Vadilo by ti

1. srpna 2012 v 15:55 | Bee  

Ahoj,

tak dneska tu ode mně máte konečně první kousek :D  Je to jen jednorázovka, ale na kapitolovku si budete muset ještě chvíli počkat. Také nezapomeňte hlasovat v anketě pod článkem 'Novinka', abych věděla, jakou mám vlastně překládat;-)

Bee

Děj: Každé ráno scházel dolů do té nejtemnější sklepní cely. Slyšeli, jak se její výkřiky ozývají po celém sídle, a poté ho viděli vyjít se samolibým úšklebkem ve tváři.

Postavy: Hermiona Grangerová, Draco Malfoy

Autorka se při tvorbě povídky inspirovala písní 'What Have You Done Now' od Within Temptation.

Upozornění: Nevlastním, žádná práva na tento příběh, pouze ho překládám. Všechny postavy patří výhradně J.K. Rowlingové, všechny zásluhy za příběh Leopion.

Každé ráno scházel dolů do té nejtemnější sklepní cely. Slyšeli, jak se její výkřiky ozývají po celém sídle, a poté ho viděli vyjít se samolibým úšklebkem ve tváři. Nikdo se neodvážil zeptat na činy nebo motivy pravé ruky Lorda Voldemorta. Soudě podle nedostatku viditelných ran, když vešla stráž, mohli pouze spekulovat, že ji mučil a poté vyléčil, aby ji připravil na další zvrácenou zábavu příštího dne. Věděli, že zbabělý Malfoyovic chlapec se změnil v nemilosrdného muže v den, kdy poprvé mučil Hermionu Grangerovou - jak mu bylo přikázáno udělat před zraky Lorda Voldemorta. Možná jeho nesmírná nenávist vůči ní byla tím pravým katalyzátorem k probuzení jeho vnitřního démona.

Co však nevěděli bylo, že se té noci vplížil do její cely, plakal a ona byla ta, kdo ho utěšil. Její slova ho navždy změnila. Nevěděli, že u ní každé ráno poklekl a tiše se zeptal: "Vadilo by ti, kdybych tě zranil?", ačkoliv všechno byl její nápad. Nejprve zněla její odpověď "Ne, prosím pokračuj," poté se zredukovala na pouhé "Ne" a nakonec na nepatrné potřesení hlavou. Její zničené hrdlo už dále nespolupracovalo, i když jejím křikům se stále dařilo unikat a bodat ho u srdce.

Věděl, že bude vždy trvat na své odpovědi, ale každý den se na ni díval s prosbou v očích, aby přikývla. Jen malé přikývnutí a opustil by všechno, opustil by misi, kterou tak strašně pohrdal. Jejich misi: zabít Voldemorta. Harry Potter nemusel mít dost síly, aby uspěl, ale oni dva ano. To proto převedla svou magii na něj, aby byl jednoho dne dost silný porazit tu příšeru nadobro.

"Žádná magie by neměla přijít vniveč," řekla. Neměli se čeho bát, až na bolest, kterou kouzlo způsobí – nic, co by nemohla snést. I přesto každé ráno, když nový pramínek magie proudil do jeho žil, cítil, jak se jeho teplo vytrácí. Každou noc, když vklouzl do sklepení a držel ji v náručí, mohl cítit jak její puls slábne. Nikdy neměli dost času počkat, až se její magie znovu obnoví.

Pak přišel den, kdy byl díky vědomí brzkého konce sotva schopen poskládat dohromady slova.

"Vadilo by ti…" Polkl. "Tohle tě zabije, Hermiono… Prosím…"

Jeho srdce se rozletělo na malé kousíčky, když potřásla hlavou. Naposledy.

Toho rána byl jeho samolibý úšklebek pryč, nahrazen pevným odhodláním v očích. Toho rána kráčel zpět do trůnního sálu, s ní v srdci stále naživu. Toho rána oni porazili Lorda Voldemorta.