Když se Hermiona probudila, první, co udělala bylo, že se osprchovala, a začala se připravovat na setkání s Dracem. Vzhledem k tomu, že již byl konec září, začínalo být chladněji, zvolila proto lehký černý svetr a úzké džíny. Své vlny nechala rozpuštěné a na obličej si nanesla lehký make-up, když si dnes bude zkoušet šaty, tak alespoň může vypadat hezky. Vzala svou peněženku a vydala se ke klubu, kde už stál Draco ležérně opřený o jednu ze stěn a tvářil se, jako by mu to vše patřilo.

Měl na sobě tmavé jeany a tmavě modrou košili. Hermiona musela uznat, že i když ho nenáviděla, byl nádherný.

„Sluší ti to, Grangerová. Tvé vlasy vypadají krásně, když je máš takto upravené. Je to mnohem lepší než ta chlupatá koule, co jsi měla ve škole.“ okomentoval ji Malfoy a odsunul se od stěny.

„Dobře Malfoy, vyjasněme si něco. Nechci toto udělat, takže čím míň spolu budeme mluvit, tím líp. Dokud nebudeme na veřejnosti a nemusíme předstírat, že se máme rádi, tak na mě nemluv, neptej se mě na můj život a nezmiňuj školu, jasný?“ řekla mu Hermiona.

„A proč se nezkusíme poznat, Grangerová? Nejsem ten kluk, který s tebou chodil do školy, mohl bych tě překvapit.“ řekl Draco, načež si Hermiona odfrkla.

„Sotva. Jednou had navždy had.“ řekla mu.

„Jak chceš. Můžeme?“ řekl a nabídl svou paži.

„Kam přesně, že to jdeme?“ zeptala se a podívala se na něj.

„Na místo, které znám a kde vím, že budou mít co potřebujeme. Neřekla ti Cherry, že ti koupím všechny šaty a doplňky?“ zeptal se jí.
„Řekla. A jak se tam dostaneme?“
„Přemístíme se, samozřejmě. Teď, kdybys byla tak laskavá a chytla se mě, abychom mohli vyrazit. Čím dřív to vyřídíme, tím dřív ode mě budeš pryč.“ řekl ji s lehkým úsměvem. Hermiona se zamračila a chytila se jeho ruky. Vůbec se netěšila, protože si uvědomila, že bude hozena zpět do kouzelnického světa, a tento fakt se jí protivil.

Hermiona stála před obchodem, kterého si v Příčné ulici předtím nikdy nevšimla. Draco pro ni otevřel dveře a ona byla naprosto ohromená šaty, které viděla. Všechny byly nádherné a vypadaly draze. V tu chvíli se k nim přiřítila majitelka obchodu a začala mluvit s Dracem, zatímco se Hermiona rozhlížela kolem.

„Kam tě to vůbec budu doprovázet?“ zeptala se a otočila se k Dracovi, když již nemluvil s majitelkou.

„No, bude tu charitativní akce v nemocnici, večeře na ministerstvu spojená s charitativní akcí, opera, večera v sídle a maškarní bál. Teď, vzhledem k tomu, že mám poslední slovo, co se týče všech dnešních nákupů, tak tě chci vidět ve všech šatech, budeš potřebovat troje dlouhé a dvoje krátké. Penelopa už nejspíš všechny dala támhle a pokud nebudou hned na poprvé dokonalé uvěřím tomu, že už stárne.“ řekl Draco a ukázal směrem ke kabince.

 „Tím myslíš, že sem chodíš často?“ zeptala se ho Hermiona.

„Žádný osobní rozhovor pamatuješ, Grangerová? Tvoje pravidla, ne má.“ řekl Draco a přidal několikrát „tsk“. Hermiona na něj jen protočila oči a vešla do kabinky. Majitelka obchodu již připravila veškeré šaty i boty, aby si je mohla vyzkoušet. Hermiona si prohlédla všechny šaty a jako první si vybrala dlouhé saténové šaty, nejen protože se ji líbily, ale i proto, že byli červené, což bude Draco nenávidět. Šaty byly dlouhé a splývavé s nízkým V výstřihem a těsné v pase, takže krásně vykreslovali její štíhlé boky. Když se oblékla, nasadila si ještě vysoké červené podpatky, které měly na špičce velký šperk. V těch šatech vypadala jako svůdnice, a to se ji moc líbilo. Vykročila ven z kabinky a Dracovi málem vypadly oči z důlků. Ano, rozhodně se mu červená začínala hodně líbit. S jemnými tmavými vlasy a zlatavým odstínem pokožky vypadala jako samotná Afrodita. *

„Tak?“ zeptala se ho Hermiona a otočila se, aby mohl vidět celé šaty.

„Ano, líbí se mi. Budou perfektní pro charitativní akci na ministerstvu. Červená ti sluší, Grangerová. Zkus si další.“ řekl ji a Hermiona se s protočením očí vrátila do kabinky. Vybrala si kratší roztomilé modré šaty a oblékla si je. Tyto sahaly nad její kolena a měli A-čkový výstřih s řemínky, které byly různorodě překřížené přes její hrudník. Byly velmi těsné a nutily ji cítit všechny své záhyby víc než normálně, ale to v dobrém slova smyslu. Podpatky k těmto šatům, byly třpytivé a u prstů otevřené. Věřila, že v těchto šatech se bude bavit.

„Rozhodně ano.“ rozhodl Draco, hned jak ji uviděl.
„A nejsou ty boty k tomu moc… prostitutkovské ?“ zeptala se. Ty boty byly nádherné, ale vypadaly spíš jako ty, co nosila v práci.

„Vůbec ne, myslím, že víc poukazují na to, jak jsi mladá. Copak si myslíš, že bych chtěl být vidět před tiskem a společností s někým, kdo vypadá jako obyčejná prostitutka? To sotva. Toto si musíš vzít na charitu do nemocnice,“ řekl jí.

„Budu si moci vybrat kam si, které šaty obléknu?“ zeptala se otrávená Hermiona, nejen že on rozhodoval, jestli ty šaty vzít i ne, on snad bude rozhodovat i tom, kdy je smí nosit.

„Ne. Mohla by sis teď zkusit další, prosím?“ řekl Draco a hnal ji zpět do kabinky. Další, které si zkusila byli jednorukávové černé dlouhé šaty po jejichž stranách byly šperky. Látka byla na jedné straně od ramene po bok povolnější, nasadila si k nim stříbrné střevíce, které byli opět zdobené šperky. Bylo to jednoduché a elegantní. Hermiona vyšla ven a obdržela přikývnutí od Draca. Otočila se zpět do kabinky, aby si vyzkoušela poslední šaty.

Draco seděl pohodlně a užíval si, jak si zkouší jednotlivé šaty. Užíval si možnost vše v klidu pozorovat. Ale nyní když vyšla chtěl z ní ty šaty strhat a vzít si ji přímo tady. V červené možná vypadala jako bohyně, ale v zelené by přinutila všechny bohyně světa svíjet se žárlivostí nad její nádherou. Měla oblečené smaragdově zelené sametové šaty s jedním rukávem, které sahali po její kolena.

Ona v zelené bude jeho konec a on se jen modlil za to, aby ji v jeho přítomnosti moc často nenosila. Vypadala nádherně. Byl tak zastižený její nádherou, že musela Hermiona lusknout prsty před jeho obličejem, aby získala jeho pozornost.

„Malfoy. Zavři. Tu. Svou. Pusu!“ řekla pomalu a vyslovovala každé slovo důrazně jakoby mluvila s dítětem.

„Já slyším dobře Grangerová, nemusíš se mnou mluvit jako s malým děckem. Tyto si vezmeš na večeři v sídle, všichni budou milovat nebelvírku v zelené.“ řekl s úšklebkem.

„Dobře. Ale to byli poslední šaty v kabině, co ty na bál?“ zeptala se Hermiona, načež Draco kývl na Penelopu, aby přinesla poslední šaty v obrovské krabici, což Hermionu přinutilo přemýšlet nad tím, proč byly ty šaty tak speciální, že je měli až v zadní části obchodu.

„Mám je. Jsou jediné svého druhu a budou pro ni perfektní. To Vám slibuji.“ Draco přikývl a Penelopa naznačila Hermioně, aby ji následovala do kabinky. O patnáct minut později Hermiona vyšla ven a Dracovo srdce začalo bít jako o závod. Nemohl dýchat a téměř se na ni ani nedokázal podívat tím, jak nádherně v těch šatech vypadala. To byla chvíle, kdy si Draco uvědomil, že má problém. Měla na sobě šaty bez rukávů či ramínek, které sahaly až po její kotníky. Byly bílé a jejich vrch tvořil těsný korzet. Spodní část šatů byla téměř síťovaná a snášela se od korzetu k jejím kotníkům, měla k nim bílé rukavice, které sahaly k jejím loktům. Draco si představil, že přesně takto vypadají princezny z pohádek.

„Vypadáš ...“ začal Draco.

„Je to moc, že? Vypadá to spíš jako svatební šaty než noční róba.“ řekla Hermiona a cítila se rozpačitě. Nedokázala si zařadit tento Dracův pohled.

„Ne, jsou perfektní.“ řekl, stoupl si a za chvíli se objevil přímo za ní v zrcadle, do kterého se dívala. „Vypadáš v nich nádherně. Moc ti sluší.“ řekl a odhrnul ji vlasy z ramen a dotkl se tak její pokožky čím ji po zádech přejel mráz. „Vezmeme si je všechny a prosím nachystejte ke všem kromě těchto i šperky. Tyto poslední vyberu sám. Všechno mi jednoduše připište na účet.“ řekl Draco Penelopě, která odvedla Hermionu zpět do kabinky, aby ji pomohla z šatů. Když byla Hermiona zpět, řekl ji Draco, ať se k němu posadí, zatímco Penelopa zabalí všechny šaty. „Je tu ještě poslední věc, Grangerová.“ řekl Draco a vytáhl malou krabičku z kapsy. Hermiona se podívala na něj pak na krabičku a zpět na něj.

„Toto je nějaký druh vtipu? Nebo tak něco?“ zeptala se ho Hermiona.

„Vůbec ne. Má se to tak že potřebuji, aby si média a ostatní mysleli, že jsem zasnoubený s krásnou, váženou dámou a kdo je více vážený než válečná hrdinka a nejchytřejší čarodějka naší doby?“ Draco otevřel krabičku a ukázal tak pětikarátový smaragd zasazený ve stříbře, kolem kterého byli vyskládané diamanty na celém prstenu pote seděl další smaragd a diamant. Bylo to jistě nádherný prsten, ale na Hermiono toho bylo příliš.

„To nemůžu nosit. Jsi blázen? Měla jsem pádný důvod proč odejít z kouzelnického světa a nechci jít zpět a být na předních stranách Denního věštce. A nezapomněl jsi náhodou, čím se teď živím? Co když mě někdo z reportérů bude sledovat? Jak to potom bude vypadat?“ chvástala se Hermiona.

 „Grangerová, uklidni se. Je to jen pár společenských události a potom se můžeš vrátit ke svému starému životu. Potřebuju to Grangerová a ty jsi souhlasila.“ připomenul ji Draco.

„Ano. Být tvá společnice. Ne předstírat, že jsem do tebe zamilovaná. Sotva se můžeme snést, Malfoy. Co si myslíš, že ten fakt najednou změnilo?“ zeptala se ho Hermiona.

„Fakt, že jsme oba dospěli, doufám. Podívej, média očekávala, že oznámím své zasnoubení na ministerské charitativní akci příští týden, ale já a Pansy jsme se rozešli a pokud se tam neukážu se snoubenkou, tak o všechno přijdu. Můj otec mi vyhrožuje, že mi vše vezme, protože touto dobou jsem, podle něj, již dávno měl být ženatý a věří tomu, že pokud mi vše vezme, tak mě to motivuje v tom chtít se usadit.“ vysvětlil Draco.

„Oh, ty chudáčku, ztratil by si všechny své penízky.“ posmívala se Hermiona.

„Ty tomu nerozumíš Grangerová, pokud mi všechno vezme, tak zničí i možnost vybudovat sirotčince podle mého plánu a spousta dětí, které čekají na to, až je vybuduji, nebudou mít, kde žit. Takže pokud to neuděláš pro mě, udělej to pro ně. Vím, že nejsi úplně bezcitná.“ apeloval na ni.

Proč všichni využívali její slabé stránky? Sice neměla poslední dobou k lidem moc blízko, ale nemohla přece ty chudé děti nechat bez domova.

„Dobře. Ale hned jak to budeš moci vybudovat, tak z toho můžu ven jasný?“ zeptala se a nabídla mu ruku na potřesení.

„Platí.“ řekl Draco, ušklíbl se a potřásl jí rukou. Potom si poklekl na jedno koleno, její ruka stále sevřená v té jeho.

„Hermiono Grangerová, budeš má jakoby snoubenka, abych mohl opět být bohatý bastard?“ zeptal se Draco a usmál se na ni. Opravdu usmál. Nemohla si pomoci, aby úsměv neopětovala.

„Ano budu.“ odpověděla Hermiona a Draco ji v tu chvíli nasadil prsten. Seděl perfektně o čem Draco věděl, že se stane. Ale proč, to Hermioně řekne až později. „Kde jsi vůbec vzal ten prsten? Je nádherný.“

„Předává se v rodině už po generace. Je okouzlený, aby neztratil na kráse nebo zářivosti. Je asi pětiset let starý, tak ho prosím neztrať. Pokud bys ho ztratila, matka by mne zabila.“ řekl jí Draco a Hermiona nedokázala nic jiného než zírat na prsten.

„Draco to nemůžu nosit, měl jsi mi dát repliku nebo tak něco. Toto je moc speciální.“ řekla Hermiona a chystala se si prsten sundat. Draco ji zarazil dřív, než si mohla uvědomit, že by to stejně nešlo.

„Budeš to nosit a nebudeš ho sundávat. Pokud by tě lidé viděli s jiným prstenem, nebylo by to dostatečně důvěryhodné. Penelopa má vše připravené, už potřebuje jen tvou adresu, aby tam poslala tvé šaty.“ Hermiona přikývla a dala majitelce svou adresu načež se s Dracem přemístila zpět před klub, aby se připravila na večerní vystoupení.

„Uvidíme se večer, Grangerová.“ řekl ji Draco předtím, než se přemístil pryč.