Nebyla schopná se hnout. Černé oči na ni hleděly s neproniknutelným výrazem a škodolibý úsměv se jen rozšiřoval, když Snape viděl, jak vyděšeně se Hermiona tváří. Hlavou jí proletělo snad tisíc věcí, než se konečně dopracovala k tomu hlavnímu – stál před ní smrtijed nebo Brumbálův špeh, anebo možná obojí dohromady, měl v ruce hůlku a viděl víc než dost.

Draco se vzpamatoval jako první. S namířenou hůlkou si stoupl před Hermionu a odhodlaně si Snapea měřil pohledem. Úšklebek na učitelově tváři se prohloubil.

„Pan Malfoy a slečna Grangerová,“ protáhl ironicky. „Jak nečekané.“

Podívala se na Draca. Vypadal chladně a vyrovnaně, ale ruka, kterou měl spuštěnou vedle těla, se mu chvěla.

„Bylo víc než nerozumné sem chodit,“ pokračoval Snape konverzačním tónem, jako by se bavili o počasí. „Zrovna od vás bych čekal víc inteligence, slečno Grangerová.“

Stiskla zuby. Byla připravená nenechat se vyprovokovat. Nevěděla, co má Snape v plánu, ale rozhodně mu nehodlala nic ulehčit tím, že by udělala nějakou hloupost.

Draco očividně přemýšlel stejně. Vypadal odhodlaný zaútočit v okamžiku, kdy Snape zvedne hůlku. Proti učiteli možná neměli moc šancí, ačkoliv byli dva na jednoho, ale co zbývalo jiného, než to zkusit?

„Nejdřív Příčná ulice, teď Bradavice… Příliš spoléháte na štěstí, pane Malfoyi.“

„Možná,“ odpověděl Draco krátce.

Každou sekundou čekala nějaký pohyb, neverbální kouzlo, cokoli, ale nic se nedělo. Snapeův klid ji znervózňoval.

„Spoléháte,“ řekl vážně a udělal krok dopředu. Draco se napřímil.

„Nepřibližujte se,“ varoval ho. V očích se mu zablesklo. Myslel to vážně, stejně jako Hermiona. Hrálo se o všechno – buď vězení, mučení, smrt, nebo jejich život a vztah. Dostatečná motivace.

Snape se znovu ušklíbl. „Vážně si myslíte, že by mě dva školáci jako vy měli šanci porazit? Nebuďte pošetilí.“

„Pokud nebude jiná možnost,“ odpověděla pevně a připojila svou hůlku k Dracově. Cítila se silná, poprvé za dlouhou dobu, věděla, že dokáže bojovat jako nikdy předtím. O to víc ji proto zaskočilo, že se Snape namísto vrhání kleteb začal smát.

„Pak máte štěstí, že jiná možnost je. Domníváte se, že bych mrhal čas na slova, kdybych vás chtěl zabít? Zmizeli byste z povrchu za dvě sekundy.“
„Ani jeden z nás si nemyslí, že nás chcete zabít, profesore,“ oslovil ho blonďák jízlivě. „Jistě máte své pokyny, nebo se mýlím?“

„Ne, nemýlíte,“ přisvědčil Snape. „Ale to neznamená, že se jimi hodlám řídit.“

Nechápavě se na něj podívala. Co to mělo znamenat? Snažil se jim namluvit, že jim neublíží? Nevěřila mu, ale něco v jeho výrazu jí bránilo přestat poslouchat.

„Nehrajte si s námi,“ varoval ho Draco výhružným tónem. „Víte víc než dobře, že mám důvody Vás zabít.“

„Ano,“ přisvědčil Snape téměř neslyšně.

Ačkoli tím mohl Draco myslet jen situaci, ve které se nacházeli, měla pocit, že jí něco uniká. Tázavě se na Draca podívala, ale nevnímal ji. Vypadal ještě zatvrzeleji než předtím.

„Přesto si nemyslím, že je pravá chvíle na řešení osobních sporů, pane Malfoyi,“ pokračoval ledově. „Ukončeme tuhle komedii. Kdybych vás dva chtěl zneškodnit, udělal bych to před půl hodinou, kdy jste vcházeli na Bradavické pozemky.“

Hermiona váhavě přešlápla. „O čem to mluvíte?“

„O tom, že na vás nehodlám zaútočit, slečno Grangerová.“

„Nevěřím Vám,“ oznámil mu Draco přímo do očí. „Nemáte k tomu důvod.“

„Jistěže mám,“ opáčil Snape. „A vy ho znáte lépe než kdo jiný.“

„Vyjádřete se,“ přikázal Draco. Snape pozvedl obočí.

„Proč se vy dva skrýváte i před Pánem Zla, i před Brumbálem? Proč jste se nevrátila ke svým přátelům, slečno Grangerová? Odpovězte si. Jsem si jistý, že Váš bystrý mozek ten důvod najde.“

Zadívala se na Draca. Samozřejmě, že věděla, o čem Snape mluví. Ale bylo příliš neuvěřitelné, aby byl s nimi zrovna Snape na jedné lodi. Vlastně by jí připadalo jako zázrak, kdyby si totéž co oni, myslel kdokoli jiný.

„Nevěřím Vám,“ zopakoval Draco. „Jste prolhaný úskočný bastard.“

Snape se zašklebil. Chvíli stál bez hnutí na místě a díval se na ně, pak švihl rukou a hodil svou hůlku přímo před Draca.

„Ano, to jsem.“

***

Kdyby jí někdy někdo řekl, že bude jednou sedět v Chroptící chýši ve společnosti Severuse Snapea a Draca Malfoye a povídat si s nimi jako se starými přáteli, pravděpodobně by mu doporučila vyšetření u Munga. Za posledních pár měsíců se ale stalo tolik neuvěřitelných věcí, že jí už ani nepřipadalo divné, když jim Snape nabídl šálek čaje.

„Měla jste dnes mimořádné štěstí, slečno Grangerová,“ zkonstatoval Snape a sedl si naproti nim do poničeného křesla. „Opět se ve Vás projevil Nebelvír a opět to mohlo skončit Vaší smrtí.“

„Kdybych to neudělala, Ginny by zemřela,“ oponovala mu Hermiona. „To za riziko stálo.“

Snape se ušklíbl. „Když myslíte,“ řekl sarkasticky. Podíval se na Draca a pokračoval: „Ať už se skrýváte kdekoli, raději tam zůstaňte. Možná už uběhlo několik měsíců od vašeho zmizení, ale pro mnoho lidí by stále bylo vítězstvím, kdyby Vás a především slečnu Grangerovou našli.“

„Máte na mysli někoho konkrétního, pane?“ zeptal se Draco, spíše pro ujištění než kvůli novým informacím.

„Samozřejmě. V první řadě má o slečnu Gragerovou velký zájem Pán Zla. Postaral ses o nevídaný výbuch vzteku, Draco. Nemálo jeho služebníků si odpykalo trest za tvou zradu, a všichni by vás rádi znovu viděli.“

„To věřím,“ odvětil Draco upřímně.

„Pro Pána Zla jste byla největší zbraň proti Potterovi, slečno Grangerová,“ pokračoval Snape. „Váš útěk velice zkomplikoval jeho plány. Nicméně je tu osoba, která po vašem nalezení touží ještě víc.“

Draco ztuhl. Nepřítomně stočil pohled do kouta a skrze zuby procedil: „Otec.“

„Ano.“

„Nikdy se mu nepodaří nás najít,“ vyhrkla rychle. Snažila se být silná a nedat na sobě znát, jak se při hovoru o něm cítí, ale ruce ji neposlouchaly. Musela si je položit do klína, aby se přestaly klepat.

„Možná ne, ale vynakládá pro to veškeré úsilí. U Pána Zla už není nadále vítán. Jste nejen tím jediným, co může Luciusovi znovu zaručit jeho postavení, ale také… řekněme jeho osobní prohrou.“

„Umím si ho živě představit,“ odfrkl si Draco. „Potupený mudlovskou šmejdkou. Musí zuřit.“

„Ano. Slečna Grangerová mu už dvakrát unikla a vzala s sebou jeho výsady, přízeň Pána Zla a také tebe, Draco. Nepodceňujte Luciuse. Už jednou dokázal, že vás najít dokáže. Udělá všechno pro to, aby se mu to podařilo znovu.“

„Jak víte o tom, že nás našel?“ zeptala se Hermiona zamyšleně.

„Mám různé informace.“

„Jako dvojí špeh, předpokládám,“ povytáhl Draco obočí. Snapeova tvář trochu ztuhla.

„Někdy není dobré příliš přemýšlet, pane Malfoyi,“ odpověděl chladně. „Ale vzhledem k vaší situaci se zřejmě nemusím obávat, že byste se rozhodli mluvit. Ano, mám určité postavení na obou stranách. Proto také vím o vašem pobytu v Londýně, ačkoli Lucius nebyl ten, kdo mi to řekl.“

„Jak je to možné?“ nechápal Draco. „Kdo jiný to tom věděl?“

„Brumbál.“

„Cože?“

Snape se hořce usmál. „Ředitel ví mnohem víc než si většina kouzelníků chce připustit.“

„Počkat,“ ozvala se Hermiona. „Chcete mi říct, že Brumbál celou dobu ví, že jsem naživu?“

„Jistěže to ví,“ odvětil Snape a ironicky se ušklíbl. „Váš útěk, dům Malfoyů v Londýně, návštěva Grimmauldova náměstí za účelem získání klíče od vašeho trezoru… Brumbál od začátku věděl, že jste nezemřela, jak řekl vašim přátelům.“

„Ale proč?“ zeptala se se zoufalostí v hlase. „Proč jim lhal?“

„Copak si na to neumíte odpovědět sama, slečno Grangerová? V nynější situaci jste pro Brumbála jen přítěží. Jediné, na co ředitel opravdu soustředí svou pozornost, je Potter. Předpokládám, že jste zasvěcena do záležitosti jisté věštby?“

„Ano,“ přisvědčila.

„Pak tedy jistě chápete, proč Brumbál vkládá do Pottera tolik nadějí. Není mi znám způsob výcviku, kterým ředitel Pottera provází, nicméně vím, kolik času mu věnují. Poslední, co by Brumbálovi mohlo pomoci, je rozptýlení, jakým byste pro Pottera byla, kdybyste se opět objevila.“

„Brumbál ale vždycky chtěl, abychom Harrymu pomáhali a stáli při něm,“ oponovala mu rozhořčeně. „Sám mu řekl, aby nám pověděl o věštbě.“

„Zřejmě změnil názor,“ pozvedl Snape obočí. „Ředitel ví, jste s panem Malfoyem někde ukrytí, a vyhovuje mu to. Proto ho vůbec nepotěšilo, když jste se s panem Potterem setkala ve štábu Řádu.“

No jistě… uvědomila si. Zaplavila jí malá vlna radosti když si uvědomila, co to znamená. „Pak už ale Harry ví, že jsem přežila!“

„O tom bych pochyboval,“ odpověděl Snape a svým výrazem odplavil štěstí z její hrudi do žaludku. „Pan Potter měl po oznámení vaší smrti řekněme… jistý incident na Grimmauldově náměstí. Podařilo se mu díky představě, že jste se vrátila, štáb velice slušně zdemolovat. Proto nebylo pro ředitele těžké ho přesvědčit, že jste byla i tentokrát jen pouhá halucinace.“

Musela se hořce usmát, když pomyslela na ránu v rameni, kterou jí Harry způsobil. Taková to byla halucinace.

Draco vstal z křesla a stoupl si za ni. „Myslíte si, že bychom se měli ze strany ředitele něčeho obávat, pane profesore?“

Snape za na chvíli zamyslel. „Domnívám se, že pokud se budete držet stranou od veškerého dění, které s válkou souvisí, nebude mít ředitel důvod se vámi zabývat. Jestliže ovšem hodláte pořádat další výpravy do Londýna a vybírat u Gringottových malá jmění, bude možné, že se Brumbál rozhodne zakročit. Jeho myšlení je momentálně velmi nevyzpytatelné.“

„Jak to, že se tak změnil?“ kroutila hlavou. Připadalo jí neskutečné, co se dozvídala. Brumbál stál vždycky za tím nešlechetnějším a nejohleduplnějším řešením, udělal všechno pro to, aby nebylo nikomu ublíženo. Kdyby se nejednalo o největšího kouzelníka, jakého znala, myslela by si, že je pod vlivem Imperia. I když měla plné právo ho nenávidět za to, že ji bez mrknutí oka nechal napospas Voldemortovi, když měl šanci ji odtamtud dostat, že lhal jejím nejlepším přátelům a v podstatě je od sebe odloučil, nedokázala cítit nic víc než zmatenost.

„Nemyslím si, že kdokoli z nás zná ředitele natolik, aby mohl posoudit, zda se změnil, slečno Grangerová.“

Draco se zamračil. „Copak není to, co se kolem děje, dost jasný důkaz?“

„Důkaz čeho?“ zeptal se Snape ironicky. „Připadáte si geniální, protože jste jako jediní odhalili ředitelovu druhou tvář? Myslíte si, že jste výjimeční, když všichni ostatní Brumbála slepě následují? Nevím, kde trávíte své romantické prázdniny, ale zřejmě to není ve středu dění. Veřejnost potřebuje oporu a bezpečí. Chtějí vidět, že se něco děje. Popletal zavíral před skutečností oči víc než rok, lidé nyní očekávají boj – a Brumbál jim ho poskytuje. Kdybyste kolem sebe viděli jen zkázu, vaši známí mizeli jeden za druhým, žili byste v neustálém strachu a nabídl vám řešení někdo oplývající rozumem a zkušenostmi, o jakých se vám mohlo jen zdát, měli byste důvody pochybovat o jeho záměrech? Nevím, do jaké míry se ředitel mohl změnit, ale stále platí jedno: bojuje za Dobro. Ačkoli k tomu používá prostředky, které by v jiné době leckdo za dobré nepovažoval.“

„Máte na mysli Očistu Čestné Společnosti?“

„Samozřejmě. Tisíce neporušitelných slibů loajality. Za jiných okolností by Brumbál našel sotva desítky nepřemýšlejících věrných tupců, kteří by něco takového slíbili, ale nyní lidé nejen přísahu dobrovolně podstoupí, je to podle nich ta nejlepší cesta k bezpečí. Žádní stoupenci Pána Zla. Žádní zrádci. Mají pocit, že mohou důvěřovat naprosto každému.“

„A nemohou?“ zeptala se Hermiona.

„Zřejmě ano. Všichni, kteří se přiklonili k druhé straně, jsou pod ochranou Pána Zla, a ostatní, kteří slib odmítli složit, buďto odešli, nebo skončili v Azkabanu.“

„Jak je ale možné, že například s Vámi lidé mohou mluvit a nic se jim nestane?“ nadhodil Draco zamyšleně. „Podle slibu by přece měli zemřít.“

„Text slibu je precizně vymyšlený, pane Malfoyi,“ odpověděl Snape a jeho tón se nápadně podobal tomu, který používal pro vysvětlování stupidních věcí Harrymu. „Obsahuje nejrůznější položky, týkající se rozlišných věcí – účastí na plánech Řádu, špehování, i zadržování a vyslýchání podezřelých ze smrtijedství. Při slibu vše zkráceno do jedné věty o dalších podrobnostech. Znám pouze pět osob, kteří slib skládat nemuseli.“

„Například Vás?“ pozvedl Draco obočí.

„Například. Tři z nich jsou pak další špehové.“

„A ten pátý?“ zeptala se Hermiona zvědavě.

Snape se ušklíbl. „Pátá osoba je ironií Slibu Dobra. Není jí totiž nikdo jiný než Brumbál.“