Hermiona se začala topit v Harryho blábolení. Křičel na ni – oh, jak dlouho už? - ztratila pojem o čase. Ale Draco ji celou dobu držel za ruku a dodával jí sílu, zatímco na ni její nejlepší kamarád řval.

„Hermiono, posloucháš vůbec něco z toho, co ti říkám? Co se stalo s tvým rozhodnutím, že toho všeho necháš?“ zeptal se Harry.

„Ano, poslouchám a chtěla bych tě požádat, aby ses ztišil. Jak bys mohl vědět, co všechno se v mém životě stalo, když jsi mne kvůli mým rozhodnutím po válce prakticky vydědil? Na rozdíl od tebe mne Draco kvůli mým rozhodnutím ani jednou nesoudil,“ řekla Hermiona Harrymu a byla to pravda. Draco ji nesoudil vůbec. Ani kvůli rozhodnutí vzdát se magie, ani kvůli práci. Hermiona si toho až dosud nevšimla.

„Fajn, jestli si chceš zničit život, tak prosím. Co se mně týče, nejsi o nic lepší než smrtijed.“ Za to mu Hermiona vlepila facku. Jak se jí opovažuje přirovnávat k smrtijedovi?

„A ty pro mě nejsi nic,“ řekla mu Hermiona a zadržovala slzy, když odcházela ze sálu na nějaké více soukromé místo, kde by se mohla dát dohromady.

Ani ne po chvíli, co našla to pravé místo, se objevil Draco a objal ji.

„On to tak nemyslel. Jen byl z toho všeho šokovaný. Nedělej si s tím, co řekl, starosti; není to pravda,“ řekl Draco, aby ji uklidnil.

„Je to pravda, zradila jsem ho. Jsem strašný člověk. Lžu těm, které miluji, o tom, že miluji ty, které ve skutečnosti nemiluji,“ řekla mu Hermiona.

„Jsi úžasná žena, Hermiono, a nikdo ti nesmí říkat něco jiného. Dokonce ani ty ne. Rozumíš mi?“ řekl a díval se do těch hnědých očí, jež kdysi žhnuly ohněm, avšak nyní byly pohaslé a bez života.

„Potřebuji drink,“ bylo vše, co mu Hermiona řekla. Upravila se, odešla k baru a počala zapíjet svá trápení. Co se stalo s jejím životem? Slíbila, že bude čarodějkou, jež změní kouzelnický svět.

Zhruba po její páté sklence k ní znovu přišel Draco. „Dobře, myslím, že už jsi toho měla dost,“ řekl a odsunul skleničku z jejího dosahu.

„Co chceš, Malfoyi?“ řekla otráveně.

„Chci, aby sis se mnou šla zatančit,“ řekl, vzal ji za ruku a odvedl ji na taneční parket. Dovolila mu, aby ji odvlekl pryč a přitáhl si jí do náruče.

„Vedla sis dnes skvěle,“ zašeptal jí do ucha. Ona si jen opřela hlavu o jeho rameno, zatímco se dál pohybovali po parketu.

„Myslím, že nám tvůj otec nevěří. On si to prošetří, co?“ zeptala se Hermiona.

„Ano, prošetří, ale nedělej si starosti. Zjistí, že jsi byla od války v Africe, a že jsi mne přijala týden potom, co jsem se před pár měsíci rozloučil. Přijela jsi domů, když jsem ti řekl, že chci, aby ses stala mou ženou, a poté, co jsem to definitivně ukončil s Pansy jsi souhlasila, že si mne vezmeš. To je vše, co potřebuje vědět a také vše, co se dozví; o to jsem se postaral,“ řekl jí Draco. Tančili ještě chvíli, dokud Hermiona slabě nezívla.

„Chtěla bys jít domů?“ zeptal se Draco. Přikývla, a tak se oba rozloučili a Draco odvedl Hermionu domů.

„Dal by sis něco k pití?“ zeptala se Hermiona Draca, vytáhla lahev vína a nalila si sklenku.

„Ne, díky, a myslím, že ty bys taky neměla pít. Už jsi měla dost.“

„A já si myslím, že by sis měl hledět svého,“ řekla Hermiona, vzala lahev sebou, sedla si na gauč a položila nohy na druhý konec. Draco si přisedl, zvedl jí nohy a položil si je na klín. Sundal jí boty a začal masírovat její chodidla.

„Mmm, to je skvělý pocit,“ řekla Hermiona a opřela si hlavu. Poté začal Draco masírovat její hebké kotníky a vyhrnul jí šaty až ke kolenům.

„Baví tě tancovat v klubu?“ zeptal se, zatímco jí přejížděl prsty po noze, čímž jí způsobil husí kůži.

„Ano, baví. Můžu se uvolnit, zapomenout na své problémy a prostě se ztratit v hudbě. Je to skvělý způsob, jak se zbavit frustrace,“ řekla mu Hermiona.

„A je to něco, co chceš dělat?“

„Prozatím. Nechci, aby se z toho stal můj život, ale teď mi to tak vyhovuje. Co chceš dělat se svým životem ty, Draco?“

„Chci pomáhat ostatním. Vím, že to nezní jako já, ale po válce – poté, co jsem viděl, že se stalo, a co jsem dovolil, aby se stalo – jsem se změnil a chci to odčinit. Chápu, proč jsi měla pomáhání ostatním tak ráda,“ řekl jí. Hermiona Draca chvíli studovala, zatímco on pokračoval v masírování jejích chodidel a nohou.

„Proč mě?“ zeptala se Hermiona. Sundala nohy z gauče, přisunula se blíž k němu a hleděla mu zpříma do očí.

„Co?“ zeptal se a pohled opětoval.

„Proč sis vybral mě jako svou falešnou snoubenku, proč ne nějakou čistokrevnou běhnu, se kterou jsi chodil do školy? Proč sis rovnou nevzal Pansy?“ zeptala se Hermiona, zvědavá, jaká bude odpověď.

„Protože jsem si již před delší dobou uvědomil, že mě baví se s tebou hádat. Nutíš mě být ve střehu a nejsi jako ostatní holky, co mi podlézají nebo předstírají, že mne mají rády jen kvůli mým penězům. Sakra, vždyť ty sotva předstíráš, že mě máš vůbec ráda a já si myslel, že když tě o to požádám, získám tak šanci tě lépe poznat a spravit mosty, jež byly tak dlouho spálené. Uvědomil jsem si, že jsem se k tobě choval, jak jsem se choval jen proto, že jsem tak byl vychován a očekávalo se to ode mne. Ne proto, jaký jsem ve skutečnosti byl jako člověk. Posledních pár let jsem se to opravdu snažil zjistit, a i když se zdá, že jsem pořád totální blbec, tak ve skutečnosti nejsem. Mám tě rád jako člověka, Hermiono. Udělala jsi tolik dobrého, vzdala se tolika věcí a stejně – tady jsi a vytváříš si vlastní život. I když se můžeš chovat, jakože ti na ničem nezáleží, vím, že v hloubi duše záleží, a proto jsi se rozhodla mi pomoct,“ vysvětlil jí Draco. Před tím se nikdy nikomu takto neotevřel, ale s ní to bylo tak jednoduché.

„No, a co chceš o mně vědět?“ zeptala se ho Hermiona.

„Všechno. Od obyčejností, jako jaká je tvá oblíbená barva, až po tvou rodinu a nejhlubší touhy,“ řekl.

„V tom případě navrhuji, abychom si zahráli 21 otázek,“ řekla Hermiona s potutelným úsměvem.