistá, že se tu nikdy nevyznám,“ zeptala se a otevřela dveře. Draco si dlouze povzdechl, vstal z postele a vyrazil chodbou pryč. Hermiona ho následovala a snažila se zapamatovat, kudy jdou. Když dorazili do neformální jídelny, Hermionu znovu udivilo, jak nádherné sídlo Malfoyových je. Podlaha místnosti byla z mramoru, okna hleděla do zahrady a zdi byly natřeny krémovou barvou, zatímco strop byl vymalován v barokním stylu kombinací krémové s tmavě hnědou. Stůl, k němuž by se bez problémů vešlo deset lidí, byl vyroben z tmavého lesklého dřeva a stejně tak i odpovídající židle s vysokými opěradly. Přímo nad prostředkem stolu visel ze stropu litinový lustr. Jestli tohle měla být neformální jídelna, Hermiona se děsila, jak bude vypadat ta formální.

„Ah, tady jste, vy dva,“ řekla Narcissa a vstala, aby Hermionu objala. „Jak se ti líbí tvůj pokoj, drahá?“

„Oh, je prostě úžasný, mockrát vám děkuji. Opravdu jste až příliš velkorysá,“ řekla Hermiona a posadila se na protější židli, kterou pro ni Draco odsunul. Narcissa seděla napravo od Luciuse, jenž byl usazen v čele stolu, Draco po jeho levici.

„Žádný problém, drahá, a zůstane tvým pokojem i po svatbě,“ řekla Narcissa a znovu se posadila.

„Nebudeme mít s Dracem po svatbě společný pokoj?“ zeptala se Hermiona poněkud zmatená, proč když bude vdaná, bude mít stále svůj oddělený pokoj. Opravdu ještě žili v 18. století?

„Samozřejmě, že budete, má drahá, ale my dámy vždy potřebujeme nějaké místo, kam bychom mohly utéct od našich mužů. Až do dnešních dnů stále používám ten svůj, když má Lucius záchvat vzteku,“ řekla, čemuž se Hermiona zachichotala. Lucius vrhl na Narcissu zlostný pohled.

„Jestli už jsi skončila, ženo, rád bych si teď snědl večeři,“ řekl Lucius a naznačil domácímu skřítkovi, jenž stál v koutě, aby přinesl jídlo. Talíře s jídlem se před nimi objevily stejně jako v Bradavicích. Hermionin talíř byl plný nakrájené šunky, chřestu a zeleninového salátu s balzamikovým dresinkem a plátky hrušek. Kromě Narcissina hovoru o svatbě jedli v relativní tichosti. Po jídle se podával dezert – čokoládové lanýže a sladká káva. Draco brzy omluvil sebe i Hermionu, aby ji mohl odvést do klubu, poněvadž musela dnes večer vystupovat.

Draco seděl v hledišti a čekal na Hermionino číslo, když k němu přišel Blaise s Ginny.

„Čau, kámo, jak to jde?“ zeptal se Blaise.

„Co tu vy dva děláte?“ zeptal se Draco s náznakem paniky. Blaise mohl vědět, že tu Hermiona pracuje, ale Ginny ne, a kdyby to někomu řekla, zničila by tím všechno.

„Přišli jsme se podívat na představení. Ačkoliv bych se mohl ptát, co tu děláš ty, když máš teď doma nádhernou snoubenku,“ zeptal se Blaise a mrkl na něj.

„Ano, no, já…“ zakoktal se Draco.

„Neboj, vím, že tu Hermiona pracuje. Řekla mi to,“ oznámila Ginny, posadila se a otočila se k pódiu. Blaise následoval jejího příkladu. Opona nad jevištěm se zvedla a Hermiona ležela na pianu, oblečená jen v perlovém spodním prádle. Vlasy měla krátké, kudrnaté a blonďaté a Draco si nebyl jist, zda ten účes miluje, nebo nesnáší.

 

Do chlapa, který nespěchá, šla bych hned,

Jsem rychlá holka, co ráda má pomalé,
Nemusím rychlou jízdu, chci vidět chlapa přicházet pomalu,

Byla bych spokojená, uchvácená, kdybych znala chlapa, který nespěchá.

 

Hermiona se na pianu posadila, odzátkovala lahev šampaňského a nalila ho do sklenice s třešní. Třešeň vzápětí vytáhla, chvíli ji cucala a stopku odhodila. Poté sklouzla z piana a posadila se na konec lavičky pro pianistu.

 

Rychlou aférku já vždy odmítám,

Na žádného spěchálka bych se ani neusmála,

Šla bych do jakéhokoliv zpěváka, jenž by se uráčil chvíli zůstat,

Jaká by to byla ukolébavka, kdybych měla chlapa, který nespěchá.

 

Vstala a přešla po pódiu k ostatním tanečníkům s velkými vějíři v rukou. Když se otočila zády k publiku, strhli jí vrchní díl kostýmu a ona popadla jeden z vějířů, aby si zakryla předek těla.

 

Do chlapa, který nespěchá, šla bych hned,

Rychlá práce zkazí opravdu i dotek mistra,

Nemám ráda velká pozdvižení, jsem démon pomalejších pohybů,

Proč bych měla popírat, že bych umřela, jen abych znala chlapa, který nespěchá.

 

Pak přišla i o spodní díl, a tak popadla další vějíř, aby si zakryla i zadní část těla.

 

Není zábavné něco dělat,

Jestli jste pospíchali, když jste se snažili uspět,

Všimnu si amatéra, ocením znalce v oboru,

Kdo by se kvalifikoval, bez alibi, na chlapa, který nespěchá.

 

Hermiona odtancovala s oběma vějíři z pódia a dav tleskal. Draco si na druhou stranu přál, aby si oblékl větší kalhoty. Ona bude jeho konec a on to věděl.

Když se zase oblékla, vyšla ven, aby se setkala s Ginny, kterou sem dnes večer pozvala. Napsala jí dopis ten večer po ministerské benefici, vysvětlila jí, kde pracuje, a Ginny se nemohla dočkat, až ji uvidí vystupovat. Kromě toho přísahala, že bude vše držet v tajnosti, a Hermioně se ulevilo, že se mohla své nejlepší kamarádce se vším svěřit.

„Miono, byla jsi prostě úžasná. To bylo tak rozkošné číslo,“ řekla Ginny a zvedla se, aby Hermionu objala.

„Ano, bylo to impozantní číslo, ale blond barva ti nesluší,“ komentoval Blaise a Draco souhlasil; měl raději její kaštanové kadeře.

„Díky, kluci, byla to legrace. Jsem tak ráda, že jste mohli přijít,“ řekla Hermiona a objednala si martini.

Seděli a povídali si o dnech strávených ve škole a o tom, co se od té doby událo v jejich životech. Po chvíli se všichni rozloučili a Draco vzal velmi opilou Hermionu domů. Položil ji na postel, sundal jí boty a začal ji přikrývat. V ten moment získala – byť jen slabý – pojem o tom, co se kolem ní děje.

„Proč si ze mne nesundal i to oblečení?“ zamumlala.

„Protože jsem nechtěl, abys mne zase štípla za to, že tě svlékám,“ řekl Draco se smíchem, sedl si na postel a odhrnul jí vlasy z čela. Hermiona se převrátila tak, že ležela na zádech, a začala si rozepínat halenku, čímž odhalila svou světle růžovou podprsenku, jež dokonale obepínala její ňadra. Draco rychle odvrátil zrak, poněvadž věděl, že kdyby se dál díval na její perfektní tělo, ztratil by kontrolu.

„Sundáš mi kalhoty, prosím?“ zeptala se ho Hermiona, odhodila halenku na zem a zmíněné kalhoty si rozepla. Draco přešel ke konci postele, kalhoty z ní stáhl a odhodil je vedle její halenky. Hermiona si poté vlezla pod přikrývky, za což byl Draco nesmírně vděčný.

„Dobrou noc, Hermiono,“ řekl a naklonil se, aby jí dal pusu na tvář.

„Dobrou noc, Draco,“ zamumlala před tím, než usnula.