Trošku si zahrajeme  

Jste v místnosti : „Trošku si zahrajeme: 20“

stříbrno_oký_drak98: Ahoj! Je tady někdo?

MrzutáLvice: Ahoj! (usměje se)

stříbrno_oký_drak98: Ahoj, lvice! Jak se dnes máš?

MrzutáLvice: Eh… Nuda.

stříbrno_oký_drak98: V práci?

MrzutáLvice: Ne, doma.

stříbrno_oký_drak98: Ahhh…místnost se zdá být bez života.

MrzutáLvice: Jo., jsme tu jediní.

stříbrno_oký_drak98: Potom jistě víš, co to znamená, ne? (ďábelský úšklebek) Muhahahahahha...

MrzutáLvice: LOL! Tak detaily, detaily… v/p/b?

stříbrno_oký_drak98: 21/M/Wiltshire. Ty?

MrzutáLvice: 22/Ž/Londýn.

stříbrno_oký_drak98: Celkem blízko, co?

MrzutáLvice: Jo.

stříbrno_oký_drak98: Tak... Prozraď mi, co se ti právě honí hlavou...

MrzutáLvice: No, abych pravdu řekla, tak přemýšlím o zlém klukovi a školačce co všechno ví, víš jak... typické šprtce.

stříbrno_oký_drak98: (povytáhne obočí) Opravdu?

MrzutáLvice: (směje se) Jo. Vždy, když jsem byla zpět ve škole, mívala jsem divoké fantazie o jednom klukovi. Byl to naprostý úkaz zlého kluka. Tak úžasný a zakázaný... (zasněně si povzdechne)

stříbrno_oký_drak98: Zakázaný??

MrzutáLvice: Ano. Tak populární, že by nebylo možné s ním cokoliv mít. Navíc ho mí přátelé nesnášeli.

stříbrno_oký_drak98: Jsi škaredá?

MrzutáLvice: CO?!?!

stříbrno_oký_drak98: Omlouvám se, nechtěl jsem, aby to vyznělo tak hrubě.

MrzutáLvice: Nic se neděje. Nemyslím si, že jsem škaredá.

stříbrno_oký_drak98: Jak vypadáš?

MrzutáLvice: No, měřím zhruba 170cm, mám hnědé oči a kudrnaté vlasy stejné barvy sahající k mému štíhlému pasu.

stříbrno_oký_drak98: Takže jsi štíhlá brunetka s hnědýma očima?

MrzutáLvice: Jo.

stříbrno_oký_drak98: Nevidím na tom nic špatného, zníš krásně.

MrzutáLvice: (červená se) Díky.

stříbrno_oký_drak98: Proč se červenáš?

MrzutáLvice: Protože takové komplimenty moc často neslýchám.

stříbrno_oký_drak98: Proč ne?

MrzutáLvice: (pokrčí rameny) Prostě neslýchám.

stříbrno_oký_drak98: Měla bys. Víš, připomínáš mi někoho, koho jsem znal ve škole. Někoho, o kom jsem fantazíroval hodně dlouho. Byla velmi populární a až moc chytrá. Tvůj popis mi ji hodně připomíná.

MrzutáLvice: Opravdu?

stříbrno_oký_drak98: Ano, opravdu.

MrzutáLvice: Víš, mám takový nápad...

stříbrno_oký_drak98: (usměje se) Řekni mi o něm.

MrzutáLvice: Hehehe…Co kdybychom si na ně zahráli?

stříbrno_oký_drak98: Co?

MrzutáLvice: Vždyť víš… Já budu tvá populární dívka a ty můj zlý chlapec.

stříbrno_oký_drak98: (extra ďábelský úšklebek) Oooooh… Skvělý nápad! Pojďme na to!

MrzutáLvice: (nadšeně tře rukama) Skvělé, ale nejdřív bychom si měli vyjasnit několik věcí - jako jméno a místo.

stříbrno_oký_drak98: Dobře. Já budu známý jako Dragon. Je to tak v pohodě?

MrzutáLvice: (usměje se) Je to skvělé! Já budu Hermiah.

stříbrno_oký_drak98: (usměje se) To je perfektní! Teď místo. Chodila jsi na soukromou školu?

MrzutáLvice: (přikývne) Jo, i když to bylo spíš něco jako internátní škola.

stříbrno_oký_drak98: To platí i pro mě.

MrzutáLvice: (usměje se) Legrační...

stříbrno_oký_drak98: Co takhle využít opuštěnou třídu jako naše místo?

MrzutáLvice: (ďábelský úšklebek) Během školního trestu?

stříbrno_oký_drak98: LOL! Odpykáváme si ho společně?

MrzutáLvice: Ano. Dostali jsme se spolu do pře v hale a teď musíme opisovat řádky jako školní trest.

stříbrno_oký_drak98: Řádky, eh? Ale co profesor? Nebude nás on nebo ona hlídat?

MrzutáLvice: No… ona bude. Dokud nebude nečekaně zavolaná k řediteli a ponechá nás pohodlně bez dozoru... (svraští obočí)

stříbrno_oký_drak98: OH!!! Úžasné.

MrzutáLvice: (mrkne) Připraven začít?

stříbrno_oký_drak98: (přikývne) Dámy první.

MrzutáLvice: (položí si ruku na srdce) Takový gentleman...

stříbrno_oký_drak98: (nenasytný úšklebek) Drahá, hned poznáš, jaký dokážu být gentleman.

MrzutáLvice: (usměje se) Nemůžu se dočkat. Ahem… takže sedíme na trestu a píšeme. Já sedím v jedné lavici a ty v druhé hned vedle. Profesorka… Nagalová musela odejít k řediteli do kanceláře a nechala nás o samotě. Zlobně se na tebe podívám. „Hlupáku.“

stříbrno_oký_drak98: “Drž hubu,“ zamumlám.

MrzutáLvice: “Oooo, opravdu skvělá zpětná reakce,“ protočím oči. „Je to zatraceně tvá chyba, že jsem tady!“

stříbrno_oký_drak98: (mé oči se rozšíří) „Má chyba? Jak to může být má chyba? Ty jsi ta, která mi dala facku když nás Nagalová chytila!“

MrzutáLvice: “Protože TY jsi do mě strčil!“

stříbrno_oký_drak98: “Já tě strčil jen proto, že jsi mě nazvala kreténem!“

MrzutáLvice: “Nazvala jsem tě kreténem, protože jsi mi shodil všechny knihy!“ (v tuto chvíli prudce vstaneme od židlí a stojíme si tváří v tvář)

stříbrno_oký_drak98: (zlobně se na tebe podívám, nevědíc, co odpovědět)

MrzutáLvice: (ušklíbnu se) „Co se děje, Dragone? Spolkl jsi jazyk?“
stříbrno_oký_drak98: (můj pohled se stane více nenávistným) „Ne, ale vím co udělám s tím tvým!“

MrzutáLvice: (svraští obočí) „Oh?!“

stříbrno_oký_drak98: “Víš, něco za to, jak se uplynulých sedm let chováš! Jakoby ti škola patřila! (zvedám svou ruku a za to, jaká jsi nepříjemná zadky líbající studentka, do tebe lehce strčím)

MrzutáLvice: (zlostně se na tebe podívám a strčím tě zpátky) „TY!!! Ty jeden odpornej, hnusnej, malej švábe!“

stříbrno_oký_drak98: …

MrzutáLvice: Jsi tady?

stříbrno_oký_drak98: Jo, jsem stále tady.

MrzutáLvice: Jsi v pořádku?

stříbrno_oký_drak98: Jo. Jen ta dívka, o které jsem ti říkal…

MrzutáLvice: Co s ní?

stříbrno_oký_drak98: Jednou mi řekla přesně to, co před chvílí ty.

MrzutáLvice: Ty myslíš tu odpornou, hnusnou, malou švábí část?

stříbrno_oký_drak98: (usměje se) Jo, ale žádné obavy...

MrzutáLvice: Jsi si jistý??

stříbrno_oký_drak98: Jasně. V pohodě. Můžeme pokračovat?

MrzutáLvice: Jistě. Takže jsem tě právě urazila…

stříbrno_oký_drak98: (zlostně se na tebe podívám) „Jak jsi mi to řekla?“

MrzutáLvice: “Slyšel jsi mě. Nebo už nejsi jen hloupý, ale i hluchý?“

stříbrno_oký_drak98: (už to nevydržím, chytnu tě za předloktí a zavrčím) „Být na tvém místě, byl bych opatrnější, Hermiah. Nemáš nejmenší tušení, čeho jsem schopný.“

MrzutáLvice: (pozvednu jedno obočí) „Myslíš utéct a říct to tatínkovi?“

stříbrno_oký_drak98: (zlobně zavrčím a hrubě tě přitlačím ke zdi)

MrzutáLvice: (překvapeně vydechnu a hned jak mě přitlačíš zasténám) Pohlédnu do tvých…
MrzutáLvice: ... promiň, ale… jakou barvu mají tvé oči?

stříbrno_oký_drak98: Jsou šedé.

MrzutáLvice: Ahh…díky. Ok, takže...

MrzutáLvice: ... podívám se do tvých šedých očí a vzdychnu nad jejich hloubkou...

stříbrno_oký_drak98: “Líbí se ti to, že? Líbí se ti, když jsem na tebe tvrdý.“

MrzutáLvice: (tvrdohlavě zavrtím hlavou) „Ne! Nelíbí.“

stříbrno_oký_drak98: (pozvednu obočí a ještě jednou tě silně přitlačím ke stěně)

MrzutáLvice: (zasténám)

stříbrno_oký_drak98: (nakloním se k tobě tak, že tisknu své tělo k tvému a ušklíbnu se) „Ano, líbí se ti to...“ (skloním se a hrubě tě políbím)

MrzutáLvice: (zasténám, když to uděláš; mé tělo se třese pod tvými doteky)

stříbrno_oký_drak98: (mé prsty putují dolů po tvém těle a hrubě tě osahávají)

MrzutáLvice: (zakňučím) „Dragone...“

stříbrno_oký_drak98: “Co?“ (má ruka začne rozepínat tvou školní košili)
stříbrno_oký_drak98: Víš, ve chvílích jako je tato toužím po magii. Mohl bych vymyslet kouzlo, díky kterému bych nechal všechno tvé oblečení zmizet?)

MrzutáLvice: LOL! Můžeme to udělat, pokud chceš. Toto a cokoliv, co přijde na mysl..

stříbrno_oký_drak98: (rozšíří oči) Opravdu?

MrzutáLvice: Jistě, proč ne? Řekněme, že nechodíme na normální internátní školu, ale takovou pro děti, které jsou obdarovány magickými schopnostmi.

stříbrno_oký_drak98: Jako pro čarodějky a kouzelníky?

MrzutáLvice: Jo.

stříbrno_oký_drak98: (předvede veselý taneček) Rozkošnééééé... (nadšeně si tře ruce) Dobře, takže...
stříbrno_oký_drak98: ... (vytáhnu kouzelnou hůlku - ne tuhle! - nemysli teď dopředu... ušklíbnu se a nechám tvé oblečení zmizet, dalším mávnutím tě přivážu na kouzlem přeměněné kanape)

MrzutáLvice: ROFL>3!!!

stříbrno_oký_drak98: (zlobně se podívám, jak se na mě směješ) „Jak se opovažuješ se mi smát? Nevíš kdo jsem? Jsem tvůj nadřízený… tvůj pán… a TY budeš patřit MĚ!“

MrzutáLvice: (vzdorovitě zvednu bradu) „Nikdy!“ (zle se na tebe podívám) „Zkus mě přesvědčit.“

stříbrno_oký_drak98: (pozvednu zápěstí a několikrát s ním složitě švihnu, dokud se má hůlka konečně nezmění v mrskačku)

MrzutáLvice: (vrtím se v poutech, tiše klejíc nad tím, že má hůlka je na stole… ale třeba… třeba bych ji mohla přivolat i odtud...)

stříbrno_oký_drak98: “Ah ah ah…“ (všimnu si tvého pohledu a rychle schovám tvou hůlku do své školní tašky a zipem ji zavřu dřív, než by sis ji mohla přivolat...) „Teď ji nebudeme potřebovat, že?“

MrzutáLvice: (zle se na tebe podívám) „Nenávidím tě.“

stříbrno_oký_drak98: (ušklíbne se) „Já vím.“

MrzutáLvice: “Hlupáku!“

stříbrno_oký_drak98: (pozvednu obočí) „Hlupáku?“ (potřesu hlavou a uchechtnu se) „Vypadá to, že bych ti měl dát lekci...“

MrzutáLvice: “Lekci?“

stříbrno_oký_drak98: “Oh, ano. Uvidíš... (udeřím tě mrskačkou)…jak se… (RÁNA)… naučíš… (RÁNA)… respektovat… (RÁNA)… lepší.“ (pozvednu obočí, když mé prsty zabloudí k tvé vlhké kundičce) „Teď! Jak že jsi mě to nazvala?“

MrzutáLvice: (zakňučím pod tvým dotykem a tvrdohlavě zatřepu hlavou)

stříbrno_oký_drak98: (RÁNA)!

MrzutáLvice: “Aaaaahhh… P-p-pane?“

stříbrno_oký_drak98: “Mmmm… hodná holka.“

MrzutáLvice: (chvěju se)

stříbrno_oký_drak98: Podobám se mu?

MrzutáLvice: (ušklíbne se) Víc, než si myslíš.

stříbrno_oký_drak98: Máš telefon? Chtěl bych pokračovat po telefonu, slyšet tvůj hlas...

MrzutáLvice: Nikdy jsem to předtím po telefonu nedělala...

stříbrno_oký_drak98: Vše je jednou poprvé.

MrzutáLvice: Hádám, že máš pravdu. Oh! Kašlat na to, na všechno… proč ne?!

stříbrno_oký_drak98: Skvěle. Mám ti zavolat, nebo ty zavoláš mě?

MrzutáLvice: Ty zavolej mě… Vydrž a nech mi dát ti číslo.

stříbrno_oký_drak98: Dobře.

****

Zvoní…zvoní…zvoní…

„Haló?“ odpoví nervózně do telefonu.

„Hermiah?“ ozve se z telefonu lehce dominantním hlasem.

Usměje se. „Ahoj, Dragone. Chci říct… pane,“ odpoví hravě.

„Měla by jsi tomu věřit,“ uchechtne se. „Tak... řekni mi… jak teď jsi? Ležíš nebo sedíš na židli?“

„Jsem teď na gauči. Seděla jsem za svým stolem, ale jakmile jsem se odhlásila, lehla jsem si na gauč...“

„Mmmm… Co máš na sobě?“

Zahihňá se, což je něco, co nikdy nedělá. „Nic.“

Je překvapený. „Opravdu?“

Usměje se. „Nechal jsi mé šaty zmizet, pamatuješ??“

Opět se uchichtne. „To je pravda. Teď zavři oči... mazlíčku“

Povzdechne si a podrobí se. Lehá na záda a zavírá oči.

„Jsou zavřené, mazlíčku?“

„Mmmm… ano, pane.“

„Hodná holka.“

Usměje se a zčervená nad jeho chválou.

„Teď chci, aby sis hrála se svými bradavkami. Tahej je, štípej, kruť. A dělej to hrubě. Chci tě slyšet sténat.“

Podrobila se a dělala, co řekl. Její prsa jsou velmi citlivá, a proto hned začala kňučet a sténat.

„Mmm… jaká jsi zlobivá holčička... Řekni mi… Řekni mi, jak moc jsi zlobivá.“

„Ohhh… jsem moc zlobivá, pane.“

„Jak moc zlobivá?“

„Extrémně zlobivá.“

„Hraj si se svou kundičkou mazlíčku.“

„Ooooh… Ano, pane.“ Jedna její ruka míří k její vlhké kundičce. „Mmmm... Jsem tak mokrá, pane.“

„Je to pravda?“

„Ano, pane.“

„Přilož telefon ke své kundě. Chci slyšet, jak moc mokrá je má zlobivá holčička...“

Zavzdychala nad jeho žádostí a vyplnila ji. Na druhém konci telefonu mohl slyšet mlaskavý zvuk jejích prstů zajíždějících do mokré kundičky. Byl tvrdý, jako už dlouho ne, a skoro stejně nahý jako ona. Dlouho předtím se zbavil svého oblečení. Jediné, co mu teď zůstávalo byly jeho šedé ponožky. Zavřel oči , uchopil svůj penis do ruky a představoval si jak přiráží do její kundičky.

Přiložila si telefon zpět k uchu a zašeptala: „Jsem tak blízko, pane.“

„Jsi?“

„Ano, pane. Ale... ohhhh… tolik bych si přála, abyste byl tady.“

Zavzdychal nad myšlenkou, že je u ní a šuká ji na tom gauči, jakoby nebylo zítřka. „Také bych si přál tam být, mazlíčku.“ Jeho pěst byla sevřená kolem plačtivě pulzujícího penisu a jeho boky do ní přirážely. „Šukal bych tě tvrdě a přímo na tom gauči.“

Zasténala při jeho sprostých slovech. „Anoooo!“

„Líbí se ti to viď, mazlíčku? Ta představa, jak dobře tě ošukám. Hodil bych si tvé nohy na ramena a pořádně bych zajížděl do tvé díry.“

„OH MŮJ BOŽE!“ zakřičela a zády tlačila do gauče, jak její prsty stále zrychlovaly. „Ohhh…přeji si, abyste byl tady. Opravdu si přeji, abyste byl tady. Můj pane, můj Dragone... ohhhhh!“

„OH, KURVA!“ Přitvrdil práci své dlaně a držel telefon u ucha jako poslední záchranu. „Já taky, drahá. Přál bych si tam být. Má krásná Hermiah… Má sladká a krásná Mrzutá Lvice.“

Bylo řečeno, že pokud dvě magické bytosti touží opravdově… hluboce... po tom být spolu a jejich srdce jsou spalována touhou, Bůh sloučí tyto dvě bytosti dohromady, ať už jsou to lidé, či ne. A to, mí drazí čtenáři, je přesně to, co se stalo.

„MALFOY?!?!“

„GRANGEROVÁ?!?!

Jako z čistého nebe se před ní objevil, na těle pouze šedé ponožky. Dívala se na něj s doširoka rozevřenýma očima, jednu ruku zaplněnou telefonem a druhou hluboko uvnitř její kundičky. „Malfoyi, co tady děláš??!! A-a-a nahý?“

„J-já..,“ podíval se na ni neschopný říct jedinou větu. Vše, co dokázal, bylo dívat se na ni. Ona. Vysoká… hubená… hnědooká... Brunetka s dlouhými kudrnatými vlasy. „Her-Hermiah?“

Ten hlas. Ten lehce dominatní hlas. Byl jí tak známý. Pohlédla do jeho šedých očí. „Dragone?“

V jeho očích se zablesklo chtíčem a smyslností, kterou v nich nikdy nezahlédla. „Pro tebe to je pane.“

A to už byl přímo na ní.

****

Jeho rty se přitiskly na její a jeho dlaně putovaly po jejím těle. Zakňučela, když zuby štípl její bradavku a zamňoukala, když přitiskl svůj tvrdý penis k jejímu břichu. „Prosím,“ zasténala.

„Prosím co??“ zavrčel do jejího krku.

„Prosím… potřebuji vás, pane. Uvnitř… prosím.“

Ďábelsky se ušklíbl a hodil si její nohy na ramena, jak předtím slíbil.

„Ohhhh,“ zasténala a zaklonila hlavu dozadu, když jí zuby stiskly kůži na krku.

„Komu patříš?“ zavrčel a přitom do ní tvrdě přirazil

.
Tak, jako při jejich online rolích, zavrtěla vzdorovitě hlavou. Zatlačil hrudí na její stehna a ruce jí zkřížil nad hlavou. Přirážel do ní mnohem tvrději a zahleděl se hluboce do jejích očí. Pronikal tak až do její duše. „Komu... patříš?“

Zasténala. „Vám.“

Zajel do ní rychle, bolestivě a hluboce. „Copak jsi říkala, mazlíčku?“

Zasténala a prudce vzrušením protáčela oči. Znovu na něj pohlédla a zasténala. „Vám, pane. Patřím vám.“

Vědomě se usmál. „Přesně tak.“

****

Vložil si její obličej do dlaní a políbil ji, přičemž do ní nepřestával tvrdě přirážet. Její nohy měl pevně omotané kolem pasu, jakoby se bála, že ji opustí. „Tak dobrá,“ zamumlal do jejích rtů. „Tak zatraceně dobrá... jak sladká kundička... mmmm… jak máš vzrušenou kundu, mazlíčku...“

Zasténajíc nad volbou jeho slov, položila mu ruce kolem krku a své rty přiložila k jeho uchu: „Nepřestávejte! Prosím, nepřestávejte mě šukat.“

Ušklíbl se. „Nikdy,“ Obtočil kolem ní ruce a změnil tak pozici. Teď seděla přímo na něm a sama se nabodávala na jeho penis. Tam a zpět... Řídila ho jako Nimbus 2000.

Stejně rychle, jako ji dostal nahoru, ji zase dostal pod sebe a užíval si svou dominantní roli. Sténal do jejího ucha a neustále přirážel.

„Jsi to ty.“ Po jejím zmateném pohledu pokračoval: „Má chytrá lvice… jsi to ty. Role, kterou jsi se mnou hrála... byla jsi to ty.“

Došla jí jeho slova. „Taky.“

„Co?“

Usmála se. „Byl jsi to ty. Můj populární zlý chlapec… byl jsi to ty. Role, kterou jsi se mnou hrál, jsi byl ty...“

Usmál se a pokračoval v přirážení. Byla blízko. A on to věděl. Byl také blízko, proto desetkrát zvýšil své úsilí.

„Oh… Jsem tak... tak... blízko. Oh, ano. ANO, ANO, ANO! TVRDĚJI, RYCHLEJI! ANO! PANE! DRAGONE! DRACOOOOOOOOOOOO!“ Přirážela se sama na jeho penis, jakoby na světě ničeho jiného nebylo. Snažila se z něj dostat úplně všechno.

„Hermiono!“ zakřičel a udělal se zároveň s ní.

Zhluboka dýchala a stejně tak i on. Ani jeden z nich nebyl schopný pohnout jedinou kostí v těle. Stále ho mohla cítit ve svém těle. A milovala... milovala to do takové míry, že své nohy nechala omotané kolem jeho pasu. Zasténala a rukou mu přejela po obličeji. Políbila ho na čelo.

„Děkuji, pane.“

Zasmál se. „Kdykoliv, mazlíčku,“ ušklíbl se, „jen bych si přál, aby tento okamžik ještě nekončil.“

Zamračila se. „Ale... Proč končí?“

Podíval se na ni a smutně se usmál. „Protože jdeš pozdě na hodinu.“

Hermiona se zhluboka nadechla. Rozhlížela se kolem sebe a zjistila, že to byl jen sen. Nebylo jí 20, nebydlela sama a rozhodně nehrála na role s Dracem Malfoyem. Bylo jí 18 a pořád studovala v Bradavicích. 'Ale... zdálo se to být tak skutečné. Přísahala bych, že to BYLO skutečné.' Zatřepala smutně hlavou a vstala z postele, aby se připravila na další den.

Zjistila, že už nemá čas na snídani a rozhodla se tedy počkat do oběda. Utíkala na Přeměňování a doběhla právě na čas. Když si sedla do lavice, Harry a Ron se hned ptali, proč skoro zmeškala hodinu. A když jim jednoduše odpověděla , že zaspala, zmlkli. Zmlkli, i když s nedůvěřivým pohledem na tváři. Neodpustila si pohled k Zmijozelské části třídy a zjistila, že se na ni Draco dívá. Naškrábal něco na kousek pergamenu a poslal ho směrem k ní. Rozevřela ho a dala se do čtení.

Vypadáš jako sračka, Grangerová...

Protočila oči a odpověděla : Tobě taky dobré ráno Malfoyi..

Co se stalo Grangerová? Dostatečně jsme se v noci nevyspali? Nebo jsi měla jednu z trojek s Potterem a Weasleym, o kterých tak často slýchávám?

Eeeeeee! Jsi příliš hrubý, Malfoyi. Dělat to s Ronem a Harrym! Připadala bych si jako bych spala s vlastními bratry.

No... nikdy nevíš. Některým lidem se představa incestu líbí...

Děkuji, ale ne. Představa je jedna věc, ale incest to opravdu ne.

Takže si představuješ?

Hermiona se téměř zahihňala, když psala odpověď: Možná... Bože, chovala se jako Hermiah v jejím snu!

Mmmmm… To bych měl udělat nějaká drastická opatření.

A jak bys to chtěl udělat?

Mmmm… co takhle tě připoutat ke královsky velké posteli a pleskat tě po těle, dokud nepodlehneš mému kouzlu?

Hermionu zamrazilo, když si přečetla jeho poslední vzkaz. On ji prostě musel říct přesně to, co udělal Draco v jejím snu! A… a co uděláš až podlehnu ?

Mmmm…Jednoduše si s tebou užiju mým zvrhlým způsobem. Udělám si na tebe nárok. Na tvou mysl i tvou sladkou kundičku...

Opět ji zamrazilo. Co se to tu, ve jmnénu Háda, děje? Předtím, než mohla odpovědět ale profesorka ukončila hodinu a třída se rozutekla. Posbírala své věci a mířila do sklepení na hodinu lektvarů.

Do večeře bylo ještě daleko a ještě déle, když pro sebe nenašla trochu klidu. Posadila se na své oblíbené místo v knihovně a užívala si chvíli momentálního klidu. Slastně vydechla.

„Grangerová?“

Šokem vyskočila ze židle a zírala na něj. „Sakra, Malfoyi! Málem jsi mi přivodil infarkt.“

Zasmál se a přešel ke stolu, za kterým seděla. „Jak ses dnes měla?“

Usmála se. „Heh… nuda,“ podívala se do jeho očí a uvědomila si jakýsi pocit Dejá Vu. Tohle se nemohlo dít. Nemohlo to být skutečné. Nebo ano?? Než se mohla rozhodnout, byla hrubě přitlačena k nejbližší poličce s knihami. Zasténala.

„Líbí se ti to, že? Líbi se ti, když jsem k tobě hrubý,“ zašeptal jí do ucha svůdným hlasem. „Líbí se ti, když si s tebou tvůj pán hraje hrubě. Viď, má nadržená Hermiah?“

Prudce vzdychla. „Jak… Jak o tom víš? Byl to jen sen.“

„Mmmmm..,“ přiložil rty k jejímu krku a sál její kůži. „Legrační... tyhle sny. A ještě více, když je sdílíš s tím, po kom toužíš.“

„Tím myslíš, že… že jsme měli oba ten samý sen, protože po tom v hloubi našich srdcí toužíme?“

„Mmm... Hmm,“ přikývl. „Jaký perverzní sen to byl minulou noc, že? Mazlíčku...“

Uchichtla se. „Ano, to byl… pane.“

Lehce se odtáhl a pohlédl na ni. „Neměl jsem tušení, že ráda hraješ různé role, mazlíčku.“

„Mmmm, oh ano. Mám plno představ, jak být naplněná, pane.“

Pozvedl jedno obočí. „Například?“

„Mmmm… no, je tu jedna, kdy jsem nedobrovolně odtažená do části knihovny s omezeným přístupem. Svázaná a využitá pro potěšení svého pána.“

Ďábelsky se ušklíbl. „Zdá se, že máš pěkně perverzní představy... o knihovně.“

Pohla hlavou a olízla kůži na jeho krku. „A… stane se má představa skutečností, pane?“

Ušklíbl se a prudce jí zvrátil hlavu do zadu. Tahal ji za vlasy. Zasténala. „Co myslíš?“ Chytil ji pevně za vlasy a hrubě táhl do sekce Historie Magie. Věděl, že do této sekce nikdy nikdo nechodí, a proto nebudou vyrušeni. Položil ji na dřevěný stůl a přivázal ji .

Když uvázal její ruce pomocí Zmijozelský kravaty a ústa převázal páskem, naklonil se k ní a zašeptal slova, která ji přinutila zasténat: „Neboj se, mazlíčku, jen si trochu zahrajeme.“

Konec


****